Časopis Myslivost

Po vzniku samostatného Československa v roce 1937 bylo ustanoveno výstrojním řádem podniku Státní lesy a statky jako součást stejnokroje nošení loveckého tesáku jako poboční zbraně a zároveň odznaku - symbolu (tesák SLS). Nižší úředníci a personál nosili soupravu tesáku a pochvy v tmavě mořené variantě kování s pochvou v barvě černé a tesák byl inventárním majetkem evidovaným příslušnou lesní správou. Vyšší úředníci si pořizovali kompletně zlacený tesák na vlastní náklady a byl jejich majetkem. Tesák se nosil na levém boku a k jeho nošení byla upravena i uniforma.
Výrobci tesáku SLS v letech 1937 - 1948 byli J. Novotný - Praha, Hynek Hojtaš - Praha, Wlaszlowits - Štós a Lověna Praha. Provedení a detaily tesáku od jednotlivých výrobců se liší, ale velikost, koncepce,a výzdoba jsou stejné.
Čepel tesáku SLS z uhlíkaté oceli byla jednobřitá se středovým hrotem a s nevelkým falešným ostřím u hrotu ze hřbetní strany čepele, která měla středové žebro - hranu, případně i oboustranný odlehčovací žlábek nad touto hranou. Na čepeli z rubové strany bylo většinou i označení výrobce a vyraženou inventární číslo.
Jílec se skládal z listové záštity - mušle ve tvaru elipsy s lipovými ratolestmi a obilnými klasy po stranách, smrkové větvičky ve středu, na níž spočíval státní znak - český lev s korunkou a Slovenským státním znakem. Dalším dílem byla záštita - příčka opět s motivy lipových listů, vlastní rukojeť z výsady jeleního parohu se spodní a horní objímkou na níž nasedala šroubovací hlavice ve tvaru elipsy s hlubokými reliéfními písmeny SLS.
Konstrukce pochvy se lišila podle výrobce, ale většinou byla z papírové lepenky vyztužené dřevem a potažené kůží, která měla v případě tmavě mořených dílů tesáku černou barvu (zlacená varianta měla barvu kůže červenohnědou). Horní a spodní kování pochvy - obústek a nákončí je stejně jako všechny díly jílce z mosazi s ražbou ve tvaru lipových listů a perleným pozadím. Obústek měl závěsný hák ve tvaru smrkové šišky sloužící pro upevnění soupravy tesáku do závěsníku z černé nebo hnědé kůže.
Současně s tesákem SLS existoval ještě tesák VLP (Vojenské lesní podniky), přičemž velikost a koncepce byla víceméně shodná, ale výzdoba odlišná. Na mušli chybí obilné klasy a hlavice má výzdobu z písmen VLP. Z obrázků je to jasně patrno. I tento tesák měl variantu tmavě mořenou s černou barvou pochvy a zlacenou pro vyšší úředníky s pochvou v barvě červenohnědé, stejně jako tesák SLS.
V popsané podobě byl tesák SLS nošen až do druhé světové války, kdy za protektorátu Čechy a Morava měl upravenu výzdobu, a to tím způsobem, že ze státního znaku na záštitě zmizel znak Slovenska (spoločne so Slovenským štátom) a z rubové strany příčky většinou přibylo vyražené "P".
Po skončení války bylo provedení tesáku SLS vráceno do původního stavu a byl nošen až do roku 1948, kdy skončilo nejen nošení tesáku, ale byl na více než 40 let konec i demokracii.
Je paradoxem, že o tak "mladé" zbrani existuje velice málo skutečně doložitelných informací. Neví se kolik tesáků bylo vyrobeno, kolik kterým výrobcem, kdo první tesák pro Státní lesy a statky vyráběl atd. Na svědomí to má druhá světová válka a následný chaos.


.

Z historie se přeneseme do současnosti, kdy s návratem demokracie do Československa začíná být posléze uvažováno také o návratu symbolu myslivosti do současného státního podniku Lesy České republiky. Pracovníkům v lesnictví nemusím jistě vysvětlovat jak úzce je spojeno pěstování lesa s péčí o zvěř. Tyto snahy dostaly nakonec fyzickou podobu a poprvé oficiálně byl tesák Lesů České republiky, s.p. veřejnosti představen na výstavě Natura Viva 2005 v Lysé nad Labem dne 27.5.2005.
Souprava tesáku LČR nezapře původní předlohu a je jasně patrno, že se skutečně jedná o pokračování tradice symbolu lesnictví a myslivosti. Na rozdíl od dřívějších období však tesák LČR nebude běžným doplňkem uniformy, ale bude používán při slavnostních příležitostech spojených s mysliveckými tradicemi při lovu zvěře a rovněž jako upomínkový předmět při významných životních výročích zaměstnanců Lesů České republiky, s.p..
Ačkoliv na první pohled není rozdíl mezi tesáky SLS a LČR patrný, každý jednotlivý díl vykazuje odlišnosti ve výzdobě a čepel i v materiálu, ale úroveň zpracování je minimálně na stejně vysoké úrovni jako v roce 1937.
Čepel tesáku LČR je vyrobena z nerezavějící oceli AK 5, kalena a popuštěna,s vysokým leskem, se středovým výbrusem a u hrotu s výrazným falešným ostřím do poloviny šířky čepele. Délka čepele je 350 mm, šířka 24,5 mm a tloušťka 4,5 mm.
Jílec je tvořen mosaznou garniturou a parohovou rukojetí stejného složení jako tesák SLS. Na mušli ale chybí státní znak a obilné klasy, příčka má výraznější výzdobu tvořenou lipovými listy a hlavně hlavice je opatřena výraznou plastikou znaku Lesů České republiky,s.p.. Všechny díly jílce jsou cizelérsky zpracovány.
Pochva se skládá z částí kovových - pasířsky vyrobených z mosazi a to horního obústku a nákončí - spodního kování pochvy s ražbou - výzdobou ve tvaru lipových listů (listů je méně a jsou větší oproti tesáku SLS). Tělo pochvy tvoří hovězí kůže hlazenice vyztužená dřevem a barvená do černé polomatné barvy.
Všechny mosazné díly soupravy tesáku LČR jsou mořeny - patinovány do tmavé barvy (není zlacená varianta). Celková délka soupravy tesáku s pochvou je 500 mm.
Každý kus je označen na čepeli leptaným evidenčním číslem pod listovou záštitou.
Z rubové strany čepele, s hrdostí, že moje jméno jako výrobce může být uvedeno na tak významném a jedinečném předmětu, značím soupravu signaturou J.Pajl Sedlčany.
Nevelké množství tesáků určené sběratelům je bez inventárního čísla.
Předloha tesáku LČR je majetkem Lesů České republiky, s.p. a samotný tesák je vyráběn na objednávku tohoto podniku.

To byl zkrácený příběh tesáku českých (a československých) státních lesů, v tomto konkrétním případě ale se šťastným koncem...
nožíř Josef PAJL -Sedlčany
článek je autorizován Ing. Bendlem z Lesů České republiky.