Časopis Myslivost

KDE NENÍ ŽALOBCE, NENÍ ANI SOUDCE

Soudničky na leden  Na motivy skutečných příběhů volně zpracoval Jaroslav ŠPRONGL
KDE NENÍ ŽALOBCE, NENÍ ANI SOUDCE
Dnešním číslem počínaje dostane se čtenářům do rukou celkem deset „případů, co neskončily u soudu“ – v každém čísle až do května vždy dva. Za nimi jsou vždy připojeny tři otázky s třemi možnostmi odpovědí. Ten, kdo se chce zúčastnit čtenářské soutěže o pěkné ceny (jejich výčet je uveden na jiném místě), která vyvrcholí v průběhu Mezinárodní výstavy myslivosti, rybářství a včelařství NATURA VIVA 2005, bude mít jednoduchý úkol – celou soutěž pečlivě sledovat a po uveřejnění poslední dvojice případů vyplnit na připojený kupon podle svého mínění správné odpovědi a svou adresu a vyplněný kupon pak zaslat na adresu našeho časopisu. V rámci výstavy (proběhne od 27. května do 2. června) pak budou nejen vylosováni ze správných odpovědí výherci (do slosování zařadíme všechny, kdo budou mít alespoň 90 % správných odpovědí - tedy alespoň 27 z 30), ale v „Právním poradně“ budou v rámci doprovodných programů výstavy právníci Českomoravské myslivecké jednoty jednotlivé problémy, řešené v „případech“, vysvětlovat, stejně jako správné odpovědi. Zbývá dodat, že tuto právní čtenářskou soutěž připravily časopis Myslivost, organizačně právní komise ČMMJ a nakladatelství LexisNexis CZ.
1. PATÁLIE S PLOMBOU

Oblíbený zástupce primáře chirurgického oddělení jedné okresní nemocnice, nejen mezi myslivci trochu něžně přezdívaný Doktůrek, protože ve vesnici, kde se rozhodl postavit domek a trvale bydlet, i v jejím blízkém okolí už pomohl mnoha lidem, leckdy na poslední chvíli - když už byli, jak se říká, jednou nohou v hrobě, netrpělivě odpočítával poslední hodinu své služby. Blížil se totiž konec září a on stále ještě neměl uloveného už dlouho vyhlídnutého srnce. K těm běžným komplikacím - jednou je příliš silný vítr a zvěř nevychází, jindy cítí bouřku a vyjde hodně brzy, pak zase po dešti až na samou tmu - se u něj řadila ještě skutečnost, že v nemocnici se držely služby o to více, že dvě lékařky z oddělení byly zrovna nemocné.
Ale spásná minuta nadešla, kolega respektující jeho koníčka přišel ještě o něco dříve, aby službu včas převzal a Doktůrek mohl být ještě za světla na posedu v místě, kde měl ten jeho starý škůdník stávaniště. Tak podepsat nezbytné papíry, honem se převléknout do zeleného, pušku a dalekohled do kufru a rychle ostrými serpentinami staré okresky a pak kus po lesní cestě až pod vrchol Březiny, nejvyššího kopce mírně zvlněné krajiny, kde mělo myslivecké sdružení, jehož byl členem, svou honitbu.
Sotva se pohodlně opřel a trochu vydýchal po tom kvaltu, vyšla z maliní po jeho pravé ruce na paseku srna. Zpozorněl a opatrně sáhl po pušce, protože již vypozoroval při předešlých výpravách za tím "svým" srncem, že to byla jeho věrná družka, kterou vždy "posílal" napřed na pastvu do volného prostoru - snad aby si ověřil, že je vše v pořádku a žádné nebezpečí nehrozí. Také opravdu neuplynulo ani pět minut a v hradbě křoví se objevila hlava s povědomým parožím špičáka - zpátečníka. Ani si nemusel brát dalekohled, jak již spolu byli za ta mnohá sezení a pozorování lovec a zvěř zvláštním způsobem "spojeni". A pak šlo všechno ráz naráz - srnec vyšel a začal se klidně pastvit, lovec pečlivě zamířil, zatajil dech a zmáčkl spoušť. Srnec okamžitě značil - a zhasl v ohni. Srna u něj chvíli nerozhodně postávala a pak zmizela zpátky v maliní. Bude si hledat nového společníka . Po nezbytné cigaretě slezl Doktůrek z posedu a pomalu šel, když si přitom pro zajímavost krokoval vzdálenost, na kterou střílel, k místu, kde srnec zmizel ve vysoké trávě. Cestou odbočil k osamělé bříze pro "poslední hryz", který také zhaslému srnci vložil do svíráku. Chvíli nad ním v zamyšlení postál, pak vytáhl nůž - a uvědomil si, že když předešlý večer balil věci na "čtyřiadvacítku" i na lov, nechal doma plombu!
No - co naděláš? Nenechá tu srnce v ještě teplém zářijovém večeru do tmy ležet a nepojede kilometry domů a zpátky s plombou. Zavolal mobilem mysliveckému hospodáři Milošovi a svěřil se mu se svým problémem. "Tak to vyvrhněte, Doktůrku, a jeďte rovnou ke mně - dáme mu jinou plombu, co tu mám, a ta původní vám zůstane, kdyby vám Hubert zase přál!" rozhodl se rychle Miloš, když mu předtím pogratuloval k úspěšnému lovu.
Jak hospodář řekl, tak Doktůrek učinil - srnec skončil na nařezaném smrčí v kufru a auto zanedlouho už najelo z lesní cesty na okresku a z ní zase na státní, která ho měla přivézt do sousední vesnice, kde žil hospodář. Už se blížil k potřebné odbočce, když ho v houstnoucím šeru zastavilo červené světlo policejní hlídky. "No nazdar," polekal se Doktůrek. "Úplně jsem zapomněl - akce Kryštof! A zrovna dneska, když mám v kufru vlastně upytlačeného srnce!" Ale nedalo se nic dělat, na pokyn dopraváků zastavil.
"Dobrý den, pane řidiči! Vaše doklady, prosím!" ozvala se známá fráze. Doktůrek raději rovnou vystoupil a podával policistovi doklady. Druhý člen hlídky se už hrnul ke kufru jeho fabie. "Můžete nám, prosím, ukázat Vaši lékárničku?" Začalo to tedy být pěkně napínavé! "No víte," snažil se úspěšný lovec, aby se mu netřásl hlas, "já jsem lékař - a všechno potřebné mám vlastně tady v kufříku!" Naklonil se na zadní sedadlo a vytáhl klasickou lékařskou brašnu. "A teď docela spěchám, rovnou ze špitálu, Milošovi Hájků z Makvic se nějak udělalo zle," statečně zalhal o zdravotním stavu mysliveckého hospodáře. "Jo - to jste vy, Doktůrku," změnil oficiální tón na přátelský policista, který se díval do dokladů, když zjistil, s kým má tu čest. Ostatně byl jedním z mnoha, kterým oblíbený lékař rychle a dobře pomohl - přesněji jeho dcerce, když dostala alergický záchvat po štípnutí vosou. "A Milošovi je šoufl, říkáte? Tondo, nezdržuj," obrátil se na svého kolegu, který čekal na otevření kufru. "Přece nebudeme doktorovi kontrolovat lékárničku!" "Ale co kdyby s tím autem jel někdo jiný? Bez lékařského kufříku?" nechtěl to tak lehce vzdát druhý z policistů. Jenže velitel hlídky už byl rozhodnut: "Tobě by se taky nelíbilo, kdyby cestou někdo doktora zdržoval, až ti jednou bude zle!"
Pak se obrátil k řidiči: "Jeďte, doktore, Miloše pozdravujte a koukejte ho rychle vyléčit!" S těmi slovy mu podal doklady a ještě zasalutoval: "Nashledanou!" "Nashledanou," opáčil Doktůrek, rychle sedl do auta a vyrazil do tmy.
Až v cíli své cesty se pořádně rozklepal a musel si dát jednu čistou na to, že všechno dobře dopadlo. Hospodář mu slíbil, že v případě potřeby potvrdí, jak mu bylo zle, srnec dostal plombu a Doktůrek ještě jednou čistou na "Lovu zdar". Od té doby ale už bez plomby do lesa nevkročí - a nemusí se zrovna pořádat další akce Kryštof.

1A: Za evidenci plomb v mysliveckém sdružení - nájemci honitby odpovídá:
honební starosta honebního společenstva, které honitbu pronajalo,
myslivecký hospodář mysliveckého sdružení,
případně jiný funkcionář sdružení určený členskou schůzí mysliveckého sdružení,

1B: Tím, že Doktůrek oznámil mysliveckému hospodáři svůj úlovek i to, že zapomněl doma plombu:
se zbavil odpovědnosti za neupevnění plomby na ulovený kus,
mu stejně dál hrozila sankce podle příslušné vyhlášky v plném rozsahu,
přenesl odpovědnost za neupevnění plomby na mysliveckého hospodáře.

1C: Kdyby policisté otevřeli kufr, mohli Doktůrkovi na místě:
odejmout srnce i odebrat kulovnici,
odejmout pouze srnce,
odejmout srnce a odebrat lovecký lístek.

2. VRÁNA K VRÁNĚ SEDÁ

Jaromír klimbal na zadním sedadle obstarožní škodovky, zvolna se prodírající serpentinami okresní silničky, a rukou přidržoval zabláceného křepeláka, který se občas pokoušel probojovat z tvrdé podlahy na měkkou sedačku. Spolu s dvěma dalšími myslivci, shodou okolností členy myslivecké stráže, se vraceli s prázdnou z ranní čekané na srnce. Ani nevnímal hovor těch dvou před ním v okamžiku, kdy najeli na hlavní silnici.
"Hele - jsou tam! A tři!" "Tak to zkusíš?" "Jasně, projeď kolem a u můstku to otoč!"
Až otáčení auta v nájezdu na polní cestu Jaromíra probralo. "Už jsme doma?" zeptal se rozespale. "Ne, ale na hnojisku jsou zas ty šedivky, tak zkusíme snížit jejich stavy," reagoval na dotaz řidič, zatímco jeho spolujezdec nabíjel svou kozlici "třiapůlkami". "To už je červenec?" zeptal se stejně rozespale Jaromír. "Na pár dnech nezáleží - víš, co všechno nám tyhle potvory v honitbě seberou?" ozval se tentokrát střelec, který mezitím stáhl okénko. "To je chceš střílet z auta?" probíral se pomalu tazatel, ale odpovědí už bylo jen mlčení. Oba "myslivečtí strážní" se soustředili na svůj záměr.
Pomalu jedoucí škodovka se blížila z druhé strany k hnojišti. Vrány, jakoby něco tušili, na poslední chvíli zamávali křídly, ale to už se ozval "tupl" a jedna z nich odletět nestačila. Řidič dupl na brzdu a vyběhl pro ni, křepelák se rozštěkal, protože po ráně chtěl aportovat. A tak mu to dopřáli - pes střelený kus našel, přinesl a předpisově, i když trochu neochotně, ho předal řidiči. Ten, když pes naskočil zpátky k Jaromírovi, hodil vránu do auta a šlápl na plyn: "Dobrý, nikdo nás neviděl!"
Jenže to se šeredně mýlil. Však to všichni známe - celá krajina je neustále pod kontrolou myslivců rozsazených s dalekohledy na posedech a kazatelnách. Jejich pozornosti neujde chování jediného zajíce nebo kusu srnčího, ale ani činnost lidí, kteří do revíru zamíří, ať již s úmyslem dobrým nebo zlým. Oni vědí nejlépe, jak se říká, "kdo s kým o čem pro koho", protože prostě sledují nejen život zvěře, ale i svých bližních - v tomto případě kolegů myslivců. A jelikož to ráno koncem června pozoroval výjev u hnojiště rovnou předseda mysliveckého sdružení, kde byli všichni spolujezdci členy, zavolal si je hned večer na kobereček. Schytal to tak i jinak nevinný Jaromír - ten tedy jen kvůli svému křepelákovi, který se stal aktivním účastníkem dvojnásobného porušení myslivecké legislativy.
Tím to ale také skončilo, protože předseda nechtěl dělat vlastnímu sdružení ostudu - prostě kde není žalobce, není ani soudce. Ovšem od té doby se všichni účastníci lovu na šedivky pořádně dívají do kalendáře i vyhlášky a když jedou autem, tak střílí leda výfuk.

2A: Vrána obecná šedá:
je celoročně hájena,
b) má vyhláškou stanovenou dobu lovu,
c) není v zákoně o myslivosti uvedena ve výčtu zvěře, proto se nesmí vůbec střílet.

2B: Zrušit ustanovení myslivecké stráže může:
honební výbor honitby, kde je ustanovena,
orgán státní správy myslivost, který ji ustanovil,
výbor mysliveckého sdružení, které má pronajatu honitbu, kde byla ustanovena.

2C: Porušení právních předpisů o myslivosti se dopustili:
a) pouze střelec,
b) střelec a řidič,
c) střelec, řidič i Jaromír.


Zpracování dat...