Časopis Myslivost

DAŇCI V HONITBĚ LIBAVÁ

Myslivost 7/2005, str. 10  Ing. Lubomír KLEMENT
Napsáním tohoto článku chci přispět k výměně názorů o hospodaření s daňčí zvěří v oblasti Vítkova. Daňci začali pronikat do honitby Libavá zhruba před třiceti lety a za tu dobu prošli dvěma stejně dlouhými údobími, ale za různých životních podmínek. Zmiňovaná vítkovská oblast těsně přiléhá k severovýchodní části vojenského prostoru a byla by tedy nutně i předpokládanou součástí oblasti chovu daňčí zvěře v dané lokalitě. Domnívám se, že daňci začali intenzivně pronikat do honitby kolem Barnovské přehrady proto, že v této části honitby byl v té době relativně značný klid s minimálním vojenským provozem.


Již úvodem je třeba říci, že zmíněná lokalita s nadmořskou výškou kolem 600 m n.m., kde převládají poměrně dlouhé a často i tuhé zimy, nemá zdaleka ideální podmínky pro úspěšný chov této zvěře. Navíc honitba Libavá je vyhlášenou oblastí chovu velmi kvalitní jelení zvěře, takže příliv nového druhu spárkaté zvěře do honitby znamená dalšího pastevního konkurenta. Jistě, daňčí zvěř nepůsobí tak velké škody na lesních porostech jako zvěř jelení, ale zejména v zimním období nemá mnoho jiných možností, než-li spásat letorosty listnatých i jehličnatých porostů. Znamená to tedy, že vyvíjí na porosty obdobný tlak jako zvěř srnčí, ovšem úměrně zvýšený rozdílnou hmotností, tedy spotřebou.
Jako první se na jetelotravních porostech v okolí Barnovského vrchu objevila černá daněla doprovázená roční danělkou a daňčetem. Příštím rokem se k nim ve stejných místech připojilo několik tří až čtyřletých daňků, kteří již přecházeli až do strání nad Něčínským potokem.
V místech, kde se daňčí zvěř nejčastěji zdržovala, byl počátkem zimy zbudován prostorný krmelec se zásobárnou a zvěř se tam stáhla. Bohužel počátky výskytu daňčí zvěře v honitbě spadaly do období, kdy se v prostoru začala trvale zabydlovat sovětská vojska, která využívala každé příležitosti k pronásledování veškeré spárkaté zvěře, aby si vylepšila svůj chudobný jídelníček. A nejen spárkaté, ale i drobné včetně ryb. Daňčí zvěř, která zpočátku nebyla příliš plachá a na volné plochy vycházela i během dne, brzy na sebe soustředila nechtěnou pozornost. Nejčastěji na ni bylo stříleno právě u nově zřízeného krmelce, o čemž svědčilo několik postřelených a později uhynulých kusů, které se nejčastěji nacházely v blízkosti tohoto zařízení.
I když byla populace daňčí zvěře z okolí stále doplňována, její stavy se nezvětšovaly, a proto jako zpestření skladby lovné zvěře, byly tito daňci tolerováni. Navíc v těch prvních začátcích byla i kvalita trofejové zvěře dosti dobrá (první ulovený daněk asi ve věku pěti roků, měl bodovou hodnotu 157 bodů CIC), vzbuzovala naději, že by mohlo jít i v budoucnu o kvalitní kmen daňčí zvěře. Předpoklady k tomu zřejmě dával její oborní původ.
Takový byl tedy obraz vývoje prvních patnácti let zhruba do roku 1990, do doby odchodu sovětských vojsk z prostoru.

Doba po odchodu sovětských vojsk
Nelze doložit konkrétní příčinu zvýšeného nárůstu stavů veškeré spárkaté zvěře po odchodu sovětských vojsk, ale jisté je, že zhruba od roku 1992 začíná v honitbě Libavá enormní nárůst stavů zvěře, tedy i zvěře daňčí!
Jako možné vysvětlení se přibližně nabízejí dva důvody:
Ustalo celodenní i celoroční soustavné pronásledování spárkaté zvěře v honitbě, které mělo vliv na snížený koeficient přírůstku, který se během dvou let vrátil do normálu.

Ustalo neevidované snižování stavů spárkaté zvěře jako následek nezákonného odlovu (spotřeba vojsk) a určitě stejné množství uhynulé zvěře jako následek postřelení a nedohledání.
Ať tak či onak, muselo se u všech druhů přikročit k razantnímu snižování narůstajících stavů zvěře, protože s přibývajícími počty rostly i škody na lesních porostech. O něco razantněji musí být snižován i stav zvěře daňčí, protože se jedná o zvěř neperspektivní a navíc již zmíněného pastevního konkurenta. V současné době se daňci rozšířili hluboce do honitby, získali potřebnou plachost a jsou proto již i obtížněji ulovitelní. Bohužel se na nich stále více projevují tvrdé životní podmínky a jejich kvalita jde stále nezadržitelně dolů.

Perspektiva daňčí oblasti na Vítkovsku
Za stávajícího stavu, kdy předpokládaná oblast chovu daňka by nutně souvisela s daňky žijícími v honitbě Libavá, kde jsou značně nepříznivé podmínky pro chov této zvěře a navíc je pro tuto honitbu zvěří nadbytečnou, musím se přihlásit k názoru městského úřadu ve Vítkově.
K tomu mne vedou zvláště tyto důvody:
1. Celá oblast je na hranici vhodnosti chovu této zvěře a její kvalitu to výrazně ovlivňuje.
2. Daňčí zvěř se v honitbě Libavá musí redukovat na minimální stav, což je nutné i vzhledem k její nízké kvalitě. To co dělá daňka daňkem je dlouhá, široká, jen minimálně členěná lopata. Daňci loveni v honitbě mají krátké, úzké a hluboce členěné lopatky, takže trofeje z větší části již připomínají svým vzhledem spíše slabé trofeje mladých jelenů. Samčí zvěř se loví podle plánu lovu již od roku 1992 a ještě žádná trofej nebyla hodnocena na přehlídce jako chovná. Jistě, hodnocení chovnosti je vždy poplatné úhlu pohledu, ale u stávající populace není z čeho vybírat.
3. Během té doby byli uloveni jen dva daňci třetí věkové třídy a přesto potkat daňka této třídy je věcí náhody a dá se říci, že je jich zřetelný nedostatek. Domnívali jsme se, že tito daňci sestupují do nižších poloh, ale podle uvedených článků není třetí věková třída viditelně zastoupena ani tam. Znamená to, že se v daných podmínkách daňci asi věku 8 - 10 let dožívají jen zřídka, tedy věku, kdy by měli tvořit nejsilnější trofeje. V honitbě je dosti přesná evidence prováděného odlovu a důvod nemůže být v nežádoucím odlovu mladých daňků.
4. Je všeobecně známo, že daňčí zvěř žila u nás několik století jen v oborách, a proto také ke svému zdárnému vývoji toto prostředí potřebuje. Tím prostředím mám na mysli nízkou nadmořskou polohu s převahou plodonosných dřevin, které zajišťují dostatek potravy téměř po celý rok. Nízká poloha znamená krátké a poměrně teplé zimy.
5. Můj pesimistický názor utvrzují volné chovy daňků v blízkém okolí jako např. školní polesí Valšovice a stejně tak i daňčí zvěř v Hostýnských horách. Toto pravidlo potvrzuje i daňčí zvěř, která byla vysazena u státních lesů Šilhéřovice. I tam, kde žije v převážně listnatých, nízko položených lesích slezské nížiny, dochází i u ní ke stále se zhoršující kvalitě.
Přesto je třeba i za stávajících podmínek dodržovat zásady průběrného lovu, ale daňčí zvěř na Vítkovsku vždy bude jen pro zpestření druhové skladby lovné zvěře. V dnešní době je oborní chov daňků až příliš rozšířen a některé tak zvané "obůrky" (jen několik hektarů výměry), mohou vhodným krmením dosahovat vynikajících trofejí. Daňčí zvěř je na takové podmínky zvyklá a na rozdíl od mnoha jiných druhů lovné zvěře, tyto domácí odchovy dobře snáší.
Zpracování dat...