Co nového v naší fauně?
Vyhodnocení dotazníků z let 2001 - 2003 Jaroslav ČERVENÝ, Miloš ANDĚRA & Petr KOUBEK
V roce 2002 jsme v srpnovém čísle tohoto časopisu publikovali článek „Jak se mění naše fauna. Vetřelci a navrátilci“. Neuplynula příliš dlouhá doba a přicházíme s pokračováním, neboť změny v rozšíření i početnosti některých druhů savců (resp. zvěře) jsou i za toto krátké období pro myslivecké hospodaření velmi podstatné. Vyhodnocení změn je obdobně jako před třemi roky založeno na zpracování dotazníků zaslaných do všech honiteb České republiky a na všechny Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí za období 2001 – 2003. Údaje z dotazníků byly ještě doplněny o publikovaná data a stávající nepublikované databáze muzeí, pracovišť Akademie věd ČR, universit a pracovišť Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Oproti roku 2001, kdy jsme prostřednictvím okresních úřadů získali zpět vyplněné dotazníky téměř z 60 % všech našich honiteb, byla návratnost dotazníků za období 2001 – 2003 o něco vyšší (přes 65 %), a to i přesto, že řízení honiteb v tomto období přešlo za občasných zmatků ze 76 okresních úřadů na 205 obcí s rozšířenou působností. Návratnost dotazníků se podle jednotlivých obcí, v závislosti na možnosti výskytu jednotlivých druhů, pohybovala od 5 do 95 %. Předpokládáme, že v mnohých honitbách, kde nebylo zaznamenáno žádné pozorování dotčeného druhu, nebyl dotazník ani vyplněn. Rozšíření uvedených druhů bylo pro účely tohoto příspěvku vyhodnoceno, stejně jako v roce 2002, na základě výskytu v jednotlivých čtvercích standardní mapovací sítě UTM (P6´x M 10´) o velikosti kvadrátu 134,4 km2 (11,2 x 12 km). Výsledkem jsou pak uvedené mapy aktuálního rozšíření jednotlivých druhů.
Bobr evropský (Castor fiber)
Bobr se na našem území sice neustále šíří, ale jeho postup do nových lokalit již není tak rychlý jako před rokem 2000. Výrazně se však zvětšila oblast jeho stálého výskytu. Od prvního novodobého nálezu v roce 1967 až do roku 1995 byl znám výskyt pouze z 38 mapovacích čtverců (6,1 % území ČR), z toho v 11 čtvercích (1,8 % území) se jednalo o výskyt stálý. V období 1996 - 2000 byl druh zjištěn v 90 čtvercích (14,3 % území) a stálý výskyt byl zaznamenán v 19 čtvercích (3,0 % území). Přesná početnost populace druhu nebyla v této době známa, pravděpodobně však překračovala 200 - 300 jedinců. V období 2001 - 2003 byl bobr zaznamenán sice jen v 70 mapovacích čtvercích (11,1 % území), avšak v 62 čtvercích (9,9 % území) byl jeho výskyt považován za stálý (obr. 1). Početnost populace v tomto období byla odhadnuta nejméně na 500 jedinců.
Nutrie (Myocastor coypus)
Nutrie se v naší přírodě začala šířit teprve v poslední době. Dříve sice existovala také jednotlivá pozorování, vždy se ale jednalo o jedince uniklé za zajetí, kteří většinou nebyli schopni ve volné přírodě přežít. Z tohoto důvodu jsme tomuto druhu v našem minulém příspěvku v roce 2002 nevěnovali bližší pozornost.
Nutrie je neotropický druh s těžištěm přirozeného výskytu v Jižní Americe. Pro kožešinu byla nutrie v roce 1899 vysazena v Severní Americe a později úspěšně aklimatizována i na řadě míst Evropy, Asie i Afriky. V Evropě byly první farmové chovy založeny ve 20. letech 20. století v Německu. U nás byl chov nutrií zaveden v roce 1924, kdy bylo několik jedinců dovezeno z Argentiny na farmu v Jablonném nad Orlicí. Dalo by se předpokládat, že nutrie uprchlé ze zajetí se mohly objevovat v naší přírodě již od počátku jejich chovu. Ve skutečnosti však v myslivecké literatuře nebyly o výskytu tohoto druhu dlouho žádné zmínky. První zpráva byla tak publikována ze Semilska až v roce 1979, a později i z okolí Hlinska (1981), jihozápadních Čech (1989), Lounska (1990), Křivoklátska (1991), Podkrkonoší (1994) či Pardubicka (1996). Do roku 2000 bylo získáno přes 110 údajů o výskytu nutrie. Převážně se jednalo pozorování jednotlivých zvířat v okolí chovných farem. Z poslední dotazníkové akce 2001 - 2003 bylo získáno přibližně stejné množství údajů, avšak již v 30 mapovacích čtvercích (4,8 % území ČR) měl výskyt trvalejší charakter včetně zaznamenaného rozmnožování ve volné přírodě. Lokality se stálým výskytem ve volnosti se v tomto období soustředily do nížinatých oblastí středních a východních Čech, Moravy a Slezska (obr.2), početnost populace však nebyla známa.
Tchoř stepní (Mustela eversmannii)
Obdobně jako nutrii, tak i tomuto druhu jsme v našem minulém příspěvku nevěnovali pozornost. Důvodem však nebyl nedostatek údajů z dotazníků, ale jejich věrohodnost. Tchoř stepní totiž představuje druh, který v přírodě nelze jednoduše rozpoznat pouhým pozorováním, neboť se dá lehce zaměnit za světlejší formy tchoře tmavého či za zdivočelé fretky. Důležitým vodítkem k určení druhu je charakter prostředí a právě popisy prostředí z dotazníků většinou odpovídaly spíše výskytu tchoře tmavého. Značný počet pozorování bylo proto potřeba ověřit i z jiných zdrojů a to se ne vždy povedlo. Po pečlivém vyhodnocení všech údajů je zřejmé, že tchoř stepní je v současnosti velmi vzácným druhem naši fauny. Vyskytuje se pouze v nejteplejších nížinných oblastech České republiky. Od roku 1960 do roku 2003 byl tento tchoř znám pouze z 55 mapovacích čtverců (8,8 % území ČR), přičemž většina údajů pochází z období před rokem 1980 a některé údaje z let 1996 - 2003 je nutné chápat pouze jako velmi pravděpodobné. Z tohoto důvodu v tomto příspěvku uvádíme pouze souhrnnou mapku výskytu (obr.3) za období 1960 - 2003.
Norek americký (Mustela vison) - mink
Obdobně jako bobr evropský, tak i norek americký poněkud zpomalil v období 2001 - 2003 svoji expanzi. V období 1960 - 1995 byl tehdy tento druh zaznamenán pouze ve 34 mapovacích čtvercích (5,4 % území ČR), v období 1996 - 2000 v 168 čtvercích (26,8 % území) a v období 2001 - 2003 v 184 čtvercích (29,3 % území). Protože norek americký ve srovnání s bobrem žije daleko skrytějším způsobem života a jeho pobytové znaky unikají pozornosti, nedají se na okrajích oblastí rozšíření spolehlivě rozlišit lokality s již trvalým výskytem a lokality, do kterých se začíná nově šířit. Navíc je zřejmé, že povodně v roce 2002 zapříčinily dočasné vymizení, nebo výrazné snížení početnosti populace v některých oblastech (např. Strakonicko, Blatensko). Proto je i velice obtížné odhadnout velikost populace, pravděpodobně se však již v naší přírodě vyskytuje několik tisíc jedinců norka amerického.
Vydra říční (Lutra lutra)
Je zřejmé, že rozšíření i početnost vydry, která u nás nebyla nikdy zcela vyhubena, podléhá v České republice dynamickým změnám a v současné době je fázi vzrůstu. Do roku 1995 byl znám výskyt tohoto druhu z 203 mapovacích čtverců (32,3 % území ČR), v období 1996 - 2000 z 285 čtverců (45,4 % území) a v posledně sledovaném období 2001 - 2003 z 302 čtverců (48,1 % území). Početnost populace pravděpodobně vzrůstá o něco rychleji než obývané území. V období 1996 - 2000 byla početnost vydry odhadována na 700 - 800 jedinců, v období 2001- 2003 žilo v České republice asi již více než 1000 jedinců.
Medvěd hnědý (Ursus arctos)
Od doby uveřejnění předchozího článku v roce 2002 se nám kromě nových údajů z dotazníků podařilo získat i starší data, která posunují novodobý výskyt tohoto druhu na území České republiky již do období po roce 1945. První pozorování pochází z roku 1946, kdy byl jeden medvěd zaznamenán v pralese Razula u velkých Karlovic. Další pozorování je z roku 1963 od Velké nad Veličkou. Od roku 1972 z důvodu migrací jedinců ze sousedních slovenských Karpat začali medvědi navštěvovat pravidelněji Beskydy. Později se četnost pozorování začala zvyšovat a do roku 2000 byl znám výskyt medvěda již z 71 mapovacích čtverců (11,3 % území). Stálý, nebo spíše pravidelný, časově omezený výskyt se však týkal pouze 4 čtverců v hraničních horách se Slovenskem (0,6 % území). Většina údajů pocházela z pozorování několika málo dospívajících jedinců, kteří byli zastiženi při svých potulkách postupně ve více čtvercích. V období 2001 - 2003 (obr. 4) byl výskyt znám z 25 čtverců (4,0 % území ČR), přičemž občasný výskyt ze 17 čtverců (2,7 % území), nepravidelný výskyt ze čtyř čtverců (0,6 % uzemí) a pravidelný výskyt také ze čtyř čtverců (0,6 % území). Počet medvědů se již od roku 1996 odhadoval v jednotlivých letech na 2 -5 kusů, vyloučena nebyla ani možnost rozmnožování.
Mýval severní (Procyon lotor)
I když se počet pozorování či zástřelů tohoto druhu neustále zvyšuje, jeho výskyt je zatím v České republice stále ojedinělý a pravděpodobně stále ještě souvisí především s úniky ze zajetí. Od roku 1952, kdy byl mýval u nás poprvé pozorován se až do roku 2000 podařilo shromáždit 22 údajů o výskytu v 20 mapovacích čtvercích (3,2 % území ČR). V období 2001 - 2003 (obr.5) byl mýval severní zjištěn v 29 mapovacích čtvercích (4,6 % území). Početnost stálé populace, pokud ve volné přírodě již existovala, se však nedala odhadnout. Opakované údaje v tomto období ze střední Moravy však mohou naznačovat již vznik rozmnožující se populace.
Vlk obecný (Canis lupus)
Do roku 2000 existovaly novodobé údaje o výskytu z 48 mapovacích čtverců (7,7 % území ČR), avšak pouze v Moravskoslezských Beskydech šlo v 6 čtvercích (1,0 % území) považovat výskyt za pravidelný. V období 2001 - 2003 (obr. 6) byl výskyt vlků znám z 30 čtverců (4,8 % území ČR), přičemž občasný výskyt z 11 čtverců (1,8 % území), nepravidelný výskyt ze 7 čtverců (1,1 % uzemí) a pravidelný výskyt již z 12 čtverců (1,9 % území). Početnost populace v tomto období poněkud vzrostla, odhad činil v jednotlivých letech 5 -17 kusů. V Beskydech se pohybovaly až tři menší smečky a na Šumavě jeden až dva samotní jedinci. Nová častější potvrzení výskytu vlka na Šumavě se pravděpodobně týkala migrantů z Karpat (případně z dinárských pohoří) či jedinců uniklých ze zajetí, případně se vztahovala ke krátké epizodě úniku vlčí smečky ze zoo v Národním parku Bavorský les v zimě 1975/1976. Současný pravidelný výskyt vlků v této oblasti (včetně bavorské a rakouské strany pohoří) se však zatím musí přijímat velmi opatrně, protože možnost záměny se zdivočelými psy či kříženci psa a vlka není zcela vyloučena.
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides)
V České republice byt tento druh poprvé zjištěn v roce 1954. Od této doby až do roku 1995 byl znám výskyt v 137 mapovacích čtvercích (21,8 % území ČR). V období 1996 - 2000 došlo k mimořádně prudkému šíření druhu i ke zvýšení početnosti. V této době byl znám výskyt psíka mývalovitého již z 386 mapovacích čtverců (61,5 % území), početnost populace však nebyla známa. V období 2001 - 2003 se rychlost šíření zastavila; výskyt byl znám z 383 mapovacích čtverců (61,0 % území). Početnost populace však neustále vzrůstala a byla již odhadnuta na několik tisíc jedinců. V roce 2000 byl vykázaný lov tohoto druhu 165 kusů, v roce 2003 již 393 kusů (tj. 238,2 %).
Kočka divoká (Felis silvestris)
Tento druh patří k našim nejméně známým savcům. S určitostí nevíme, kdy a zda vůbec byl vyhuben, nevíme ani, kde se přesně všude vyskytoval v průběhu 20. století a pochopitelně nevíme ani kde se všude vyskytuje v současnosti. Můžeme pouze předpokládat ojedinělý výskyt např. v Bílých Karpatech, Javorníkách a Moravskoslezských Beskydech, kam může tento druh migrovat z původních populací ve slovenských Karpatech; v jihozápadních Čechách, kam se jednotlivé kusy mohou dostat z nedaleké uměle obnovené populace v Bavorsku či v severozápadních Čechách, kde se mohou vyskytovat jedinci ze stálé populace v Sasku. Ačkoliv z těchto a i jiných oblastí pochází z poslední doby více neověřených údajů, nelze tento druh v současnosti považovat za stálou součást naší fauny. Zásadním problémem zůstává i možnost záměny s kočkou domácí a možnost jejich vzájemného křížení. Od roku 1952 do roku 2003 (obr. 7) existují věrohodnější důkazy o výskytu kočky divoké u nás pouze ze 16 mapovacích čtverců (2,5 % území ČR). Škoda, že neexistují žádné konkrétní údaje o ulovených kočkách vykázaných v mysliveckých statistikách z let 1960 - 1975.
Rys ostrovid (Lynx lynx)
Do roku 1995 byl znám výskyt tohoto druhu v 136 mapovacích čtvercích (21,7 % území ČR), přičemž stálý výskyt byl zaznamenán v 61 čtvercích ( 9,7 % území); do roku 2000 byl znám výskyt z 243 čtverců (38,7 % území) a stálý výskyt z 72 čtverců (11,5 % území). Početnost populace dosáhla vrcholu v letech 1997 - 1998, kdy byla odhadována na 100 - 150 jedinců. V období 2001 -2003 (obr. 8) byl rys zaznamenán celkem ve 185 mapovacích čtvercích (29,5 % území ČR), přičemž občasný výskyt v 80 čtvercích (12,7 % území), nepravidelný výskyt v 36 čtvercích (5,7 % uzemí) a pravidelný výskyt v 69 čtvercích (11,0 % území). Výskyt rysa byl v tomto období zaznamenám především v tradičních oblastech Šumavy a Beskyd; z jiných oblast, např. z Labské pískovců či Jeseníků opět téměř vymizel nebo jeho početnost výrazně poklesla. Odhad velikosti populace v celé České republice činil v letech 2001 - 2003 pouhých 70 - 100 kusů.
Los (Alces alces)
Od prvního pozorování v roce 1957 až do roku 2000 byl výskyt losa zjištěn celkem v 254 mapovacích čtvercích (40,5 % území ČR), přičemž jen v 17 čtvercích (2,7 % území) šlo označit výskyt za stálý. V období 2001 - 2003 nebyly zjištěny žádné nové údaje, které by dosavadní znalosti nějak měnily. Stejný je i odhad velikosti populace mezi 30 - 50 jedinci.
Ostatní druhy
Kromě výše uvedených druhů nelze na území České republiky vyloučit ani výjimečný výskyt dalších druhů. Nejznámější je asi případ paovcí hřívnatých (Ammotragus lervia), jejichž malá populace přežívala po úniku ze zoologické zahrady několik let koncem 20. století na Plzeňsku. Mezi kuriozity patří výskyt lišky polární (Alopex lagopus) nebo dhoula (Cuon alpinus), kteří unikly také ze zajetí. Poslední zajímavostí z podzimu 2005 je výskyt jednoho nebo dvou zubrů (Bison bonasus) v Jizerských horách, kam se na čas zatoulali pravděpodobně z Polska. Druhem, s nímž můžeme perspektivně počítat, je šakal obecný (Canis aureus). Výskyt tohoto druhu, který se v 90. letech 20. století začal rychle šířit z jižní a jihovýchodní Evropy, je prokázán ze sousedního Slovenska, Rakouska i Německa.
Závěr
Z výše uvedených poznatků je zřejmé, že změny které v současné době probíhají ve složení naší fauny (resp. v populacích některých druhů srstnaté zvěře) jsou velmi rychlé i značně dramatické. Lze si jen přát, aby na tyto rychlé změny stejně rychle reagovala i naše legislativa. Současná myslivecká legislativa tomuto stavu v některých případech příliš neodpovídá. Např. omezení lovu rychle se šířících nepůvodních druhů nutrie, norka amerického, mývala severního a psíka mývalovitého je vzhledem k nutné regulaci početnosti těchto druhů nepochopitelným rozhodnutím. Aktuální změnu a přehodnocení si zasluhuje i zařazení některých druhů do jednotlivých kategorií zvláště chráněných živočichů podle legislativy ochrany přírody a krajiny. Snížení stupně ochrany např. vyžaduje vývoj populace bobra evropského.
Na tomto místě bychom chtěli poděkovat všem mysliveckým hospodářům a dalším myslivcům, kteří se podíleli na zodpovědném vyplnění dotazníků. Jejich úsilí poskytlo mnoha cenných a jedinečných údajů. Úspěšnost dotazníkové akce nás inspirovala k dalšímu, tentokráte rozšířenému opakování, se kterým jste se již prostřednictvím obcí s rozšířenou působností v nedávných dnech setkali, nebo se v nejbližší době setkáte. Závěrem vyjadřujeme přesvědčení, že nadcházející opakovanou dotazníkovou akci opět přijmete s pochopením a že Vaše poznatky znovu výrazně přispějí k aktualizaci poznání některých druhů savců.