Časopis Myslivost

11. SAMARITÁNSTVÍ NEBO NEDBALOST?

Různá myslivecká sdružení jsou v různých situacích. Někde se hádají navzájem i se sousedy a ztrácejí tím čas i nervy, jinde vládne pohoda a soustředění na vlastní činnost.. Někde si honební společenstvo a sdružení - uživatel honitby dělají naschvály, jinde táhnou za jeden provaz. To naše myslivecké sdružení s názvem Hrabě, který si dalo do štítu, když před půl stoletím začalo hospodařit na bývalých šlechtických pozemcích (a hospodaří tam pořád, restituce u nich kupodivu neprošly), patří k těm pohodovým. I předseda a myslivecký hospodář jsou dlouholetí kamarádi a vedli a vedou hospodaření ke spokojenosti všech členů. Finančně se jim daří tak, že, jak se říká, nemusejí sahat do kapsy, a i ze strany pověřené obce nejsou žádné problémy.
Ve sdružení ovšem jeden je - hospodář Milan a předseda Kamil se shodnou téměř ve všem (i v hokeji oba fandí Pardubicím), jen pokud jde o nedávnou novinku - používání plomb - jsou v rozporu. Kamil jejich používání schvaluje a trvá na striktním dodržování předpisů, protože v něm vidí způsob jak omezit pytláctví. Milan je ale laxnější: když si kousek od baráku někdo střelí - samozřejmě podle plánu lovu - srnčí, nikdo mu hlavu neutrhne, pokud si ho domů přinese bez plomby. Pak už to nějak uděláme, papíry vypíšeme . Ale ani tenhle rozpor nezkalil jejich přátelství.
Pak se stalo, že Kamil chodil hůř a hůř, na honech zůstával jen na představené, až doktoři rozhodli: náhrada kyčelního kloubu! Jeho stav se zhoršoval opravdu rychle, trpěl tím i jeho jezevčík Borek, kterému se oblíbené dlouhé vycházky do lesa s "páníčkem" s obcházením nor a pozorováním zvěře stále více a více zkracovaly. Vypadalo to, že tenhle rok ani nebude schopen ulovit si kus holé srnčí zvěře "na rozdělení", na které měl podle vnitřního řádu Mysliveckého sdružení Hrabě každý člen každou sezónu nárok (střídavě na srnu a na srnče). Bolest v kyčli při chůzi zmírňovaly jedině prášky, ale ani s nimi daleko nedošel.
Termín operace byl určen hned na začátek ledna, a tak se šel Kamil na Silvestra ráno, opíraje se ztěžka o hůl, ještě naposled podívat do honitby, aby zkontroloval svůj krmelec a na čas se s lesem rozloučil - na lov už ani nepomyslel. Doplnil do krmítka oves, přidal na přilepšenou věchýtek sušených topinambur a něco kaštanů. Zima byla mírná, a tak seno zatím zvěř nebrala, v jesličkách bylo skoro všechno, co tam naposledy založil.
Na zpáteční cestě ho už kousek před vesnicí dojel Milan, který byl i s manželkou také naposledy v roce doplnit krmelec. Popřáli si všechno nejlepší do nového roku, hlavně zdraví a myslivecké zážitky, a Milan Kamilovi především zvládnutí operace a rychlý návrat do honitby, mezi členy mysliveckého sdružení. Nabídl mu i svezení, které unavený Kamil rád přijal.
Navečer ho ale čekalo překvapení - zazvonil zvonek a objevil se zase Milan! Kamil se divil, co ho přivádí, když už si popřáli. A divil se ještě více, když zjistil, že mu Milan přivezl srnče, které pro něj ulovil, když viděl, že jeho kamarádovi to zdravotní stav už neumožní. Kamila to až dojalo. Chvíli poseděli, připili na ten nový rok a Kamil pak vyvěsil srnče k řádnému vyvětrání na balkon v prvním patře domu, však už začalo trošku mrznout.
Teprve když se po Novém roce pustil do stahování, zjistil, že ulovené srnče nemá plombu. V první chvíli se až trochu lekl, co kdyby se někdo o tenhle úlovek zajímal? Pak si ale uvědomil, že má doma jinou plombu z ulovené a řádně zakoupené daněly - to ještě mohl trochu chodit. Tu nakonec může ukázat, kdyby byl někdo zvědavý .
Jen teď nevěděl, jak se vlastně před odjezdem do nemocnice zachovat. Od Milana bylo hezké, že pro něj srnče střelil, za to zaslouží poděkování, méně hezké bylo, že ho zase neoznačil plombou, za to zaslouží výtku. Poděkovat nebo vynadat? Nebo dokonce podle zákona ohlásit? Ale zlobte se na někoho, kdo pro vás udělá dobrý skutek! A tak mlčel, nežaloval, však bude dost času vyříkat si to, až se vrátí z nemocnice .

11A. Nejen při osamělém lovu se používají plomby. Při jedné naháňce na černou u sebe měl plomby vedoucí honu. Vzhledem k velké rozloze lečí a teplému počasí dal pokyn vyvrhnout střelené kusy na místě s tím, že plomby jim přidělí vždy až na výloži:
takový pokyn je vzhledem k místním podmínkám v souladu s legislativou,
v případě kontroly bude pokutován úspěšný střelec,
v případě kontroly bude pokutován vedoucí honu za tento způsob řešení situace s plombami.
11B. Nerespektování vyhlášky o plombách ze strany Milana by měl Kamil správně:
předložit k řešení výboru jejich mysliveckého sdružení,
ohlásit honebnímu starostovi honebního společenstva, které honitbu Mysliveckému sdružení Hrabě pronajalo,
ohlásit orgánu státní správy myslivosti v příslušné pověřené obci.
11C. O předložení plomby ke kusu visícímu na balkoně mohl Kamila požádat kolemjdoucí:
a) místní člen myslivecké stráže,
b) policista,
c) zástupce státní správy myslivosti z příslušné pověřené obce.

12. PRO DOBROTU NA ŽEBROTU

Ze všech stran slyšíme, že černá zvěř je přemnožena. Přitom ale jsou sdružení, a znám to z vlastní zkušenosti třeba z některých horských a podhorských honiteb, kde o divočáka myslivci prakticky nezavadí. Chtějí-li si na černou vystřelit, nezbývá než ji přilákat - jak jinak než přikrmováním. Když se tam dole už sklidí i kukuřice, migrují tlupy černé nahoru do lesů. Aby to ale bylo pravidelné, aby se na některá místa vracely, musí se na tom pracovat i několik let, než se dostaví úspěchy.
Tak to bylo i v Mysliveckém sdružení Hubertka. Zkušený dlouholetý myslivecký hospodář Vladimír se svým zeťáčkem Standou, také členem, vybudovali vnadiště, pravidelně a pečlivě bez ohledu na počasí naváželi a nanášeli kukuřičné zrno i siláž, řepné řízky, brambory (i Standovu manželku do toho zatáhli), až si tam černá zvykla chodit a přišly první úlovky - obou nadšenců i dalších členů a hostů sdružení. Přišel ale také nový zákon s uznáváním honiteb a jedno z vnadišť se tak ocitlo v "zakázaném" pásmu u hranic se sousedy. S nově uznanou honitbou ovšem došlo ke změnám i v mysliveckém sdružení, do vedení se dostali lidé spojení s vlastníky pozemků a s poněkud jinou představou o hospodaření se zvěří, než měl zkušený, poctivý, myslivecké předpisy i etiku a chovatelské zásady dodržující a myslivci respektovaný dosavadní myslivecký hospodář.
Po zvážení situace se oba průkopníci lovu černé zvěře v Hubertce rozhodli, že vnadit se bude dál, aby se tihle rytíři přilákali do honitby, ale střílet se u tohoto vnadiště nebude. Sama existence vnadiště byla ovšem přihrávkou na smeč pro nové lidi včele s předsedou mysliveckého sdružení - obvinili oba z pytláctví! Samozřejmě se nic nedokázalo, ani nemohlo, Vladimír se Standou se i sousedům omluvili, ale sdružení už to trochu rozložilo. A tlak pokračoval - předseda začal vyhrožovat veterinární kontrolou s tím, že na vnadiště navážejí nebezpečný odpad. Ani odchod zahořklého Vladimíra z funkce mysliveckého hospodáře nestačil. Noví lidé ve výboru dokonce prosadili i odebrání povolenky k lovu oběma na jeden rok. Vladimír raději ve sdružení skončil a přešel k sousedům, kde si ho přes všechnu špínu, co na něj v Hubertce naházeli, vážili a rádi přijali. Standa zůstal - a protože ten nové partě až tak nevadil, po půlroce mu i tu povolenku vrátili.
Do honitby teď jezdí hosté a střílejí trofejovou zvěř bez jakýchkoliv zábran. Dokonce jezdí i na divoké krocany nakoupené z chovu v zajetí, které tam předseda mysliveckého sdružení nechá na podzim před honem na ně vypustit - a to bez jakéhokoliv plánu chovu a lovu. Vladimír se Standou to vidí, ale mlčí. Jednak se už spálili a jednak si myslí, že pravda nakonec stejně vyjde najevo. Ale neměli bychom jí všichni občas trochu pomoci? Protože kde není žalobce .

12A. Vnadiště v pásmu 200 m od hranic honitby:
a) lze umístit pouze po dohodě uživatelů obou sousedních honiteb,
b) nelze v žádném případě umístit,
c) lze umístit pouze na základě povolení státního orgánu myslivosti.
12B. Pokutu za využívání nevhodného odpadu na vnadištích a krmelištích může uložit:
a) příslušný orgán veterinární správy,
b) příslušný orgán hygienické správy,,
c) jiný příslušný orgán státní správy.
12C. Při zjištění opakovaného nedodržování myslivecké legislativy ze strany uživatele honitby může orgán státní správy myslivosti:
a ) uložit pokutu držiteli honitby, který ji pak může vymáhat na uživateli honitby nebo s ním dokonce zrušit smlouvu o pronájmu,
b) uložit pokutu uživateli honitby,
c) honitbu zrušit.

Příspěvky K. P. ("Samaritánství nebo nedbalost") a M. Š. ("Pro dobrotu na žebrotu") upravil Jaroslav Šprongl

A ještě krátce z dopisů čtenářů, díky nimž byly dnešní "minisoudničky" připraveny:
Poslední dva případy pytláctví zveřejněné televizí mne vyprovokovaly k tomu, abych vám napsal příběh, který se u nás stal. Není to pytláctví jako takové, ale je to svým způsobem porušení zákona. Je skutečností, že v mnohém vědomí myslivců je zakořeněn názor, že používání plomb je nesmysl, že to nic neřeší. Tyto kolegy ani nepřesvědčí skutečnosti, které se v našich revírech stávaly a stále stávají. ... K napsání následujícího příběhu mne vyprovokovalo i pokračování vašeho "seriálu" Kde není žalobce, není ani soudce. . (K. P., Velešín)
Jsme s manželem dlouholetými čtenáři vašeho časopisu. Nepatřím však mezi pisatelky, které se dokáží obratně vyjadřovat s perem v ruce, ale přesto bych vám chtěla vyprávět příběh, který se stal mé rodině. Odvahu ke psaní mi dala vaše rubrika "Kde není žalobce, není ani soudce". . Přála bych si, aby i dnes patřili mezi základní lidské vlastnosti každého myslivce slušné a etické chování, pokora a úcta k přírodě, tak jak to vidím ve své rodině . (M. Š., Žampach)
Poznámka redakce: Autoři si nepřáli být uvedeni plnými jmény.