Časopis Myslivost

Životní prostředí pro zvěř

Karel VAŠEK
Velmi se mi líbila v Myslivosti 12/2004 úvaha autora článku Mají zajíci opravdu naději? O tom, že vypouštět zvěř do dnešní krajiny je stejné jako dát ryby do vyschlého rybníka a čekat, že nateče voda. Již několik let se zabývám problematikou záchrany v přírodě volně žijícího bažanta obecného. O zkušenosti, které jsem získal pozorováním v MS, ale i v několika bažantnicích, bych se chtěl podělit s čtenáři časopisu Myslivost.


Můžeme sledovat snahu o zakládání nových remízků a krytů hlavně pro drobnou zvěř. V naší republice je však spousta lokalit, kde remízky vytvořila sama příroda. V předchozích letech tyto úkryty využívaly velmi početné stavy pernaté zvěře, ale v současné době je tato zvěř nevyužívá, protože jim neposkytuje dostatečnou ochranu zejména před predátory jako je kuna a výr, jehož stavy velmi vzrostly.
Zejména v západočeském kraji jsou spousty remízků, které jsou tvořeny jamami a hlubokými roklemi. Tyto přírodní útvary jsou často situovány uprostřed polí, takže zejména v létě jsou jen výjimečně navštěvovány lidmi. Jestliže se podíváme do katastrálních map, zjistíme, že některé rokle byly v minulosti rozparcelovány a lidé je využívali k zajištění obživy svého domácího zvířectva. Se změnou hospodaření při zakládání ZD byla tato činnost opouštěna a dříve využívané parcely zarůstaly trním (trnkou a šípkem). Přiznám se, že v tuto dobu jako mladý myslivec jsem se domníval, že kdyby v jamách byly velké duby, přilákaly by žaludy divoká prasata, která v tuto dobu u nás v revíru byla jen výjimečně.
Dnes však vidím, že jsem se velmi mýlil, neboť moje přání se splnilo v tom smyslu, že v těchto lokalitách jsou velké duby, ale i mohutné třešně a švestky a jiné listnáče, které svými korunami zakryjí křoviny, čímž během několika let tento vynikající kryt pro pernatou se zcela zlikviduje. Výsledek je ten, že když v zimě opadá listí, je jáma naprosto holá bez nízkého krytu. Tento problém si v létě neuvědomíme, protože je prostor krytý lupením listnáčů. V tuto dobu ale pernatá zvěř tyto remízky nevyužívá, protože je roztroušena prakticky po celé honitbě, kde využívá hojnosti krytu na polích, ale i při polních cestách, což je výhodné při hnízdění bažantích slepic a při zajišťování potravy. Proto můžeme bažanty vidět pouze na holých místech, tj. na cestách a kolem hospodářských objektů.
S ubývajícím krytem na polích, tj. při žních, se bažanti stahují do kukuřičných polí. Tam je můžeme vidět jak vylétají nad vrchol kukuřice. Po sklizni kukuřice využívají vypadané obilí na strništi. Po orbě ale jsou nuceni využít krytu remízků, které, jak jsem uvedl výše, neplní již svoji funkci. Při honech jsem měl možnost vidět rokli dlouhou i několik set metrů, ve které byly pouze vzrostlé borovice s kmenem o větším průměru než 20 cm, s téměř zanedbatelným nízkým krytem. Další nepřítel pro trniny je bez černý. Všiml jsem si, že tento keř je schopen vyrůst i uprostřed masivního trní a během jednoho roku se dostane až nad něj. V dalších letech rozkládá svoji korunu, čímž likviduje trní pod sebou a vznikají proluky, trní časem úplně zmizí. Je to velká škoda, protože i když z trní zmizí listí, je to pro pernatou vynikající kryt. Krmná využitelnost černého bezu pro pernatou je minimální. Zralé plody mají životnost pouze několik dní. Pokud vezmeme v úvahu dozrávání plodů, může se jednat o období 3 - 4 týdnů, ve kterém je tak velké množství černých bobulí, které ptáci ani jiná zvěř nemůže spotřebovat. Naproti tomu šípek vydrží na trní i do zimního období, kdy je dobrou pastvou pro zvěř.
Můj záměr, že žaludy přilákají divočáky, vychází dosti planě. V současné době je i v této lokalitě dost černé zvěře, ale hlavně v létě, kdy jsou v lesích rušeni houbaři a na polích mají neomezené množství potravy. Podle sklizně přecházejí z řepky před obilí až do kukuřice a navštěvují i zmíněné rokliny. V tuto dobu je ale velký problém je lovit s ohledem na dokonalý kryt na polích. Po sklizni kukuřice ještě někdy zůstanou v roklinách a vycházejí v noci na pole na žír. Když jsou pole sklizená, vždy se najde někdo z občanů, který jde se svým čtyřnohým miláčkem na procházku. Protože jsou pole holá, navštíví i rokle, ze kterých divočáky vyžene a ti se přesouvají do lesních masivů, kde je v zimním období lepší kryt a pastva. Přítomnost divočáků v polních honitbách v době, kdy hnízdí bažantí slepice, je o to horší, protože s využitím svého vynikajícího čichu hnízda likvidují.
Zkušenost s dobrými podmínkami pro bažantí zvěř mám z jedné lokality. Vzhledem k tomu, že tato část revíru je zamokřena, pokusili se plochu zemědělci v minulosti zrekultivovat. Vytrhali veškerý porost a vytvořili strouhy. Po marné práci se těchto pokusů vzdali. Půda je zde jílovitá a vodě nepropustná, takže na povrchu je pouze ostrá tráva. Toho využili členové místního sdružení a vysadili v hustém sponu smrčky - jak na vyvýšená místa kolem struh, tak i po okraji lokality ve čtyřech řadách. V nižších místech by se smrčky neujaly, protože je zde stále voda. Když smrčky vyrostly do výše přes dva metry, vznikly ideální podmínky pro hřadování bažantů - za hustou řadou vytvářející jednolitou stěnu je krásné bezvětří a velmi příjemně, přestože na poli je silný vítr a vytvářejí se v zimě závěje.
Husté smrčky si velmi oblíbili bažanti při hřadování. Mokré trávy jsou pak vhodné pro hnízdění (nehrozí zde nebezpečí posečení). Moje zkušenosti by bylo možné použít při úpravě stávajících remízků v roklích za účelem přezimování bažantí zvěře:
1. Zachovat křoviny - trniny (pokusit se likvidovat černý bez a vytěžit nevyhovující listnáče často i proschlé - nejedná se o rezervaci).
2. Na volných místech vysazovat skupiny smrků v množství 20 - 30 kusů v hustém sponu. Pro účely hřadování by stačily i tři smrčky, ale problém je ochránit je před srnci, kteří si na nich rádi vytloukají paroží - více stromků má větší šanci. Tyto skupiny vysazovat v časovém odstupu, aby nebyly stejně vysoké a kousek od sebe, aby mohli bažanti při nebezpečí přelétnout. Je výhodné používat stromky z náletu, které mohou být i několikaleté. Tam, kde je kamenité podloží, můžeme lehce tyto sazenice, vysoké i 0,5 m i více, snadno vyrýpnout a přesadit i s kořenovým balem.
3. Některé duby zachovat - nejlépe na severní straně rokle, aby nestínily nízkému podrostu, žaludy jsou také vhodnou potravou pro bažanty. Do takového remízku se stáhnou bažanti z okruhu několika kilometrů a dobře se zde přikrmují. Při silné sněhové vrstvě jsou na přikrmování závislí. S ohledem na škodnou je lepší vybudovat těchto lokalit několik.
Vím, že popsaný záměr není lehký vzhledem k vlastnickým vztahům pozemků. Proto vyzývám všechny, kteří se touto problematikou zabývají, tzn. i ochránce přírody a ochránce různých živočichů - spojme síly k vyřešení tohoto problému. Jestliže zachráníme bažanta, zachráníme i potravu pro chráněné dravce, kteří budou mít větší šanci na přežití.
Zpracování dat...