Časopis Myslivost

V úvodu bych chtěl předeslat, že pamatuji daleko vyšší stavy jelení zvěře a nevedly se takové polemiky a výše způsobených škod touto zvěří nebyly tak dramatizovány jako dnes. Ano, je mi jasné, že je to způsobeno tržními a hospodářskými změnami v naší a nejen v naší společnosti, v myšlení a chování lidí.
Vraťme se ale k předeslané problematice, kde bych rád nastínil některé svoje myšlenky a názory týkající se škod působených zvěří.
Ze zkušeností mohu prohlásit, že zabránit vzniku škod nelze. Jediná účinná opatření by v konečném důsledku vedla ke zrušení chovu druhu zvěře nebo k vytlačení zvěře do míst, kde mohou páchat pouze minimální škody, ale zároveň nemohou žít a existovat. Ale tudy cesta nevede. Je proto třeba zamýšlet se nad opatřeními, které sice vzniklým škodám nezabrání, ale pomohou zmírnit jejich výši a následky. Zákon o myslivosti v § 53 ukládá ".činit přiměřená opatření k zabránění škod.", ale co jsou ta přiměřená opatření? Setkal jsem se pouze s nátěry a obalováním stromků. Oplocování neberu (škody v "oplocenkách" se nehradí - viz § 54, odst. 2 Zákona o myslivosti) z důvodů již výše uvedených. A teprve nyní se dostáváme do situace, ve které se nacházíme. Ne všude, ale v některých lokalitách skutečně došlo k přemnožení stavů černé zvěře a stahuje se zde v určitých obdobích i neúměrný počet jelení zvěře. Jsou to lokality, kde velké lesní prostory skýtající této zvěři výhodný úkryt a klid a zároveň navazující na přilehlé prostory s intenzivní zemědělskou činností. A zde je zakopaný pes. Když se nepodařilo zabránit vzniku hranic honiteb pole - les, problém by zůstal i tak. Zvěř vychází z lesa (jeden vlastník, jedna honitba) a páchá škody na polích (jiný vlastník, jiná honitba). Stav by zůstal nezměněn, i kdyby tito dva vlastníci spadali do jedné honitby - stejná situace, stejné škody. Prozatím se v této oblasti pouze povolily výjimky ze zakázaných způsobů lovu (§ 45, odst. 1, písm. g) ze strany orgánů státní správy myslivosti k používání zdrojů umělého osvětlení a tzv. nočního vidění. Nechci se pouštět do úvah o způsobech lovu, se kterými nemám osobní zkušenosti. Bylo o nich napsáno hodně názorů, ale zdroje umělého osvětlení - jejich používání považuji za nemyslivecké a neetické, tyto zdroje mohou sice zlepšit a zvýšit úspěšnost lovu, ale pouze dočasně než si zvěř zafixuje, že to pro ni znamená nebezpečí. Vezměme příklad noční jízdy autem a hned zjistíme, zda se v té či oné oblasti loví zvěř z aut. Zvěř v záři reflektorů nepostojí tak, jak je to běžné, ale ihned prchá; seďte na čekané desetkrát, dvacetkrát, a nic - poté přijdou divočáci, rozsviťte, když nevíte, jak zareagují. Výsledkem je velmi krátký čas na výběr vhodného kusu k odlovení, čímž často může dojít k postřelení a nedohledání zvěře a odloven bývá ten kus, který se právě "nachází" v optice, tedy bez ohledu na zajištění správného, průběrného odstřelu.
Tzv. noční vidění zajišťuje možnost výběru vhodného průběrného kusu zvěře, dává jistotu, že střelba je vedena na zvěř a ne na člověka, je třeba nebát se legalizace používání nočního vidění, převést tyto přístroje ze zbraní kategorie A do kategorie B v Zákoně o zbraních.
Shrneme-li vše, co jsem zde uvedl, tak jak se říká nic nového pod sluncem. Jak tedy zmírnit páchání škod zvěří a vytvořit lepší podmínky pro intenzivní lov především černé a jelení zvěře? Neustále slýcháme o tom, jak se mají uživatelé honiteb domluvit s lesníky či zemědělci o vytvoření podmínek pro lov! Ale ruku na srdce, všude to nejde, není vůle ani ochota. A právě zde by mohlo významnou úlohu sehrát Ministerstvo zemědělství, to ministerstvo, které má na starosti úsek zemědělství, ale i lesního hospodářství a je zároveň ústředním orgánem státní správy myslivosti. To ministerstvo, které přiděluje dotace v zemědělství a má ve své pravomoci vydávat závazné vyhlášky. A právě zde bych viděl jednu z možností na zmírnění vzniku škod způsobených zvěří.
Navrhuji stanovit závaznou vyhláškou aby LČR s. p., VLS (tedy vlastník, tj. stát) zřídily a udržovaly myslivecká políčka s vhodnými plodinami (kukuřice, pšenice, oves apod.), pouze pro zvěř, tato nesklízet a tím udržet zvěř v lesních prostorách a zmírnit tím tlak zvěře na okolní polnosti. Dále by měla vyhláška vymezit plochu políček v závislosti na velikosti lesa (např. 1 ha políček na 250 ha lesa) a vymezit v této souvislosti částku v procentech z hospodářského výnosu + nájmu, která by byla využívána a odpovídala pouze pro tento účel.
Dále navrhuji, aby zamýšlená vyhláška stanovila pro družstva, statky, soukromé zemědělce omezení celistvosti obdělaných ploch např. na 40 ha (nebo i méně) a v případě výsadby (např. kukuřice, řepky a dalších vysokorostoucích plodin) na větší celistvou plochu (nad 40 ha) povinnost rozdělit tento lán na každých dalších i započatých 40 ha jedním pásem o šířce min. 18 m, do těchto pásů povinnost vysazovat nízkorostoucí plodiny a tím podstatnou měrou zvýšit možnost intenzivního lovu. Stejné opatření tak učinit i pro okolí polních cest, příp. potoků, tak, aby celková prodleva včetně polní cesty činila již zmíněnou šíři pásu.
Plnění těchto opatření by bylo závislé nejen na přidělování dotací, ale i na nároku na náhrady škod způsobených zvěří (v souladu se Zákonem o myslivosti).
Osobně se domnívám, že tato opatření nejsou nereálná a navíc se podle mého názoru jedná o technicky přiměřené a ekonomicky únosné způsoby snížení škod působených zvěří.
Nehledejme důvody pro které zvěř likvidovat, ale takové, abychom ji zachovali i pro příští generace, a to nejen v omezených či chráněných počtech a vytvářeli podmínky pro cílený, dostatečný a kvalitní průběrný odstřel k zajištění únosných stavů zvěře a škod jimi páchaných.