Časopis Myslivost

Myslivecké plánování v praxi

Dr. Rudolf NOVÁK, Lesnická škola Hranice
Od 1.1. 2005 je účinná nová a poslední vyhláška k zákonu o myslivosti, tj. vyhl. MZe č. 553/2004 Sb. „o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě“. I když v Myslivosti 12/2004 byl k problematice vyhlášky uveřejněn poměrně obsáhlý článek Ing. Jaroslava Růžičky z Ministerstva zemědělství, dovolím si přesto k aplikaci této vyhlášky v praxi napsat několik poznámek. Na vyhlášku jsme všichni čekali a vyhláška konečně upravila stav mysliveckého plánování „do legislativní roviny “ nového zákona o myslivosti.
Kladem nové vyhlášky je, že část odpovědnosti za vypracování plánu mysliveckého hospodaření se převádí i na držitele honitby. To znamená, že by majitelé honebních pozemků měli, pokud mají zájem o to jak se "v jejich honitbě myslivecky hospodaří", sdělovat uživateli honitby výši škod zvěří, výsledky hodnocení porovnání kontrolních a srovnávacích ploch atd. V praxi to znamená, že diskuse, někdy vedená mezi držitelem honitby a uživatelem honitby o výši lovu či redukci stavů zvěře, která působí nepřiměřené škody na lesních porostech se dostává více méně do objektivní roviny.
Nicméně v této souvislosti si nemohu odpustit jednu faktickou poznámku k textu vyhlášky. V § 3, odst.2 je uvedeno "..aby se skutečné stavy po provedeném odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy v takové výši, která bude odpovídat zajištěnému lesnímu porostu." Pod čarou je odkaz na ust. § 2 písm.j Lesního zákona (zák. č. 289/1995 Sb. v platném znění). Tuto citaci považuji za kontroverzní a jako lesník i za tak trochu za nesmyslnou. Odborníkovi musí být zcela jasné, že vznik nového porostu zalesněním, kdy počet jedinců a jejich rozmístění na zalesněné ploše, který dává předpoklady pro vznik stanovištně vhodného lesního porostu, nezávisí jen na stavech zvěře, která může způsobit škody především okusem, ale také na péči lesního hospodáře, který by měl zajistit nejen kvalitní zalesnění dřevinami odpovídajícími danému stanovišti, ale také ochranu proti škodám buření, event. správnou aplikaci chemických prostředků atd. Koneckonců i lesní zákon v dalších ustanoveních připouští tzv. přiměřené škody zvěří, viz. ust. § 32, odst. 4 ". vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří." V této souvislosti si dovolím připomenout, že existuje a je platná vyhláška MZe č.101/1996 Sb. v platném znění, která ukládá majitelům lesů " učinit přiměřená opatření k zábraně škod zvěří". A přiměřená opatření k ochraně mladých lesních porostů tato vyhláška poměrně přesně definuje!
Shrnu-li, podle mého názoru, jde vyhláška nejen nad rámec zákonné úpravy a zase se dostáváme do roviny žádná zvěř = žádné škody. Jsem toho názoru, že porovnávat stavy zvěře s technickým termínem lesnickým, kterým bezesporu je, tzv. zajištěnost lesního porostu, je právní nesmysl a ve svém důsledku povede zcela určitě opět ke sporům lesník kontra uživatel honitby (tedy myslivec).
Nevím jak dalece si navrhovatel vyhlášky uvědomil, že náhrada škod zvěří je v tzv. právním režimu "objektivní odpovědnosti". Tj. zákon na jedné straně stanoví povinnost uživatele honitby hradit škody zvěří, na druhé straně stanoví majitelům nebo uživatelům honebních pozemků učinit přiměřená opatření k zabránění škod zvěří. I při soudních projednáváních případných sporů by se neměla zkoumat příčina vzniku škod, tou je bezesporu přítomnost zvěře v krajině, ale jen plnění povinností jednou či druhou stranou sporu. A jak je výše uvedeno, povinnosti vlastníku nebo uživateli lesa stanoví vyhl. MZe č. 101/1996 Sb. v platném znění.
Dalším záporem vyhlášky je, podle mého názoru, to že zachovává nebo znovu obnovuje "matematický model" tzv. zpětných přepočtů stavů zvěře, který byl mnohokrát odborníky na problematiku chovu zvěře kritizován. Měl jsem pocit, že dnes snad již neplatí staré známé heslo poručíme větru dešti. Ona si totiž naše matka příroda bohužel dělá to co sama chce a většinou v ní matematické modely neplatí nebo platí jen přiměřeně. Vypadá to, že se opět vracíme někam, kam jsme nechtěli. Jsem toho názoru, že jednoznačně jediným východiskem pro myslivecké plánování by měly být jen fyzicky zjištěné stavy zvěře a ne něco, co si "zpětně" vypočítám (a co mnohdy je jen nesmyslné nebo nevypovídající číslo).
Neoddiskutovatelným záporem vyhlášky je, že znovu zavádí plán společných lovů (Mysl 5) v obsahu či formě, který byl znám v předchozím mysliveckém období. Připadá mi docela nelogické, proč by se měl držitel honitby vyjadřovat k počtu střelců, počtu loveckých psů na honě, preliminiáři lovu, který naplánuje uživatel honitby. Uživatel honitby je přece povinen, podle citace vyhlášky, vypracovat plán chovu a lovu pro zvěř drobnou (Mysl 2)! Jsem docela zvědavý na to, jak orgán státní správy myslivosti bude rozhodovat o plánu honů, když uživatel honitby nebude souhlasit např. s počtem střelců či honců na společném lovu.
Domnívám se, že v tomto případě by postačila docela jednoduchá "hlášenka" počtu společných lovů, kterou by zaslal uživatel honitby orgánu státní správy na počátku doby lovu drobné zvěře. Organizace honů by měla být jen věcí uživatele honitby, který je koneckonců povinen nejen dodržovat zákon o myslivosti v těch ustanoveních, která se týkají způsobů lovu, používání loveckých psů atd., zejména u honů na drobnou zvěř, ale také, jak je výše uvedeno, i počet "ulovených kusů" toho kterého druhu zvěře. Každému musí být zcela jasné, že odsouhlasený plán lovu drobné zvěře (Mysl 2) je nutno dodržet a podle mého názoru, držiteli honitby by mělo být jedno, zda tento plán bude splněn na jednom či více honech.

Nicméně, bez ohledu na mé či jiné názory, vyhláška o mysliveckém plánování existuje, je platná.

Jak tedy "myslivecky plánovat" v praxi podle vyhlášky MZe č.553/2004 Sb.?
1. Základním východiskem pro myslivecké plánování v honitbě by mělo být fyzické sčítání zvěře v termínech stanovených orgánem státní správy myslivosti - Krajským úřadem do 31.3. běžného roku. Krajský úřad zpravidla stanoví dva termíny sčítání a výsledek, který se zapíše do formuláře by měl být průměrem obou sčítání.
2. Na základě výsledků sčítání uživatel honitby vyhotoví výkaz Mysl 7 - Výsledky sčítání zvěře. Vyplněný tiskopis dá uživatel honitby k odsouhlasení držiteli honitby a držitelům sousedních honiteb. V případě nesouhlasného vyjádření těchto subjektů k výsledků sčítání zvěře, je povinen orgán státní správy nejpozději do 1 týdne nařídit tzv. "nové či úřední sčítání zvěře".
3. Na základě výsledků sčítání zvěře vypracuje uživatel honitby v termínu do 25.4. běžného roku Plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou (Mysl 1), dále vypracuje k tomuto termínu Plán péče o zvěř (Mysl 4) a Plán počtu loveckých psů (Mysl 6). Pokud držitel honitby nejpozději do 10.4. běžného roku prokazatelně nesdělí výsledky porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a neoznámí škody způsobené zvěří za uplynulý rok, uživatel honitby tuto skutečnost poznamená v komentáři k plánu a k těmto skutečnostem při vypracování plánu nepřihlédne.
4. Všechny tyto výše uvedené plány dá uživatel honitby k vyjádření držiteli honitby. Pokud držitel honitby do 15 dnů od doručení plánů k němu se nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Pokud některá ze stran (držitel honitby, uživatel honitby) nesouhlasí s údaji uvedenými v plánech, požádá kterákoliv z nich orgán státní správy o rozhodnutí, kterým plány mysliveckého hospodaření potvrdí nebo zamítne.
Zde je na místě jedna poznámka. Je vždy vhodné, aby se obě strany dohodly. Může se totiž stát, že v případě nedohody bude rozhodovat orgán státní správy správním rozhodnutím. Následně může dojít k odvolání jedné či druhé strany případného sporu a nakonec odvolací orgán může rozhodnout až někdy na konci doby lovu, což ve svém důsledku může vést ke škodě nejen uživatele honitby, ale také držitele honitby.
5. Na základě výsledků čítání zvěře, na základě počtu vypouštěné zvěře, vývoje odlovu v minulých letech, vypracuje uživatel honitby k 25.7. běžného roku Plán chovu a lovu zvěř drobná (Mysl 2), Plán lovu a chovu ostatních druhů zvěře (Mysl 3) a Plán společných lovů zvěře (Mysl 5). Všechny tyto plány dá k odsouhlasení držiteli honitby. Opět jako je výše uvedeno, v případě nesouhlasu držitele honitby může požádat kterákoliv strana případného sporu či "nedohody"orgán státní správy o rozhodnutí.
6. Plán chovu a lovu ostatních druhů zvěře (Mysl 3) se zpracovává pro tyto druhy zvěře: králík divoký, holub hřivnáč, husa běločelá, husa polní, husa velká kachna divoká, lyska černá, polák chocholačka a polák velký.
7. Běžně, je podle ust § 36 zákona o myslivosti, tiskopisem Měsíční hlášení o plnění plánu (Mysl 8), povinen uživatel honitby podávat hlášení o provedeném lovu zvěře, místně příslušnému orgánu státní správy myslivosti.

Co říci na závěr?
Ač jsem výše uvedl, že podle mého názoru je nová vyhláška svým způsobem krokem zpět nebo je v některých ustanoveních kontroverzní, na druhé straně je dobrým základem pro kontrolu mysliveckého hospodaření v honitbách jak pro držitele honitby, tak pro orgány státní správy myslivosti. Život ukáže, zda je ji nutno novelizovat či přizpůsobit přírodním podmínkám a praktické aplikaci.
Legislativní "zasahování" do hospodaření či lovu zvěře je možno vysledovat v našem právním řádu již od roku 1612 a koneckonců je i ve směrnicích EU. Věřím, že s novým systemem plánování se uživatelé a držitelé honiteb vyrovnají a sžijí a že bude, přes všechny výhrady, které mám nejen já, ale i někteří další myslivci, přínosem pro to, co si mnozí z nás považují a tím je česká myslivost.
Dr. Rudolf NOVÁK, Lesnická škola Hranice
Zpracování dat...