Časopis Myslivost

ODOLNOST černé zvěře

RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc., Martin KNÁPEK
Černá zvěř je známa svou odolností a schopností přežití a zhojení i velmi těžkých zranění. V minulosti byly již v mysliveckém tisku, včetně časopisu Myslivost, zveřejněny fotografie kusů černé zvěře, kde došlo k úplnému zhojení po těžkém poranění spodní čelisti.
Dne 7. listopadu 2004 jsme si s vnukem Martinem vyšli na čekanou na kazatelnu k jednomu z 8 mysliveckých políček, která máme v společenstevní honitbě Velké Losiny, okres Šumperk. Krátce po zasednutí vyšlo na políčko silné srnče - srneček. Po chvíli zneklidnělo a upřeně pozorovalo okraj lesa proti kazatelně a po chvíli odskočilo. Hned potom na políčko vyběhlo sele a následně se v kraji lesa začernalo divočáky. Sele pouze přeběhlo po okraji políčka a vracelo se k tlupě. To u tlupy vyvolalo značný rozruch, funění bachyní a pohyb všech kusů. Sele opětovně vyběhlo na políčko a ihned se vracelo k tlupě. To se opakovalo i potřetí, kdy se mně teprve s ním podařilo srovnat záměrnou a vystřelit.
Po výstřelu sele odběhlo 10 m na okraj lesa před tlupu a složilo se. Tlupa chvíli jako by váhala a pomalu odešla. Po výstřelu bylo slyšitelné také zaklektání kňoura, který byl někde skryt v náletu za touto tlupou dvou silných bachyní, lončačky a devíti selat. Vše se odehrálo za úplného světla teprve v 15.40 hodin.
Po asi dvou minutách se nehybně ležící sele přesto, že bylo zasaženo šikmo na nižší komoru náhle zdvihlo a odběhlo do náletů. Teprve po půlhodině jsem slezl z kazatelny, sele zalehlé asi 30 m daleko v hustém listnatém náletu jsem zdvihl, minul, znovu zasáhl na zadní komoru. Přesto ještě pomalu odbíhalo a schovalo se za silný smrk, kdy bylo vidět jen hlavu a řekl bych, že spíše náhodně jsem je na větší vzdálenost zasáhl přímo na slecho posledním nábojem co jsem měl.
Teprve potom jsem zavolal vnuka z kazatelny a sele jsme si prohlíželi. Až tehdy jsme si všimli, že sele (kňourek) má zcela zkrácenou čelist a na první pohled nebylo viditelné žádné zranění, jak je zřejmé i z fotografie. Při podrobnější prohlídce jsme zjistili, že zcela chyběla střední část spodní čelisti. Z čelisti byla zachována jen přední část s řezáky zhruba po místo, kde bývají mezerníky, zcela chyběla oboustranně část spodní čelisti s premoláry (kde jsou tři předstoličky) a v čelisti byly pak jen první stoličky (moláry). Po podrobnější prohlídce bylo zjištěno, že již došlo k celkem místy téměř pevným a částečně ještě vazivovým a osifikujícím kostním svalkům a oboustrannému srůstu zbytků přední a zadní části spodní čelisti. Na tomto hojícím se spoji a jeho okolí nebylo již dokonce ani patrné nějaké viditelné zahnisání a tkáně byly téměř stejně zbarveny jako neporaněné části. Prostřední část čelisti oboustranně rozdrobená úderem střely zřejmě na drobné kousky zcela chyběla. Pouze ve škáře po jejím stažení z čelisti bylo zřetelné z pravé strany místo vstřelu jako 1 cm velké tmavší kolečko ve zcela zhojené škáře a na výstřelové straně totéž o velikosti přes 2 cm. Nárazem spodního levého moláru po zasažení čelisti střelou byl také zcela odlomen horní levý molár, který chyběl a to i s kouskem navazující části kosti horní čelisti z lícní strany. Také lízák (jazyk) byl zcela ustřelen a zbyl z něho jen asi třícentimetrový kousek u kořene a byl zcela zhojený.
Teprve později jsme si vše dali do souvislosti. Dne 30.10.2004 bylo z této tlupy v honitbě Velké Losiny postřeleno sele, které se po zásahu od tlupy neodpojilo a dosled se psy byl proveden v délce přes 5 km. Na stopní dráze bylo pak několikrát nalezeno jen trochu barvy a něco co odpovídalo slinám.
Z uvedeného je zřejmé, že k téměř úplnému zhojení tak těžkého poranění došlo za pouhých osm dnů od zranění! Nelze říci, zda se sele stále od poranění drželo poblíž tlupy a nebo se teprve k ní nedávno vrátilo, což je asi pravděpodobnější, a tlupa je od sebe odbíjela. Podle pozorování Heinze Meynharda, který při svých výzkumech divočáků byl v neustálém kontaktu s tlupou černé zvěře, vždy po natláčkách, když došlo k poranění některého kusu z tlupy, docházelo k obdobné situaci. Poraněné kusy i vyššího věku byly z tlupy vytlačeny a teprve po zhojení poranění se mohly vrátit do tlupy s tím, že se ocitly na nejnižších (posledních) místech v hierarchii (sociálním uspořádání) tlupy. A proto zřejmě byla tato tlupa již tak brzo odpoledne v pohybu a to zřejmě z důvodu, že trvale od sebe odbíjela poraněné sele, jak bylo zřejmé z našeho pozorování. Sele již bralo potravu a mělo zpola naplněný žaludek jablečnými výlisky, které byly na několika místech v této části honitby vyloženy pro srnčí zvěř. Sele bylo hodně vyhublé a mělo hmotnost po vyvržení jen 17 kg. Sele (také kňourek) ulovené z této tlupy dne 27.10.2004 mělo hmotnost po vyvržení 33 kg. Další záhadou byla skutečnost, že celá tlupa zůstala nehledě na střelbu v nejbližší, sotva 150 m vzdálené, malé houštince, odkud jsme několikrát zaslechli hlasité zafunění zřejmě bachyně a občasné kviknutí selat. A to po celou dobu kdy jsme kus vyvrhovali a prohlíželi. A tlupa tam zůstala i při našem odchodu, když jsme s hlukem táhli náletem za sebou ulovené sele. Náhoda tomu chtěla, že se v tomto případě podařilo časově zdokumentovat jak rychle se hojí u černé zvěře i ta nejtěžší zranění.
Zpracování dat...