VČASNÝ PRŮBĚRNÝ ODSTŘEL SRNČAT
Jedna z hlavních zásad správného mysliveckého hospodaření se srnčí zvěří Dr. Miroslav VODŇANSKÝ, Středoevropský institut ekologie zvěře Wien – Brno – Nitra, Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Správné myslivecké hospodaření se srnčí zvěře, které je zaměřené na zlepšování její kvality, spočívá na dvou základních pilířích. První zásadou je dostatečný odlov, při němž jsou početní stavy regulativně přizpůsobovány na optimální úroveň v souladu s úživnými podmínkami prostředí. Jakmile se populační hustota srnčí zvěře blíží k horní hranici kapacity životního prostředí, začne se to v prvé řadě negativně projevovat na její kvalitě v důsledku zvyšující se potravní a prostorové nitrodruhové konkurence. Logickým výsledkem jsou nižší průměrné hmotnosti a zhoršená trofejová kvalita. Zároveň se zvyšuje také úmrtnost zvěře, a to nejen v důsledku různých onemocnění nebo vyčerpání během zimního období, ale také růstem ztrát na silnicích. Z toho vyplývá, že nedostatečné odčerpávání populačního přírůstku odlovem v prostředí, které je srnčí zvěří prakticky zaplněno, nevede k dalšímu stoupání jejích početních stavů, neboť v důsledku kompenzační úmrtnosti dochází k přirozené samoregulaci při zhoršené průměrné kvalitě zvěře.
Druhou důležitou zásadou je průběrný odstřel. To znamená, že jak dostatečný odlov, tak zároveň i důsledné odstraňování všech slabších jedinců jsou společnými nezbytnými předpoklady pro dosažení kvalitativně dobré populace srnčí zvěře.
Význam selektivního lovu je většině myslivců alespoň v teoretické rovině dobře známý. Pokud jej však v praxi důsledně uplatňují, tak většinou pouze u srnců, přičemž tvar a síla paroží zpravidla platí jako hlavní nebo dokonce jediné rozhodující výběrové kritérium. Jak málo účelný je takto zaměřený průběrný odstřel ve skutečnosti, ukazují zkušenosti z četných honiteb, v nichž byly po celá desetiletí nekompromisně eliminováni všichni srnci knoflíkáři, aniž by tyto "chovatelské" zásahy sami o sobě vedly k výraznému zlepšení průměrné trofejové kvality srnčí zvěře.
Přitom je přece známo, že síla paroží je u srnců velice proměnlivá a závisí na celé řadě faktorů. Velkou roli přitom hraje nejen výživa, ale také vnitrodruhový sociální tlak. Zvláště u mladých srnců nelze pouze podle toho, jaké paroží v prvním roce života nasadili, definitivně usuzovat na jejich skutečnou tělesnou dispozici. Proto je třeba při jejich průběrném odstřelu rozhodovat na základě celkového dojmu, přičemž hlavními posuzovacími kritérii by měly být nejprve tělesný rámec s kondicí a teprve až potom parůžky.
Pro zlepšování celkové kvality srnčí zvěře ale není zdaleka tak důležitý selektivní odstřel srnců, jako důsledné odstraňování slabších srn a srnčat. Právě to je skutečným základem kvalitativně zaměřeného mysliveckého hopodaření. Zvláště u srnčat přitom platí, že čím dříve je jejich průběrný odstřel proveden, tím lépe. Uplatňování této zásady v praxi však stále ještě naráží na nechuť mnohých myslivců střílet slabší srnčata hned koncem léta nebo počátkem podzimu. Většinou se to snaží zdůvodňovat buď jakýmisi morálními zábranami nebo zcela jednoduše ještě poměrně nízkou hmotností srnčat během tohoto období. Přesto platí několik závažných argumentů pro jejich časný odstřel, který by měl být proveden pokud možno nejpozději do poloviny října.
V prvé řadě se tím sníží potravní konkurence pro zbývající kusy právě v době, kdy srnčí zvěř má vyšší potřebu příjmu živin pro vytváření energetických zásob na nadcházející zimní období. Jakmile například má srna při sobě dvě různě vyvinutá srnčata a my to slabší z nich odlovíme, znamená to nejen odlehčení pro vodící srnu, ale také zlepšení potravních možností pro zbývající srnče. Tento pozitivní efekt průběrného lovu je samozřejmě tím výraznější, čím dříve je odstřel slabšího srnčete proveden. Pokud k němu dojde až v pozdějším podzimním období, pak to již nemá pro zbývající kusy takový přínos. Samozřejmě je nutné při odstřelu dbát i na správný poměr pohlaví. V této souvislosti myslivci někdy namítají, že v případě dvojčat rozličného pohlaví jsou srnečky na podzim většinou větší, což by v případě odstřelu slabších jedinců znamenalo výrazný posun poměru pohlaví ve prospěch srn. Toto tvrzení však neodpovídá skutečnosti.
Jak dosavadní výsledky sledování v našich experimentálních zařízeních v Nitře ukazují, nelze až do podzimního obdobé prokázat žádné výrazné rozdíly v průměrném vývoji hmotností srnčat rozdílného pohlaví. Tak například dosahovaly u 22 srnčat (dvojčat) odchovávaných ve výbězích společně se svými matkami v porovnatelných podmínkách průměrné tělesné hmotnosti srneček v druhé polovině září 13,3 kg. Průměrná tělesná hmotnost srnečků byla ve stejném období 13,7 kg. Samozřejmě byly mezi jednotlivými srnčaty značné rozdíly (10,9 kg - 17,7 kg). Ty však neměly nic společného s pohlavím srnčat, ale s termínem kladení a pravděpodobně i rozdílnou fyziologickou výkonností kojících srn.
U srnčat, která začátkem podzimu již zřetelně zaostávají v tělesném vývoji, nelze očekávat ani v následujícím období přílišný intenzivní růst. Po ukončení podzimní výměny srsti (nejpozději v průběhu října) se sice zdají být náhle podstatně větší, což je ale optický klam. Dlouhá a hustá zimní srst naopak značně znesnadňuje správné posouzení skutečné tělesné velikosti a kondice srnčat. Kromě toho se možnosti průběrného lovu v pozdním podzimním období zhoršují také v důsledku zkracující se doby denního světla a přibývajích dnů s nevhodným počasím. Jak zkušenosti z mnoha honiteb ukazují, je proto skutečný selektivní odstřel srnčat podle kvalitativních kritérií v pokročilém ročním období v praktických podmínkách sotva realizovatelný. Přitom pokud nejsou slabší srnčata včas odlovena a přežívají do zimního období, znamená to celou řadu nevýhod. V prvé řadě mají vzhledem k nižší tělesné hmotnosti a nedostatku tukových zásob podstaně omezené schopnosti překonávat nepříznivé podmínky během zimy. Navíc je třeba počítat s tím, že mají i při intenzivním krmení v zimních měsících zastavený tělesný růst. Z toho vyplývá, že takováto srnčata - pokud vůbec přežijí zimu - jsou i v nastávajícím jarním období slabá a svůj opožděný vývoj již zpravidla nedohoní. Proto je jejich včasný odlov důležitý nejen z hlediska zlepšování kvality populace, ale má také ekonomický význam. Denní příjem potravy se u srnčat pohybuje zhruba v rozmezí 0,3 až 0,5 kg sušiny. V průběhu tří zimních měsíců to činí dohromady přibližně 27 až 45 kg. Pokud je srnčí zvěř intenzivně krmena, lze si snadno spočítat náklady na krmení. Kromě toho je třeba brát v úvahu také zatížení životního prostředí (okus dřevin) a zvýšené nebezpečí šíření původců parazitárních onemocnění, vůči kterým jsou oslabená srnčata zvláště náchylná. Pokud navíc počítáme i s tím, že určitý podíl slabých jedinců zimní období nepřežije, pak je naprosto zřejmé o co se připravujeme, když je včas neodlovíme.
Další nezandbatelná výhoda včasného provedení odstřelu je snížení loveckého tlaku ke konci doby lovu, což znamená větší klid v honitbě bezprostředně před zimním obdobím. Mimo to je u srnčat koncem léta a začátkem podzimu skutečně ještě podstatně snažší posoudit jejich tělesný vývoj, kondici a zdravotní stav než později po přebarvení do zimní srsti. Průběh přebarvování během měsíce září, popř. října přitom může dobře posloužit jako dodatečné průběrové kritérium (jak je vcelku dobře vidět na připojeném obrázku).
Včas provedený průběrný odstřel představuje důležité preventivní opatření proti rozšiřování parazitárních onemocnění. Jak ukazují výsledky našich vyšetřování, jsou slabá srnčata většinou podstatně více napadena parazity než silnější kusy. V mnoha případech je právě silné parazitární napadení příčinou jejich opožděného vývoje. Takové kusy se stávají potenciálním zdrojem šíření parazitů v honitbě a jejich odstranění v co nejčasnějším termínu má velký význam pro udržení dobrého zdravotního stavu ostatní srnčí zvěře.
Kontaktní adresa:
Dr. Miroslav Vodňanský
Institut ekologie zvěře VFU Brno
Palackého 1-3
CZ-61242 Brno