Prosinec / 2005
Výroba zápalek
Myslivost 12/2005, str. 17 P.R.
Pokud nestřílíme zrovna z doutnákové či křesadlové zbraně, pak se na počátku každého výstřelu setkáme se zápalkou. Může být skrytá v okraji nábojničky, perkusní či centrální. Každopádně je to ona, která je iniciátorem celého děje výstřelu a bez jejíž správné funkce se na nic moc nezmůžeme.
O okrajovém zápalu jsme psali v minulém čísle Myslivosti, podívejme se tedy na výrobu těch ostatních. Zápalka typu Boxer má dvě mosazné komponenty, kalíšek a kovadlinku. Ty se vyrábějí výsekem a lisováním z plechu. Kalíšky se "nahodí" do lžic s dělením 200 až 520 kusů podle typu zápalky a technologie. Poté se lakují šelakem, suší se a lisuje se do nich slož s krytkou. Krytka je z cínové folie nebo papírová (s povlakem polyetylénu) a vysekává se o hrany kalíšků nebo zvlášť v matkách. Následuje zalakování nitrocelulózovým lakem. V této fázi se v řadě případů využívá barva laku k rozlišení konkrétní modifikace zápalky. Takže barvy modrá, zelená a červená odlišují, jinak okem nerozpoznatelnou, sílu dna zápalky o průměru 4,4 mm. Různě silné dno je nezbytné pro použití v různých zbraních, aby nedocházelo ani k selhání zápalek, ani k průrazům kalíšků zápalníkem.
Vraťme se ale k výrobě - nastupuje opět sušení, kompletace kalíšku s kovadlinkou, revize a balení. Při výstupní kontrole se prověřuje, kromě vzhledu, i citlivost zápalek a jejich odolnost k manipulaci. Nakonec je čeká tzv. funkční zkouška, kdy se vzorky nalaborují do daných sestav nábojů a musí správně fungovat v předepsaném typu zbraně.
Výroba zápalek perkusních a typu Berdan je velmi podobná, chybí však samozřejmě kompletace s kovadlinkou.
Je na místě si připomenout, že během let došlo k velkému pokroku v chemickém složení nárazové slože. Začalo se se směsí na bázi třaskavé rtuti a ta stála i u zrodu žižkovské kapslovny Sellier & Bellot. Vývoj pokračoval přes Neroxin, který kraloval na českém či spoluvládl na světovém trhu celá desetiletí. A v posledních letech se prosazuje unikátní vlašimská slož Nontox bez jedovatých těžkých kovů. V emblému na krabičkách s náboji s touto zápalkou vidíme přeškrtnuté chemické značky pro olovo, rtuť, antimon a baryum.
Ještě závěrem
Při výrobě zápalek se pracuje s třaskavou nárazovou složí a to si vynucuje přísná bezpečnostní opatření. Samozřejmě, že na tomto provozu se kouří jen ve vyhrazených prostorech, tak jako v celém areálu Sellier & Bellot, ale navíc se zde nesmí používat mobilní telefony, podlaha je elektricky vodivá, pracovníci nosí bavlněné oblečení a speciální obuv s nízkým elektrickým odporem. Nejrizikovější operací je nasýpání slože do objemového dávkovače, z něhož se slož přepouští do kalíšků. Kelímek se upevňuje do mechanické ruky, která je pneumaticky ovládána a pracovník je od slože oddělen pancířem s průhledem osazeným ochranným sklem..Takže, pokud se dodržuje technologický postup a všechna bezpečnostní opatření, nejedná se o žádný hazard se zdravím či životem.
Náš seriál o technologii střeliva tímto pro letošní ročník končí, přejeme všem českým myslivcům "Lovu zdar"!