Časopis Myslivost

Rozhovor s Ing. Jiřím Paroubkem

Připravil Ing. Jiří KASINA
V roce 2005 budou mysliveckou veřejností hýbat nejenom podzimní volby vedení Českomoravské myslivecké jednoty, ale ještě předtím se na přelomu května a června soustředí pozornost myslivců na mezinárodní výstavu Natura Viva v Lysé nad Labem. Kromě národní přehlídky trofejí a jistě bohaté nabídky stánků a zboží mnoha firem bude neodmyslitelnou součástí devíti výstavních dní doprovodný program. Je snaha zájem předvést to nejzajímavější a neatraktivnější z myslivecké činnosti, představit aktivity myslivců ze všech regionů a oblastí České republiky. A to byl i jeden z důvodů, že záštitu nad doprovodnými programy výstavy Natura Viva 2005 přijal ministr pro místní rozvvoj Ing. Jiří Paroubek. Navštívili jsme ho a položili mu za čtenáře Myslivosti několik otázek.
Pane ministře, víme, že jste chovatelem, resp. majitelem baseta, což je lovecké plemeno. Znamená to, že jste si psa pořizoval kromě jiného i z důvodu sympatií k myslivosti a přírodě?
K přírodě určitě ano, myslivec nejsem, takže výběr psa byl spíše věcí sympatií rodiny k basetům. Prostě se nám tohle plemeno líbí, takže namísto zvěře dnes honí mně. Při svém sedavém povolání to potřebuji a oceňuji.

Co se Vám vybaví, když se řekne myslivost?
Především péče o přírodu. Žijeme ve světě, kde už člověk do přírody bohužel zasáhl natolik, že musí převzít i část jejích funkcí. Včetně regulace zvěře a dalších věcí. Myslivci tuto práci dělají, dělají ji dobrovolně a se znalostí věci a dobře. A zaslouží si za to uznání. I podporu.

Vnímáte myslivost jako činnost prospívající přírodě?
Jednoznačně ano. Nebudu se tvářit jako odborník, protože jím v myslivosti nejsem, ale každá honitba potřebuje někoho, kdo by se o ni staral. A mám dost známých mezi myslivci, abych věděl, že každá rána z pušky je zaplacena desítkami i stovkami hodin práce. A to záměrně trochu pomíjím ekonomický efekt myslivosti, i když je velký. Myslivec je především člověk, který má rád přírodu, stará se o ni a je to stejně tvrdá práce jako koníček.

Zúčastnil jste se někdy nějaké myslivecké akce, případně měl jste někdy touhu stát se myslivcem?
Jako host ano, ale bez pušky v ruce. Řekl bych, že to z hlediska zvěře bylo celkem jedno a pro ostatní účastníky to bylo bezpečnější.

Vnímáte antimyslivecké nálady ve společnosti, zaregistroval jste spory mezi ochránci přírody a myslivci? Můžete čtenářům Myslivosti sdělit své názory na tyto kampaně?
Tyto spory se objevovaly vždy a asi je to do značné míry otázka znalosti, či neznalosti toho, co myslivci skutečně dělají. "Chránit zvířátka" je samozřejmě hezké a milé a velká část lidí na to vždy ráda slyší, ale bez faktické znalosti věci to může přinést zcela opačný výsledek. Už jsem se o tom zmínil, příroda část své samoregulační schopnosti ztratila a pokud se přemnoží třeba vysoká, doplatí na to zase les. A to je také příroda. I v myslivosti jsou samozřejmě témata, která jsou veřejností diskutována zcela oprávněně, ale podstatné je, že jakýkoli faktický závěr, který do této oblasti legislativně nebo jinak zasáhne, musí být založen na odborném vyhodnocení. To by mělo platit pro jakýkoli obor činnosti státu.

Byť nejste sám myslivcem, můžete říci co z Vašeho pohledu vidíte jako klad české myslivosti, čím se mohou myslivci pochlubit a co naopak vidíte jako negativum, co kazí pohled na myslivce, čeho by se myslivci měli vyvarovat?
Kladem české myslivosti je podle mého názoru především to, že se jí věnují většinou lidé, kteří mají ke svým honitbám velmi blízký a historický vztah. Znají své revíry, mají k nim blízko a umějí se o ně postarat. A starají se o ně. A myslím si, že tohle oceňuje i veřejnost, alespoň na venkově, kde přece jen lidé o věci vědí více a jsou s přírodou kolem více spojeni a dívají se na ni racionálněji. Co naopak asi lidi dráždí, je člověk, který si do lesa jen přijede jednou, dvakrát do roka vystřelit. Ono to k myslivosti také vždy patřilo, má to i své ekonomické pozadí, ale trochu to dráždí.

Myslivost je činnost probíhající mimo velká města, činnost v malých obcích a na venkově. Na mnoha místech jsou myslivci jednou z posledních organizací, která na venkově vykazuje nějakou činnost. Vnímáte toto z pohledu ministerstva pro místní rozvoj a budete činnost myslivců v budoucnu nějak podporovat? Co by naopak měli myslivci zlepšit, jak by mohli více přispět k rozvoji aktivit na venkově?
Uvědomuji si to. Upřímně řečeno, zatím naše ministerstvo po vzniku nové vlády trochu zavalily jiné věci, ale beru vaši otázku jako námět. A naše dveře jsou a samozřejmě budou otevřeny.
A možná by myslivci také o sobě mohli dát sami více vědět - o té části své práce, které je většina a dělají ji bez pušky. Já chápu, že aktivita ve vztahu k médiím a veřejnosti je pro ně většinou trochu vzdálená, ale pokud má veřejnost o nějaké věci více informací, neposuzuje věci tak schématicky.

Děkuji za rozhovor
Připravil Ing. Jiří KASINA
Zpracování dat...