Časopis Myslivost

Volné honební pozemky = ráj pytláků

Dr. Ing. Rudolf NOVÁK
Podle důvodové zprávy z Parlamentu, cílem nového zákona o myslivosti není vyvolat novou tvorbu honiteb, nýbrž zachování honiteb doposud uznaných a jejich uvádění do souladu s ustanovením zákona. Z tohoto důvodu je v zákoně ustanovení § 29 odst. 4 zákona o myslivosti o tom, že až do uznání nové honitby dosavadní honitbu užívá její uživatel. Takto formulované ustanovení brání tomu, aby byť jen minutu existovaly honitba stará a jedna či více nových honiteb z ní vzniklých, a současně aby v dosavadní honitbě nebyl subjekt, který by v ní prováděl myslivost, zejména ochranu a péči o zvěř.


Do nabytí právní moci jakéhokoliv správního rozhodnutí o nových honitbách tyto nové honitby právně neexistují. Původní rozhodnutí o honit-bách z let 1992 a 1993 byla vydávána na dobu neurčitou. Tedy, pokud tato rozhodnutí právně relevatním správním aktem orgán státní správy nezruší, trvají.
Jednoduše řečeno, do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání nových honiteb platí vše, co bylo stanoveno pro honitbu starou (existující honitbu dosavadní), včetně dosud stanovených normovaných stavů zvěře. Pouze v případě, že skončila platnost smlouvy o nájmu honitby a nebyla uzavřena smlouva o nájmu honitby s někým jiným, plní vše místo dosavadního nájemce dosavadní držitel honitby (ať již právnická nebo fyzická osoba). Všechna správní řízení i úkony před jejich zahájením musí být této zásadě podřízena.
Jestliže nebyl ve lhůtě podle § 69 odst. 1 zákona o myslivosti, tj. do 31.12. 2002, podán žádný návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem, pak honitba k 31. 3. 2003 zanikla a nelze aplikovat usta-novení § 29 odst. 4 zákona o tom, že až do uznání nové honitby dosavadní honitbu užívá její uživatel. Je to logické, nikdo nemůže užívat něco, co právně neexistuje. Jestliže orgán státní správy k uvedenému datu neuznal novou honitbu (nebo nové honitby) v obvodu zaniklé honitby, musí jednat podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti a honební pozemky zaniklé honitby přičlenit k sousedním honitbám. Honební pozemky se přičleňují v režimu správního řádu a zákon o myslivosti pro toto rozhodnutí stanovuje 30denní lhůtu, pokud krajský úřad nestanoví lhůtu delší.
Není proto možné, aby jeden a půl roku po uvedeném datu byla vedena jakákoliv diskuze, kdo má tyto honební pozemky užívat. V zákonu o myslivosti neexistuje žádné ustanovení o tom, že by mohl existovat nějaký soubor honebních pozemků, který by nepatřil do žádné honitby, a bylo na něm možno do uznání honitby zajistit provádění myslivosti.
Jestliže jsou honební pozemky činností orgánů státní správy, v rozporu se zákonem, nezačleněny do některé honitby, nemají "pána myslivosti" tj. držitele honitby a právo myslivosti nepřísluší nikomu. Osoba, která na těchto pozemcích uloví zvěř, se nedopustí trestného činu pytláctví, protože např. lovem zvěře nezasahuje do práva myslivosti. Osoba, která na těchto pozemcích loví se také nemusí ani obávat nějaké myslivecké stráže nebo myslivecké-ho hospodáře.
Škody vzniklé vlastníkům honebních pozemků za toto období zůstanou neuhrazeny, protože neexistuje uživatel honitby. Jsem toho názoru, že v případě vzniklých škod by se vlastníci honebních pozemků měli domáhat náhrady škod způsobených nesprávným správním postupem orgá-nu státní správy myslivosti podle platné právní úpravy.
Ve většině správních obvodů a honiteb byl návrh na uvedení honiteb do souladu se zákonem podán. Pro tyto případy vydalo MZe pod. č.j. 34485/2000-1000 již dne 24.10.2002 doporučení (pokyn) k urychlení a sjednocení postupu uvedení honiteb do souladu s novou právní úpravou, který podepsal ministr zemědělství. Vychází z prvé věty § 69 odst. 1 zákona o myslivosti o tom, že dosavadní honitby zůstávají zachovány. Pokyn k případu, kdy honitba splňuje požadavky § 17 zákona o myslivosti uvádí, že osoba, které byla honitba uznána podle před-chozích předpisů oznámí OKÚ, že honitba zůstává zachována, prokáže, že je držitelem honitby i podle nového zákona a předloží návrh minimálních a normovaných stavů zvěře a návrh na zařazení honitby do jakostních tříd pro jednotlivé druhy zvěře. Podle pokynu v takovém případě OKÚ vydá neprodle-ně dodatek k rozhodnutí o uznání "stávající honitby", jehož obsahem bude zařazení dané honitby do jakostních tříd a minimální a normované stavy zvěře. Pokyn k případu, kdy honitba nesplňuje uvedené požadavky uvádí, že uvedená osoba předloží návrhy podle § 69 odst. 1 zákona o myslivosti a zároveň předloží dohodu(y) s držitelem (držiteli) sousedních honiteb o úpravě hranic těchto honiteb. Podle pokynu OKÚ v takovém případě neprodleně rozhodne o změně "hranic" dotčených honiteb. Z tohoto pokynu jasně vyplývá, že se nevydává žádné nové rozhodnutí o uznání nějaké nové honitby, a proto také nemůže přicházet v úvahu aplikace § 29 odst. 4 zákona o myslivosti, ale ze zcela jiných důvodů, než uvádějí dále uvedená stanoviska MZe.
Ke zbytečnému dalšímu "hledáním výkladu" orgány státní správy myslivosti docházejí především proto, že postupují většinou chybně a přidělávají sobě i ostatním účastníkům řízení zbytečné procesy, pokud chybně aplikují ustanovení § 69 odst. 1 zákona o myslivosti, tedy to, že dosavadní honitby zůstávají zachovány.
Orgány státní správy myslivosti návrhy na uvedení honitby do souladu se zákonem posuzují jako návrhy na uznání nové honitby ať jde o honitbu shledanou v souladu s novým zákonem o myslivosti, nebo o honitbu, u níž se navrhují úpravy hranic, které se formálně provádějí jako změna rozhodnutí podle § 31 zákona o myslivosti.
Bohužel v právním vědomí asi stále zůstává dnes již neexistující desetileté myslivecké období, po jehož uplynutí se vždy všechny honitby od základu přetvářely a vznikaly honitby zcela nové. Na tomto místě lze snad ještě jednou připomenout, že správní rozhodnutí o uznání honiteb v letech 1992 a 1993 byla vydávána na dobu neurčitou. Tedy tato rozhodnutí platí až do jejich změny či zrušení. Pochopitelně změna či zrušení těchto rozhodnutí musí orgán státní správy vydat podle ustanovení správního řádu.
Na posouzení otázky, zda honitba je nebo není v souladu s novým zákonem o myslivosti měly orgány státní správy myslivosti nejméně 3 měsíce času. Bohužel některé orgány státní správy myslivosti, teprve nyní, po jeden a půl roce vydávají rozhodnutí, že honitba zanikla pro nesoulad se zákonem a vztahují tuto skuteč-nost zpětně k datu uvedeném v zákonu o myslivosti tj. k 31. 3. 2003. Zpětně tak staví a posuzují činnost dosavadního držitele, popřípadě uživatele honit-by do pozice jeden a půl ročního nezákonného provádění myslivosti. Některé orgány pak do doby než vydají rozhodnutí dokonce vydávají předběžná rozhodnutí, v nichž provádění myslivosti zakazují.
Bohužel, tyto postupy nižších orgánů státní správy myslivosti podporují dokonce i stanoviska MZe: V případě podání návrhu na uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti, ale příslušné správní řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno, do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o zachování honitby a jejím uvedení do souladu se zákonem o myslivosti, včetně stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře, jakostních tříd honitby a o tom, kdo je držitelem honitby, nelze zjistit, zda honitba zanikla ze zákona. Rovněž nelze na těchto honebních pozemcích, resp. v honitbě, v uvedeném období hospodařit tak, jak ukládá zákon.Podle § 3 odst. 2 cit. Zákona je uživatel honitby povinen zajišťovat chov zvěře v rozmezí mezi minimálními a normovanými stavy. Z ustanovení § 36 odst. 2 zákona o myslivosti vyplývá, že každý uživatel honit-by musí hospodařit podle plánu mysliveckého hospodaření honitby. Tento plán pak musí vycházet ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře a musí být v případě pronajatých honiteb odsouhlasen držitelem honitby, což v daném případě není. (MZe č.j. 50476/2003-7040 ze dne 31.12.2003)
Další stanoviska MZe rozvádí poslední větu takto: Na základě těchto skutečností jsme dospěli k závěru, že ustanovení § 29 odst. 4 zákona o myslivosti nelze ve vztahu k postupu podle § 69 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti aplikovat. Pokud by bylo podle něj postupováno a následně by bylo zjištěno, že honitba zanikla ze zákona ke dni 31. 3. 2003, byla by myslivost prováděna v rozporu se zákonem o myslivosti. viz § 2 písm. i) (MZe č.j.17414/2003-2060 ze dne 6.6.2003 a č.j. 50341/2003-2060 ze dne 15.1.2004, totéž Mze č.j.10321/2004-12060 ze dne 2.4.2004 avšak s odkazem na rozpor s § 17 odst. 1)
Jak již bylo výše uvedeno, pokyn MZe ze dne 24. 10. 2002 nepředpokládal vydávání nového rozhodnutí o uznání honitby, jímž by bylo nahrazováno rozhodnutí dosavadní, čili aplikaci ustanovení § 29 odst. 4 zákona o myslivosti. Přesto, i pokud by tomu tak bylo, není důvodů toto ustanovení vyřazovat z aplikace při uvádění honiteb do souladu s novým zákonem. Tento názor potvrzují následující stanoviska.
Podala-li pří-slušná osoba návrh na uvedení honitby uznané podle předchozí právní úpravy do souladu s platnou právní úpravou podle zákona č. 449/2001 Sb. ve smyslu § 69 odst. 1 a toto řízení dosud nebylo ukončeno, potom taková honitba nezaniká.
Jestliže honitba nezaniká, potom z logiky věci vyplývá, že může být jako honitba užívána (jinak by byla honitbou pouze z formálně právního hlediska), a to v souladu s novou právní úpravou. Podpůrně lze též argumentovat § 29 odst. 4, který přes výše popsané nedostatky lze aplikovat právě na tyto případy, jakož i principem ochrany nabytých práv (iura quaesi-ta), příp. i principem in dubio pro natura (vzhledem k tomu, že z užívání honitby vyplývají i povinnosti související s ochranou životního prostředí - Parlament ČR, Kancelář poslanecké sněmovny, Parlamentní institut právní posudek z 12.10.2003- JUDr.Jindřiška Syllová, CSc a Mgr. Magdaléna Zralá).
Nelze tedy vidět výše popsaný problém pouze v souvislosti s § 29 odst. 4 zákona o myslivosti a § 17, který řeší tvorbu nových honiteb. Podle § 29 odst. 4 se především musí řešit dosavadní honitba, která se může lišit územím od nově navrhované honitby, může být dokonce honitbou uznanou podle předchozího zákona, ale bude užívána dosavadním uživatelem do doby, než bude uznána honitba nová (Ústav státu a práva Akademie věd ČR, odbor veřejného práva z 16. 10. 2003).
Dr. Staněk ve svém článku ve Světě myslivosti č. 7/2003 také dovozuje, že ustanovení § 29 odst. 4 zákona o myslivosti je aplikova-telné i v případech změn honiteb prováděných na základě § 69 odst. 1 zákona.

Závěrem
Jsem toho názoru, že Minister-stvo zemědělství by mělo přehodnotit svá stanoviska vydaná po pokynu ze dne 24. 10. 2002 a v rozporu s ním a nižším orgánům státní správy myslivosti sdělit, že nedostatek spočívající v neurčení minimálních a normovaných stavů zvěře pro honitbu, která dosud nebyla uvedena do souladu s novým zákonem o myslivosti, a tím v postupu podle stanovených normovaných stavů pro honitbu dosavadní, je menším zlem pro českou myslivost, než stav, kdy je honitba posuzována za zaniklou a doposud nebylo vydáno žádné nové rozhodnutí o zařazení jejích honebních pozemků do nové honitby a určení jejího držitele.

Zpracování dat...