Časopis Myslivost

BAŽANT A KACHNA - UMĚLÝ CHOV A STAVY V PŘÍRODĚ

Myslivost 9/2005, str. 34  RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.
BAŽANT Chov a produkce bažanta, jako zvěře nepůvodní pro naši zemi, vždy probíhala ve speciálně zřízených bažantnicích. Do volné přírody ve větším měřítku se začal rozšiřovat prakticky až po 2. světové válce. Konkrétně na Pardubicku to bylo v padesátých letech minulého století, velmi rychle ale ovládl příznivé biotopy, takže v relativně krátké době jeho stavy narostly natolik, že od roku 1960 již bylo v okrese loveno přes 20 000 bažantů ročně. Náhlý zlom v populační hustotě nastal v letech 1979 a 1980, kdy se jeho stavy výrazně snížily (graf č. 1). Statistika výše úlovků v celé České republice prokázala, že pokles výše odlovu je možno pozorovat již od roku 1975. Nejnižší populační hustoty na Pardubicku dosáhl bažant (ve volné přírodě, bez výsledků v bažantnicích) v letech 1990 až 1996, kdy v okrese bylo ročně loveno pouze 2000 až 3000 kohoutů. V posledních letech se jeho populační hustota podle výsledků jarního sčítání zvýšila na 5000 až 6000 jedinců a výše odlovu se pohybuje okolo 4000 kusů ročně. Potěšitelný je fakt, že proti předchozímu období, kdy nízké stavy divokých populací bažantů byly zaznamenávány pouze na několika nejvhodnějších lokalitách honiteb, je jejich rozšíření již daleko plošnější.

Na snižování jejich stavů v přírodě reagovala většina honiteb vypouštěním uměle odchovaných bažantů (graf č. 1), umělý chov v Čechách existoval prakticky od doby vlády Karla IV., který se o zavedení bažantnictví výrazně zasloužil. Bažanti ale byli chováni pouze v bažantnicích, při vypouštění kuřat se využívalo často kvočen domácích slepic. Teprve v šedesátých létech minulého století byla k jejich chovu přizpůsobena vyspělá drůbežářská technologie, která umožnila vysokou produkci kuřat. Z grafu je patrné, že v okrese Pardubice dosáhl roční počet vypouštěných bažantů v letech 1985 až 1990 hodnot přesahujících 8000, loveno ale v té době bylo pouze okolo 4000 kohoutů. Prakticky od roku 1982 až do roku 2001 přesahoval počet vypuštěných bažantů výrazně počet lovených. O významu vypouštění pro obnovu divokých populací se toho již řeklo a napsalo mnoho, je nutno pouze konstatovat, že v začátcích éry vypouštění, k zajištění větší výše odlovu, myslivecká sdružení většinou uměle odchované bažanty držela v odchovnách, odkud byli vypouštěni teprve nedlouho před hony. Určitý význam pro posílení divokých populací mělo vypouštění dospělé zvěře na jaře před tokem, protože zvěř vypuštěná na podzim měla problémy s přežitím zimního období. Je nutno si také uvědomit, že drůbežářská technika a technologie umělého chovu, s požadavkem na odchování co největšího počtu kuřat, vedla nevědomě k jednostrannému šlechtění a umělému výběru, k zajištění co nejvyšší produkce kuřat. To už je vlastně domestikační postup. Umělým výběrem jedinců s nejvyšší produktivitou a nejlepším přežíváním v zajetí dochází také postupně ke změně genofondu. Proto také schopnost přizpůsobit se přírodním podmínkám, hlavně pro uměle odchované slepice, je stále obtížnější. Navíc, protože již po několik generací neznají slepice z umělých odchoven schopnost tvorby hnízda, sezení na vejcích a starost o výchovu kuřat, v přírodě pak dosahují ztráty vysokých hodnot. Je proto potřeba věnovat maximální péči divokým populacím bažantí zvěře a vypouštění uměle odchované zvěře směrovat hlavně do bažantnic. Současné předpisy na ochranu přírody nedovolují uměle odchovanou zvěř přes zimu komorovat a jak již bylo řečeno, její vypouštění na podzim nedává záruku přežití zimních měsíců, takže se tato zvěř minimálně dostává do reprodukce.

Kachny
Vodní plocha v okrese Pardubice dosahuje výměry 2600 ha, jsou v ní zahrnuty nejen stojaté vody (rybníky, zavodněné písníky), ale i vodoteče od potůčků až po velké řeky. Do roku 1981 se v okrese Pardubice ročně lovilo mezi 3000 až 4000 kachen (graf č. 2). Myslivecká statistika neumožňuje rozlišení na jednotlivé druhy, podle zkušeností z honů je ale možno konstatovat, že více než 90 % úlovků činila kachna březňačka. Potom do roku 1984 došlo k prudkému snížení stavů a tím i ročních úlovků. Příčin bylo několik, převažovala ale problematika zdravotní - na mnoha vodních plochách došlo k velkým úhynům v důsledku výskytu botulismu, svůj podíl měly i migrace kachen mimo naši republiku. V okrese došlo také k některým necitlivých zásahům do vodního hospodářství, zlikvidováním několika význačných hnízdišť kachen a meliorací menších řek, takže došlo ke ztrátě přirozeného pobřežního porostu. Celorepubliková statistika ukázala, že poklesy úlovků nastaly již po roce 1980.
Na snížení odlovu kachen bylo opět reagováno zavedením jejich umělého odchovu s následným vypouštěním, hlavně na rybníky různé kvality. Tato akce byla na Pardubicku zahájena v roce 1984 a již od roku 1988 až do roku 2002 se ročně vypouštělo okolo 5000 kachen, tedy více než bylo dříve loveno. Totéž se týká celorepublikových počtů, protože do roku 1980 se ročně lovilo okolo 110 000 kachen a v roce 1988 jich bylo vypuštěno přes 220 000 kusů. Od poloviny devadesátých let byly kachny březňačky vypouštěny pouze z renomovaných odchoven, ve kterých byla zajištěna jejich genetická čistota. Jak udává prof. Hell (Přírodní prostředí a drobná zvěř, Atlas, 1991), ve Slovenské republice v počátcích umělého chovu kačen se velmi často používali také kříženci kachny divoké a domácí, tzv. "divočky", hlavně plemena Khaki Campbell. Současné nejkvalitnější zařízení na umělý chov kachen velmi často provádějí odchyt divokých kachen a jejich zařazování do produkčního hejna, takže nedochází k jejich výraznější domestikaci. Na rozdíl od bažanta je uměle odchovaná kachna k pobytu v přírodě velmi přizpůsobivá, ztráty po vypuštění jsou minimální a během několika let se podařilo vyřešit i problém s jejich vzlétavostí po dosažení dospělosti. Výše úlovků kachen na Pardubicku se téměř přiblížila počtu kachen vypuštěných, takže v letech 1988 až 2001 se již pohybovala mezi 5000 až 6000 kusy ročně, to znamená, že se v posledních letech loví více kachen, než bylo loveno v sedmdesátých letech minulého století. Tato čísla ukazují, že uměle dchované kachny se velmi významně podílely a pravděpodobně ještě podílejí na posilování populací divokých kachen, protože se poměrně dobře přizpůsobují životu v přírodě a navíc snadno vstupují do reprodukčního procesu. Je ale pravděpodobné, že přítomnost člověka během odchovu se vtiskla do jejich podmínek chování, a proto mají uměle odchované kachny sníženou reakci na jeho přítomnost. Důkazem může být zjev, který v poslední době je stále častější, a to přetrvávání velkého počtu divokých kachen prakticky po celý rok na tocích v městských zástavbách. Jen v Pardubicích můžeme pozorovat od začátku podzimu jejich soustřeďování na řekách protékajících městem, na přirozených i uměle vytvořených vodních nádržích a na zbytcích původního toku Labe, kde jsou také většinou plně chráněny před loveckou sezonou. Většinou tyto populace zde přetrvávají celou zimu, protože jsou od lidí bohatě zásobovány potravou, a v následujícím roce je možno často pozorovat i odchov káčat.
Co tedy je možno říci závěrem. Umělý odchov a následné vypouštění uměle odchované zvěře do přírody mělo u bažanta velký význam v době, kdy jeho populace ve volné přírodě začínala téměř mizet. V současné době, kdy se začínají divoké populace bažantů opět stabilizovat, již vypouštění uměle odchovaných není pro zvyšování stavů tak významné. Jiná situace je u kachny březňačky, kde můžeme pozorovat dobré začlenění uměle odchovaných káčat do přírodních populací. Není také proto možno jasně odlišit která zvěř pochází z divokých populací a která z uměle vypuštěných. Je tedy problém, jak stanovit výši původních divokých populací a jak by se projevila výše odlovu, kdyby došlo k výraznému omezení výše vypouštění.
Zpracování dat...