Časopis Myslivost

BOBŘI

Jiří STUDÝNKA, MS Bořetice
Honitbou našeho mysliveckého sdružení, která se rozprostírá v okolí vesničky Bořetice na okrese Břeclav, protéká říčka Trkmanka, která pramení ve Ždánickém lese. Většina obcí na jejím toku neprovozuje čističku odpadních vod a tím je dán i účel tohoto toku, tj. svádět splašky z kanalizacích jednotlivých obcí do řeky Dyje, kam se vlévá mezi Podivínem a Lednicí. Díky této funkci si asi většina z vás dokáže představit vzhled, kvalitu a někdy i „vůni“ protékající vody.
Je fakt, že za posledních pár let se kvalita vody mírně zlepšila, ale i tak při pohledu na barvu vody překvapuje hojný výskyt ondater, ale také čírek a březňaček, které zde vyvádějí i mladé.
Asi před dvěma lety se dokonce objevila zpráva ze sousedního sdružení, že u nich viděli bobra. To už se zdálo jako opravdu hodně velká fantazie, myslel jsem, že někdo viděl větší ondatru a udělal jen trochu rozruchu.
Po pár měsících od této zprávy mě při obchůzce kolem vody upoutala vrba, která měla ulomených pár větví. Při důkladnější prohlídce jsem však zjistil, že ony větvě jsou kousek nad zemí typicky kuželovitě okousány - nic jiného než bobr to nemohl být. Na jednu stranu jsem byl rád, že i u nás je tak vzácné zvíře, na stranu druhou mně bylo líto těch pár vrb, které kolem rostly.
Měsíce plynuly, přes léto se bobr moc vrbám nevěnoval, ale naučil se chodit na kukuřici, která byla nasazená na okolních polích.
Další překvapení mě čekalo, když jsem byl se svým labradorem trénovat slídění v rákosí u našeho rybníčku, jehož jediným zdroj je dešťová voda a jeho rozměry jsou asi 10x30 metrů. Na straně, kde je husté rákosí a letité porosty vrby bylo vidět, že jsou stromy skácené. Jelikož byl pár dnů předtím poměrně silný vítr, myslel jsem si, že se snad polámaly větrem, ale skutečnost byla jiná. Přes porost rákosu jsem se dostal na druhou stranu a uviděl několik vrb s průměrem kmene přes 30 cm, které byly skáceny od bobra. Při prohlídce okolí jsem našel pod rákosím i dvě používané skluzavky, které slouží bobrovi k rychlé cestě do vody.
Moje domněnka byla, že se odstěhoval bobr z Trkmanky do rybníka, kde je poměrně stálá úroveň hladiny. Ale poté, co byla sklizena kukuřice, začali kácet další vrby u říčky. Vzdálenost mezi tímto místem a rybníkem je asi dva kilometry a je nepravděpodobné, že by jeden bobr měl tak veliký rádius, zvlášť, když se říká, že jeho teritorium je v okruhu asi 50 metrů od obydlí. Tím pádem se potvrdilo, že u nás jsou bobři minimálně dva, což na ryze polní honitbu s výměrou něco málo přes 800 hektarů a prakticky žádnou vodní plochou je docela vysoká hustota zazvěření. Zvláště, když většina pozemků je zemědělsky obhospodařována a jediný stabilní kryt zvěři poskytují remízky a trvalé porosty rákosí s vodomilnými dřevinami.
Za jeden rok potvrzeného výskytu bobra bylo jimi pokáceno několik desítek stromů, převážně vrb. Začali u nejstarších a postupně přechází na mladší stromy. Pokud jejich aktivita bude pokračovat tímto tempem, tak za pár let v místech jejich výskytu nebudou stromy vůbec.
Tato situace potvrzuje domněnky lesníků a myslivců z okolí Dyje, kde jsou bobři na každém kroku, o jejich neúměrném přemnožení a o velkých škodách vzniklých skoro na všech porostech. Bobr nejdříve zlikviduje měkké dřeviny jako vrba, olše a topol, ale když se nabídka těchto druhů zmenší, tak dokáže pokácet prakticky jakýkoliv strom, snad kromě ořešáku černého.
Pokud jsou bobři nuceni stěhovat se i na takové malé toky s opravdu velmi nekvalitní vodou, tak by se nad tím měli zamyslet všichni, kteří je chrání a bojují za ně. V současné době nedává legislativa prakticky žádnou možnost se bobra zbavit nebo ho aspoň regulovat - ani odchytem a přemístěním, odstřelem už vůbec ne. Nesmí se také pod hrozbou vysoké pokuty ničit bobří stavby, tzv. hráze. Další věc je, že bobr dnes prakticky nemá přirozeného predátora, takže úlohu regulace bude muset opět převzít člověk, ale to až poté, co to umožní zákon. Ochránci přírody vidí jen to, že je bobr zpátky ve volné přírodě, ale nepřemýšlí o jeho negativním působení a dlouhotrvajících následcích, které způsobuje, obzvlášť, když se vyskytuje i na místech a lokalitách, kde nikdy nebyl a nejsou jeho přirozeným biotopem.
Jediným pozitivním v této věci je snad to, že stát po zařazení bobra evropského mezi zvěř platí škody jím způsobené. Toto je zvláště pro lesníky, kteří obhospodařují porosty v povodí Dyje a jiných řek s populacemi bobra, jediná možná náhrada vynaloženého úsilí a financí při zalesňování a pěstování lužního lesa. Ale žádné peníze nemohou nahradit vzrostlé porosty topolů a vrb...

Zpracování dat...