Časopis Myslivost

Co jsou to cizorodé látky?
Cizorodé látky jsou látky vzniklé nežádoucími reakcemi v potravinách a krmivech mimo jiné i díky špatnému skladování. V zásadě mohou vzniknou aerobními či anaerobními procesy například způsobenými mikroskopickými houbami (plesnivění) či bakteriemi (hnití či kvašení).

Co jsou to plísně a mikroskopické houby?
Jako plísně či mikroskopické houby jsou v běžném hovoru označovány veškeré houbovité organismy pokrývající či prorůstající napadený substrát vláknitým povlakem. Jejich tělo je tvořeno vláknitým myceliem (soubor vláken - hyf). Důležitost plísní a hub z hlediska globální ekologie i z hlediska člověka je značná. Patří mezi důležité rozkladače (dekompository) organické hmoty a mají schopnost rozkládat i ty substráty, na které nepostačuje bakteriální aktivita. Tím významným způsobem přispívají ke koloběhu biogenních prvků v přírodě. Jejich vysoká enzymatická aktivita nalézá i četná uplatnění při výrobě potravin (výroba sýrů, uzenin), léků (mj. antibiotika) a dalších komodit. Některé makromycety (houby vytvářející velké plodnice) jsou přímo či po kuchyňské úpravě poživatelné.
Ne všechna jejich činnost je však prospěšná. Některé druhy jsou významní rostlinní i živočišní parazité, některé druhy jsou obligátně či fakultativně patogenní i pro živočichy. Některé mikroskopické houby, zvláště z rodů Aspergilus, Penicilium či Fusarium, vytváří v napadeném substrátu mykotoxiny. Spory těchto hub jsou všudypřítomné (kosmopolitní). Přítomnost spor neznamená zdaleka ještě výskyt mykotoxinů. Znamená však, že jakmile nastanou vhodné podmínky pro růst mycelia a produkci mykotoxinů, pak k této produkci s vysokou mírou pravděpodobnosti také dojde. Záleží tak na naší péči o krmivo, do jaké míry dojde k rozvoji těchto hub.
Mezi nejdůležitější fyzikální vlastnosti ovlivňující jejich rozvoj patří teplota a vlhkost. Pro rozvoj mikroskopických hub je dostatečná teplota větší než 0 °C - optimum při 15 - 25 °C a vlhkost materiálu větší než 16 %. Posun teploty a vlhkosti mimo optimální rozmezí však nemusí vždy omezit aktivitu houby. Některé nežádoucí změny substrátu (potraviny, krmiva) mohou tedy probíhat i za podmínek neslučitelných s vitální aktivitou celého houbového organismu.

Co jsou to mykotoxiny?
Mykotoxiny jsou toxické látky nebílkovinné povahy, které produkují mikroskopické huby, toxické vůči člověku, hospodářským zvířatům a zvěři.
Mykotoxiny jsou produkovány přibližně 150 druhy mikroskopických hub. Nejčastějšími producenty mykotoxinů jsou druhy rodů Aspergillus, Penicillium, Fusarium, které se vyskytují kosmopolitně.
Každá mikroskopická houba, která vytváří mykotoxin, produkuje i celou řadu meziproduktů. Mykotoxiny jsou po vstupu do živočišného organismu dále přeměňovány, rovněž za vzniku často velkého množství metabolitů. V obou uvedených případech chybí jednoznačná hranice mezi mykotoxinem jako takovým a jeho metabolity, které mohou být rovněž toxické. Onemocnění člověka a hospodářských zvířat vyvolaná mykotoxiny se nazývají mykotoxikózy.
Množství mykotoxinů v obilí (ale i v objemných krmivech) výrazně posiluje fakt, že obilí je velmi porézní materiál, což ovlivňuje přístup vzdušného kyslíku, tím i většímu prorůstání do hloubky napadeného substrátu, a tím zároveň velmi silnou kontaminaci mykotoxiny. Navíc celá povrchová vrstva obilek je silně kontaminovaná sporami těchto mikroskopiských hub ještě v průběhu dozrávání obilek na poli. Množství spor či přímý obsah mykotoxinů v povrchové vrstvě obilek závisí na časnosti sklizně (mnohdy vidíme na polích zčernalé přezrálé porosty obilí).
Byly prováděny studie na reakcí na mykotoxiny u mnoha hospodářských zvířat i zvěře, zejména u zajíce polního. Změny jsou zaznamenány jak v krevním séru, kde dochází k vzestupu jaterních enzymů, bilirubinu a poklesu celkové bílkoviny, tak i na vnitřních orgánech. Nejčastěji jsou postižena játra a žlučovody, dále pak ledviny, mozek, varlata, či jsou pozorována celková postižení organismu..
Mykotoxiny se vyskytují ve stozích slámy, povrchových vrstvách siláže (senáže) a kontaminovaném jadrném krmivu. Rovněž jejich záchyt byl zaznamenám i v odehnívající spodních listech řepky olejky "00' v zimním a předjarním období. Hypoteticky lze tak uvažovat o potencovaném působení glukosinolátů řepky a mykotoxinů na organismus srnčí zvěře a vzniku vlastní řepkové intoxikace, která se projevuje v oblastech s vyšším osevem řepky ozimé zvláště po teplém a vlhkém podzimu, kdy řepka má hodně nadzemní hmoty. Vzhledem k letošnímu poměrně teplému průběhu září lze tyto problémy na jaře příštího roku očekávat.

Nejčastější účinky mykotoxinů:
* mutagenní účinky - látky s těmito účinky jsou schopny vyvolávat změny v DNA či RNA (vratné či nevratné změny genetické informace).
* karcinogenní účinky - podporují vznik nádorů (rakoviny).
* teratogenní účinky - zasahují do vývoje embrya, negativně ovlivňují embryonální vývoj .
* strumigenní účinky - vliv na funkci štítné žlázy, např. distribuce jódu do štítné žlázy.
* hapatogenní účinky - poškozují játra, jako hlavní detoxikační orgán těla.
* nefrogenní účinky - poškozují ledviny, které jsou také detoxikačním orgánem těla.
* estrogenní účinky - mají estrogenní účinek, čímž nabourávají hormonální hladinu v těle savců a tím vyvolávají poruchy říje.

Toxicita mykotoxinů
Míra toxicity se měří a uvádí v tzv. letální dávce , tj. dávka smrtelná, označuje se LD⁵⁰, uvádí se v gramech nebo miligramech na 1 kilogram živé hmotnosti. Číslo 50 značí, že při požití daného množství látky uhyne 50 % živých organismů a 50 % přežije. Pro jeden organismus to tedy znamená smrt. Například LD⁵⁰ aflatoxinu B¹ je v intervalu pouze 0,4 - 18 mg/kg živé váhy v závislosti na druhu zvířete.
Jednou z reakcí organismu na mykotoxiny může být i alergická reakce, což je nepřiměřeně silná imunitní reakce organismu na nějakou škodlivou látku (alergie jsou zcela individuální a těžko měřitelné).

Přehled nejdůležitějších mykotoxinů:

Aflatoxiny
Aflatoxiny jsou toxické sekundární metabolity produkované některými houbami, zejména plísněmi druhu Aspergillus flavus a Aspergillus parasiticus. Jsou toxické pro teplokrevné živočichy včetně člověka, způsobují aflatoxikózy. Za základní považujeme aflatoxiny B¹, B², G¹, a G², existuje však mnohem více typů. Aflatoxin B¹ je nejsilnější dosud známý přírodní karcinogen.
Byly identifikovány začátkem 60. let ve spojitosti s epidemií označovanou jako krůtí X onemocnění, při které zahynulo 100.000 krůtích mláďat v okolí Londýna po zkonzumování krmiva s obsahem toxické arašídové mouky.
Problém u nás představuje uskladnění zrnin při přikrmování zvěře (vlivem špatného uskladnění, při kterém dojde k zaplísnění - při vlhkosti obilí >16 %) a zkrmování odpadů, které již aflatoxiny obsahují (prach z čističek obilí, apod.). Při krmení přežvýkavců kontaminovaným krmivem přecházejí mykotoxiny do mléka, a tím jsou ohroženy i mláďata. Výskyt aflatoxinů je nejčastější u dovezených potravin a krmiv, zejména u arašídů, ořechů, koření, sušeného ovoce, sóji, kukuřice a výrobků z nich. Při zajištění dostatečného filtru na hranicích a kvalitního uskladnění domácích surovin by většina problémů s aflatoxiny přestala existovat.
Za určitých podmínek (vlhkost, teplota) A. flavus a A. parasiticus jsou schopny růst a tvořit aflatoxiny na téměř každém organickém substrátu (včetně všech zemědělských komodit a odpadů). Aflatoxiny mohou být akutně toxické, karcinogenní, mutagenní a teratogenní. Tyto sloučeniny, jsou primárně odbourávány v játrech. Bylo dokázáno, že dojnice za 24 hodin od konzumace krmiva s aflatoxinem B¹ v množství 300 μ/kg (mikrogramů v kilogramu) produkovala mléko obsahující aflatoxin 1 μg/l. Analyzovatelné množství aflatoxinu zmizelo u dojnice až za 45 dní od posledního kontaktu s kontaminovaným krmivem. Efekt i třeba jednorázového požití aflatoxinů v těle je tedy dlouhodobý a může trvat několik týdnů od posledního příjmu aflatoxinu.
V literatuře jsou popisovány případy vysoké toxicity vůči organismům v určité fázi vývoje, zejména vůči savčím a ptačím mláďatům bývá toxicita i více než desetinásobná proti toxicitě vůči dospělcům, jiné jsou schopné vyvolat v dávkách netoxických pro dospělé úhyn a resorpci plodu.

Patologické projevy aflatoxinů:
* působí jako mutageny, karcinogeny a teratogeny,
* poškozují jaterní bunky a způsobují jejich odumírání, mohou vyvolat zánět jater, poškozují žlučovody, a tím trvalé poškození jater, jako hlavního detoxikačního orgánu,
* poškozují ledviny, které se podílejí rovněž na detoxikaci organismu,
* vyvolávají stavy útlumu imunity,
* některé z aflatoxinů se různými biochemickými pochody přeměňují na látky, které v konečném důsledku blokují proteosyntézu (tvorbu bílkovin v buňce) a přenos dědičné informace,
* při trvalejším působení dokáží omezit plodnost samců (poškození spermatidních buněk),
* nejsou jediným negativem, vdechování spór ze zaplísněného krmiva vyvolává respirační onemocnění.

O dalších mykotoxinech se zmíníme jen krátce, protože by se popis v mnohém opakoval s údaji o toxicitě aflatoxinů, což ovšem nesnižuje jejich význam.
Citrinin
Je produkován některými druhy rodu Penicillium a Aspergillus. Může se vyskytovat v našich podmínkách zejména v obilí.
Fumonisiny
Jsou produkovány některými druhy mikroskopických hub rodu Fusarium a patrně i dalšími mikroskopickými houbami. Vyvolávají několik typů onemocnění hospodářských zvířat. Jsou popsány výrazné karcinogenní účinky. Hlavním zdrojem této skupiny mykotoxinů je kukuřice včetně výrobků z ní.
Kyselina cyklopiazonová
Je produkována větším množstvím druhů rodů Aspergillus a Penicillium. Při konzumaci kontaminované potravy dochází především k postižení trávicí trubice a jater.
Kyselina penicillová
Jde o látku chemicky příbuznou patulinu. Její biologické účinky jsou podobné (včetně karcinogenity) a často se vyskytuje za podobných podmínek jako patulin.
Ochratoxin A
Ochratoxin A je ze skupiny ochratoxinů nejdůležitější a nejtoxičtější. Je produkován některými druhy rodů Aspergillus a Penicillium. Díky němu může dojít k blokování proteosyntézy (tvorby bílkovin), dále k oslabení celkové imunity organismu a postižení ledvin. Hlavním zdrojem ochratoxinu A je obilí.
Patulin
Je produkován řadou druhů mikroskopických hub rodů Aspergillus, Byssochlamys a Penicillium. V přírodě je poměrně rozšířen, důležitá je zejména jeho produkce na kazícím se ovoci, velice často v jablkách. Jsou rovněž popsány otravy dobytka ze zaplesnivělých siláží. Většinou dominuje poškození plic s edémem.
Rubratoxin
Je produkován houbou Penicillium rubrum. Je poškozuje játra a ledviny.
Sterigmatocystin
Je produkován širším spektrem druhů Aspergillus, Chaetomium a Emericella, dále některými druhy Bipolaris, Farrovia a Monocillium. Poškozuje játra a je karcinogenní.
Tremorgeny
Tremorgeny jsou chemicky nesourodá skupina mykotoxinů, produkovaných různými druhy mikroskopických hub, především rodů Aspergillus a Penicillium. Uvedené toxiny tedy atakují nervový systém a příznaky otravy se projevují třesením a křečemi (tremorgenní = doslova "třesotvorné").
Trichotheceny
Připisují se jim některé starověké a středověké morové rány, Jobovo onemocnění z Bible aj. Zvláštní skupinou trichothecenů jsou baccharinoidy, které vznikají jejich přeměnou v organismu cévnatých rostlin např. kapradiny hasivky orličí, přičemž se tím stává tato rostlina jedovatou. Pastvící se dobytek či zvěř nerozeznává tyto rostliny jako jedovaté.
Zearalenon
Zearalenon je produkován některými plísněmi rodu Fusarium. Má účinky steroidních hormonů estrogenů (mají významnou funkci při hormonálním řízení říje) a tím může způsobovat výrazné poruchy říje a při graviditě až zmetání plodu. Problémy mohou nastat též u konzumace naklíčeného obilí a dalších semen, kdy během klíčení mohou fusaria vyrůst a naprodukovat mykotoxiny například při teplém počasí na začátku podzimu při krmení "na zem" (u lidí zejména je to problém u vegetariánů a veganů, u kterých tvoří podobné potraviny vyšší procento celkové dávky potravin).

Závěr
Správná výživa zvěře je důležitým předpokladem pro zajištění růstu, vývoje a plodnosti. Při současném stavu ekosystému se zvěř neobejde bez vhodného přikrmování v době nouze. Přikrmovat bychom měli pravidelně přiměřeným množstvím čerstvého kvalitního vhodného krmiva a pravidelně čistit přikrmovací zařízení.
Přikrmování jadrnými krmivy provádět na zakrytých plochách nebo zastřešených krmítcích, jeslích, krmelcích či korýtcích a neprovádět krmení na zem (dochází k navlhání díky vlhkosti ze země). Pro zásypy vybírat suchá místa s propustným písčitým podložím a dbát na dostatečné zakrytí proti dešti.
Spory hub Aspergilus, Penicilium či Fusarium (nejčastější producenti mykotoxinů) jsou všudypřítomné (kosmopolitní) a vyskytují se v povrchové vrstvě obilních zrn. Jakmile nastanou vhodné podmínky pro růst mycelia (teplota a hlavně vlhkost), pak dojde i k produkci mykotoxinů.
Pokud dojde k zaplísnění krmiva, je nutné ho neprodleně odstranit. Zaplísněné krmivo obsahuje mykotoxiny, které mají dalekosáhlé negativní důsledky na organismus zvěře.
Jak vyplývá z tohoto textu, abychom se v honitbě setkávali s co možná nejkvalitnější zvěří, je třeba zajistit nejen dostatečné množství krmiva předkládaného ve správnou dobu, ale také jeho co nejvyšší kvalitu, jinak se značně snižuje efekt naší práce a v konečném důsledku můžeme zvěři v době strádání za určitých podmínek i uškodit.
Ing. Jiří ŠILHA jiri.silha@cmmj.cz
Ing. Vlastimil HART, Ing. Kamil ŠTÍPEK, Ph.D. - ČZU v Praze