Časopis Myslivost

PATÁLIE S PLOMBOU
1A: Za evidenci plomb v mysliveckém sdružení - nájemci honitby odpovídá:
b) myslivecký hospodář mysliveckého sdružení,
1B: Tím, že Doktůrek oznámil mysliveckému hospodáři svůj úlovek i to, že zapomněl doma plombu:
b) mu stejně dál hrozila sankce podle příslušné vyhlášky v plném rozsahu,
1C: Kdyby policisté otevřeli kufr, mohli Doktůrkovi na místě:
b) odejmout pouze srnce,
Z příslušných ustanovení zákona o myslivosti vyplývá, že evidenci vydaných povolenek, plomb a nakládání s ulovenou zvěří je povinen vést uživatel honitby, v povinnostech mysliveckého hospodáře (§ 35 odst. 4) jsou pak uvedeny i evidence vydaných povolenek k lovu, ulovené zvěře a další předepsané evidence. Z toho lze logicky usoudit, že by měl vést i evidenci plomb, i když explicitně to v zákoně uvedeno není.
Povinnost označit plombou ulovený kus okamžitě po ulovení nebo nalezení je dána jednoznačně v § 49 - z této povinnosti se není možno nijak vyvázat, tedy ani okamžitým oznámením úlovku.
Odebrání loveckého lístku a odebrání zbraně představují správní řízení podle ustanovení zákona o myslivosti a zákona o střelných zbraních, nemůže je proto provést policista na místě prohlídky prostorů motorového vozidla. Oprávnění policisty jsou taxativně uvedena v zákonu o Policii ČR (§ 25 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, "policista je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání věci tuto věc odejmout, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána"). Čtenáři časopisu projevovali znalost předpisů o myslivosti a střelných zbraních, ale chybovali v případech, kdy k odpovědi bylo třeba znát i ustanovení dalších předpisů týkajících se povinností a oprávnění policistů, lékařů, veterinářů.

VRÁNA K VRÁNĚ SEDÁ
2A: Vrána obecná šedá:
b) má vyhláškou stanovenou dobu lovu,
2B: Zrušit ustanovení myslivecké stráže může:
b) orgán státní správy myslivost, který ji ustanovil,
2C: Porušení právních předpisů o myslivosti se dopustili:
b) střelec a řidič,
Ve výčtu zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem (§ 2 písm. d/), je uvedena vrána obecná. Ta má dva poddruhy - vránu obecnou černou a vránou obecnou šedou. Doba lovu uvedená ve vyhlášce tedy platí pro oba poddruhy.
V § 13 jsou jednoznačně dány důvody zániku ustanovení myslivecké stráže - zkráceně řečeno jde o uplynutí doby jejího ustanovení, zánik příslušné honitby, smrt, vlastní "odstoupení" z funkce a zrušení ustanovení orgánem státní správy. Nikdo jiný tedy její ustanovení zrušit nemůže. S ustanovením nelze směšovat rozhodnutí uživatele honitby o tom, kdo má být správnímu orgánu navržen na ustanovení mysliveckou stráží, u mysliveckých sdružení tomuto návrhu podle jeho stanov dokonce předchází volba na členské schůzi.
Tady došlo dokonce k dvojnásobnému porušení myslivecké legislativy. Jednak nebyla dodržena vyhláškou MZe č. 245/2002 Sb., v aktuálním znění, stanovená doba lovu (vrána obecná 1.7. - 28.2., příběh se odehrál v červnu) a jednak šlo o zakázaný způsob lovu (§ 45 odst. 1 písm. h/ - nesmí se lovit z auta). Ten porušil kromě střelce i řidič, protože se za volantem auta na tomto způsobu lovu vlastně podílel. Nemluvě o tom, že se jednalo o členy myslivecké stráže, kteří by v dodržování předpisů měli jít příkladem. U Jaromíra lze ztěží nalézt ustanovení předpisu, které by porušil. Při své činnosti držitele loveckého psa nepůsobí ve funkci soudce, který by měl odmítnout dohledání nebo přinesení zvěře ulovené v rozporu s předpisy.

STŘÍLÍ NA ZAJÍCE A ZABIJE CHLAPA
3A: Dojde-li na společném honu ke zranění střelnou zbraní:
c) není vůbec nutné událost Policii ČR nahlásit.
3B: Skutečnost, že "děd vševěd" neměl zaplacené pojištění:
b) nehrála v případě ohlášení pojistné události žádnou roli,
3C: Host z Prahy se při střelbě na zajíce:
c) provinil proti pravidlům střelby na společném honě na drobnou zvěř.
Tato otázka byla jedním z velkých úskalí pro soutěžící - samo zranění totiž nezakládá povinnost hlásit událost Policii ČR. Tu by měl až ošetřující lékař, pokud by měl podezření na zranění střelnou zbraní způsobené třetí osobou. Ovšem v případě, že by škoda na zdraví (a věcech) přesahovala částku 5000 Kč, vyžadovala by oznámení podané policii - a jí potvrzené - na hostovi z Prahy pojišťovna (opatření proti pojistným podvodům).
I tento "chyták" dělal mnohým problémy - pojištění, které si platíme, ve velké většině jako součást členského příspěvku ČMMJ, je totiž pojištění odpovědnostní, tedy hradí se z něj případné škody, které při provádění (výkonu) myslivosti způsobíme. V našem případě tak bylo podstatné, že zaplacené pojištění měl střelec, host z Prahy - z jeho pojistky by se případně škoda hradila! Na pojistku "děda vševěda" by se nikdo neptal.
Výklad asi není zcela jednoznačný - host střílel sice z leče ven, což je v pořádku, ovšem do hustého lesa bukového, kde vždy hrozí nebezpečí odražení broků.

PRVNÍ KULE, POSLEDNÍ BROK?
4A: Podle pravidel myslivecké etiky myslivecký hospodář:
b) měl vyhlásit králem honu střelce první rány, i když šlo o drobné zranění,
4B: Dosled postřelené zvěře může být se zbraněmi veden přes hranice honitby:
c) v případě nedostižitelnosti mysliveckého hospodáře, případně i dalších členů nebo zaměstnanců sousedního uživatele honitby, i bez jejich vyrozumění, které však musí být provedeno bez odkladu dodatečně.
4C: Střelec, jenž poraní spárkatou zvěř, která odejde z nástřelu, má:
c) pouze povinnost ohlásit střelbu mysliveckému hospodáři nebo myslivecké stráži v příslušné honitbě.
V naší myslivecké etice je zakořeněna jednoznačná zásada první kule, poslední brok. Není vhodné ji porušovat a vést diskuse o tom, který zásah byl vážnější a podobně. Nakonec, kdyby první střelec černou nezasáhl, k žádnému dosledu by ani nemohlo dojít.
Myslivecká etika /tradice, morálka/ představují tzv. zvykové právo, při jehož porušení nevystupují státní "žalobci a soudci". Toto právo kromě literárních zpracování obvykle obsahují myslivecké řády mysliveckých organizací, které uživatelé honiteb přijímají jako své vnitřní předpisy. I "žaloby a rozsudky" pak mají charakter vnitřních opatření.
Dohledávka přes hranice honitby je zákonem stanovené oprávnění, které však předpokládá dotčení / zásah/ do cizích práv, je proto stanoven přesný postup. V zákoně není opory pro názor, že dohledávka /např. beze zbraně/ je možná i bez splnění předepsaného předchozího vyrozumění uživatele cizí honitby. Pokud ten se chce dohledávky účastnit, musí tohoto svého oprávnění využít hned, není nutno na jeho účast čekat. Samozřejmě není- li nikoho, kdo by přijal vyrozumění, dohledávka se provede; v tom případě je však třeba zanechat v poštovní schránce písemné vyrozumění nebo zajistit jiný doklad o pokusu o vyrozumění. Dodržení postupu je podmínkou, aby vstup osoby provádějící dohledávku v sousední honitbě se zbraní nebyl považován za zakázanou činnost.
Otázka C nesla formulaci z hlediska povinnosti. Není vyloučeno, aby střelec po splnění své oznamovací povinnosti, podle pokynů zástupce uživatele honitby provedl /zajistil/ všechny úkony sám.

ŽALOBCE BYL - SOUDCE STEJNĚ NEBYL
5A: Členové mysliveckého sdružení způsobem realizace "kontrolních střeleb":
c) porušili zákon č. 119 /2002 Sb., o zbraních a střelivu.
5B: Při výcviku loveckého psa lze v honitbě:
c) střílet podle potřeby z loveckých zbraní na místě určeném jejím uživatelem.
5C: Lovecký host si může před lovem kulovou zbraní vyzkoušet její nastřelení:
c) na střelnici nebo v honitbě na místě určeném jejím uživatelem.
Držitelé zbrojních průkazů skupiny C mohou střílet z loveckých zbraní jednak na schválené střelnici a jednak v honitbě. U použití lovecké zbraně v honitbě zákon o zbraních a střelivu používá obratu "oprávněn z nich střílet". Nerozlišuje tedy vlastní lov od dalších možných činností - střílení do vzduchu na zkouškách loveckých psů (klid po výstřelu) nebo v leči k zvednutí zvěře z lože anebo třeba k přivolání pomoci při vlastním zranění. Není tedy důvodu započítat mezi možné použití zbraně v honitbě i střelbu při výcviku loveckého psa (pochopitelně po dohodě s uživatelem honitby) nebo nastřelení zbraně loveckým hostem před vlastním lovem (ostatně v tomto případě jde o dodržování myslivecké etiky - viz myslivecký řád ČMMJ, 1979). Pod pojem střílení v honitbě lze podle našeho názoru zahrnout jakoukoliv střelbu, která má odůvodněné a legální spojení s lovem, přípravou k němu a vůbec s myslivostí ve vztahu ke konkrétní honitbě, nikoliv ovšem k nácviku střeleckých dovedností jedince. Tolik k otázkám B a C.
V případě kolektivně zorganizovaných "hromadných střeleb" šli ale už podle našeho názoru členové mysliveckého sdružení nad rámec tohoto výkladu, protože takové střelby by se měly realizovat jedině na schválené střelnici.

JAKO NAPOLEON U WATERLOO
6A: Když se zjistilo, že v obestupované leči pracují dřevaři:
a) měla se leč okamžitě ukončit,
6B: Za přípravu a organizaci honu a jeho bezpečný průběh odpovídá:
b) vedoucí honu,
6C: Na nepovedené naháňce bylo zapsáno celkem 75 střelců, pak byla nutná přítomnost:
c) alespoň 9 loveckých psů s barvářskými, všestrannými honičskými nebo lesními zkouškami.
Tady se všichni soutěžící shodli. I když uvedená situace takto definovaná nikde v právních předpisech není, je evidentní, že z bezpečnostních důvodů je nutno zastavit lov v leči, kde se vyskytují cizí osoby.
V našich honitbách je celkem běžné, že myslivecký hospodář bývá i vedoucím honu, ale nemusí to tak být vždy. A za přípravu a vlastní průběh honu pak jednoznačně musí odpovídat jeho vedoucí.
Vyhláška jasně definuje počet loveckých psů na společných honech - jeden na první tři střelce a na každých deset střelců (i započatých) další. Prostým výpočtem dostaneme číslo devět. Ovšem současně platí, že psy lze započítat, jen pokud mají příslušné zkoušky z výkonu. Na naháňce na černou tedy muselo jít o psy uvedené pod písmenem c).

PANÁK ZA KOČKY
7A. Myslivecká stráž v jiné honitbě, než pro kterou je ustanovena:
a) toulavé kočky v žádném případě usmrcovat nesmí,
7B: K usmrcení toulavých koček na nehonebním pozemku:
c) může dojít jen na základě povolení orgánu státní správy myslivosti.
7C. Společného honu na drobnou zvěř se mohou jako honci zúčastnit mladiství:
c) až po dovršení osmnácti let.
Myslivecká stráž je ze zákona ustanovena pro konkrétní honitbu a také jen touto honitbou je vymezen obvod její působnosti (§ 12 odst. 6).
O jakémkoliv lovu, resp. provádění (výkonu) myslivosti - a tedy i usmrcování toulavých koček - na nehonebním pozemku může rozhodnout jedině orgán státní správy myslivosti v příslušném území (§ 41). Tam tedy musí směřovat případné žádosti a ten také určí, kdo bude požadovaným aktem pověřen - uživatel honitby, v jejímž obvodu se nehonební pozemek nachází, případně uživatel nejbližší honitby a podobně.
Nezletilí honci mladší 15 let se nesmí honů zúčastnit a to ani v doprovodu svých zákonných zástupců. Pravidla bezpečnosti při lovu jsou rovněž shromažďována jako zvykové právo / vnitřní předpis uživatelů honiteb. Právní úkon mezi uživatelem honitby a nezletilým, založený na pracovně právním či jiném podkladu, by byl neplatný (podle § 9 občanského zákoníku mají nezletilí způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku- ta není pro účast při lovu se střelnou zbraní stejně jako pro účast při řízení motorových vozidel).

PAST NA SOUSEDA
8A. Člen mysliveckého sdružení - uživatele honitby - si může se zbraní zkrátit cestu přes sousední cizí honitbu:
b) pouze po předchozí písemné dohodě uživatelů obou honiteb,
8B. Jeden z Metodějův předků se myslivosti, jako profesi i jako koníčku, věnoval v Čechách v letech 1912 až 1967. Působil v ní tak podle:
c) pěti různých základních právních předpisů o myslivosti.
8.C. Myslivecká stráž, která zadrží v honitbě neznámou osobu s loveckou zbraní a loveckým psem bez povolenky, může:
a) jí odejmout střelnou zbraň i loveckého psa,
Tento již často probíraný problém (i na stránkách Myslivosti) nečinil potíže. Se zbraní do cizí honitby lze pravidelně vstupovat opravdu jen na základě písemné dohody.
U trochu sporného bodu jsme respektovali i odpověď pod písmenem b). Jedná se totiž o následující právní předpisy: Zákon č. 49 z. z. z 1. 6. 1866, tedy ještě rakousko-uherský, který platil až do roku 1929, kdy byl nahrazen tzv. malým honebním zákonem (č. 98/1929 Sb.). Za protektorátu se myslivost řídila vládním nařízením č. 127 z roku 1941 (a právě tento předpis někteří zřejmě do součtu nezahrnuli). Dále to pak byly v uvedeném období zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. z 18. 12. 1947 a zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti.
Třetí odpověď je jednoznačná, daná oprávněními myslivecké stráže v § 14 odst. 1 písm. d) zákona.

S NASAZENÍM ŽIVOTA
9A. Dostaví-li se střelec na hon bez potřebných dokladů, vedoucí honu mu:
a) v žádném případě nesmí dovolit účast jako střelci,
9B. Protože Flek vlastně už svým způsobem "lovil" v cizí honitbě:
b) případná sankce by postihla mysliveckého hospodáře, který měl všechny účastníky honu o této skutečnosti informovat,
9C. Kolik střelců se mohlo maximálně zúčastnit popsaného lovu na kachny:
b) 23,
Doklady nutné k účasti na společném honu jsou jednoznačně dány: lovecký lístek, doklad o odpovědnostním pojištění (vyplývá ze zákona o myslivosti), zbrojní průkaz a průkaz zbraně (vyplývá ze zákona o zbraních a střelivu). Povolit účast na honu bez těchto dokladů by znamenalo tolerovat porušení zákona.
Z příběhu vyplývá, že v tomto případě byl myslivecký hospodář i vedoucím honu - a ten má povinnost informovat přesně jeho účastníky o průběhu jednotlivých lečích a způsobu lovu v nich. Musí je tedy uvědomit i o různých zvláštnostech a úskalích - nebezpečí výskytu lidí v chatové oblasti, hranicích honitby a podobně. Navíc má podle § 35 odst. 3 písm. f) oprávnění zastavit společný lov, čehož měl v tomto případě využít. Důvody byly dva: nebylo dbáno bezpečnostních pravidel (střelba na vodní hladinu, přítomnost psa) a šlo již vlastně o dohledávku.
Zde se jedná o početní příklad v obráceném gardu než v příběhu č. 6 - na honu byli tři psi, tedy maximální počet střelců je 3 + 10 + 10 = 23. Předpokládáme, že všichni psi měli podzimní nebo všestranné zkoušky, případně speciální zkoušky z vodní práce.

SANITÁRNÍ ODSTŘEL
10A. Kdyby členové mysliveckého sdružení skutečně realizovali svůj záměr se "sanitárním odstřelem" a posléze vyšla najevo pravda, hrozila by sankce:
c) kromě jiných i bratru - veterináři.
10B. Za neoprávněné ulovení medailového jelena může být střelec potrestán:
c) odebráním loveckého lístku i pokutou.
10C. V případě přemnožení některého druhu zvěře a způsobených škod v honitbě může státní orgán myslivosti o povolení zvýšení odstřelu požádat:
c) vlastník, případně nájemce pozemků zařazených do honitby, na nichž dochází ke škodám.
Povinností veterinárního lékaře podle ustanovení veterinárního zákona (č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je mimo jiné i určení, z jaké příčiny došlo k úhynu zvířat, resp. mají nebo mohou být usmrcena. Za porušení této povinnosti mu může orgán veterinární správy uložit pokutu. Kromě toho mu může být uloženo i opatření Komorou veterinárních lékařů.
I pro tzv. sanitární odstřel musí být podle § 40 zákona vydáno povolení orgánu státní správy myslivosti. Povolení se vydává vždy uživateli honitby a na jeho návrh. V praxi se tato ustanovení "provádějí" telefonicky s dodatečným vydáním či potvrzením písemností. Pro sanitární odstřel neplatí stanovená doba lovu. Odstřel provede osoba určená uživatelem honitby, musí mít povolenku k lovu a plombu. Nerozhoduje tedy o odlovu ani myslivecký hospodář ani člen /zaměstnanec/ uživatele honitby, host atd.
Všechny úkony, které se týkají škod působených zvěří, vznikají vždy z iniciativy poškozeného.

SAMARITÁNSTVÍ NEBO NEDBALOST?
11A. Nejen při osamělém lovu se používají plomby. Při jedné naháňce na černou u sebe měl plomby vedoucí honu. Vzhledem k velké rozloze lečí a teplému počasí dal pokyn vyvrhnout střelené kusy na místě s tím, že plomby jim přidělí vždy až na výloži:
c) v případě kontroly bude pokutován vedoucí honu za tento způsob řešení situace s plombami.
11B. Nerespektování vyhlášky o plombách ze strany Milana by měl Kamil správně:
a) předložit k řešení výboru jejich mysliveckého sdružení,
11C. O předložení plomby ke kusu visícímu na balkoně mohl Kamila požádat kolemjdoucí:
b) policista,
Platí totéž, co v prvním případě - povinnosti označit plombou ulovený kus okamžitě se nelze zbavit. Každý střelec při naháňce pochopitelně u sebe nemůže mít plombu, ale vedoucí honu, který za jeho průběh odpovídá, musí připravit taková opatření, aby střelený kus byl co nejrychleji označen (vydat plomby závodčím, vedoucímu honců v leči a podobně).
V tomto případě asi nelze vycházet striktně z předpisů a chtít, aby předseda svého hospodáře "udal", zvlášť, když by to vlastně odnesli další členové sdružení. Asi je z hlediska etiky správné pokusit se problém nejdříve vyřešit v rámci mysliveckého sdružení. Kromě toho oznamování trestných činů je trestním zákoníkem uloženo jen u zvláště nebezpečných vyjmenovaných trestných činů.
Jak už jsme uvedli, obvod působení myslivecké stráže je vymezen pouze honitbou, pro niž byla ustavena. Zástupce státní správy myslivosti nemá v tomto případě vůči Kamilovi žádná práva.

PRO DOBROTU NA ŽEBROTU
12A. Vnadiště v pásmu 200 m od hranic honitby:
b) nelze v žádném případě umístit,
12B. Pokutu za využívání nevhodného odpadu na vnadištích a krmelištích může uložit:
a) příslušný orgán veterinární správy,
12C. Při zjištění opakovaného nedodržování myslivecké legislativy ze strany uživatele honitby může orgán státní správy myslivosti:
b) uložit pokutu uživateli honitby,
Ustanovení § 45 odst. 1 písm. s) zakazuje nejen lovit na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, ale také tam umisťovat myslivecká zařízení, přikrmovat a podobně. Tento zákaz nelze žádnou dohodou sousedů nebo rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti obejít, jakkoliv nám to připadá divné.
Tato záležitost je v kompetenci veterinární zprávy, muselo by jít o posouzení krmiva jako závadného pro zvěř.. Pokud ale jde o rostlinný odpad, pro zajímavost uvádíme, že existuje stanoviska MŽP, že ponechání rostlinných zbytků na hromadách je tím nejlepším způsobem jejich likvidace, pokuta podle předpisů o odpadech by tedy nepřicházela v úvahu. Jinak je tomu u živočišných zbytků (viz "soudnička" Kam s nimi, Myslivost 7/2005).
Neplní-li nebo porušuje svoje povinnosti uživatel honitby, pokuty mohou být ukládány právě zase jemu (§ 64).

Autoři celé soutěže ještě jednou děkují všem, kdo se do ní aktivně zapojili jako soutěžící, i těm, kdo na ni reagovali svými nápady, podněty, vlastními příběhy. Je vidět, že problémy myslivecké legislativy vzbuzují zájem, což je jen dobře - vysvětlování její problematiky a tlaku na její bezpodmínečné dodržování asi nebude nikdy dost!