Časopis Myslivost

I když je nutno přiznat, že nic nenahradí vlastní kutilské zážitky, podívejme se na zkoušení střeliva na profesionální úrovni.
Cílem každé výroby je být ekonomicky úspěšná. Aby se tak dělo, musí existovat zákazníci, kteří si dobrovolně a opakovaně budou produkty kupovat. A tak se stane jen tehdy, když zboží za přijatelnou cenu nabízí kvalitu a bezpečnost. Právě z těchto důvodů, existuje ve společnosti Sellier & Bellot v rámci technických kontrol i balistická zkušebna.
Povinností balistické zkušebny je zajišťovat potřebné střelecké zkoušky pro vývoj, výrobu a konečnou kontrolu . Není to úkol malý, každý měsíc zde padne 60 až 100 tisíc výstřelů! Celou produkci nelze stoprocentně zkontrolovat střelbou, protože by nebylo co prodávat, takže na základě náhodně vybraných vzorků se usuzuje na vlastnosti celku.
Provádí se čtyři hlavní typy zkoušek, a to zkouška tlaku, funkce, rychlosti a přesnosti. Prvé dvě mají úzkou vazbu na bezpečnost uživatele, druhé dvě si spojujeme s kvalitou.
Rozsah zkoušek tlaku a funkce vyplývá z předpisů mezinárodní organizace C.I.P. (Francouzská zkratka z "Commission internationale permanente pour l´epreuve des armes à feu portatives" t.j. "Mezinárodní stálá komise pro zkoušení ručních palných zbraní") a bývá to zpravidla 30 tlaků a 32 kusů pro ověření správné a bezpečné funkce střeliva.
Při zkoušce přesnosti se střílí u kulových nábojů určených pro lov čtyři nástřelky po pěti ranách na vzdálenost sto metrů, rychlost se kontroluje na deseti kusech.
Vždy se tedy jedná o skupiny ran, z nichž se vyhodnocují střední hodnoty, rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou, popř. se soubor kontroluje pomocí statistických metod.
Všechny zkoušky, kromě funkčních, se střílí z balistických měřidel. To jsou masivní závěry s předimenzovanou hlavní. Hlaveň totiž musí bez rizika vydržet i tlaky zkušebních (tormentačních) nábojů, kterými se ověřuje pevnost spotřebních hlavní. Celkově vyšší hmotnost měřidla přispívá k jeho stabilitě při výstřelu a zmenšuje zpětný ráz.. Bohužel kvalita hlavně se během užívání mění, a proto, aby měřidlo mohlo být nazýváno měřidlem, musí se pravidelně kontrolovat vývrt hlavně, uzamykací délka a počet odstřílených ran. Zkušebna nyní disponuje více jak 1500 balistickými měřidly v celé škále dnes vyráběných, ale i starších, polozapomenutých ráží. Většina z nich pochází od brněnské firmy Prototypa - zbraně a munice.

RYCHLOST STŘEL
Rychlost střel se dnes pohybuje téměř na dvojnásobku oproti době před sto lety, kdy nedaleko Vlašimi lovil Ferdinand d´Este. Není výjimkou rychlost 1000 či 1100 m/s. A těžko tedy vystačit s mechanickými indikátory průletu střely. Nastoupila optika. Běžně se střele kladou do její dráhy dvě neviditelné "stěny" z infračerveného záření. Porušení "celistvosti" takovéto bariéry, tím, že ji částečně zastíní střela, vyvolá změnu napětí na fotoelektrických senzorech a tento signál funguje jako pokyn k zahájení či ukončení měření času. A pokud známe čas a vzdálenost mezi oběma body měření, není již problém spočítat rychlost střely. Pochopitelně lze měřit rychlost současně v různých dálkách od ústí zbraně a tato data se pak používají pro výpočty prvků dráhy střely.
Udržení výkonu u různých sérií stejného střeliva garantuje uživateli víceméně shodnou dráhu střely a účinek v cíli.

TLAK V NÁBOJI
Tlak v náboji dosahuje, díky kvalitním ocelím používaným na výrobu zbraní a rovněž vlivem honby za vysokým výkonem střeliva, hodnot až 400 MPa (tedy asi 4000 atmosfér). I zde se stále více dostává ke slovu elektronické měření a téměř již vytlačilo starou metodiku založenou na deformaci tlakoměrných tělísek. Těm se říkalo crusher (z angličtiny) a bývaly to válečky z mědi či olova. Nábojnice se provrtala a otvor se orientoval tak, aby byl proti kanálku v hlavni. Ten byl vyplněný tmelem a na jeho byl konci pístek. Mezi něj a protikus se vkládal tlakoměrný váleček a po výstřelu se podle jeho zbytkové výšky podle tarážní tabulky odečítal maximální působící tlak. Tato metodika se používala asi 140 let. Nesla s sebou i určité riziko. Pokud se totiž opomene zašroubovat opěrný šroub proti válečku, ten je spolu s pístkem prakticky vystřelen kolmo vzhůru. Za protihlukovým obložením střeliště by se několik takových kousků jistě našlo.
Dnes se sice stále provrtává nábojnice a vzniklý otvor se orientuje v balistickém měřidlu proti kanálku v hlavni, ale pak v sestavě následuje kompaktní snímač, který v sobě obsahuje část krystalu křemene a ten, díky své schopnosti indukovat na svých plochách elektrický náboj úměrný tlakovému zatížení, nám dává informaci o celém průběhu tlaku během výstřelu. Jeho signál se totiž převádí na napětí a to se registruje v čase. Nutné je znát tzv. citlivost snímače, tedy jak velká odezva odpovídá jakému zatížení. Metrologická návaznost této charakteristiky je ve Vlašimi zajištěna přes etalon kalibrovaný v renomované švýcarské laboratoři společnosti Kistler.

PŘESNOST
Přesnost vyžaduje balistickou hlaveň v dobré kondici a navíc kvalitně zarovnané (přebroušené) prizma pod celé měřidlo. Kvalita hlavně, zvláště pak jejího ústí, významnou měrou ovlivňuje výsledky střeleb. Většinou je třeba několika desítek až stovek výstřelů, aby se nová hlaveň "zaběhla". Poté vydrží dva až deset tisíc ran bez drastického zlepšování či zhoršování , nakonec přichází zpravidla strmý pokles její kvality. Není však cílem žádného výrobce střeliva vybírat nejlepší testovací hlaveň, protože takovou nemusí mít zákazník a tomu by málo pomohlo, že ho firma bude ohromovat svými skvělými nástřelkami.
Životnost hlavně závisí na jejím zpracování, ale i na ráži či používaných hnacích náplních.
Zmínili jsme sice vzdálenost střelby sto metrů, ale není potíž ověřit přesnost i na podstatně větší dálky. Externí střelnice je schválena na 1600 metrů, v praxi se však jen zřídka vyskytne požadavek na střelbu z větší vzdálenosti než 600 metrů. Obecně platí, že střelivo je třeba zkoušet na takovou dálku, na kterou je běžně používáno. V tabulce lze najít příklady:

FUNKČNÍ STŘELBA
Funkce neboli funkční střelby jsou jistě nejatraktivnější, alespoň pro případné návštěvníky zkušebny. Ovšem po běžném dnu střelce by většina z nich asi změnila názor... Největší objem zkoušeného střeliva projde právě přes toto pracoviště. Ověřují se tu všechny série zápalek, nábojnic i finálních výrobků. K tomu přistupují vývojové zkoušky, předvádění střeliva pro možné zákazníky atd, atd.
Střílet je z čeho, v současnosti je k dispozici přes osm stovek různých zbraní, od perkusní pistole, přes revolvery, lovecké trojáky, samonabíjecí kulovnice, válečné samopaly až po moderní sportovní a vojenské zbraně . Běžná je střelba za teploty okolí, ale zkouší se i správná funkce střeliva za extrémních teplot. Zde se také ověřuje krytí brokových nábojů, provádí se zkouška spalitelnosti prachu či zkouška střelbou do želatinového bloku za účelem porovnání ranivého účinku.
Celá problematika by si jistě zasloužila obsáhlejšího pojednání, ale cílem tohoto článku bylo pouze přiblížit jak rozsáhlá péče je věnována střelivu než se objeví na pultech obchodů a poté ve vaší ruce při nabíjení zbraně. Lovu zdar!