Časopis Myslivost

HLUČNOST NA POSEDU

Myslivost 9/2005, str. 28  © Dr.Ing.Jiří HANÁK
Vážená redakce, potřebuji poradit, mám přítele,myslivce se kterým chodím pravidelně do lesa.On mi tvrdí, že mu nosím smůlu, proto nic nestřelí. Víte, pane doktore, ono ani nic nevyjde, protože můj přítel stále frká, šustí nevhodným oděvem, nadává, že je mu špatně a má smůlu, protože jsem tam já. Dokonce přijímá a odesílá SMS z mobilního telefonu. Můžete mi odpovědět, zda je zvěř na tyto podněty háklivá?


Otázka má dvě roviny. První se týká tzv. "přivolání smůly". Myslivecká pověrčivost je stará jak lov sám. U přírodních národů hraje dokonce převažující roli v případě úspěchu či neúspěchu při lovu do dnešních dnů. I v historii naší myslivosti zaujímá velký díl oblast pověr, mýtů, zvyků a obyčejů, které měly přinést lovecké štěstí a střelecký úspěch. Například lovecké ručnice se před prvním použitím magicky zaříkávaly k přesné střelbě. Známé byly postupy odlévání stříbrných kulí v noci o svatém Jánu na křižovatce lesních cest s boží mi mukami. Velmi rozšířené bylo i používání různých talismanů od jezevčích štětiček, zaječích paciček, přívěsků z kořene tisu nebo madragory nebo z grandlí. Grandle se jako ozdoby používají dodnes. Můžete občas slyšet od pověrčivých myslivců, že by na oděvu z důvodu loveckého štěstí měla být ozdoba ze stříbra nebo knoflík jiného typu než ostatní, nejlépe ze staré nebo adeptské uniformy. Někdo zase nedá dopustit na zásadu, že by na krku měl být nošen zlatý medailon se reiléfem sv. Jiří atd. Je faktem, že jedna velmi pevná pověra přinášející smůlu v lovu bylo potkat na cestě do lesa starou bábu a i dnes mnozí věří, že žena na posedu je věc smolná. A naopak i dnes mnoho myslivců dodržuje prastarý zvyk - těsně před lovem dotykem intimních ženských míst prstem, který klade na spoušť. Tak bychom mohli dlouho pokračovat ve výčtu dalších mýtů, obyčejů i složitých pověr a čarovných postupů.
Jiný aspekt otázky je ryze praktický. Civilizační tlak způsobil, že zvěř je velmi plachá a obezřetná. Je vybavena výborným čichem, sluchem i zrakem. Zejména čich a částečně i sluch jsou pro ni zásadními smysly, kterým identifikuje případné nebezpečí. Lidský pach je pro zvěř nejvarovnějším indikátorem. Např. v Německu byl uveden na trh feromonový přípravek s prvky pachu lidského potu k odpuzování černé zvěře od polí. Zkušenost ukázala, že divoká prasata tuto překážku nepřekročí ani k nejlákavějšímu žíru. Někteří lidé vylučují pot s intenzivním pižmem, které sami necítí, ale zvěří je vnímán velmi intenzivně. Proto je před lovem důležitá hygiena, zejména v létě kdy se člověk více potí. V USA se dokonce používají speciální mycí a prací prostředky potlačující lidský pach. Problémem, zejména u dam, je používání různých kosmetických přípravků s intenzivními vůněmi. Nejlepší je používat antiperspirant, který zabraňuje rozkladu potu a jeho pachu, ale jen ten, který má velmi nenápadnou vůní nebo je zcela bez vůně. Je faktem, že dva lidé na posedu znamenají minimálně dvojnásobek zdroje pachu pro zvěř a tím větší riziko zrazení.
V případě lovu je velmi zásadním činitelem vzdálenost od zvěře a zejména směr větru. Pokud vane vítr od lovce ke zvěři, je vcelku zbytečné vysedávat i na posedu. Stejně tak pokud při cestě na posed je neobezřetně překročena obvyklá stezka příchodu zvěře, protože i pach zanechaný ve stopě je pro zvěř To platí především pro divoká prasata, pokud jsou vedena zkušenou bachyní a obzvláště pro kňoury, ale pro zvěř jelení a další.
Považuji za potřebné zmínit se i o pachu lidské moči. Ze zkušenosti mohu konstatovat, že i zkušení myslivci v tomto ohledu často udělají chybu. K tomu je třeba poznamenat, že značky močí jsou obecně pro většinu živočichů základním identifikátorem označení teritoria a na její pach jsou obzvláště citlivé. Lidskou moč zvěř navětří, při dobrém větru, i na vzdálenost 300 - 400 metrů, takže pokud si lovec "uleví" v sousedství posedu, jeho šance na úspěch se značně sníží, ne-li zcela zmaří.
Oděv na posed a k lovu vůbec by měl odpovídat klimatickým podmínkám a měl by být vždy z měkkých nešustivých materiálů. Nepřekonatelná je zřejmě v tomto ohledu oblíbená hubertusovina. Zvěř je velmi vnímavá na všechny neobvyklé zvuky. Prasknutí větve je velmi varující, ale zejména zvuky v lese neobvyklé např. zvuk umělé hmoty, šustivý hluk oděvu z umělých vláken a zejména zvuk kovu, kdy stačí i malé cvaknutí pojistky, způsobí zrazení zvěře. O zvuku mobilu snad se není třeba ani zmiňovat. Jiným "hlukem", který může být působen ve dvojici na posedu je hovor. Lidský hlas, pronášený i velmi tichým hlasem se nese lesem i několik stovek metrů a zvěř samozřejmě zradí. Dalším významným "zradidlem" pro zvěř je pohyb. Zvěří je pohyb velmi dobře vnímá. Má široké periferní vidění a zaznamená pohyb, i když se přímo nedívá ke zdroji pohybu. Zejména rychlý pohyb je zvěří velmi vnímán. Platí to především při pohybu na zemi, při šoulání, ale i na posedu a dokonce i na kazatelně, zejména tam, kde jsou průhledná okénka v protilehlých stěnách.
Závěrem lze konstatovat, že nejen na šoulání, ale i na čekanou je třeba volit vhodné nehlučné oblečení, nepodceňovat produkci přirozených pachů a pokusit se je maximálně eliminovat a zejména je třeba chovat se co nejtiššeji. Opatrné a tiché chování je nutné i na kazatelně, i když zde některé menší prohřešky jsou utlumeny stěnami, ale dvojnásob opatrnosti platí na otevřeném posedu.
Pokud je lovec doprovázen další osobou, je to určitý problém pro oba. Pro lovce v každém případě přítěž a oběť, dvojnásobně zvyšující výše uvedená rizika neúspěšného lovu a pro další osobu závazek správného vybavení a důsledného mysliveckého, zejména tichého chování při čekání a celém pobytu na lovu.
C Dr.Ing.Jiří HANÁK
Snímek Jaromír Zmur st.

Zpracování dat...