Časopis Myslivost

Stačí mít smůlu na vylosování a střídání položek kulových s brokovými na přeskáčku, tedy například po dvojstřelech na loveckém kole jít na terč divočáka z volné ruky, kdy je potřeba pevnou ruku je jistě horší než střelit srnce s oporou tyče a pak jít na divočáka a potom na brokovou disciplínu. Ale to už patří k tomuto závodu a střelci s tím počítají a i v tom tkví úspěch. Umění naprosté koncentrace na tu konkrétní disciplínu, na zapomenutí na předcházející pokaženou, ale i na dobře nastřílenou položku a soustředění se na momentální výkon. Po závodě je vždy dostatek času na vyhodnocování, dlouhé večerní čekané pak slouží k přemýšlení o položkách dobrých i těch, řekněme méně vydařených. I zde je cesta k dalším úspěchům, schopnost vyhodnotit uplynulé závody, jak pokažené položky a zdůvodnit si proč se nepodařily, tak ale i ty podařené, protože pak se začnou zdát jako velmi jednoduché a na takových se nejvíce ztrácí. Každý střelec vám řekne, že nejvíce ztratil na těch položkách, které je schopen střílet od pasu, bez míření. Podcenění jakéhokoliv terče je neodpustitelné! Když vidím špičkového střelce na loveckém kole, jak se pečlivě připravuje na sedmičce na nízkého holuba, smekám klobouk před jeho profesionalitou!
Je to již dávno co jsem psal článek o loveckém desetiboji v Kroměříži a tehdy jsem použil porovnání naší střelnice se staveništěm a byl jsem přesvědčen, že je to naposledy, ale moc jsem se tehdy mýlil. Staveniště připomíná čím dál tím víc, a je to stav, který se nám líbí čím dál tím míň. Zakousnutí se do pověstného krajíce bylo tak mohutné a spontánní, že na to doplatila čelist a pomoc dentisty se blíží velmi pomalými kroky. Přesto kroměřížští střelci dokázali, že dovedou nejen střílet, ale i organizačně zvládnout takovou střeleckou událost, jakou bezesporu lovecký desetiboj je. Opět místo se zbraněmi pobíhali po střelnici s lopatami a krumpáči a připravovali jednotlivá střeliště, improvizovali, překládali "štonty"a flikovali místa, která zub času definitivně odsoudil k zániku. Přes to všechno jsme mohli přivítat první zájemce o desetiboj již ve čtvrtek 8. září a nechat otestovat ostrou střelbou jednotlivá střeliště.
Do Kroměříže se sjelo 40 střelců z celé republiky a najednou nebylo jediné střeliště volné, všude se zkoušelo, pilovalo a ladilo. Sobotní ráno začíná oficiálním tréninkem, který v poledne končí a po slavnostním zahájení se ve 13:00 začíná pomalu, ale jistě rozhodovat o příštím přeborníkovi v loveckém desetiboji pro rok 2005.
Obrovský nástup mělo hned několik střelců a nikdo nechtěl pustit ani jeden jediný bodík, takže na konci prvního dne, tedy v půli závodu, mohlo hned šest střelců uvažovat o titulu. Ale známe to z let minulých, že kdo moc počítá, ten se zpravidla přepočítá a že v neděli přicházejí disciplíny, na kterých se nedá nic získat, ale jenom moc ztratit. To je právě krása a současně krutost desetiboje. Položky s malým počtem terčů, ale s vysokou bodovou hodnotou, řečeno terminologií automobilových soutěží, je to taková "zkouška stálosti výkonu". Jsou celkem tři, a to 10 terčů na vysoké věži, 10 zajíců na průseku a 5 dvojstřelů na loveckém kole, každý terč má hodnotu deseti bodů a jsou to opravdu velmi náročné terče. Všechny jsou lehce střelitelné, takže jejich obtížnost spočívá v psychickém zvládnutí a to se ne všem daří. Mnoho střelců by mohlo vyprávět co dokážou nervy a pokud se zakončuje desetiboj dvojstřely, dochází zpravidla k nečekaným zvratům.
Letošní dvojstřely "pochovaly" Karla Kotrce, který se zdál po sobotních výsledcích jako naprostý a neporazitelný šampión a zrádné dvojstřely jej odsunuly na celkové 5. místo v konečném pořadí. Ztráta 30 bodů byla velmi krutá.
Rovněž Karel Mrhálek, který z 500 možných bodů v kulových disciplínách ztratil pouhých 10 bodů a dokonce na terči kňoura z volné ruky střelil jako jediný čistou stovku, může proklínat zrádné položky na zajícovi a dvojstřelech, kde vždy jeden terč pustil a první místo se nenávratně vzdálilo. Celkové čtvrté místo není špatné, ale v tomto případě je bolestné.
Dalším střelcem, jehož hvězda pohasla dříve než se pořádně rozjasnila, byl Karel Pučálka jehož sobotní výsledky mrazily v zádech šampióny. Nešťastné vylosování jej ale poslalo v neděli ráno na dvojstřely a to je pro střelce s vadou zraku, jíž Karel trpí, vlastně hrob a taky se to potvrdilo, Karel ztratil 50 bodů a může jenom doufat, že na příštím desetiboji bude mít více štěstí a na inkriminované dvojstřely půjde v době pozdější, blíže k poledni, kdy jsou jeho problémy se zrakem menší než je tomu ráno. Celkové 15. místo je pro střelce s ambicemi na 5.až 6. místo dosti bolestné.
Celou neděli padaly výstřely ze všech střelišť a letmé pohledy na výsledkovou listinu dávaly tušit, že se blížíme k situaci, která se v historii loveckých desetibojů ještě nikdy nestala. Dva střelci na prvním místě budou mít s největší pravděpodobností stejný výsledek. Po pěti disciplínách mají stejné nástřely a to co jsou schopni nastřílet ve zbývajících je vlastně totožné, takže pokud neudělá jeden z nich chybu, budou mít rozhodčí práci. A to se přesně stalo.
Ing. Kořínek a Buksa měli stejný výsledek. Dva střelci se dva dny rvou o každý bod a nakonec mají stejně. Součet 962 bodů není zase tak málo, je to vlastně velmi hodně, ale jenom jeden ze střelců může být ten šťastnější. Pravidla střelby s tímto samozřejmě počítají, ale je neobvyklá situace, pokud se jedná o určení Mistra republiky v desetiboji, to zaznívalo z úst všech startujících. Určení pořadí se řídí součtem bodů z dvojstřelů a běžícího kňoura. Nějak se prostě rozhodnout musí. Tedy tím lepším, šťastnějším a zároveň Mistrem republiky pro rok 2005 se stal Ing. Jindřich Kořínek s 962 body, druhý byl Jan Buksa s 962 body a třetí místo patřilo Pavlu Zázvorkovi s 951 body.
Díky sponzorům získal střelec na prvním místě loveckou kulovnici, pohár a zlatou medaili. Rovněž tak střelci na dalších místech byli za své výkony náležitě oceněni, na druhém a třetím místě obdrželi střelci medaile, poháry a 200 brokových nábojů. Další ceny si střelci rozebrali až do celkového dvacátého místa. Velké díky patří všem sponzorům.
Součástí loveckého desetiboje je i vyhlášení kategorie veteránů, kam spadají střelci starší 55 let. Nepřísluší mi hodnotit toto rozhodnutí, ale vím zcela bezpečně, že se to ne všem líbí. Zejména těm, kterých se to týká. Je totiž rozdíl skončit mezi veterány na neoceněném pátém místě, místo třeba desátého místa celkově, které je ještě oceněno. V jiných soutěžích, kde se toto vyhodnocování uplatňuje, se například stalo, že veterán nastřílel body na celkové přední místo, za které by bral hodnotnou cenu, ale získá mnohem horší cenu za vítězství ve veteránech, kde ceny nejsou tak atraktivní jako v hlavní soutěži a veterán je vlastně trestán za to, že je starý.
Na tomto desetiboji se to nestalo, ale co dokázali někteří "veteráni" stojí za zmínku. Zejména výkony JUDr. Jindřicha Kubíka a Václava Mitha na dvojstřelech na loveckém kole, kdy oba "veteráni" střelili čistou položku, což se podařilo v hlavní soutěži pouze dvěma závodníkům! Zkušenost těchto střelců je obrovská a mnoho mladíků jenom koukalo. Stejně tak výkony v dalších položkách jsou v mnoha případech obdivuhodné a zaslouží si jiné ocenění než zařazení do méně honorované kategorie. Vím že je to problém hlavně finanční, ale je nedůstojný. Střelci kteří ve své době cosi znamenali, dokázali a jediná jejich chyba je že zestárli, jsou odsunuti na kusou kolej a hotovo! Pokud je chceme do budoucna oceňovat, najděme dostatek financí a nebo kategorii veteránů zrušme. Toto je můj osobní názor, nikomu jej nevnucuji, ale tak to cítím.
Celkovým vítězem kategorie veteránů se stal dlouholetý desetibojař Josef Fiala, pro kterého je to zpravidla jeden jediný závod v roce, ale nikdy si jej nenechá ujít. Jeho výkon na baterii stojí vždy za podívání. Joža je pověstný svými tuply a čistou položku střelí zpravidla pomocí osmnácti, ale i dvaceti tuply.
Druhé místo obsadila rovněž legenda mezi střelci, několikanásobný vítěz a Mistr republiky na lovecké kole a skeetu, postrach střelců tehdejší Rudé hvězdy Brno, Václav Mith. Třetí místo a určité zklamání patří JUDr. Jindřichu Kubíkovi, který po loňském devítistovkovém výsledku přešel na jinou značku zbraně a položka na zajíci mu s novou "peračkou" vyloženě nevyšla a ztráta 40 bodů je pro střelce jeho kvalit osobní tragédií.
Čtvrté místo Franty Lenikuse a jeho nepřetržitá účast kdy v desetibojích letos střílel již po čtyřicáté druhé v nepřetržité řadě a dokonce i svatba jeho sestry mu nezabránila v účasti na desetiboji. To jistě nepotřebuje komentář, pouze slova chvály a uznání.
Na úplný závěr bych rád poděkoval všem střelcům za výborné výsledky, za čestné soupeření, rozhodčím, personálu u vrhaček a v neposlední řadě všem sponzorům, bez nichž by nebylo čím střelce ocenit. Díky všem!