Časopis Myslivost

Vzhledem k tomu, že se jedná o vytvoření jakéhosi základního standardu pro zajištění dobré kvality zvěřiny v celoevropském měřítku, je třeba tato nařízení vidět v pozitivním světle, i když bude zřejmě trvat určitou dobu, než se myslivecká praxe na novou situaci přizpůsobí.
Tím, že se na myslivce jako primární producenty vysoce hodnotné potraviny budou vztahovat podobně náročné požadavky na zajištění její kvality jako je tomu u masa domácích zvířat, znamená to, že je tím myslivost postavena na stejnou úroveň se zemědělskou produkcí. Ne tedy pouze jako hobby, proti němuž lze poměrně lehce mobilizovat veřejné mínění, ale jako společensky prospěšná činnost zaměřená na účelné využívání obnovitelných přírodních zdrojů. Výsledným produktem je přitom dieteticky vysoce hodnotná a kvalitní potravina. Právě toto je argument, který se musí dostat do popředí při zdůrazňování významu a poslání současné i budoucí myslivosti.

O co se ale v nových právních ustanoveních EU konkrétně jedná a jaký mají konkrétní dopad na mysliveckou praxi?

Nařízení č. 853/2004 uvádí v ohledu na zvěřinu v článku 22 následující: (22) s cílem zajistit řádnou kontrolu ulovené volně žijící zvěře uváděné na trh Společenství by měla být těla ulovených zvířat a jejich vnitřnosti předkládány k úřední prohlídce post-mortem v zařízení pro zpracování zvěřiny. Aby však byly zachovány určité lovecké tradice a nebyla ohrožena bezpečnost potravin, je vhodné zajistit školení lovců, kteří uvádějí volně žijící zvěř na trh k lidské spotřebě. To by mělo lovcům umožnit provést první prohlídku volně žijící zvěře na místě. V takových případech není nezbytné, aby školení lovci museli dodávat všechny vnitřnosti do zařízení pro zpracování zvěřiny k prohlídce post-mortem, pokud provedou tuto první prohlídku a nezjistí žádné anomálie nebo rizika. Členské státy by však měly mít možnost stanovit na svém území přísnější předpisy, jimiž zohlední specifická rizika;
I když je zde výslovně ponechán prostor jednotlivým zemím EU pro vytvoření přísnějších předpisů, přesto je v zásadě doporučován model, který byl vypracován a již před více než deseti lety uveden do praxe v sousedním Rakousku. Jeho hlavní princip spočívá v tom, že speciálně školení myslivci mohou sami provádět určitá vyšetření (např.. posouzení orgánů).
Z toho vyplývá, že vyšetření zvěřiny je možné provést v krátké době po ulovení, aniž by bylo nutné ji převážet na větší vzdílenosti. Právě především tento časový faktor je velmi důležitý, neboť vnitřní parenchymatické orgány, jako játra a slezina, podléhají velmi rychle rozkladným procesům. Přitom v myslivecké praxi je třeba brát v úvahu, že na rozdíl od porážek domácích zvířat na jatkách není v myslivecké praxi vždy snadné nebo dokonce někdy ani možné zajistit co nejrychlejší veterinárně hygienické vyšetření vnitřních orgánů veškeré ulovené spárkaté zvěře. Z tohoto důvodu je právě v rakouském modelu dána možnost provedení tohoto základního vyšetření lovci a následně speciálně vyškoleným osobám z mysliveckých řad.
Lovec posoudí především chování zvěře před výstřelem a úlohou proškolené osoby je posoudit, zda tělo a vnitřní orgány uloveného kusu zvěře nevykazují žádné nápadné změny, které by vyžadovaly odborné vyšetření veterinárním lékařem. V takovém případě je prohlédnutá zvěřina s příslušným potvrzením lovce a pověřené vyškolené osoby uznána jako vhodná pro lidskou spotřebu a je možné ji dodávat přímo konečnému spotřebiteli či přesunout do výkupního místa.
Základní posouzení chování ulovené zvěře lovcem a výsledek posouzení orgánů a tělních duti proškolenou osobou jsou základními údaji i pro veterinární službu, která provádí zdravotně-hygienickou prohlídku těl ulovené zvěře ve velkoobchodních skladech.
V opačném případě, to znamená při změnách v chování zvěře, při nálezu určitých změn na orgánech nebo těle uloveného kusu, není od těchto vyškolených osob vyžadována konkrétní diagnóza, ale pouze rozhodnutí o nezbytnosti podrobnějšího vyšetření veterinárním lékařem ještě předtím, než bude rozhodnuto o dalším určení uloveného kusu.
Rakouský model posuzování zvěřiny tedy v podstatě spočívá na třech stupních vyšetření.

První základní stupeň provádí samotný lovec jednak ještě před výstřelem, kdy posuzuje chování, životní projevy a celkový optický dojem zvěře ještě před výstřelem, a jednak následně po jejím ulovení, přičemž si při vyvrhování všímá případných nápadných změn na těle, v tělních dutinách či na uložení orgánů.

Druhý stupeň vyšetření provádí úředně pověřená, vyškolená osoba (odborný prohlížitel), která posoudí a rozhodne, zda lovcem předložený kus zvěře včetně orgánů nevykazuje výrazné změny a je možné jej na předepsané visačce označit za vyhovující pro lidskou spotřebu. Takto posouzený kus zvěře si může lovec ponechat pro vlastní spotřebu, předat jej do místní spotřební sítě či do výkupny zvěřiny. Orgány (lovecké právo) takto posouzeného kusu zvěře si lovec ponechává pro vlastní potřebu.
V případě jakéhokoliv abnormálního nálezu na těle či orgánech k prohlídce předložené zvěře (či zjištění lovce o abnormálním chování před lovem) musí odborný prohlížitel kus včetně orgánů upozornit lovce, že je povinnen předložit tento kus včetně orgánů k následné prohlídce pověřeným veterinárním lékařem, který na základě provedených vyšetření rozhodne o dalším možném využití uloveného kusu zvěře.

Třetí stupeň zdravotně - hygienické kontroly ulovené zvěře probíhá na úrovni velkoobchodní sítě, kde tuto službu odborně zajišťuje pověřený veterinární lékař.
Tento model je v Rakousku zaveden již od roku 1994 a zjevně se osvědčil. Jeho hlavní výhoda spočívá především v tom, že bere ohled na specifické podmínky myslivecké praxe a přitom umožňuje zabezpečení hygieny zvěřiny tak, aby to odpovídalo i přísným požadavkům Evropské unie na ochranu spotřebitelů. Tím že ponechává větší zodpovědnost myslivcům, klade na ně zároveň i požadavek zodpovědného přístupu k dané problematice a samozřejmě i potřebnou odbornou přípravu. Na závěr je v této souvislosti možno uvést, že například ve spolkové zemi Dolní Rakousko prošlo předepsanými odbornými školeními, zakončenými složením písemné zkoušky, více než 10 000 myslivců (to znamená přibližně každý třetí držitel loveckého oprávnění), z nichž zhruba kolem 6000 osob je pověřeno úřady zemské správy vykonávat funkci vyškolených odborných prohlížitelů v honitbách.

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ, Dr. Pavel FOREJTEK. CSc.
Středoevropský institut ekologie zvěře Wien-Brno-Nitra
Institut ekologie zvěře VFU Brno