Časopis Myslivost

Vlk se vrací do švýcarských Alp

Myslivost 7/2005, str. 24  JUDr. Jaroslav VONDRÁČEK, Ph.D.
Vlk (canis lupus) jako původní obyvatel alpských horských velikánů měl ve Švýcarsku podobný osud jako v jiných zemích Evropy. S vývojem hospodářské činnosti člověka se zmenšoval prostor pro veškerou zvěř, což vedlo buď k jejímu částečnému, nebo úplnému vyhubení. Ale vraťme se do minulosti a sledujme osud vlků této alpské země.


V pozdním středověku tvořili 90 % populace dnešního švýcarského území sedláci. Jejich život v nehostinných alpských podmínkách nebyl jednoduchý. Odvod desátek, neúrodná horská půda a drsné klimatické podmínky nezlehčovaly denní život tamních sedláků a horalů. Jejich jediný opravdový majetek, který byl pro ně životodárný, byl dobytek a ovce. Úhyn každého domestikovaného zvířete byl brán jako velká hospodářská ztráta. Útok vlka na tato hospodářská zvířata byl v té době chápan jako nadpřirozený trest a vlk začal být člověkem mystifikován jako ztělesnění zla a neštěstí. S úbytkem lesů a postupnou kultivací půdy se zužoval prostor pro všechnu zvířenu, včetně predátorů. Masem alpských krav a tvrdým alpským sýrem byly obohacovány trhy ve velkých švýcarských městech i v severní Itálii na úkor divoké přírody, a především její fauny.
V 19. století vyvrcholilo ekonomické využití alpského horského prostředí. V tomto století byl jak jelen tak i kozorožec zcela vyhuben a srnčí zvěře bylo jen pomálu. Tento stav umocnila skutečnost, že se predátoři stahovali k lidským obydlím a na základě nedostatku divoké zvěře častěji a intenzivněji útočili na hospodářská zvířata. Bylo jen pochopitelné, že v mnoha kantonech měli tamní rolníci nejen právo, ale i povinnost predátory likvidovat. Atraktivitu lovu jak vlků, tak i rysů zvyšovaly vypsané prémie za odstřel těchto pro rolníky vetřelých zvířat. S vývojem střelných zbraní se urychlilo zákonitě i vyhlazení vlků na švýcarském území. Ačkoliv byli vlci jako populace na konci 19. století ve Švýcarsku již vyhubeni, během 20. století se jednotlivě vlci v různých částech Švýcarska zřídka objevovali především ze sousední Itálie.
Než se budeme věnovat současnému stavu vlků ve Švýcarsku, který přímo souvisí s populací vlků v Itálii a ve Francii, podíváme se, jak to vypadá se stavem vlků právě u těchto jižních sousedů. Vlci v Itálii nevymizeli úplně nikdy, ačkoliv byl jejich populační stav v 70. letech dvacátého století v kritickém stavu. V této době žilo na celém území Itálie kolem sta vlků. Celá tehdejší populace vlků žila v pohoří Abruzzen v bezprostřední blízkosti lidských obydlí, kde se živila především domestikovanými zvířaty a dokonce i odpadky z lidských obydlí. To přimělo italskou vládu v roce 1976 k zákonné ochraně vlků. Výsledky tohoto opatření se dostavily relativně brzy a již v roce 1985 byli pozorováni vlci v severní části Itálie v regionu Piemont, nedaleko jeho hlavního města Janova, které je vzdáleno jen 130 km od švýcarských hranic. V letech 1980 až 1989 byl potvrzen odstřel 49 vlků, a to jen v okolí Florencie, Boloni a Janova. Italská populace vlků se velice rychle stabilizovala a během dalších roků se bezprostředně dostala jak na francouzskou tak i na švýcarskou hranici. V současné době žije na italské straně Alp odhadem šest smeček vlků, v ostatních částech Itálie, především v již zmíněném pohoří Abruzzen, je počet vlků odhadován mezi 400 až 500 kusů.
Ve Francii byla situace populace vlků poněkud odlišná než v Itálii. Ve třicátých letech 20. století byl vlk ve Francii zcela vyhuben. Až v roce 1992 byli registrováni první vlci v alpském národním parku Mercantour, kteří migrovali z italského území. Jejich stav se v součastnosti ve francouzkých Alpách odhaduje na 35 vlků. Mimo tuto italskou provenienci žije v dnešní době ještě asi deset vlků ve francouzských Pyrenejích, dále ve Vogézách a v centrálním masivu francouzského pohoří. Během let 1985 až 1992 se posunula vlčí populace od Janova až do národního parku Mercantour, o 190 km na sever. To znamená, že se posunula v průměru o 22,8 km za rok a tím zákonitě v roce 2000 překročila vlčí populace italského původu i švýcarské hranice.
Než se opět vrátíme do švýcarských Alp, připomeňme si právní aspekt dané tematiky. Švýcarsko v roce 1979 a Francie s Itálií v následujících letech podepsali mezinárodní Bernskou úmluvu o ochraně flóry a fauny z roku 1972, ve které je vlk a medvěd označen jako "přísně chráněný" a rys jako "chráněný" druh fauny. Ve švýcarském spolkovém mysliveckém zákoně z roku 1986 je vlk uveden pod lovnou zvěří, ale jeho odstřel je na celém území Švýcarska zakázán.
Ačkoliv se vlk v letech 1908 až 1990 sporadicky objevoval na švýcarském území, problematický začal být až od poloviny devadesátých let minulého století.Ve zlomovém roce 1994 přichází z Itálie do jižní části Švýcarska, konkrétně do kantonu Wallis, první jedinci již v následujících letech 1995/96 usmrtili 117 ovcí a dvě kozy. Od roku 2001 se objevují první vlci i v dalších kantonech jižního Švýcarska v Tessinu a Graubündenu. V roce 2002 bylo vlky usmrceno 26 ovcí a v roce 2003 padlo za oběť vlkům na švýcarském území dalších 39 hospodářských zvířat. V následujícím roce bylo potvrzeno 30 obětí domestikovaných zvířat. Ačkoliv se zřejmě jednalo o jednotlivé průniky vlků přes švýcarské hranice a tito netvořili integrované vlčí smečky, na základě dramaticky stoupajících škod pro majitele ovčích stád, musel se tento problém prakticky řešit, neboť chov ovcí, v počtu kolem 450 000 kusů, je pro švýcarské zemědělce, působící v horách, důležitým ekonomickým faktorem. Proto se tento konflikt přesunul na politickou rovinu. Postižené kantony vytvořily politický tlak na spolkovou vládu v Bernu, která flexibilně reagovala na danou situaci a v roce 1999 schválila vládní nařízení, tzv. "projekt vlk Švýcarsko".
Hlavní myšlenka tohoto projektu spočívá v kombinaci odškodnění majitelů hospodářských zvířat na straně jedné a ochrany populace vlků na švýcarském území na straně druhé. V tomto vládním nařízení bylo stanoveno, že jestliže během čtyř měsíců jeden vlk zabije 50 hospodářských zvířat, mohou příslušné kantonální orgány vydat povolení k odstřelu daného predátora. Tak se například i stalo v kantonu Graubünden v roce 2001, že byl v září 2001 v údolí Bergell na základě vládního nařízení kantonu Graubünden zastřelen vlk, který překročil tolerovanou hranici usmrcených ovcí. Prakticky je ovšem těžké identifikovat, zda ovce byly usmrceny jedním konkrétním vlkem. V kantonu Wallis bylo během osmi měsíců v roce 1999
usmrceno více než 270 ovcí, aniž bylo možné identifikovat konkrétního vlka.
Současně se stát zavázal k odškodnění postižených chovatelů ovcí. Modus náhrady škod byl určen v poměru - 80 % vyplácí spolkový stát a 20 % dotčený kanton. Aby byl stát legislativně konformní s mezinárodními předpisy, požádala švýcarská vláda mezinárodní společenství o snížení ochrany vlků ze statutu "přísně chráněný" na "chráněný".
I když došlo ke kompenzaci škod majitelům ovcí, příchod vlků ani všichni švýcarští myslivci nevítají s nadšením. Jejich projev nespokojenosti s daným vývojem projevují někteří i pytláckými činy, což prokazuje i zveřejněná statistika, ve které lze téměř každý rok najít ilegálně zastřeleného nebo dokonce i otráveného vlka. Zda tito usmrcení vlci jdou jen na konto myslivců nebo i majitelů ovčích stád zůstává zahaleno tajemstvím. Na základě již zmíněné špatné pověsti vlků se tento negativní přístup k vlkům neprojevuje jen u postižených subjektů, jako jsou majitelé ovcí a myslivci. Podle průzkumu veřejného mínění si jen těsná většina švýcarského obyvatelstva přeje návrat vlků do švýcarských hor. Proto se snaží příslušné státní orgány i rozpočtové organizace, jako je například KORA, která zastřešuje vědecký výzkum ohrožených predátorů jako je vlk nebo rys, vytvořit optimální prostředí pro reintrodukci populace vlků na švýcarském území. Současně se snaží osvětově působit na obyvatelstvo, aby občané akceptovali návrat těchto existenčně ohrožených druhů fauny. Také švýcarská spolková vláda podporuje různé vědecké projekty, jakož i ochranu postižených majitelů ovcí.
Jeden z projektů je i preventivní systém speciálně vycvičených ovčáckých psů pro ochranu ovčích stád. V minulém roce bylo k dispozici již 75 hlídacích psů a dokonce několik oslů, kteří reagují velice senzitivně na blízkost vlků. Žel, ne vždy reagují chovatelé ovcí pozitivně na tyto smysluplné projekty spolkové vlády. Například v horském kantonu Wallis reagují majitelé ovčích stád vesměs negativně na nabízenou vládní pomoc a upřednostňují odstřel vlků, jako jediné řešení jejich problémů.
V roce 2004 předložila spolková vláda odborné veřejnosti přepracovaný koncept ochrany ohrožených predátorů jako je vlk a rys, který v hlavních rysech navazuje na myšlenku návratu těchto predátorů do švýcarských Alp ve smyslu Bernské úmluvy a současně nabízí pomoc postiženým chovatelům hospodářských zvířat (srov. Myslivost 1/2001, Rys opět ve švýcarských Alpách). Původní model byl modifikován tak, že odstřel vlka může být povolen, když během čtyř měsíců usmrtí 50 nebo v jednom měsíci 25 ovcí. Postižené kantony v případě potřeby mohou tuto hranici posunout směrem dolů na 35 zabitých ovcí v období čtyř měsíců.
Závěrem můžeme konstatovat, že na základě rychlého úbytku obyvatel v horských alpských oblastech a tím i přírůstku nového životního prostoru pro migrující vlčí populaci z Itálie a částečně i z Francie, a při současných relativně vysokých stavech spárkaté zvěře, jsou vytvořeny dobré předpoklady pro trvalý návrat těchto šlechetných predátorů do švýcarských Alp. Momentálně se odhaduje, že na švýcarském území žije trvale jen několik málo jedinců, a to v kantonech Wallis, Tessin a Graubünden. Pomineme-li hranice, předpokládá se, že v oblasti Alp v trojúhelníku Itálie, Švýcarsko a Francie žije v současnosti přibližně 50 vlků. Teď záleží jen na přístupu společnosti k této nové šanci na návrat vlků a rysů zpět tam, kde původně žili, a kam se vracejí přirozenou cestou. Byla by velká škoda, kdyby se tato příležitost promarnila, neboť - slovy jednoho z nejznámějších odborníků v oblasti výzkumu vlků Němce Erika Zimena - "vlk a člověk jsou si sociálně podobní" a "jsou oba od přírody velicí lovci
Zpracování dat...