Časopis Myslivost

Farář Jan Kornek všechny asi hned při prvním setkání zaujme svou veselostí a obrovskou otevřeností, jeho mluva je milou směsicí češtiny a polštiny. Narodil se totiž před jedenačtyřiceti lety v polském Folwarku nedaleko Opole.
"Pocházím z velké zemědělské rodiny, celkem mám jedenáct sourozenců, myslivost byla a je v rodině pevně zakořeněna, děda i otec jsou myslivci, všichni otcovi bratři jsou myslivci, stejně ta chlapi z matčiny strany. Prvního zajíce jsem střelil brokovnicí už v mých osmi letech. Je to honitba v blízkosti Odry, hlavně je tam drobná zvěř. Zajímavé je to, že můj otec na rozdíl ode mne snad nikdy v životě nestřelil kus spárkaté zvěře."
Na Moravě již působí čtrnáctým rokem, vystudoval teologickou fakultu v Olomouci, určitou dobu strávil též na studiích na univerzitě v Římě. V roce 2001 byl prvním nositelem titulu římské Univerzity svaté liturgie na území České republiky. Dosáhl tak nejvyššího možného církevního vzdělání.
Ale ještě předtím v roce 1994 přišel do Strání a zároveň na podzim toho roku skládal myslivecké zkoušky. "Je to paradoxní," říká farář, "přišel jsem z Polska, první myslivecké zkoušky jsem složil zde na Moravě a až teprve následně jsem skládal myslivecké zkoušky v Polsku. Přitom myslivostí jsem žil od malička. Tady jsem řádným členem Mysliveckého sdružení Horní Němčí".
A je opravdu pracovitým a poctivým členem. "Dvě největší a nejkrásnější kazatelny mám v péči právě já, starám se o ně, v zimě pravidelně dovážím krmení do svěřených krmelců. Respektuji to, že jako každý člen musím odpracovat šedesát brigádnických hodin a platím všechny poplatky jako ostatní členové sdružení.." A co vlastní lov? "Aktivně lovím, například loňskou zimu jsem stříleli ve sdružení celkem 18 divočáků a 10 z tohoto počtu jsem střelil já!"
A hned taky přidává nezbytnou loveckou historku. "Na Štěpána děláme vždy hon pouze pro členy sdružení. Sloužil jsem ten den mši svatou, proto jsem přijel na naháňku pozdě. Postavili mě dodatečně do leče a najednou jde na mě pět daňků. Poslední z nich pokulhával, tak jsem namířil a střelil. Daněk zaběhl za kopeček a vtom na mě běží dva divočáci. Tak jsem namířil a třemi ranami jsem oba střelil v běhu. Jen skončila leč, přišel hospodář a nemohl věřit vlastním očím, v leči bylo 22 střelců a všechno šlo na mě, na faráře! Jistě si dovedete představit ty komentáře ostatních členů sdružení! Takže mě to stálo litr rumu, litr borovičky a litr mešního vína."
V Halenkovicích při mši jste zdůvodňoval, proč farář může střílet zvěř. Asi se Vás lidé často ptají. Jak to tedy je? "To máte pravdu, to se mě ptalo už mnoho lidí. Když se mě někdo ptá, odpovím otázkou. Když zabíjíte při zabíjačce prase, také se jdete zpovídat? Nejdete! Tak vidíte, stejně je to s lovením. Když lovíte s rozmyslem a s vědomím všech práv a povinností, je to v pořádku i před Bohem. V Písmu svatém se dokonce na jednom místě píše Zabíjej a jez. To není nic špatného. Vždyť i Petr a všech dvanáct apoštolů byli rybáři, také lovili a konzumovali ryby. Nesmí se ale lovit pro potěchu ze zabíjení, ale s úctou k přírodě, musí se v přírodě pomeditovat, pokochat se krásou přírody, musí člověk přírodu znát a ctít to, co Bůh stvořil. Vždyť i na pasovacím listu, který jsem při složení zkoušek dostal, je napsáno Co Bůh stvořil, to myslivče opatruj, to buď první zákon tvůj."
A jak vidí farář myslivec uctívání patrona myslivců sv. Huberta? "Je to nejen vyjádření vztahu myslivců k historii, kultuře, tradicím a přírodě, ale já to vidím i jako spojení všech myslivců v celé Evropě," vysvětluje Jan Kornek. "Teprve úcta ke sv. Hubertu dává vlastně myslivcům ten pořádek a morální náhled na myslivost. Líbí se mi i to, že na svatohubertskou mši přijde i celá řada nepokřtěných myslivců, to je to vyjádření společné úcty ke zvěři a přírodě a vyjádření i kulturní úrovně myslivosti. To krásné je i v tom, že v myslivosti jsou si všichni před Bohem a přírodou rovni bez rozdílu věku, vzdělání a povolání".
Nedalo se nezeptat, zda se Jan Kornek setkal někdy v Čechách s nějakým jiným duchovním myslivcem? A jak je to v Polsku? "O žádném takovém tady v Čechách nevím, ale v Polsku je to běžné, polský primas dokonce vydal nařízení, jak se mají kněží na lovech a honech chovat. A představte si, že jsem se setkal s myslivci i při studiu na univerzitě v Římě."
Zajímalo mne ale i to, jak nahlíží pan farář na antimyslivecké nálady společnosti a kampaně ochranářů? Ve své odpovědi je zcela sebejistý a zdravě radikální. "Myslivec je tu pro to, aby v přírodě rozumně hospodařil, tak to vždy bylo, je a taky bude! Myslivec je v přírodě potřebný a nezbytný, je součástí přírody! Myslivci se o svoje svěřené honitby starají z pokolení na pokolení a musí hospodařit vždy s rozumem a rozvahou. Jestliže chce člověk něco z přírody brát, musí přírodě také něco dát. A musí dodržovat taky domluvená pravidla hry, uznávat zákony a vyhlášky a to, co si odhlasují členové na schůzích. Bez pořádku a řádu to nejde!" A hned dodává porovnání: "Myslím, že v Polsku jsou na dodržování předpisů ještě přísnější než tady, tam když například střelí myslivec jelena, který je označen dvěma červenými body jako nesprávně ulovený, dotyčný myslivec nesmí tři roky střílet. Potom si opravdu dává pozor! A je jistě také ku prospěchu úrovně myslivosti, že v Polsku můžete po prvních zkouškách přistoupit k dalším až po třech letech.."
Za farářem Janem Kornekem stojí doslova celá farnost Březová, oddal tu už více než 120 párů, pokřtil mnoho dětí a vyprovodil na poslední cestě mnoho myslivců i nemyslivců. Právě jeho neformální přístup k práci duchovního, kdy chodí mezi lesáky do hospody, s myslivci do honitby nebo se sportovci hraje fotbal mu otevírá cestu k lidem. A chodí za ním věřící kvůli církevním záležitostem z daleka. "Zrovna nedávno přišel na biřmování jeden, který si mě našel právě proto, že je taky myslivec a že prý tak má k faráři mnohem větší důvěru."
Odjížděl jsem tedy z Březové s dosud nepoznaným pocitem - pocitem radosti, že se k cechu mysliveckému řadí jeden nesmírně výřečný, sympatický a milý duchovní, který svým věkem, názory a vystupováním doslova bourá vžité představy o farářích. Dnes už vím, že v Březové dovede zářit nejen jarní Slunce, svěží zeleň a květy stromů, ale že tu dokáže prozářit duše lidí Jan Henryk Kornek. Díky mu za to!
Text a snímky Jiří KASINA