Časopis Myslivost

„Ploché motivy nemám rád“

Text a snímky Jan VEBER
Sedím na bobku vedle něj a s ústy dokořán sleduji tu úžasnou proměnu seříznuté a předem připravené růžice jeleního shozu na výjev z naší přírody. Jeho levá ruka svírá pevně mezi prsty růži a pravá zvláštní mašinku, osazenou speciálním brouskem a jeho bystré oči přes silnou lupu kontrolují jednotlivé pohyby frézky po bílé mase parohoviny. Jeden špatný pohyb a veškeré snažení je nenávratně ztraceno. Z trávy pomalu „vylézá“ postava silného divočáka a prsty pokrývá slabá vrstva parohového prachu. Světlo lampy na stole dotváří nádhernou atmosféru tohoto okamžiku a já se úplně bojím promluvit, aby snad to kouzlo nezmizelo… „Tak tady je mé království“, říká s úsměvem ve tváři můj dnešní host, pan Vlastimil Pánek z Trhanova na Domažlicku a rukou ukazuje na prostý stůl v rohu dílny, na kterém kromě opravdu silné lupy, lampičky a speciální vrtačky leží v krabičce několik odříznutých růží jeleních parohů a ve stojánku spousta vrtáčků nejrůznějších tvarů a velikostí.
Pane Pánek, jak dlouho Vám trvá, než takovou nádheru můžete prohlásit za hotovou?
"Tak zhruba celý den dělám jeden takový obrázek, to co dělám právě teď, je motiv divočáka na stále oblíbenější "stahovačky" ke krku místo kravaty. Každá růže se musí nejdříve připravit a na spony se ještě musí vyříznout poutka pro průchod stahovací kůže a ne každá růže se pro takové šperky hodí, musí mít totiž dostatečné množství bílé kostní hmoty, abych mohl vytvořit prostorový obrázek, ploché motivy nemám rád."
Ale jenom spony určitě nevytváříte, viďte?
"Ne,ne, pojďte se podívat, v současné době dělám kromě spon ještě různé brože z parohových růží a zároveň také zdobím daňčí lopaty pro různé lampy, hodiny i z paroží vyráběný nábytek a to jak výjevy z přírody, tak loveckými motivy. Každá daňčí lopata se hodí na něco jiného a je na mém posouzení, jak dokážu nejlíp jejího tvaru využít. Podívejte se například na tyhle hodiny, je na nich motiv tetřeva, druhu, který se zrovna tady v lesích pod Čechovem snažíme vysadit zpět do přírody. Na dalších hodinách je například severský los, výborně se hodil právě na "losí" tvar té daňčí lopaty." Kromě parohoviny ještě vypaluji do dřeva,, např. na lovecké hole a sedačky, které si čisté zákazníci ke mně přinesou a také na různé dřevěné nádobí. Staré lovecké terče pro jednoho německého zákazníka jsem vyzdobil různými portréty zvířat, mám je tady už ale několik let. Vypadá to, že buď na ně zapomněl a nebo mu došly peníze.(smích).
"Víte, jednou jsem objevil krásně namalovaný obraz Diany, s lukem a jelenem. Maloval to nějaký slovenský malíř a bylo to opravdu něco krásného. Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli to taky dokážu, protože na dřevo a vypalovací jehlou je to úplně něco jiného než na papír. Vzal jsem vhodné dřevo a vypalovací jehlu a nedal pokoj tak dlouho, dokud nebyl obrázek hotov. Ale už bych to nikdy neudělal-originál má zůstat originálem, ale nikde jsem to neprezentoval, udělal jsem to jen pro sebe, sám ctím autorská práva i autorský námět."
Jak dlouho se tomuhle krásnému umění věnujete?
"S vypalováním zvířat do dřeva jsem začal již před mnoha lety, někdy kolem roku 1955. Někdy od těch let bez přestávky také odebírám časopis Myslivost (čímž mi udělal velkou radost,pozn.autora) Až mnohem později jsem přidal řezbářství do paroží, tak posledních osm, deset let. Náměty pro svoji tvorbu hledám v přírodě a mezi myslivci, jsem zároveň mysliveckým hospodářem, takže trávím v přírodě hodně času."
Díval jsem se na všechnu tu krásu do nejmenších detailů provedených troubících jelenů, jelenů s laněmi, kapitálních srnců, divočáků, ale i tetřevů, portréty kamzíků a muflonů, kteří jakoby z těch parohových růží vystupovali ven, sem k nám a na druhou stranu si v prstenci perlení žili svůj vlastní život. Nádherné propojení, co říkáte?!
Pane Pánek, děkuji Vám za rozhovor, čas i možnost vidět na vlastní oči Vaši práci!
Text a snímky Jan VEBER
Zpracování dat...