Na téma mysliveckých zvyků a tradic bylo již napsáno v periodickém odborném mysliveckém tisku mnoho příspěvků (o nejrůznějších učebnicích myslivosti ani nemluvě), nicméně mi připadá, že se tyto vůbec nečtou nebo jen povrchně (vždyť to přece již všechno víme, děláme to pořád stejně a zatím nám nikdo nic nevytýkal, takže proč bychom měli cokoliv měnit a proč bychom se měli přizpůsobovat něčemu, co i naši bezprostřední předchůdci dělali stejně? A řekněme rovnou, že mnohdy špatně!). Říká se, že zvyk je „železná košile“, které se jen tak nezbavíme, ale právě proto bychom o tuto „košili“ měli pečovat co nejlépe, abychom se nedopouštěli zbytečných chyb, abychom dokázali, že nám nejsou po staletí se utvářející myslivecké zvyky a tradice lhostejné, abychom tím prokazovali naši odbornou úroveň, na kterou bychom měli být náležitě hrdí, protože je skutečně výrazem naší odborné zdatnosti, abychom i mladé, nastupující generaci, která bude provozovat myslivost, resp. vykonávat právo myslivosti, po nás, předali tento vzácný dar našich předků v pokud možno nejvyšší kvalitě tak, aby byla zachována kontinuita vysoké odborné a etické úrovně české myslivosti.
Více >