Zdají se z hlediska mysliveckého pramálo zajímavé. Jen archeologové z nich dovedou rozsvěcovat světlo poznání o časech dávno minulých. Avšak nemylme se! Může se stát i toto: na hnojišti jistého statku se najde omšelé lebka, která se snaživým přátelům přírody jeví jako lebka vydry. I donesou ji k odbornému posudku myslivcům, čímž jsou tito vtaženi do šalebné hry. Nemohou děti vyhodit, jak to předtím štítivě učinila paní učitelka (ale správně je poučila, že „mohou něco chytit“). Jsou přece odborníky a tudíž vědí dobře, stejně jako to vědí děti, že pan statkář, z boží milosti, je vlastníkem několika rybníčků, které před časem ukrutně přebil násadou. Zatím totiž nezná to, co znali jeho táta a dědek, že rybnikaření je odbornost, které je potřeba se naučit. Tím pádem mu také nedochází, že vydra koná jen dle své pracovní náplně a tuto nebiologickou koncentraci poněkud ředí… Všichni také vědí, že kovář v sousední vsi vyrábí silná železa - vydrařky a jistý podnikatel vyčiní jakoukoliv kožku, neboť je mu známo, že žádná kontrola neexistuje a do chalupy bez soudního rozhodnutí mu nikdo nesmí. Sedí tedy rozpačitě rada moudrých, neboť jen oni vědí to, co nevědí děti: že pan statkář není sice myslivec (a ani se o to nezajímá), ale zato je členem honebního společenstva, které rozhoduje, z dopuštění božího, kterým „odborníkům“ pronajme honitbu! A tak lebka se „ztratí“, aniž je vybalena z igelitu a dětem se namluví, že to byla lebka uhynulého psíka a musela být „zneškodněna“… Nevypovídá taková kost dost pregnantně o časech přítomných? Ale to není všechno! Děti jsou nezkažené dobou a navzdory pedagogům si vždycky zachovaly zdravý rozum. Jsou také zvídavé a pečlivé, takže si pořídily velmi slušný náčrtek z pohledu frontálního a laterálního, podle kterého se dalo snadno posoudit, že na hnoji skončila opravdu vydra, ale nedá se s tím nic dělat… Nejhorší ovšem je, že jim zůstaly v poctivé dušičce hluboké šrámy, aniž je mohou korigovat poznáním o zákrutech spravedlnosti a kotrmelcích etiky. Na to všechno příjdou až později. Zatím jim zbývá jednoduché poznání: Myslivci jsou pitomci, protože ani nevědí, kolik zubů má pes a kolik vydra, paní učitelka je poseroutka, protože se všeho štítí a chce učit o přírodě a pan statkář je lump a tu vydru mu tedy v rybníčkách nahradí! Máte žaludek jim vykládat, že pomsta patří Bohu? Když ani nevíme, kdo půjde s kým do koalice…
Pojďme s raději vykládat o nějakých kostičkách.
Více >