Časopis Myslivost

Tehdy má člověk příležitost trochu se s nimi blíže seznámit. Větší počet ptáků kdekoliv pohromadě vždy upoutají pozornost toho, koho jen trochu více zajímá dění přírody, lákají další pozorování, poznání. Vše se může odehrávat třeba už za humny vesnice, tam, kde protéká potok stromořadím vysokých olší. Do jejich korun co chvíli přistává obláček hejnka drobných švitořivých ptáčků, velikosti tak vrabce úpolníka. Jde o toulavou společnost čížků lesních, které sem přilákala bohatá úroda olšových šištiček s olejnatými semínky. Celou zimu jim slouží za jakýsi čížčí "chlebíček". Po většinu roku je jejich životním prostředím podhůří hor se souvislejšími jehličnatými lesy a hlavně severská tajga. Zde na letitých velikánech stromů ve velké výšce hnízdí. Hnízda jsou vždy umístěna a dobře skryta v postranních hustých větvích a bývají těžko k nalezení, proto nám přetrvává mnoho nezodpovězeného, týkajícího se jejich života. Po dvojím hnízdění čížci vytvářejí hejna a s podzimem se vydávají na daleké cesty. Cílem jejich cesty jsou kraje s mírnějším klimatem a s dobrou úrodou olšového semínka. Snaží se být vždy v blízkosti vody, kterou potřebují nejen k uhašení žízně, ale také velmi milují koupání. Lidí se čížci moc nebojí - nechávají je k sobě přiblížit - až pod stromy s pastvou, ale co chvíli je děsí kdejaká silueta blíže letícího většího ptáka. Často proto sevřeným houfem slétávají k zemi, vzápětí stoupají do výše, kde se zklidní, pak velkým obloukem v hadovitém zástupu přistávají do korun olší, odkud vzlétli a pokračují ve vylupování semen. Pohybují se za nimi i po nejtenčích větvičkách a houpou se s graciézní obratností, mnohdy stále hlavou dolů. K polednímu je obyčejně zláká sporé zimní sluníčko k odpočinku. Místa obživy střídají, nemají stálá, příští den může být hejno jinde, třeba až 100 kilometrů daleko, což ukázalo kroužkování.
Podobnou houpačkovou akrobacii, ale na větvičkách bříz, můžeme pozorovat při zimní obživě také u pestrých čečetek zimních. Samečkové, ještě zřetelněji drobnější než úpolníci, na sebe musejí upoutat pozornost karmínově červenými čely a temeny. Kresbu hlavy doplňuje ještě černě úzký proužek nad zobáčkem, sotva znatelná uzdička, a výrazná brada. Hřbet hábitu bývá hnědý. Hejnka čečetek, usazených v korunách bříz, nejsou nikdy početná jako čížčí společnost, a proto se dají mnohdy přehlédnout. Když přijdeme blíže, jejich cvrčivé vábení nás na ptáky upozorní. Hnízdění čečetek v naší přírodě nikdy nebývalo hojné, teprve ke konci minulého století se zvýšilo. Žijí v horských klečových porostech, řidčeji již v prosvětlených lesních podhůřích s borovicí, nebo v houštinách tundrového charakteru podél toků vod. Jejich hnízda, skrytá v nejhustším větvoví, se dají velmi obtížně najít. V zimě se stavy čečetek u nás zvyšují o "přivandrovalce" ze severu tundry, kteří se od našich liší celkově světlejším zbarvením a méně intenzívní červení samečků. Často se stává, že se hejnka čečetek připojují do houfu konopek, jikavců nebo zvonků a popásají se s nimi na kopřivách, lebedě, komonici i semenech jiných plevelů. Neobvyklé není také je vidět živit se po lesích zralými tobolkami mechorostů či lišejníků.