Časopis Myslivost

AKCE ROKU ZA NÁMI! Úspěšná či neúspěšná?

Myslivost 7/2005, str. 16  Jiří Kasina
V sobotu 4. června se zavřely brány Výstaviště v Lysé nad Labem za posledním návštěvníkem Mezinárodní výstavy Natura Viva 2005. I když pro organizátory není zdaleka „finito“, je čas na ohlédnutí se zpět a zhodnocení čerstvých dojmů.

Samotná výstava se vlastně skládala ze dvou propojených částí - jednou byla výstava Natura Viva s mezinárodní účastí a druhou Národní přehlídka trofejí. Výstava se připravovala dlouhou dobu dopředu a možná si ani mnozí návštěvníci v hale trofejí neuvědomili, co vše předcházelo. Počínaje okresními přehlídkami trofejí začal svoz medailových trofejí do Lysé završený týdenním hodnocením trofejí. Asi není třeba zdůrazňovat náročnou logistiku svozu trofejí organizovanou sekretariátem ČMMJ, o práci hodnotitelských komisí jsme již v Myslivosti podrobně informovali. A po skončení výstavy pak musí proběhnout zase logistika opačná, všechny trofeje se musí dostat zpět ke svým majitelům. V tomto směru podle mého názoru sekretariát a okresní myslivecké spolky nezklamali, i přes některé chyby a nedostatky je třeba ocenit množství hodin a úsilí, které všichni martýriu kolem trofejí věnovali.
Hodně diskutovanou částí bylo postavení montované haly na Výstavišti. Nerudovská otázka "Kam s nimi?" byla vyřešena nakonec ne postavením jedné, ale hned dvou montovaných hal. Pravda, trofeje byly poněkud nahuštěné, někteří poukazovali na to, že příčníky výstavních panelů brání pohledu na paroží jelenů a daňků, samozřejmě, že by v době největší návštěvní špičky měly být širší uličky mezi řadami trofejí. Myslím, že se ale pesimistické předpovědi nenaplnily, montované haly byly docela důstojným prostředím pro trofeje a síla expozice byla právě v soustředění trofejí v působivých jednotných dlouhých řadách. Samotné haly pak byly postaveny v jednom z výklenků plochy Výstaviště tak, že nejen příliš nerušily, ale naopak organicky propojily výstavní prostory s venkovním podiem a podle názoru mnohých vhodně doplnily Výstaviště.
Zůstaňme ještě ale chvilku u venkovních prostor Výstaviště. Všem je asi jasné, že každé výstaviště je limitováno množstvím prostorů, pro běžné každoroční výstavy prostory Výstaviště v Lysé zatím postačují, mezinárodní a navíc devítidenní výstava je už ale velké sousto. Je proto třeba pochválit, že i na prostoru, který je k dispozici, se našla mírná zlepšení. Za prvé byla občerstvovací zóna přesunuta za pavilon B na parkoviště, kde byla navíc vydlážděna další plocha. Výsledným efektem byla jak velmi slušná nabídka občerstvení bez front, tak hlavně "optické uklizení" občerstvovací zóny mimo hlavní návštěvnický proud. Oproti předcházejícím ročníkům návštěvníci neprocházeli od hlavní brány kolem klobás a pivních stánků - i to přispělo k lepšímu dojmu z výstavy. Dalším velmi rozumným krokem vedení Výstaviště bylo vytlačení parkujících aut z prostorů kolem hal a otevření více vstupních vrat pro návštěvníky. A tak otevření čelních vrat v hale B logicky spojilo občerstvení s halou a přispělo ke kolování proudu návštěvníků, tak i otevření dvou bočních vrat v přízemí haly A umožnilo nejen lepší komunikační oblužnost, ale také logicky spojilo halu B s halou s trofejemi a venkovním podiem a navíc ulička za halou A sloužila jako odpočinková zóna pro návštěvníky. V rámci omezených možností prostě jednoduché a hlavně účinné řešení!
Zůstaňme ale ještě jednu chvilku venku a věnujme se parkování a dopravě. Pesimisté již předem viděli totální kolaps dopravy v Lysé, přeplněná parkoviště, stres a chaos. Nutno konstatovat, že se pesimistická očekávání nenaplnila! Ano, v Lysé není parkování ideální. Vzájemnou domluvou organizátorů se vyčlenilo parkoviště u nádraží pro auta vystavovatelů, bohužel se ale už pozapomenulo trochu na to, jak parkující auta vystavovatelů odlišit a všechna auta na parkoviště dostat. Proto občas vznikaly poněkud vzrušenější debaty. Autům návštěvníků byla vyhrazena parkoviště jak v ulicích a dvorech Lysé, tak i parkoviště za nádražím. Kromě první návštěvnicky nejzatíženější soboty se naštěstí větší problémy nevyskytly, ano, zlobil se ten, který nezaparkoval přímo blízko Výstaviště, ale taková je realita Lysé. Většina návštěvníků s tím již předem počítá a respektuje to. Obavy se naštěstí nenaplnily ani z hlediska příjezdu autobusů, bylo dokonce speciálně pro autobusové zájezdy vyhrazeno parkoviště v nedalekých Milovicích a zavedena kyvadlová doprava, nakonec ale pro nezájem bylo toto po prvním víkendu zrušeno, protože to nebylo potřeba! A potěšilo i to, že i letos stoupl počet těch, kteří pochopili, že nejlépe je na Výstaviště dojet v pohodlí a v klidu vlakem, nádraží je doslova pár kroků od Výstaviště a ráno a odpoledne jezdí vlaky ve velmi krátkých intervalech.
Pojďme už ale do výstavních hal. Hala B - jednopodlažní hala s komerčními expozicemi přinesla k vidění mnoho všemožného zboží a firem, samostatnému hodnocení expozic a popisu toho, co nového bylo v Lysé vidět, se budeme věnovat v jiném článku v Myslivosti. Unisono zněl ale od obchodníků hlas, že komerční efekt byl sice velmi dobrý, ale devítidenní maratón nesmírně dlouhý a vyčerpávající. Někteří také žehrali na příliš malé uličky mezi stánky oproti jiným ročníkům, i to je ale druhá strana mince velkého zájmu obchodníků.
V přízemí haly A se prezentovaly spřátelené zájmové svazy, expozice včelařů, rybářů a zahrádkářů byly také poněkud "utlačenější" a prostorově skromnější, svoji úlohu však spřátelené svazy splnily a vhodně doplnily výstavu o prezentaci dalších zájmových činností v přírodě. Návštěvníky velmi kladně hodnocená byla venkovní instalace rybářů mezi halami s velkým bazénem pod schody, jen na toho dětmi oblíbeného živého čápa se již místo nedostalo. V přízemí haly A se pak také prezentovala svými expozicemi odborná učiliště a lesnické školství, drobnější stánky tu měli nožíři a myslivečtí kumštýři, v rohu haly A pak bylo letos postaveno vnitřní podium, na kterém organizovala redakce Myslivosti po celých devět dnů doprovodný program.
Dodatečně děkuji všem, kteří svojí trochou přispěli k úrovni doprovodných programů, dá se říci, že se na podiu po celých devět dní "stále něco dělo", jelikož jsem měl organizaci doprovodných programů osobně na starosti, odpustím si hodnocení a ponechám jej na samotných divácích. Každodenně jsme si s mými kolegyněmi, které mi pomáhaly s organizací, ověřovali, jak závisí úspěch nejen na výběru tématu, ale i výběru přednášejícího. A tak někteří naši hosté začínali před plným hledištěm a končili před pár diváky, jiní zase začínali mluvit skoro do "prázdných židlí" a končili před nadšeným zaplněným hledištěm. I to je pro nás poučení pro příště. Každopádně ale děkuji všem, kteří našli odvahu přispět do programu a vystoupit, výstava je totiž také od toho, aby byla živá a pulzující a v tomto směru jsme snad očekávání alespoň některých návštěvníků naplnili.
A nelze nezmínit i doprovodné programy na venkovním podiu, které také každý den od jedenácté do tří bavily diváky na venkovní ploše a kde vystoupila dlouhá řada známých a méně známých umělců. Díky za to organizačnímu týmu v čele s Jaroslavem Špronglem, který sestavoval a organizoval venkovní programy.
Vystoupejme nyní do prvního patra haly A, kde se nacházely expozice ČMMJ, LČR, VLS, ministerstev a zahraniční expozice. Po vstupu do haly asi každému padl pohled nejprve na expozici Lesů ČR. Zbrusu nová a netradičně pojatá expozice byla možná pro některé návštěvníky zvláštní, mnohým se líbila, někteří v ní viděli kulisy na efekt, v každém případě však byla dominantou a oživením. A na kašírovaných panelech byl navíc umístěn soubor těch nejsilnějších trofejí, a tak po celou výstavu bylo v expozici LČR plno a živo.
Protější expozice Vojenských lesů a statků byla sice vzhledově střídmější, ale také návštěvnicky nesmírně přitažlivá díky silným trofejím včetně "libavského" nejsilnějšího jelena. Stále před ním bylo plno.
Mezi oběma expozicemi se poněkud ztrácela na minimum stlačená expozice přírody, která zároveň se svými preparáty sloužila jako součást dětské naučné stezky. Minimální plocha byla výsledkem boje o prostor a místo na Výstavišti, na nějakou velkou reprezentační instalaci nebylo letos místo. Možná to tak ale bylo dobře, neboť nejsem ani zdaleka přesvědčen, že by se vyšlo vstříc vkusu všech a bylo-li by to vůbec v silách sekretariátu ČMMJ.
Zahraniční expozice naplnily i nenaplnily očekávání návštěvníků. Svůj obrázek si udělal jistě každý sám, myslím, že například Polská a Slovenská expozice přinesla zajímavé a hodnotné trofeje, zajímavý vývoj prodělala expozice Ruska. Na bělorusko-polských hranicích celníci zjistili některé nesrovnalosti v dokladech k trofejím, výsledkem byla první tři dny igelitovou folií zakrytá celá expozice, pak následovala rychlá instalace před zraky návštěvníků a po zbytek výstavy byla ruská expozice velmi atraktivním přínosem výstavy. Vždyť jen na kolika asi fotografiích je zvěčněna mohutná preparace stojícího medvěda?! Zklamáni asi ale návštěvníci odcházeli z expozic Číny, Maroka, FACE a CIC. Pod pojmem expozice si totiž jistě nepředstavovali několik prostých panelů a plakátů, které přinesly jen základní informace a hesla. Škoda.
Záměrně si nechávám na konec expozici ČMMJ. Již dlouho před výstavou bylo diskutováno, jak by měla expozice ČMMJ vypadat. Někteří poukazovali na charakter expozice a volali po změně prezentační formy, řadovým členům přece jen není jedno, jak expozice "jejich" organizace vypadá. Vše vlastně bylo v dobrém vyprovokováno návrhem "návštěvnicky vstřícného stánku" a vytvoření více míst pro diskuzi mezi myslivci a členy ČMMJ a míst pro poradenství. Nutno konstatovat, že na tyto výtky organizátoři ze strany ČMMJ reagovali a snažili se svoji expozici změnit. Dovolte mi proto mé subjektivní hodnocení, které ale nikomu nevnucuji.
Samotná expozice ČMMJ už předem trochu utrpěla zasunutím za dominantní expozici LČR (jak symbolické), přesto se pracovníci ČMMJ snažili vytvořit "otevřený" stánek. U vstupu byl malý informační pult, nad kterým po celou dobu běžela počítačová prezentace činností ČMMJ. Návštěvníkům k dispozici byly lavice se stoly. Ano, tato místa posloužila pro setkání a debaty, ale mnohem více bylo živo za zástěnou v zázemí. Českomoravská myslivecká jednota totiž pravidelně při těchto výstavách zajišťuje občerstvení a servis nejen svým pracovníkům, ale i zástupcům sponzorů, spolupracujících firem a také všem zahraničním expozicím. Bohužel odtud asi plyne dojem některých návštěvníků, že hlavním bodem expozice ČMMJ byla restaurace. Stálo by asi za zvážení, jestli je opravdu potřeba stravovací servis takto organicky začleňovat do výstavy, zda by nešlo více logicky a hlavně opticky oddělit expozici a samotný servis.
Dalším poučením z diskuze nejen na webu www.myslivost.cz, které si ČMMJ vzala k dobrému, bylo zřízení poradenských míst. To bylo návštěvníky velmi dobře kvitováno a já věřím, že nezůstane jen u letošního pokusu. Pokud se na příští rok více dotvoří a zatraktivní poradenská místa, navíc při čtyřdenní výstavě bude snazší zajistit renomované odborníky, může to být pro ČMMJ nosné místo expozice. Svá místa si našly stánky v rámci expozice ČMMJ - dětská soutěž, sokolníci, kynologové, Asociace chovatelů zajíců, Videoklub, Pojišťovna Halali. A je asi na škodu ČMMJ samotné, že nějak více nezdůraznila, co "k ní patří", že tyto části neměly nějakou jednotnější formu či nápad nebo prvek, který by tyto části sjednocoval a návštěvníky upozorňoval, že i toto je činnost patřící pod křídla ČMMJ. Já to samozřejmě vím, ale z pohledu běžného návštěvníka to byla spíše jen řada stánků v hale nijak organicky nezačleněná k ČMMJ. Stálo by za zvážení pro příště asi jiné prostorové členění.
"Odsloužil" jsem si celých devět dní u vnitřního podia a byl kontaktován mnoha a mnoha návštěvníky, takže mohu zodpovědně prohlásit, že výše napsané není jen názor či dojem můj. Stejně tak ale mohu zodpovědně prohlásit, že se nenaplnily černé prognózy a odsudky některých diskutujících a že expozice ČMMJ nebyla hodnocena tak tragicky, jak se snažili někteří diskutující na webu vykreslit. Běžný řadový návštěvník některé nedostatky nevidí, na výstavu asi přece jen přichází za jiným účelem, než kvůli kritice stánku ČMMJ. Tím samozřejmě nechci někomu vnucovat můj názor, jen rád konstatuji, že je dobré, že se "ledy hnuly" a že se vůbec něco začalo v expozici ČMMJ měnit a diskutovat o ní. Já ale nejsem ten, který o vzhled a naplnění expozice ČMMJ rozhoduje.
Velmi dobře se podařilo a moc mě těší ale jiná skutečnost - díky dlouhodobé kampani a vysvětlování se osvědčilo rozdělení na krajové dny, kdy byl výstavní den vždy zasvěcen dvěma krajům. Mnohokrát jsme o tom psali, mnohokrát toto bylo prezentováno na všech možných setkáních, schůzích a při jiných příležitostech. A fungovalo to! Celkový počet téměř padesáti tisíc návštěvníků se rozptýlil takřka rovnoměrně na celých devět dní, kromě první soboty byl nejnavštěvovanější pondělek a druhý pátek, Výstaviště ale bylo slušně naplněno každý den a obchodníci si libovali. Zmírnil se ale tak i tlak na parkování, občerstvení, pokladny aj. Rozumní návštěvníci, kteří jezdí do Lysé pravidelně totiž pochopili, že nemá cenu se tlačit v davu a pokud si chtějí v klidu projít výstavu, je lépe zvolit všední den a obětovat třeba i den dovolené. Autobusové zájezdy ze všech koutů republiky a debaty u podia to jen potvrzovaly.
Mnohokrát bylo diskutováno o tom, proč taková výstava v Lysé. Ač to není otázka pro mě osobně, dovolím si z mého pohledu konstatovat, že by asi málokteré výstaviště vyšlo tak velkoryse a finančně vstříc ČMMJ jako majitel Výstaviště v Lysé, stejně tak vycházejí vstříc a jsou v souladu pracovníci Výstaviště pod vedením paní ředitelky Svobodové, mrzelo by mě ale i přerušení tradice výstavy Natura Viva. To, že jsou lidé už naučení a zaběhlí na výstavu do Lysé v tomto termínu jezdit a již předem vědí, co mohou očekávat, je totiž tou největší devízou výstavy Natura Viva.
Výstavě letos přálo i počasí, první víkend dokonce až trochu moc. Extrémní vedra byla zkouškou pro všechny organizátory a prodejce, teploty nad třicítku a plné haly návštěvníků bohužel první víkend nezvládala klimatizace, a tak v horním patře haly A a v hale trofejí bylo doslova nedýchatelno. Právem toto mnozí kritizovali, částečnou omluvou snad může být, že parno bylo v celé republice opravdu extrémní. V ostatní dny už bylo vše relativně v pohodě, slunečné počasí vydrželo po celou dobu kromě závěrečné soboty. Ohlasy návštěvníků svědčí o tom, že kladně byly hodnoceny občerstvovací služby, letos se neopakovaly zmatky u pokladen, kladné hodnocení si vysloužila úroveň a čistota i míst nezbytných lidských potřeb. Nevím, možná je to jen můj dojem, ale letos mi připadali návštěvníci opravdu spokojenější a usměvavější než jindy, na výstavě bylo co vidět, mnohokrát jsem slyšel z úst řadových návštěvníků, jak jsou rádi za tuto jedinou pořádnou mysliveckou výstavu. A osobně jsem proto měl dobrý pocit z toho, že se nenaplnily vize těch pomazaných hlav, kteří již předem viděli nekonečné zmatky, chaos, fronty, nízkou úroveň a nedostatečnou organizaci. Většinou totiž toto vyslovují ti, kteří asi ani nevědí, co se skrývá za práci a organizaci v pozadí takové výstavy. Je dobře, že na jejich slova nedošlo.
Ano, i já přesto viděl celou řadu nedostatků a míst, která je třeba zlepšit nebo pojmout jinak, byl jsem jedním z těch, kteří se snažili připravit pro návštěvníky to, co je snad trochu zajímalo a lákalo. Je jen otázkou, jak se dokáží všichni ti, kteří kolují kolem takové výstavy, poučit do budoucna, jak moc si každý vezme k srdci výtky a využije je k dalšímu vylepšení. Já osobně ale v každém případě považuji letošní Naturu Vivu za úspěšnou! Díky za to všem, kteří se na tom podíleli.
Ing. Jiří KASINA
šéfredaktor časopisu Myslivost
















Zpracování dat...