Časopis Myslivost

A pak jsou lidé, kteří takto sice neuvažují, ale kde mají svého psa nechat proběhnout jinde než po lukách. Že tam jsou srnčata? No a co?! Že prožene zajíce, no a co, vždyť on mu nic neudělá. Že ten zajíc vyčerpaný po zimě dostane zápal plic a hyne, to neví. Vždyť on se pes vrátil a zajíce nepřinesl, tak co?!
Takže teď jsme si náš národ rozdělili na myslivce a nemyslivce. A nemyslivce si můžeme dál rozdělit na ty pravé ochránce přírody a na ty, co je jim to jedno. A ty, kterým je to jedno, ještě na ty, co rádi chodí na myslivecké plesy a zelené kamizoly mají za docela fajn kamarády, a na ty, co říkají "že na to můžeš vystřelit - ty jsi ale krobián!". ale zvěřinu mají moc rádi.
A když jsem takto dělil nemyslivce, tak ještě zkusíme dělit myslivce: Asi 99 % je těch správných, kteří sice také loví, ale mají k přírodě a zvěři opravdovou lásku a ctí zákony, a 1 % těch ostatních, kteří s tím někdy méně, jindy více jsou na štíru. Pardon, teď zjišťuji, že jsem asi počítal špatně. Bude ten poměr asi horší - 98,5 ku 1,5 %. Anebo ještě. trochu jinak - ono to úplně přesně spočítat nelze. Ale teď vážně: všude je koukol mezi pšenicí, v každém oboru, kategorii, v každé skupině se objeví zlo. Vezměte si třeba policisty - i mezi nimi jsou zloději a podvodníci.
Ale proč má za to malé procento těch špatných trpět ta většina dobrých? U policie, i u myslivců.
Tak to byl takový fejetonový úvod k objasnění a snad i k následnému prokázání, proč musí být myslivci za ochránce přírody opravdu považováni.
Již v době, kdy ještě nebylo žádných ochranářských a ekologických organizací, navrhovali naši dávní moudří myslivečtí předkové hájení zvěře.
V tom byli čeští myslivci vždy na předním místě v Evropě. Z jejich popudu již v roce 1627 Český sněm na tři zakázal lov tetřívků, tetřevů, bažantů i koroptví, protože se jejich stavy snížily. Čeští myslivci patřili mezi zakládající členy Mezinárodní rady pro lov a ochranu zvěře v roce 1930 v Paříži, známou pod zkratkou CIC. Ale již dříve, po kruté zimě v roce 1928, byl zásluhou myslivců vydán tzv. malý honební zákon, který upravoval doby lovu a hájení některých druhů zvěře. Českoslovenští myslivci byli mezi prvními v Evropě, kteří navrhli ve vlastní zemi doby hájení zvěře a později i úplné hájení některých ubývajících druhů, a to i šelem a dravců.
To je jeden z nejpádnějších důkazů o tom, že myslivce je nutno počítat mezi první ochránce přírody.
Zachovat dalším pokolením všechny druhy zvěře
Téměř před 40 lety si pro svoji činnost stanovili českoslovenští myslivci hlavní cíl - zachovat dalším pokolením všechny druhy zvěře. Tento cíl platí i v současnosti. Při plánování i provádění lovu se úzkostlivě dbá na to, aby nebyly v žádném případě ohroženy státem stanovené normované kmenové stavy každého jednotlivého druhu zvěře.
Nemálo finančních prostředků a pracovního úsilí věnují myslivci i těm druhům zvěře, které již dávno neloví, jako jsou zejména koroptve, ale i tetřevi a tetřívci.
Před 50 lety byl měsíc červen ustanoven Měsícem myslivosti a ochrany přírody. Ve vztahu k veřejnosti byl a je myslivci využíván především ke zdůraznění nutnosti ochrany zvěře, jejího životního prostředí a přírody jako celku.
Dalším dokladem, že myslivci jsou skutečnými ochránci přírody, je jejich samotná celoroční činnost:
Vysazují remízky pro zvěř, ale i pro ostatní živočichy, včetně zpěvného ptactva. Obdělávají políčka pro zvěř a i dalšími prostředky se starají o úživnost přírody pro všechny druhy zvěře.
V době strádání zvěř správným způsobem přikrmují a chrání.
Umělým a polodivokým chovem posilují snižující se stavy drobné zvěře, zejména bažantů, kachen, ale i vypouštěním zajíců se snaží zastavit jejich úbytek.
Myslivci jsou všude v přírodě ráno první, znají proto dokonale život zvěře, ostatních živočichů, její problémy a potřeby. Mohou si udělat dokonalý přehled o tom, který druh je silně ohrožen a který ještě "silněji". Navrhují proto případné změny v legislativě, ale pro silné ochranářské lobby zpravidla úplně bezvýsledně, takže některé druhy jsou ještě ohroženější.
Prakticky všichni myslivci dodržují zákony, doby hájení a respektují všechny chráněné druhy živočichů. Od těch jednotlivců, kteří to poruší, se distancují a sami dbají o jejich potrestání.

A spolupráce ekologických a mysliveckých organizací?
Až na vzácné výjimky není. Byla by pro přírodu samozřejmě velmi, velmi prospěšná.
Je ale obtížná a navázat ji je téměř nemožné pro neustálé a často úplně bezdůvodné štvaní v médiích proti práci myslivců a jejich činnosti. Vypadá to tak, že většina ochranářských a ekologických organizací a spolků to má ve svém programu.
Je to škoda. Škoda pro zvěř, pro soulad v přírodě, protože taková spolupráce by byla obrovským přínosem.
A tvrzení těch radikálních ochranářů, že příroda vůbec myslivce nepotřebuje a nejlépe by jí bylo, kdyby byli "zrušeni", se většina soudných lidí musí jen usmát. Myslím, že ani oni sami tomu nevěří a ví, že to není pravda. Nebo snad mají v programu velké rozšíření vztekliny, moru prasat a dalších obrovských potíží pro obyvatele naší kulturní krajiny? A co potom teprve škody v lesích, na polích, na zdraví lidí? Jak ty absolutně protichůdné názory sladit? Jak hledat kompromis, jak spolupracovat? Ale přece - kdyby byla dobrá vůle!?

A jak je tomu jinde ve světě?
V některých státech je dokonce boj proti myslivcům ještě razantnější. Od těch se to asi naši "ochranáři" učí.
Ale oni také lovci v některých státech, nepoužívám záměrně název myslivci, jsou opravdu až příliš náruživí. Tažně ptáky, z nichž mnozí jsou u nás zvěří a hájíme je, jsou často loveni, a nutno připustit, že v některých zemích skutečně nejsou myslivci, tedy spíše lovci, ochránci přírody.
Již jsem se zmínil, že myslivci mají svoji mezinárodní organizaci na jejímž založení jsme se významně podíleli. I tam najdeme (tentokrát dokonce mezinárodní!) důkaz, že myslivci jsou současně ochránci přírody. Seznamme se s filozofií Mezinárodní rady pro lov a ochranu zvěře (CIC), s jejími deseti postuláty:
1. Lov lze chápat pouze ve spojení s činností zaměřenou na zachování a racionální chov zvěře, opírající se o vědecké poznatky.
2. Myslivec musí znát a zvažovat důsledky` své činnosti, respektovat zachování biologické rovnováhy, být aktivním ochráncem přírody a všech jejích součástí.
3. Lov slouží a ospravedlňuje se jen tam, kde přispívá k udržení rovnováhy v přírodě.
4. Lov dává člověku možnost usmrcovat zvěř. V důsledku toho se stává i velkou lidskou
odpovědností.
5. Myslivec musí přísně dodržovat a zachovávat etiku lovu.
6. Lov není přípustný bez specifického zákonodárství.
7. Bez dodržování těchto zásad není člověk myslivcem, ale pytlákem.
8. CIC se zcela distancuje od pronásledování a usmrcování zvěře, které je v rozporu se zásadami etiky lovu.
9. CIC podporuje celým svým charakterem a svou činností ochranu přírody.
10. Nikdo nemůže být členem Mezinárodní rady pro lov a ochranu zvěře, nesouhlasí-li s těmito principy.
Mezinárodní rada sdružuje nyní 80 států, takže ochranářské tendence i mezi myslivci ve světě jsou velmi silné a zásluhy českých myslivců jako zakládajících členů na výše uvedených postulátech také nelze opominout.

Z lovců myslivci,
a zase z myslivců lovci?
V předchozí kapitole byl patrný rozdíl mezi myslivci a lovci. Asi jste poznali, že lovec je něco méně než myslivec.
Lovci byli v pravěku, když se starali o přežití svého rodu. Lovci byli ve středověku a později zejména panovníci a šlechta.
Od kdy tedy myslivci? Od tehdy, kdy zvěře ve volné přírodě ubývalo, ale okázalé lovy chtěla šlechta pořádat dál, zakládaly se obory, bažantnice, dovážela se cizokrajná zvěř. O tu bylo nutno pečovat, léčit ji, v určité době i hájit a myslet, jak se dochovat dobrých výsledků. Prvními myslivci byli někdy v 15. či 16. století naši moudří předkové, kteří byli pány touto péčí o zvěř pověřeni. Bylo se třeba zamyslet, jak si počínat, třeba se zvěří daňčí, s jeleny sika a později i s mufloní zvěří, která tu dříve nebyla, jak hájením samic docílit vyšších stavů.
Nebyli to naštěstí jen ti prostí myslivci, ale i někteří jejich pánové. Tu je potřeba vzpomenout Františka Antonína hraběte Šporka, propagátora etiky v myslivosti, zvyků a ušlechtilosti při lovu.
Ale proč takovýto závěr?
Protože se nám, bohužel, začínají v naší české myslivosti objevovat zase jen pouzí lovci. Někteří nově movitější si i ve vyšším věku dělají myslivecké zkoušky, nebo častěji jen kupují vysvědčení (protože i to se už u nás prodává, začínají "dělat myslivost" a dávají na odiv ulovení nejen jelenů, ale i antilop či dokonce medvědů.
A tak je nebezpečí, že se budeme vracet zpět do doby feudální, začnou ubývat myslivci a zase přibývat lovci.
Jak je poznáte?
Jednoduše - nesuší seno pro zvěř, nepřipravují letninu na zimu, nebrodí se sněhem ke krmelcům, zato často ukazují fotografie úlovků nejen z našich obor, ale zejména z ciziny. Souhlasím, že tito myslivci-lovci skutečně nejsou ochránci přírody.
Inu, všude je koukol mezi pšenicí, ale pozor, aby ho neúnosně nepřibývalo.