Časopis Myslivost

K první vlně takových introdukcí živočichů na našem území došlo již ve středověku. Tehdy se k nám stěhovali z jihozápadu mniši, kteří si přiváželi například ze Španělska zdomácněné králíky. Ti se pak dobře rozmnožovali a byli vypouštěni na svobodu, kde opětně zdivočeli a stali se druhem zvěře, bez něhož jsme si nedovedli naše honitby až do šedesátých a sedmdesátých let minulého století ani představit. Tehdy téměř vyhynuli nikoliv vinou myslivců, nýbrž na myxomatózu a králičí mor.

Introdukce bažantů a později daňků se uskutečnila především díky královským darům od panovníků ze Středomoří. Oba tyto druhy u nás zdomácněly natolik, že je považujeme za součást naší fauny a myslivecky je bezproblémově obhospodařujeme.

Další vlna introdukcí nových druhů zvěře na naše území nastala především díky rozvoji dopravy a cestovatelského objevování nových zemí a jejich přírodních krás. Stalo se tak v druhé polovině devatenáctého a v první polovině dvacátého století. Nejdříve se k nám na některá panství dostal z jihu muflon a později z Asie jelen sika japonský či jelen sika Dybowského, z Ameriky pak jelenec viržinský (běloocasý) a ondatra, z Alp kamzík a většinou prostřednictvím zoologických zahrad také kozorožec a koza bezoárová, příp. v posledních letech i paovce hřivnatá.

Dovážely se k nám i jiné druhy zvěře, jimž se však u nás nedařilo jako již zmíněným, a proto se nedožily dnešních dnů. Pro nás je důležité, že téměř všechny uvedené druhy našly u nás svůj nový domov, dlouhodobě se jim tady daří - nejen v oborách, ale i ve volnosti - a proto je třeba jim věnovat i patřičnou mysliveckou pozornost.

Na výstavě Natura viva 2005 v Lysé nad Labem bylo ve výstavním katalogu uvedeno z introdukované spárkaté parohaté zvěře nejvíce medailových trofejí jelenů sika japonských - celkem 129, což je o 10 % více než tomu bylo na celostátní výstavě před pěti lety. Tentokrát se podařilo shromáždit 9 trofejí oceněných na medaili zlatou (7 %), 43 trofejí s medailí stříbrnou (33 %) a 77 trofejí s medailí bronzovou (60 %). Před pěti lety byl tento poměr 10 : 30 : 60 %. Tehdy ale pocházelo 9 trofejí (10 %) z oborních chovů a tentokrát měly stejný původ pouze 2 trofeje - obě byly z Volského Žlebu - jedna na zlatou medaili, druhá na medaili bronzovou, zato ale trofej bodově nejhodnotnější byla také nejsilnější z celé výstavy - ulovil ji K. Bukovjan v roce 2004, jelínek měl tehdy 8 let a jeho trofej byla oceněna na 316,40 b. CIC.

Úlovky siků s medailovými trofejemi z posledních pěti let jsou uvedeny v tabulce č. 1. Ukazuje se, že rok od roku počet trofejí siků s medailovými trofejemi narůstal, což je příjemné zjištění, zejména pokud budeme v této tendenci i nadále pokračovat.
Pro porovnání je ovšem nezbytné uvědomit si z kolika ulovených jedinců každoročně tyto trofeje pocházely. Tento přehled podává tabulka č. 2. V letech 2000 - 2001 byly poměrně vysoké odstřely jelenů sika japonských, které pak v roce 2002 klesly na minimum načež odstřely zase začaly stoupat nad pětiletý průměr. Jaký vliv na to mělo chystané přijetí nového zákona o myslivosti či trvalý tlak na snižování stavů této zvěře, není dnes již důležité. Důležitá je skutečnost, že rok od roku bylo potřeba ulovit méně a méně siků na medailovou trofej. Tato tendence je významná také proto, že ukazuje na další možnosti v chovu zvěře s kvalitními trofejemi. Nelze přitom říci, že s trofejemi nejkvalitnějšími, protože právě těchto trofejí ("zlatých") po roce 2003 podstatně ubylo.

Další rezervy v chovu zvěře sika můžeme hledat ve věku, jehož se dožívá a v němž je lovena. Údaje o tom podává tabulka č. 3. Nejvyššího průměrného věku se dožívali jeleni sika nosící "zlaté" trofeje, zatímco nejnižší věk měli sikové "bronzoví". Z toho jednoznačně vyplývá, že nadějní jeleni sika by neměli být loveni dříve než v šesti letech i když kvalitní trofeje nosí již i jeleni mladší - čtyř a pětiletí. Také je ale mají ještě i jeleni desetiletí, kteří po sobě navíc zanechávají kvalitní potomstvo.

Lepší přehled o vlivu věku na bodovou hodnotu trofejí siků podává tabulka č. 4. Přestože jsme lovili nejvíce siků ve věku 4, 5, příp. i 6 let (81 %), průměrné bodové hodnoty jejich trofejí stoupaly až do osmi, příp. devíti let jejich věku, což by mělo být právě optimum před nímž by nadějní jeleni sika neměli být loveni.

Zajímavý je také pohled na bodové hodnoty a věk vždy nejsilnějších deseti siků lovených v posledních pěti letech, jak jsou
uvedeny v tabulce č. 5. Průměrná
bodová hodnota trofejí deseti nejsilnějších siků v posledních pěti letech neustále stoupala, i když v roce 2000 byla odvozena pouze ze dvou jedinců, protože jich více v tomto roce uloveno nebylo. Potud můžeme být se současnou situací, zejména bude-li takto pokračovat i nadále, spokojeni. Méně již s věkem těchto siků, neboť ten se pohyboval mezi čtyřmi a devíti roky s průměrem kolem šesti let. Z toho je třeba si vzít ponaučení řečené již dříve, že nadějní jeleni sika by neměli být loveni před jejich šestým, ale raději sedmým až osmým rokem jejich života.

Na uvedené výstavě je uvedeno v katalogu také 7 medailových trofejí jelena siky Dybowského, což je pouze o jednu více než tomu bylo před pěti lety. Tehdy jsme vystavovali 1 trofej oceněnou na zlatou medaili, 2 trofeje s medailí stříbrnou a 3 s medailí bronzovou. Tentokrát to byly 3 trofeje ( 43 %) na zlatou medaili, 3 trofeje (43 %) na medaili stříbrnou a 1 trofej (14 %) na medaili bronzovou. Z volných honiteb pocházela vždy jediná trofej v každé medaili, všechny ze Zaječin včetně nejsilnější, která měla 428,40 b. CIC a jelena ulovil v roce 2004 jako devítiletého D. Parish.

Zajímavý je i věk lovených jelenů sika Dybowského, i když z tak malého počtu není možno vyvozovat dalekosáhlé závěry. "Zlaté" trofeje pocházely z jelenů ulovených ve věku 5 - 9 let (v průměru 6,7 let), "stříbrné" z jelenů 6 - 8letých (v průměru 7,3 let) a "bronzová" z jelena devítiletého. Průměrný věk těchto sedmi siků Dybowského s medailovými trofejemi byl 7,0 let, což je o málo více než u siků japonských, nicméně dříve než v 7 letech bychom nadějné jedince lovit neměli - lépe vyčkat do jejich osmi až devíti let. Ostatně i průměrné bodové hodnoty trofejí jelenů narůstaly s jejich věkem až do devíti let - průměrná bodová hodnota trofeje bez ohledu na věk byla 384,34 b. CIC.

Trofej jelence viržinského (bělocasého) byla hodnocena a vystavována jako jediná - pocházela z volné honitby z Dobříšska, ale tento jelenec byl uloven již v roce 1928. Tehdy měl 7 let a "zlatá" trofej byla oceněna na 336,20 b. CIC. Lovcem byl tenkrát J. Hladík. Škoda, že se o trofejích této zajímavé zvěře nelze rozepsat více, zejména z hlediska jejího dalšího chovu a perspektiv.

Také "stříbrná" trofej jelence severního byla hodnocena a vystavována pouze jediná i když jsme do tohoto poddruhu dovezeného z Finska vkládali v osmdesátých letech velké naděje. T
rofej pocházela z roku 2003 z obory Fryčovice kde sedmiletého jelence ulovil B. Natl. Tento chov je v současnosti náš nejnadějnější, neboť jelenci vypuštění do volných honiteb na Moravě se v podstatě "ztratili".

Ze spárkaté zvěře dutorohé byli vystavováni 4 kamzíci a 1 kamzice. Jediný "zlatý" kamzík pocházel z roku 2003 z Českokamenicka, byl osmiletý a jeho trofej byla oceněna na 110,88 b. CIC. Ulovil ho M. Chlubna. Další 3 "bronzoví" kamzíci byli z téže lokality (1), ale také ze Šumperska a Jesenicka. Měli 6 - 12 let.
Kamzice byly uloveny dvě s "bronzovými" trofejemi ve věku 13 a 11 let opět ze Šumperska a Děčínska. Uloveny byly v letech 2003 a 2001.

Z obory Volský Žleb pocházela jediná "stříbrná" trofej paovce hřivnaté, která pocházela z úlovku z roku 2001. Tehdy byla devítiletá.

Hodnotitelská komise očekávala, že se na výstavě objeví i trofeje kozy bezoárové, což se však nestalo, ale doufejme, že to příští výstava napraví. Předpokládáme, že se při dobré péči o zvěř dočkáme dalších příznivých výsledků také u těchto introdukovaných druhů spárkaté parohaté i rohaté zvěře.