Jaro je v plném proudu, všude to štěbetá, samičky sedí na hnízdech, na svých pečlivě střežených snůškách vajíček, někde se již rodičovské páry dokonce starají o první letošní hladové zobáčky svých mláďat. Tou dobou jsem potkal v jedné z honiteb myslivce. Jak už to bývá, dali jsme se do řeči. Nad námi právě přeletěl hřivnáč a s typickým tlesknutím křídel se usadil na větvi nedalekého smrku. „Mají tam někde hnízdo,“ kývl hlavou ke stromu myslivec a já mu dal za pravdu. „Vloni jsem jednoho střelil, měl dokonce kroužek, nějakej cizí, ale mně to nic neříká, tak jsem ho sundal a zahodil.“ Šly na mě mrákoty, protože jako spolupracovník Kroužkovací stanice Národního muzea vím, jakou cenu má každý takový nález kroužkovaného ptáka a o to větší, jde-li o zahraničního kroužkovance, tedy o ptáka, kterého kroužkovala některá ze zahraničních kroužkovacích centrál. Alespoň tento kroužek byl podle slov mého dnešního společníka v revíru nenávratně ztracen „každo-úterním“ vývozem popelnic, ale mě okamžitě napadlo, kolik asi takových případů se ročně na našem území stane a rozhodl jsem se tedy všechny čtenáře Myslivosti v krátkosti seznámit alespoň s některými výsledky kroužkování těch druhů ptáků, které jsou podle zákona zároveň i lovnou zvěří. Věřte, že jsou to výsledky někdy zcela ojedinělé! Vpravdě - posuďte sami.
Více >