Časopis Myslivost

V dobách, kdy naší domácí drobné zvěře byl všude nadbytek, byl původně exotický pták bažant obecný převážně předmětem umělého chovu a cílem "panských" honů už od vynálezu střelné zbraně. Metodika umělého odchovu byla generacemi profesionálních myslivců vypracována až do sebemenšího detailu, ale pro lidovou myslivost využitelná až v době, kdy z prostředků zemědělských gigantů byl ekonomicky nákladný voliérový chov bažantů přímo i skrytě dotován. Skryté dotace spočívaly převážně v úhradách nákladů na budování zařízení za myslivci odpracované hodiny při zemědělských pracích, ze stejných zdrojů pocházelo i krmivo. Bažant introdukovaný do Evropy asi před více než 3000 lety (viz. Argonauté) se stal hlavní lovnou zvěří a náhradou za mizející původní druhy drobné lovné zvěře i za cenu vysokých vynaložených nákladů, které však nikdo nepočítal. Tak vznikl mýtus o dokonalosti naší lidové myslivosti. V žádné výroční statistice nebylo uvedeno, kolik zvěře bylo odstřeleno z umělého odchovu a jaký počet bažantů na výřadu pocházel z volnosti. Není proto možno objektivně posoudit ani skutečnost, kde se v naší zemi opravdu dobře daří bažantovi ve volnosti, poněvadž nejproduktivnější oblasti bažantí zvěře se kryjí s tradičními oblastmi bohatými na produktivní bažantnice (např. Červený a Koubek, Myslivost 16/2001, Žižka SM 14/1/04, Pikula a Beklová, 1987 a et al.).
Pokles ročního odstřelu bažantů vykazovaný v poslední době je tedy celostátně z tohoto hlediska relativní. Například v oblasti Židlochovicka se roční odstřel bažantů téměř nemění, neboť jsou zde silně zastoupeny profesionální bažantnice LČR, kdežto v podobném biotopu v oblasti Viničných Šumic - Kovalovic (Šmerda, Myslivost 10/17/2005), kde před lety z ekonomických důvodů zrušili umělý odchov, se odstřel bažantí zvěře snížil téměř k nule a dnes znovu budují stavy bažantů ve volné honitbě od začátku. Taková situace nastala se změnou společensko ekonomických podmínek po roce 1989 téměř ve všech lidových mysliveckých sdruženích kromě těch, kde si uvědomili, že bažant ač nepůvodní zvěř, je zřejmě jedinou nadějí pro zachování společenského významu honů na drobnou zvěř a trvalé udržení drobné zvěře v krajině. Díky své odolnosti a přizpůsobivosti má bažantí zvěř naději překonat dosavadní negativní vliv člověka na krajinu a tuto cestu nastoupila mnohá myslivecká sdružení v naší zemi. Z ekonomických důvodů maximálně podporují životaschopnost bažantí zvěře bez ohledu na to, že z volné krajiny není možno získat takový výřad, jako z umělého chovu. Cíleně tak myslivci nahrazují to, co způsobuje člověk přírodě moderními metodami v zemědělství a změnami v kulturní krajině. Známý zoolog Zdeněk Veselovský v knize "Obecná ornitologie" hodnotí zacházení člověka s přírodním bohatstvím: "Ptáci se stali i smutným příkladem toho, jak člověk svou technikou, novými metodami v zemědělství, lavinovitým odlesňováním, ale i přímým lovem nenávratně a trvale ochuzuje přírodní bohatství."
Rozvoj bažantích honů nastal hlavně v 19. století, které bylo pro rozvoj bažantnictví v Čechách velmi důležité. V té době nastává v chovu bažantů velký přelom - rozlišuje se starší, tak zvané voliérové či domácí bažantnictví a nové, zvané volné neboli "divoké". Tato zásadní změna v chovu bažantů proběhla okolo poloviny 19. století (Andreska 1981). Už v roce 1876 uvádí F. Hoydar ve Statisticko-topografickém popisu panství Hluboká, že se v tomto roce od voliérového chovu bažantů upustilo, jelikož se divokým bažantům na více místech velice dobře daří. Tato změna ve smýšlení na volný chov bažanta nastala zřejmě pod tlakem zvýšení cen pšenice ve 40. letech 19. stol.
Staršími formami bažantnictví byly umělé chovy, které sloužily k produkci jatečných bažantů obvykle bez loveckých aspektů. Tímto produkčním způsobem chovu se zabývalo české bažantnictví velice dlouho, snad od počátku výstavby první bažantnice v Králově Dvoře až do 18 století (tedy 400 let). Čeští bažanti byli velice vážení pro svoji lahůdkovou chuť a často byli zasíláni nejen do Vídně, ale i do zahraničí. Počátkem listopadu se bažanti chytali u zásypů pod podražec a dávali se do klecí. Tam se ještě 14 dnů krmili, zapeřovali a zužitkovali nebo prodávali. V dokrmování je zřejmě zakletý klíč k výjimečné chuti českých bažantů. Vázali se vždy do páru kohout se slepicí a tento pár se prodával za 8 zlatých. Zajímavý je poznatek Antonína Schonbergera v knize vydané německy v Praze roku 1844, kde tento černínský nadlesní uvádí, že "odchyt kvetl hlavně v minulosti, kdy při nedokonalosti střelných zbraní nebylo tak lehké sestřelit letícího kohouta, dnes však (1820-30 zápalkové zámky) při dokonalosti zbraní a zručnosti panských střelců ztrácí tento hromadný lov půvab pro pány a oddávají se mu nejvíce dámy, kdežto páni dávají přednost lovu bažantů vychovávaných v přírodě."
Mezi staré formy bažantnictví řadí Andreska i odchov bažantích kuřat pod krůtami v letech po roce 1945 a sběr vajec ve volnosti pro líhnutí v elektrických líhních. Teprve koncem šedesátých let minulého století se rozšířil chov v ostruhárnách, které byly součástí velkých bažantnic.
Hospodářství na Hluboké také docela přesně napoví, kdy nastala změna v chovu bažantů. Podle soupisu stavů zvěře z roku 1844 zde bylo 525 kusů, z toho 454 ve voliérovém odchovu a 71 ve volnosti. V roce 1867 se od voliérového chovu upustilo ve prospěch chovu ve volnosti. Berounský lesmistr J.V. Černý v úvodu ke své knize Bažantnictví z roku 1864 píše: "Před několika ještě lety pěstovalo se v Čechách nejvíce tak zvané "bažantnictví domácí" čili "výchov". V posledním však čase upouští se skoro vesměs od tohoto způsobu a zavádí se myslivosti příslušnější "bažantnictví na divoko", kteréžto tak popsati, aby k úplnému seznámení se s ním sloužilo, jest účelem tohoto spisku."
Jak je vidět z dobových citací, které již dávno leží zapomenuty v časopisech nebo archívech, změna ekonomické situace ve společnosti se promítala i do změny ve způsobu chovu drobné zvěře a tato změna v naší myslivosti nastala právě v období po roce 1989.

"Je to snad nejhloupější kur na světě. Potřebuje pomoci člověka, aby se jeho chov plně vydařil." píše Jan Vrba o bažantovi v knize Myslivcův rok. Vycházíme-li důsledně z těchto slov klasika české myslivosti a myslivecké beletrie, nezbývá nám než zamyšlení nad naší vlastní prací v honitbě, učiněnou ve prospěch zdárného divokého chovu tohoto klenotu české myslivosti v současných podmínkách. Dnešním cílem našeho snažení při odchovu bažantů ve volnosti však musí být především stabilizace populace bažanta v naší přírodě na výši odpovídající přirozené kapacitě současného prostředí (biotopu) a trvalá udržitelnost jeho divokého chovu. Lov směřujme pouze do oblasti průběrného odstřelu nadpočetných kohoutů.
Do nedávné doby jsme byli zvyklí považovat bažanta téměř za brojlera z odchoven. Výřady činily v bažantnicích tisíce kusů a tato situace v umělém chovu trvá i nadále v těch sdruženích, která si to mohou ekonomicky dovolit a zároveň mají několik obětavých členů, kteří se i přes časovou náročnost tomuto voliérovému chovu věnují. Jedná se převážně o uměle vychované populace bažantů, vypouštěné do přírody za cenu vynaložení velkého pracovního i časového úsilí některých členů sdružení a značných finančních nákladů a tato zátěž začíná být pro mnohé spolky neúnosná. Neopominutelnou skutečností však zůstane, že tímto způsobem se k hojným výřadům dostávají i myslivci z méně úrodných téměř horských oblastí, kde bažant díky svým etologickým vlastnostem přežívá ve volnosti jen sporadicky a umělý odchov nakoupených kuřat ve voliéře je jediným způsobem zajištění slušného výřadu na hlavním honu. Řekněme upřímně - kdo z vesnických myslivců má tolik peněz, aby za odstřel jednoho kohouta zaplatil 18 euro jako v uznané bažantnici?

Poučení od našich předků
Pro poučení dnešních moderních myslivců jsem vybral z časopisu Lovecký obzor z roku 1923 článek bažantníka Aloise Kopty, který s osobitým a dobovým půvabem předčí mnohé dnešní vědecké stati o umělém chovu bažantů Přednosti chovu bažantů na divoko.
Na všechen způsob je bažant nejušlechtilejší zvěří naší nízké honby. Vlastí jeho je Asie a byl v našich lesích s výborným prospěchem aklimatisován. Dnes nachází se skoro na všech velkostatcích a najdeme málo výkazů odstřelu, aby tam nebyl také bažant. - Chov bažanta děje se u nás částečně uměle čili na krotko, částečně přirozeně, čili na divoko. Umělý chov vyžaduje založení líhní, péče, trpělivosti a značných výloh, chov na divoko naproti tomu vyžaduje přísné dohlídky a přísnějšího hubení škodné - za to však menších výloh. Jako lesník má svěřené sobě porosty zmlazovati pokud možno přirozeným způsobem, a zasáhnouti uměle jenom tam, kde ve zmlazeném porostu zůstaly mezery, tak má myslivec vychovávati bažanty na divoko a zasáhnouti uměle, jenom kde je toho nutná potřeba. Ale jakých výhod poskytuje chov na divoko před chovem na krotko?
Při chovu na divoko docílíme silnější a otužilejší bažantí zvěře, která různým vlivům povětrnosti mnohem snadněji odolává než zvěř vzešlá z chovu na krotko.
Při chovu na divoko náleží výchova mladých bažantů jedině bažantí slepici, která svá mláďata varuje před každým nebezpečím a učí je, jak se mají nebezpečí vyhnouti
U bažantů vychovaných na divoko vyskytují se méně často nemoci
Můžeme bažanta vypěstovati skoro bez výloh, což u chovu na krotko spojeno je se značnými výlohami.
Kde lze chovu na divoko užíti? Na to odpovídám: všude bez výminky v polohách, které bažantu svědčí a jsou jeho způsobu života přiměřené. Už ve vejci, které bývá svěřeno k vysezení krůtě nebo kvočně, mladý bažant zchoulostiví, protože krůta i kvočna vyvinou víc tělesné teploty než bažantice, která má hnízdo pod keřem a často je opouští, aby hledala potravu. Když se mláďata vylíhla, jsou úzkostlivě hlídána bažantníkem, dostávají všemožnou umělou potravu a tím zchoulostivějí. Ne tak v přírodě. Bažantí slepice vodí své mladé za potravou stále o ně pečujíc, učí je záhy, aby si ji samy vyhledávaly, za nepohody zavádí je na chráněná místa, a tak už od útlého věku otužují a dobře vyspívají. Blíží-li se nebezpečí, bažantice na ně upozorňuje a mláďata varuje. Takto vychovaní bažanti dovedou se později vyhnouti úkladům zvěře škodné. - Při chovu umělém jsou výlohy velké a dlužno tedy počítati, jak draho přijde majiteli honitby každý ulovený bažant. Musí se ovšem připustiti, že chovem na krotko lze revír opatřiti větším počtem zvěře bažantí, ale je to spojeno s nesmírnými výlohami. Počítáme-li kolik stojí jenom líhně, krmení, opatrování atd., potom máme konečně zvěř jako domácí slepice. - Chov na divoko vyžaduje přísného dohledu, hlavně v době sedění bažantic, zákaz vstupu nepovolaným do bažantnice, zakládání vhodných zásypů¸, to však také úplně dostačí. K hubení škodné kladou se na všecky pěšiny a cesty truhlíkové pasti a na příhodná místa železa na sloupku nebo jestřábí koše. Na divoko vychované bažanty není třeba na zimu zavírati, jen když se jim v zimě dosti zasypává. - Mám tedy za to, že chovu bažantů na divoko dlužno dáti přednost, kde to jen možné je, neboť čeho nám příroda poskytuje je vždycky nefalšované a co je věcí hlavní - je to vždy levnější a trvanlivější."
Tento článek vznikl v době, kdy drobná políčka byla plná koroptví a zajíců. O to víc získává na aktuálnosti v současnosti, kdy zajíce vyženeme někdy jen jednoho a koroptve nevidíme vůbec. Musíme si však uvědomit, že bažant je zvěří teritoriální a kohout si vždy hájí svoje území proti slabším sokům, které vytlačuje do okrajů honiteb, kde se ztrácejí na silnicích nebo u sousedů, kteří se chovu bažantů nevěnují a přesto prohlašují, že u nich vždy bažant byl a bude. Díky tomuto rozptýlení bažantů přes teritoria silných kohoutů v době toku, nemůžeme nikdy dosáhnout takové hustoty výskytu bažantů v divokém chovu, jako dočasně při umělém vypuštění stovek kohoutů z voliéry těsně před honem. To je skutečnost, která mnoho nadšenců pro divoký chov ve volné krajině odrazuje a na první pohled vychází veškerá snaha marně. Zkusme však opustit péči o bažanty úplně. Potom je už v našich polích neuvidíme.
Musíme si uvědomit, kolik prostoru pro dobrý biotop bažanta v krajině zůstalo. Nikdy nebudou slepice vyvádět kuřata z hnízda uprostřed čtyřicetihektarového lánu monokultury obilnin nebo kukuřice otrávených jedy. Vždy to bude na okraji pole nebo na mezi, u remízu, v rákosí, v ostrůvku trávy nebo v buřeni neobdělávané louky. V polích kuřata vyrostou a v době nouze se vrátí do míst zrození. Najdou-li zde potravu v zimních zásypech, zůstanou. V opačném případě se roztoulají tam, kde by je nikdo nečekal a díky zimním útrapám a predátorům (mezi nimiž člověk zaujímá nejvyšší příčku) vyhynou. Zde především platí základní zootechnická zásada - nedáš, nedostaneš.

Odpovídající biotop
Z předchozího odstavce vysvítá jedna ze základních potřeb pro úspěšný chov bažanta ve volnosti, a to je požadavek na odpovídající biotop. Úprava přirozeného biotopu pro bažanta je dlouhodobou záležitostí trvající mnoho let. Nemůžeme proto čekat až zakoření stromy a vyrostou, keře až začnou plodit bobule. Nemůžeme se také soustředit na divoký chov v místech honitby, kde si myslíme, že to bude pro bažanta to pravé prostředí. Nejvýhodnější metodou je vypozorování, kde se bažantovi samotnému nejlépe daří podle jeho gusta a kde se tedy shromažďuje a množí. Tento kousek přírody mezi poli - zpravidla rohy lánů, kde se otáčí traktory se širokými agregáty nebo meliorované odvodňovací potoky, také přirozené potůčky s mezemi využijeme pro výsadbu stromů pro hřadování. Těchto potoků s mnohdy 6 - 8 metrů širokými travními planinami mezi okraji lánů je třeba využít. Vyroste zde i 10 řad smrků nebo borovic prosázených ovocnými stromy a keři hlohu, pámelníku apod. Tak vytvoříme bažantovi úkryt, kde však bude moci hřadovat až za 15 - 20 let. Do té doby musíme maximálně využívat prostory, které zůstaly po scelování pozemků nedotčeny nebo využívat úhory, které v poslední době zůstávají neobdělány. Tyto prostory by bylo vhodné v ideálním případě dohody s majiteli osít směskami nebo prosem a jemu podobnými druhy semenotvorných rostlin druhé trati, které by zůstaly přes zimu zdrojem přirozené potravy bažantů. Mnohdy postačí i několik arů takto připravené zimní potravy k pokrytí krizových období nejvyšší nouze.
V divokosti vychováváme bažanta, který musí nalézt v honitbě nejen místo pro přežití, ale pro trvalé udržení populace. To by mělo být hlavním cílem myslivecké činnosti i za cenu dočasného omezení hromadného odstřelu na honech. Mnohdy postačí jen několik kohoutů do tomboly na poslední leči, aby myslivci nepřicházeli o společenskou loveckou atmosféru. Zatím se aktivita myslivců zaměřovala zejména na výsadby keřové a stromové zeleně v remízcích, tedy ve větších plochách. Využít je potřeba především mezové formace a travní porosty na neproduktivních plochách, kde jsou rozmanitá živočišná společenstva poskytující zdroj bohaté živočišné bílkoviny a dalších látek nezbytných ke zdárnému vývoji kuřat. Zde žijí i nenahraditelní travní mravenci, jejichž kukly jsou významnou složkou potravy bažantíků. Neporušené lokality zanedbaných luk, sadů, strží, pískoven apod. poslouží pro první vývoj kuřat do šesti týdnů k získání kondice, díky níž jsou schopna uniknout útočícímu dravci nebo lišce. Obdělávaná pole jsou až do doby zrání plodin pro bažanty pouští bez života. Hlavní složka jejich potravy - hmyz je zničen postřikem, plevele jako zdroj výživných semen jsou také zničeny postřikem, jedům neodolá ani žížala, brouk nebo myš, a tak zde nenajdeme ani bažanta. Ten využívá vyšší plodiny jen jako kryt a do žní hledá potravu v nezasažených lokalitách.
Než přistoupíme k intenzivní péči o divoké bažanty, je nutné zjistit nejpříhodnější biotop v honitbě, kde bažant bude zdárně prospívat. Z biologie a etologie tohoto živočišného druhu v původní domovině se můžeme poučit o vhodnosti jednotlivých lokalit v naší honitbě pro divoký chov. Poněvadž však krajina domoviny bažanta je rozmanitá z hlediska geografické vzdálenosti (současný bažant je výsledkem smíchání různých ras, které žijí od blízkého Východu až po Japonsko), dosáhneme lepších výsledků při orientaci na výzkumy a pozorování generací domácích mysliveckých odborníků a biologů. Z těchto poznatků je patrné, že náš bažant upřednostňuje lokality s nízkým krytem kopřiv, ostružiníku, maliníku a rákosu, tedy zanedbaná místa v kulturní krajině, kterým se vyhýbá i rušivý pohyb turistů a sběračů lesních plodů nebo měšťáků venčících psy. Slepice vyhledávají remízy mezi poli, kde zpravidla nejméně ze tří stran jsou pěstovány kulturní plodiny, remíz je zarostlý krytinou a poskytuje možnost hřadování na větvích vyšších stromů. Jen musíme dávat pozor na lokality, které se stávají "ekologickými pastmi", z nichž zvěř nemá úniku. Jsou to izolované ostrůvky keřů a stromů uprostřed lánů obilovin. Naší snahou by mělo být v budoucnu tyto ekopasti propojit biokoridory kolem vodotečí, příkopů a meziček, nebo výsadbou krycích dřevin kolem polních cest a podobně. Základní podmínkou je také přítomnost vody v potůčku nebo menší zdrži. Pokud tomu tak není, ale remíz poskytuje ostatní vhodné podmínky, musíme vybudovat napajedla, která budou Vyvarujeme se potom vysokým ztrátám kuřat v suchých letech. Ideálním parametrem pro úspěšný chov je blízkost pole s kukuřicí na zrno, která zpravidla od začátku zrání klasů až do doby honů poskytuje bažantům kryt i potravu a minimalizuje tak ztráty způsobené v nízkých pícninách nebo na strništích pernatou i srstnatou škodnou.
Nelze však čekat, až časem zahladíme nedopatření způsobená hrubými zásahy do pestrosti honiteb a vytvoříme pro bažanta příhodnější biotop. Většinu zásahů se nepodaří odstranit již nikdy, protože překotným poválečným vývojem došlo především k zásadní změně hospodaření na půdě. S podporou divokého chovu musíme začít hned, v tomto okamžiku, bez ohledu na roční období, počasí nebo nevhodnou skladbu porostů. Krajinu vytváříme celá desetiletí, bažant - individuum v ní žije maximálně 3 roky. Prvotní podporu je třeba směřovat do míst, kde se mu daří vyvádět potomstvo a přežít nepříznivé podmínky zimy.
Situaci usnadňuje v podhorských oblastech původní výskyt bažanta, přežívajícího v některých lokalitách z dřívějška jen díky divokým vlastnostem získaným životem ve volnosti. Tato místa jsou jistě každému místnímu myslivci známa. Jestliže však máme v úmyslu rozvíjet divoký chov bažanta ve volné krajině, vyvarujme se posilování divoké populace vypouštěním bažantů z krotkých chovů! Tato aktivita nám přinese jedině možnost zavlečení nákaz a následné snížení stavů divokých bažantů, tedy přesně opak než bychom za zvýšených nákladů a v dobrém úmyslu čekali. Zvýšení stavu v populaci divokého bažanta můžeme očekávat jen díky zvýšené péči v kritických a pro chov nejdůležitějších obdobích, kterými jsou: zimní přikrmování, ochrana slepic sedících na snůšce a ochrana rodin při vyvádění kuřat (asi do poloviny července). Populaci divokých bažantů můžeme posílit pouze v období na začátku toku vypuštěním několika kohoutů pro posílení genetické dynamiky populace, nebo obsazení nových tokanišť a hnízdišť, kde kohouti utrpěli zvýšené ztráty v zimním období. Musí se však v každém případě jednat o kohouty z veterinárně kontrolovaného chovu a s divokými vlastnostmi. Osvědčilo se doplňování samčí populace kohouty z uznaných bažantnic, kteří byli odchyceni v časném jaru do vlčků a přežili tak hony i zimní období ve volnosti. Tito kohouti pak mají naprosto přirozené instinkty a ihned se zapojují do reprodukce v domácím hejně. Mnohdy jsou v toku silnější než kohouti původní.
Zajisté existuje ještě mnoho aspektů pro úspěšný chov bažanta ve volné přírodě naší vlasti, které však překračují rozsah tohoto článku a jistě v budoucnu budou tématem pro širokou diskusi o udržení trvalé diverzibility drobné zvěře ve změněných podmínkách lidské civilizace ve střední Evropě.
V závěru snad uvedu ještě jeden citát klasika české myslivosti, nadlesního Karla Škody, z roku 1923: "Chceme-li zásypiště bažantů chrániti před dravci, pověsme na okolní stromy světločervené a světlomodré hadry, účinkují znamenitě." V představě této vlajkoslávy bych rád věřil, že nepřekonatelný je tvořivý duch českých myslivců v péči o domácí honitby s drobnou zvěří a chov bažantů ve volnosti získá tolik obliby, že znovu zastíní stavy bažantů v honitbách zahraničních. Musíme jen opustit myšlenky a touhy po "panských" honech se stovkovými výřady za vysoké náklady a skromně být vděčni přírodě, že nám dovolila vybojovat přirozenost v dnešním nepřirozeném hospodaření na půdě. Poněvadž do doby, než člověk začne využívat krajinu jiným, ekologičtějším způsobem, tak do té doby to bude mít drobná zvěř velmi těžké v boji o přežití.