Časopis Myslivost

Východisko z celého problému vidím v úspěšných společných lovech, jejichž předpokladem je výborná organizace vlastního lovu a tomu předcházející kvalita hospodaření v honitbě po celý rok.
Zásadní otázkou je cíl, který na úspěšný společný lov klademe:
1. Bezpečnost při lovu pro všechny účastníky lovu, včetně čtyřnohých kamarádů.
2. Maximální úlovek - nejbohatší možný výřad jako "ozdoba" končícího lovu a doklad o úspěšnosti a profesionalitě provedení celé akce.
3. Výborná "chovatelská" skladba úlovku na výřadu, kde máme to nejlepší porovnání v celém komplexu.
4. Minimální zneklidňování v honitbě loveckými akcemi.
Je naprosto pochopitelné, že musí jít hlavně o redukci selat doplněnou o lončáky.
Chceme-li toho dosáhnout, je nutno zvolit vhodné prostředky při plánování společného lovu - naháňky:
1. Vhodná doba konání společných lovů a přiměřený počet konaných akcí.
2. Profesionální organizace před vlastním lovem i v jeho průběhu:
- vhodnost termínů konání lovu a přiměřený počet pro dané poměry s ohledem na celkový počet možných lečí,
- zajištění dostatečného počtu zkušených lovců na obstavení leče a hlavně kvalitních lovců a psů do leče
- správná velikost a počet lečí podle charakteru podmínek honitby a vhodný sled lečí,
- rychlé a tiché přesuny mezi jednotlivými lečemi.
3. Disciplína a kázeň všech účastníků lovu.
4. A nakonec vždycky hodně loveckého štěstí včetně dobrého počasí.
To jsou neúplné, ale snad zásadní organizační předpoklady k bezpečnému a úspěšnému společnému lovu. Každý lov je krásný i napínavý proto, že je vždy nejistý. Zvýšit pravděpodobnost úspěchu lze jen klidem v honitbě po celý rok a vytvářením vhodných pobytových podmínek černé zvěři tak, aby neškodila na zemědělských pozemcích (přiměřený počet stabilizačních a odváděcích krmných zařízení).
A nyní je možno přistoupit ke konkrétním poznatkům a zkušenostem z téměř dvanáctileté praxe v honitbě lounského okresu pahorkatinného typu o výměře 880 ha se zastoupením lesa 641 ha. Dále napsané lze přizpůsobit svým místním podmínkám.
To, že černá zvěř vyžaduje jiný společný lov než další druhy spárkaté zvěře, nemusím jistě rozebírat. To je totiž základ úspěšnosti, tedy efektu - přizpůsobit způsob lovu místním poměrům a specifice lovené zvěře (její etologii).
Bezpečnost, vyšší pravděpodobnost výskytu a nezrazení zvěře zajišťujeme organizováním větších lečí - až 100 ha velkých. Organizování naháněk s předem obeznanými lečemi, např. po obnově je jiná kapitola. Zdůrazňuji podmínku dostatečně velké leče.
Leče musí být zcela "neprodyšně" obstavené, což zajistí zkušení, schopní a na výsledku zainteresovaní organizátoři (nejlépe dva závodčí), kteří až po tom, co se sejdou, dají pokyn k začátku leče. Další soustředné obstavení zvyšující zcela jistě výsledek lovu vyžaduje ještě větší leče, ale to z bezpečnostních důvodů v našich podmínkách nelze.
Na nejlepší lovecká místa (střelecká stanoviště) jsou umísťováni význační hosté, nejlepší střelci a nejukázněnější lovci. Rozmisťování lovců při obstavení lečí se děje nejen s ohledem na jejich střeleckou kvalitu (střídání lepších s horšími), ale také s ohledem na zbraně, kterými jsou vybaveni. Opakovací kulovnice s optikou je jistě vhodnější na přehledném a volném střeleckém stanovišti. U výše uvedeného je nutno zdůraznit, že při takovém lovu je přiměřený počet účastníků vyšší, kolem 60 lovců (45 - 75). Závislost úspěchu na počtu lovců je zřejmá. Jinak je tomu u společných lovů na drobnou zvěř, kdy je počet lovců zcela limitován menšími lečemi a počtem lovené zvěře. Vyšší hustota při obstavení není na škodu, naopak přináší vyšší pravděpodobnost dobrého výsledku a možnost optické komunikace lovců. Při husté řadě lovců má každý dobrý přehled o sousedech. Do leče se v našich podmínkách na bezpečných místech střílí a je často bezpečnější výstřel před sebe do rokle, svahu než na rovinu za sebe. Hlavním vodítkem střelby do leče je záchyt střely terénem. Střelecká stanoviště až na kraji lesa nejsou nejlepší řešení.
A nyní několik poznámek k práci v leči, která je velmi náročná, neboť se jedná o velmi členitý terén honitby s rozsáhlou sítí roklí a střídáním houštin (hustých lesních kultur a mlazin) s lesem starším přehlednějším. Protože zajišťovat práci v leči nestačí početně jen místní personál, pomáhají osvědčení, spolehliví a zkušení hosté se svými psy. Hlavním posláním asi dvaceti (15 - 25) lovců v leči s kvalitními, ostrými, ale neriskujícími psy je zajistit vyhnání černé ze stávanišť na lovce na obstavení. Pokud chceme docílit opravdu vyšší výřad, musí se podařit lovcům v leči tlupu nebo tlupy černé zvěře "rozstřelit". Pak teprve začne ten správný "střelecký koncert". Pro vyšší výřad je to nutný předpoklad, protože projde-li tlupa lečí ven najednou, nemůžeme počítat s velkým úspěchem. Stejně platí pro případy, kdy se zvěř nedá do pohybu - není nahnána na lovce do míst, odkud ji lze snadno po skončení leče dopravovat na výlož a výřad. Nakonec jsou i lokality v leči, kdy pro vysokou pracnost a nedostupnost raději lovci v leči na procházející zvěř nestřílejí. Opět zdůrazním, že čím větší počet lovců v leči, tím lépe. Průběh vyhánění z leče je pokaždé jiný, záleží pochopitelně na okolnostech a zcela zásadní je osobnost vedoucího honců, který ví co v dané chvíli je nutné a zvládá příliš vzrušené a ránychtivé lovce. To nakonec platí o všech organizátorech společného lovu - vedoucím, dvou závodčích a vedoucím lovců v leči (honců). Z různých důvodů se osvědčily leče stabilní a změny ve tvaru a velikosti jsou výjimečné a jsou prováděny podle odrůstání kultur a mlazin.
Je zcela samozřejmé, že i když cílem je maximální úlovek, musí se tak dít zcela bezpečně a eticky při zachování myslivecké kázně a morálky.
Černé zvěři dopřáváme klid po celý rok a společné lovy organizujeme pravidelně dva - v listopadu, a po měsíci v prosinci. Opět musím zdůraznit zajištění klidu v honitbě po celý rok. Pořádání společných lovů v lednu je ze známých důvodů již nevhodné. Pro klid v honitbě nesmí existovat případy "soukromých" lovů jednotlivci či skupinami. Zkušená bachyně totiž po opakovaném vyrušení z denního stávaniště honitbu opouští. Stejně důležité je opakovat další naháňku na stejných místech nejméně po jednom měsíci. Především vedoucí bachyně si "pamatují výplatu" v leči hodně dlouho a necítí se tam bezpečně. Při dobře provedené práci v leči se velmi často stává, že se na vedená selata střílí několikrát několika lovci.
Počet lečí se nám ustálil na třech. Víc není ani potřeba, ani se nedá časově stihnout při dostatečném světle. Musí se počítat s tím, že v lesních porostech je tma dříve a pak ukončení společného lovu a především svoz ulovené zvěře je časově velmi náročný. I z těchto důvodů se po jednotlivých lečích nevybavujeme a rychlý přesun na navazující leč je nutností.
Z výše popsaného je zcela jasné, že nejde jen o zábavu, ale především o vysoce profesní (kvalifikovanou) činnost. Jde o práci jako každou jinou a má-li mít úspěch, musí dostat vše potřebné.
Na závěr několik zajímavostí. O dostatek lovců nemáme nouzi, respektují pokyny a rádi se vracejí. Prohřešky při ulovení větších kusů jsou patřičně řešeny a při opakování není takový lovec zván. Úlovek krále lovu představuje 2 - 5 kusů. Průměrná úspěšnost střelby na jeden kus černé zvěře je 5 ran. Při menším počtu ran na jeden ulovený kus jde již o špičkový střelecký výkon. Za období dvanácti let jsme několikrát ukončili lov již po dvou úspěšných lečích a zcela vážně uvádím, že když výřad nedosahuje přes 15 - 20 kusů černé zvěře, je spokojenost menší. Ve stejné 101hektarové leči jsme ve dvou naháňkách opakovaných po měsíci ulovili 28 - 24 = 52 kusů. Že se musí účastníci lovu věnovat této odpovědné činnosti až do konce, svědčí případ loňské poslední (druhé) prosincové naháňky. Po nepříliš úspěšných dvou lečích zbývalo podle postupu honců v leči do konce naháňky pět minut a zdálo se, že jsme tentokrát černou nepotkali. Pak to však přišlo a stálo to za to! Začal "koncert" - asi 100 kulových ran ze všech stran a na výřad bylo svezeno 24 divočáků.
Jistě můžeme namítnout, že individuální lov, třeba i s vnaděním, má větší možnosti týkající se kvality selekce. Redukční úlohu stavů černé zvěře však naplní jen kvalitní společný lov!
A na samý závěr. Někteří myslivci neuznávají společný lov na černou zvěř. Tvrdím, že dobře organizovaný lov v dobře zazvěřené honitbě při pěkném počasí má své nesporné kouzlo.
Naší snahou bylo a je, aby společný lov na černou zvěř, když už s tím je tolik organizačních starostí, byl vždy mysliveckým svátkem.
K tomu Vám přeji upřímné Lovu zdar!