Časopis Myslivost

DALŠÍ NOŘIČSKÝ JELEN

Myslivost 9/2005, str. 30  Rostislav Šigut
Ukázka z nově vycházející knihy Lovecké paměti. Ing. Rostislav Šinut ve své literární prvotině uvádí nejen své myslivecké vzpomínky, ale i vzpomínky na svého otce a dědu, kteří rovněž pracovali v lesnictví. Zdokumentoval ale i příběhy několika blízkých kamarádů lesáků a myslivců. Ponejvíce v povídkách vystupují jako lovná zvěř jeleni, srnci a divočáci. Autor pracoval celý život v lesním hospodářství, nejprve u Lesního závodu Jablunkov a později u Lesního závodu ve Frenštátě pod Radhoštěm. Vykonával celou řadu mysliveckých funkcí a pracoval v hodnotitelských komisích na okresech Frýdek-Místek a Nový Jičín. Kniha obsahuje celkem 114 stran, povídky jsou dokumentovány černobílými fotografiemi, formát A5, vydala firma Infinitiv Art, s.r.o. v Českém Těšíně v roce 2005. Cena 169 Kč, k prodeji i k objednání na dobírku v Knihkupectví Myslivost, Seifertova 81, 130 00 Praha 3


Dalšího dobrého jelena jsem na Nořiči ulovil v době, kdy tato lokalita byla již součástí nově vytvořené honitby Stolová. Po vzniku Lesů České republiky byla zřízena Lesní správa Frenštát pod. Radhoštěm. V té době vzniklo z původní honitby lesního závodu několik nových menších honiteb, které byly ve výběrových řízeních následně pronajaty nově utvořeným mysliveckým společnostem.
Naší myslivecké společnosti pronajali honitbu Stolová, kde jsem vykonával funkci mysliveckého hospodáře. Mysliveckou činnost v nových podmínkách bylo nutno podřizovat zajišťování potřebných financí k úhradě nájmu a ostatních nákladů. V rámci této činnosti jsem zajistil opětovně loveckého hosta na poplatkový odlov slabého jelena. Stejný host se mnou prvního jelena ulovil minulý rok. I v tomto roce bylo mou povinností jej při lovu doprovázet. K vlastnímu lovu jsme využívali lovecké posedy a na zvěř jsme převážně čekali podle staré myslivecké poučky, že na šoulačce se zvěř vidí, ale z posedu střílí.
Moc se nám nevedlo. Jeleni troubili jen v noci, brzo zatahovali do houštin a večer vycházeli za pokročilého šera. Většinou jsme čekali na kazatelně, k níž jsme jezdili autem. To jsme nechávali u přístřešku, který závod postavil pro lesní dělníky, jako úkryt v nepříznivém počasí. Odtud jsme ke kazatelně šoulali po odvozní cestě. Cestou jsem sledoval stopy zvěře. Postupně jsem již dříve zjišťoval, že zvěř přes ně přestává křižovat, protože je často rušena. Nejvíce se na tom podílejí jízdy na horských kolech v letních měsících a jízdy běžkařů v zimním období. Z tohoto důvodu se zvěř, hlavně vysoká, pohybuje převážně po vrstevnici uvnitř houštin, kde nachází dostatek pastvy, která tam roste vlivem velké intenzity výchovných zásahů, a to jak v prořezávkách, tak i probírkách.
Sedávali jsme většinou večer, protože jsme oba s hostem v průběhu týdne pracovali. Několikrát nám vyšly ve spodní části paseky dvě laně s kolouchy včetně dvou jelenů špičáků, z nichž jeden měl úctyhodnou výšku paroží. Čekal jsem, kdy se u nich objeví silnější jelen. Nedočkali jsme se, proto jsme zkusili kazatelnu na Nořiči. Tato kazatelna stála asi dvě stě metrů pod hřebenem Nořiče. Nedaleko tohoto místa jsem si tady dříve ulovil dobrého jelena v říji.
Poprvé jsme si s loveckým hostem prohlíželi z kazatelny celé údolí Malé Ráztoky. Informoval jsem ho, že tady probíhá již od roku 1952 lesnicko-vodohospodářský výzkumný úkol. Celé údolí má rozlohu přibližně 280 hektarů a dochází v něm k přeměně původních listnatých porostů, tvořených převážně bukem, na smrkovou monokulturu. Vysvětloval jsem mu, že výzkum má za úkol monitorovat vodní režim v dané lokalitě a zobecnit koloběh vody a jeho změny způsobované změnou druhové skladby. Ukazoval jsem mu také paseky, na nichž je možno zvěř spatřit. Ty jsme si prohlíželi. V protějším svahu Okruhlého jsme na jedné z nich zahlédli slabého jelena. Přečetli jsme ho jako šesteráka.
Pak jsem mu ukazoval a vysvětloval, že v tomto údolí tvoří houštiny přibližně 200 hektarů, kde absolutně nevíme, jaká zvěř se tam zdržuje, protože na pastvu vystupuje za tmy a za tmy brzo ráno do houštin zatahuje. V poslední době se tam často vyskytuje rys nebo vlk, a někdy i medvěd. Pak vysoká zvěř pobývá na sousedním kopci nebo v okrajových částech honitby u polí.
Vyprávěl jsem mu, že před říjí je tady poměrně vysoký stav holé jelení zvěře, pro kterou si dojdou starší říjní jeleni a odvedou si ji na říjiště mimo naši honitbu. Malá část této zvěře se po říji vrátí, někdy ji zpět doprovodí jejich říjní jeleni. Vyprávěl jsem mu, jak jsem se svými syny z kazatelny na Okruhlém pozoroval starého jelena, který dva dny stál na stejném místě a odpočíval po říji v protější nedostupné stráni Nořiče se sklopenou palici, na níž nosil silné paroží. Pokoušel jsme se ho ulovit. Nepovedlo se nám to, a již jsme ho nikdy neuviděli. Předpokládám, že tito jeleni přicházejí ze Smrku nebo Kněhyně. Větší množství holé se v honitbě objeví až na jaře po olistění bukových porostů, v nichž nacházejí dostatek potřebné pastvy.
V houštině naproti kazatelně praskla větev. Zbystřili jsme pozornost, neboť už se tam déle ozýval slabý šramot a praskot.
Asi po pěti minutách z houštiny vystoupila půlkou těla laň a dlouze jistila, pak postoupila do paseky a začala se pastvit. Jako duch se za ní objevil její kolouch. Také se v klidu pastvil. My jsme museli být v naprosté tichosti, protože pastvící se zvěř postupovala stále těsně podél kazatelny. Očekávali jsme, že vytáhne další holá, nebo jelen. Nestalo se tak. Laň s kolouchem došla asi do půlky paseky a ještě před soumrakem zatáhla zpět do houštiny. Čekali jsme až do tmy, ale další zvěř jsme neviděli. Opustili jsme posed a pomalu stoupali na hřeben, kde jsme měli auto. Na hřeben přijel autem předseda naší společnosti, ale také byl neúspěšný. Troubení jelena jsme neslyšeli za celý večer. Cestou jsme se dohodli, že příští den půjdeme znova na tutéž kazatelnu.
Byl pátek odpoledne. Vyjeli jsme znovu na Nořiči, vylezli na kazatelnu a v klidu si opět prohlíželi celé údolí Malé Ráztoky. Počasí nám opět přálo, svítilo sluníčko. Zanedlouho nám na paseku vyšel silný srnec, starší šesti let. Přesvědčoval jsem hosta, ať jej uloví, že nám do plánu lovu ještě jeden zbývá. Ptal se, kolik by za něj platil. Sílu parůžku jsem odhadl na sto bodů CIC, což dle ceníku činí asi pět tisíc korun. Střílet odmítl s odůvodněním, že obdobné srnce může ulovit v jejich honitbě v Hodslavicích. Pochopil jsem to, a více jsem ho ke střílení nenutil. Srnec zatáhl a postupně se začalo šeřit.
Z ničeho nic se ve spodní části paseky objevily dvě laně. Jedna z nich začala větřit. Vítr vál po svahu dolů. Měl jsem obavu, že nás navětří, ale laň se uklidnila a začala se pastvit. Po chvíli za nimi z houštiny vytáhl jelen. Obeznal jsem ho jako jednostranně korunovaného jelena na konci druhé věkové třídy. Vyzval jsem hosta ke střelbě a sdělil jsem mu, že poplatek bude činit asi patnáct tisíc korun. Dlouho se nerozmýšlel a řekl, že střílet nebude, že je to pro něho moc peněz.
Zvěř nás již navětřila a začala ustupovat šikmo doleva dolů. V okamžiku jsem se rozhodl, uchopil vedle odložený troják a jelena hledal v puškohledu. To se mi podařilo včas i se zamířením. Zmáčkl jsem spoušť. Zahlédl jsem, že jelen po ráně zavrávoral a pak mi ze zorného pole zmizel. Bylo to dosti daleko, asi dvě stě metrů. Věřil jsem si, že jsem ho zasáhl. Host se mi nabídl, že půjde vyšetřit nástřel. Byl jsem tím velmi potěšen, protože samotnému by mi to trvalo dlouho. Požádal jsem ho, aby ho označil. Hlásil mi, že našel barvu, kterou chvíli sledoval. Barva byla sytě červená a ukazovala spíše na ránu svalovou, což se později potvrdilo.
Shodli jsme se, že bude nutno udělat dohledávku jelena pomoci loveckého psa. Když jsem se vrátil domů, očekával mě mladší syn Slávek. Byl rovněž v lese. Našeho jelena pozoroval z kazatelny zvané "bez střechy", jak postupuje směrem k nám. Střílet nemohl, byl příliš daleko. Ptal se, zda jsme stříleli. Informoval jsem jej o průběhu lovu. S mým souhlasem volal svého kamaráda, který vlastnil mladého barváře, a nabídl mu provést dohledávku ještě večer. Využil této nabídky a do hodiny přijel i se svým psem. Lovecký host mezitím odjel s tím, že v sobotu nemůže přijít. Domluvili jsme se, že budeme pokračovat v lovu v neděli ráno.
Ještě večer za tmy jsem vyvezl syna a jeho kamaráda s barvářem na hřeben Nořiče a nasměroval je na nástřel. Oba pokračovali v dohledávce, já jsem se vrátil k autu a dojel jsem na dohodnuté místo. Parkoval jsem na spodní cestě v dolním okraji paseky. Vystoupil jsem z auta a za chvíli slyším, jak hoši postupují po stopě houštinou. Pes dobře držel pobarvenou stopu, přesto se rozhodli dohledávku ukončit, aby ve tmě postřeleného jelena nezvedli. Se synem jsme se domluvili, že o další dohledávku požádáme kamaráda, jehož barvář byl starší a po zkouškách. Zastihli jsme ho ještě večer na telefonu a domluvili s ním dohledávku na příští den.
Ráno jsem celou společnost - syna Slávka a přítele Josefa s barvářkou - vyvezl pod včerejší paseku. Jel s námi ještě můj vnuk David. Vlastní dohledávku začali od nástřelu. Pes kopíroval již ověřenou stopu a došel na cestu, kde jej přítel vypustil na volno. Terén pod cestou byl velmi náročný, neboť porost byl po intenzívní prořezávce a nebylo možno pokračovat se psem na řemeni. Za krátkou chvíli začal pes postřeleného jelena hlásit. Začalo to být veselejší, líbilo se to i vnukovi. Jeho hlas se zvučně ozýval v celém údolí Malé Ráztoky. Pes jelena několikrát stavěl. Ten, následován barvářem, postupoval do údolí, a teprve dole nad potokem se ho podařilo příteli dostihnout a dostřelit.
Znovu se prokázala nepostradatelnost dobrého barváře v honitbě s jelení zvěří. Byl jsem velice spokojen s tím, že jelen byl díky příteli Josefovi dohledán. Vřele jsem mu poděkoval přímo na místě. Společně s ním jsme zhodnotili trofej nerovného dvanácteráka. Levou lodyhu tvoří nadočnicový desaterák zakončený nahoře vidlicí. Pravý paroh má kratičký deformovaný očník, pak nadočník, opěrák a nahoře slabou trojhrotou korunu. Má střela mu rozdrtila pánevní kloub levého zadního běhu, byla smrtelná. Přítelův pes mi zachránil jak zvěřinu, tak i dobrou trofej.
S loveckým hostem jsme uspěli v neděli ráno, kdy jsme na Okruhlém ulovili jelena první věkové třídy, slabého šesteráka. Do naší pokladny přispěl částkou asi šesti tisíc korun, jako poplatek za uskutečněný lov. S prožitými loveckými zážitky byl spokojen. Byl rád, že si od nás odvezl druhou jelení trofej.






Zpracování dat...