Časopis Myslivost

JELENÍ ZVĚŘ V Oderských vrších

Historie chovu jelení zvěře na Libavé  Ing. Lubomír KLEMENT
Národní přehlídka trofejí Natura Viva 2005 v Lysé nad Labem nabídla návštěvníkům jedinečný pohled na úroveň chovů jednotlivých druhů lovné zvěře v naší republice. Pro běžného myslivce byly nejvíce přitažlivé panely s trofejemi jelenů, srnců, muflonů a kňourů. Nejsilnější trofeje daňků pocházely v drtivé většině z obor a na mnohých bylo až nápadně vidět, co dokáže cílená výživa. Mne jako myslivce, který prakticky celý svůj život prožil v lesích Oderských vrchů v honitbě Libavá, nejvíce zajímaly trofeje jelení, mezi nimiž více než polovina zlatých a stříbrných pocházela právě z této honitby.
Trofejí hodnocených zlatou medailí bylo celkem 19, z toho 7 pocházelo z Libavé, 11 z oborních chovů a jedna snad také z volnosti - Židlochovice. Nutno však doplnit základní tabulku zlatých jeleních trofejí o dvě zlaté p. Zubíčka, uvedené na doplňku k hodnocení, které by byly v pořadí 11. - 218,05 b. CIC a 15. - 215,76 b. CIC.
Stejně výrazně se prosadily trofeje z libavské honitby i mezi medailemi stříbrnými. Na výstavě jich bylo touto medailí celkem ohodnoceno 50, z toho z Libavé pocházelo 27 a ještě z přilehlých honiteb 2. Z obor pocházelo 5 trofejí a ve volnosti celé ČR bylo uloveno 16 trofejí.
Celkem tedy bylo v Lysé nad Labem hodnoceno 69 trofejí jelena evropského v hodnotě zlatých a stříbrných medailí. Honitbu Libavá (bývalá jelení oblast Oderské vrchy č.3) jich zde reprezentovalo 36, což je více než polovina.
Protože jsem byl jedním z těch, kteří pokládali základy tohoto chovu před padesáti lety a jsem v současné době téměř poslední pamětník, dovolím si zde zhruba popsat postupný vývoj tohoto půlstoletí starého chovu. Cesta to byla dlouhá a zdaleka ne jednoduchá, než-li bylo dosaženo těch výše zmiňovaných pozoruhodných výsledků.
Myšlenka založit chov jelení zvěře v honitbě Libavá (vojenský výcvikový prostor Libavá) se zrodila někdy v roce 1955. Oderské vrchy leží na spojnici Jeseníků a Moravskoslezkých Beskyd, takže přirozenou migrací se zde již nějaké jednotlivé kusy jelení zvěře pohybovaly. Pro zvýšení kmenového stavu této zvěře byla zbudována velmi primitivní aklimatizační obůrka o rozloze několika hektarů kolem Smolenských luk. Do obůrky bylo vypuštěno asi šest kusů jelení zvěře, která pocházela z honitby Březina (Vojenské lesy a statky Plumlov) na Drahanské vysočině. Nebyl to zrovna šťastný výběr, protože kvalita zvěře byla poměrně velmi nízká. Průměrná hmotnost laně kolem 50 kg a hmotnost jelena mezi 80 až 100 kg.
Je zde třeba říci, že myšlenka přivést na Libavou jelení zvěř nebyla hned od počátku všemi lesníky přijata příznivě. Náhorní rovina kolem lokality Zelený Kříž je zalesněna převážně smrkovými porosty, které právě tam, kde se počítalo s hlavním soustředěním jelení zvěře, byly mimořádně kvalitní a dobře vzrůstavé. Již tenkrát bylo upozorňováno na to, že čisté smrkové porosty a jelení zvěř nejde dosti dobře dohromady.
Nakonec zvítězila mladší generace lesníků, kteří toužili mít v honitbě královskou zvěř. Ty druhé chlácholili tím, že bude přísně dbáno, aby se stavy zvěře udržovaly na únosné výši. Bohužel to byly sliby již od počátku nesplnitelné.
Dovezená zvěř z obůrky během několika dnů utekla a v letech 1957 až 1959 bylo ještě přivezeno asi 8 kusů jelení zvěře ze Slovenska (výhradně zvěř holá) a ještě další z Kralického Sněžníku. Evidence původu a počtu dovezené zvěře jelení vedl tehdejší hlavní inženýr ing. Frýbort, ale po jeho odchodu zmizela
Zhruba deset roků byla zvěř přísně hájena, neprováděl se ani nejnutnější odlov. Když v roce 1962 spatřil světlo světa myslivecký zákon č.23, který byl na svoji dobu mimořádně kvalitní, byla v roce 1964 ustanovena jelení oblast "Oderské vrchy čís.3". Počítalo se s rozlohou 10 000 ha ležících na území lesní správy Potštát a Velký Újezd. Plánovaný kmenový stav byl 120 kusů z toho 50 jelenů, 50 laní a 20 kusů zvěře mladé.
Ještě při ustavení poradního sboru inženýr Nevrlý (hlavní pěstitel podniku) velmi vážně varoval před důsledky tohoto rozhodnutí s poukazem na předpokládané velké škody na mladých smrkových porostech. Náznaky se již začínaly objevovat. Nás mladé a nadšené myslivce však nepřesvědčil, ale bylo rozhodnuto, že se okamžitě začne se zvěří hospodařit a bude stanoven plán lovu, přesně podle ustanovení nového zákona.
Bohužel, ať již vlivem špatného sčítání vypočteného jen z počtu vysazených kusů zvěře, nebo podceněním vlivu migrace, byly počáteční plány lovu velice nízké a stavy jelení zvěře rychle narůstaly. Zvěř se během dalších deseti let rozšířila po celé honitbě. Ukázalo se, že se nepodařilo udržet stavy jelení zvěře na plánované výši, ale na druhou stranu bylo možné pozorovat, že úživnost honitby se výrazně podílela na stále stoupající kvalitě chovu.
Ale nejvíce zajímavé bylo to, že si jelení zvěř i po téměř dvaceti letech stále uchovávala habitus zvěře podle svého původu. Prakticky bez problému bylo možno poznat zvěř, které jsme říkali "Plumlováci". Tato zvěř byla viditelně slabší a v letní srsti celočervená. Zatímco se výrazně odlišovala zvěř "tmavá", která byla daleko silnější (laně kolem 80 kg a jeleni 160 - 180 kg) a v letní srsti byl výrazně patrný tmavý až černý hřbetní pruh.
Když jsem se v polovině sedmdesátých let ocitnul na podnikovém ředitelství, součástí mé pracovní náplně byla i starost o rozvoj myslivosti v honitbě. Pod vlivem svých zkušeností z provozní praxe jsem okamžitě zdvojnásobil plán lovu jelení zvěře. Zároveň byl vydán pokyn, aby byla průběrným odstřelem postihována zejména slabá, červená zvěř, kterou bylo možno až do října dobře rozeznat.
V tu dobu jsem také dokončil myslivecké postgraduální studium a vlivem poznatků zde získaných jsem došel k závěru, že má-li se stávající chov dále zlepšovat, nelze vycházet jen z rámcových směrnic zákona, ale kvalita naší zvěře, která již počínala přesahovat průměr jelení zvěře celostátně žijící ve volnosti, nutně potřebuje daleko přesnější a podrobnější směrnice průběrného lovu.
Začal jsem proto připravovat "Zásady průběrného lovu spárkaté zvěře v honitbě Libavá". Nás v této části nejvíce zajímala pravidla pro jelení zvěř. Tato pravidla se dala shrnout tak, že byla vystřelována veškerá slabá (červená) zvěř, laně do hmotnosti 70 kg a u jelenů byl potlačen vůdčí znak v počtu výsad, ale chovná hodnota jelení trofeje se posuzovala délkou, sílou a rozlohou lodyh - samozřejmě úměrně k věku.

Vliv úživnosti oblasti
Nejen já, ale všichni kdo v honitbě Libavá jelení zvěř lovili, se domnívali, že výrazný vliv na kvalitu jelení zvěře měla zvěř pocházející ze Slovenska. V posledních letech jsem se ale přesvědčil, že tomu tak není.
Počátkem devadesátých let jsem navštívil několik přehlídek a výstav trofejí zejména u sesterských podniků VLS (odkud dovezená zvěř pocházela) a byl jsem zaskočen. Na těchto přehlídkách jsem mohl pozorovat vždy nejméně dva až tři vyhraněné typy habitu paroží, které se více či méně odlišovaly od typu paroží, které jsme prosazovali u nás.
Tamnějšími kolegy mi tato skutečnost byla vysvětlena vcelku jednoduše. Slovenské velkostatkářské honitby byly před první světovou válkou převážně v držení maďarské šlechty, která v touze po větších možnostech lovu stavěla ve velkém obory pro jelení zvěř a do nich vysazovala zvěř dovezenou z celé Evropy. Tato zvěř pocházela převážně z obor, ve kterých si během let vytvořily charakteristické typy ve stavbě paroží. Při pozemkové reformě byly obory zrušeny, zvěř pobita a jen malé zbytky uprchlé zvěře se promíchaly s jelení zvěří žijící v nejbližším okolí.
Zásadní vliv na kvalitu libavské jelení zvěře měla a stále má vysoká úživnost honitby. Do konce osmdesátých let se v prostoru obdělávalo téměř 3000 hektarů orné půdy, ale i plochy kolem bývalých vesnic (kdysi také orná půda), byly stále pokryty poměrně kvalitním travním porostem. Jetelotravní porosty na orné půdě byly zvěři dostupné po značnou část roku, možná s výjimkou ledna či února, pokud byla vysoká vrstva sněhu.
Za velmi podstatné pokládám skutečnost, že velká část vojensky využívaných ploch zarostla vhodnými okusovými dřevinami jako jsou jíva, jeřáb, plané trnky a hrušně a ovšem ještě celou řadou dalších keřů, které poskytují pastvu i v zimním období.
Domnívám se, že nezanedbatelný vliv mají i rozsáhlé klidové zóny, kde během roku nevstoupí lidská noha. Tyto prostory jsou chráněny od běžného civilizačního a turistického ruchu, který v mnoha jiných honitbách způsobuje častý stres se všemi dopady na životní funkce živé zvěře.
Vyjmenované podmínky spolu s cílevědomým průběrným odlovem, položily základ k nynějšímu vysoce kvalitnímu chovu.

Současný stav
Počátkem devadesátých let (v době před náhle enormně zvýšeným kmenovým stavem), byl již libavský jelen dobře prošlechtěn a vyznačoval se jednotným typem ve tvaru paroží. Náhodné odstřely prokazovaly, že dobře založený pětiletý či šestiletý jelen nosil již nejméně trofej v bronzové hodnotě. V chovu se již zřídka vyskytovali nekorunoví jeleni a plnění plánu lovu podle stávajících pravidel bylo stále obtížnější.
Zásada o lovu ve třetí věkové třídě, kdy může být loven jen jelen starší 12 let, vedla ke stále se snižujícímu počtu ulovených jelenů v této třídě. Navíc k tomu přistupovala i podložená obava, že ti nejsilnější jeleni mizí v tichosti mimo oblast. Tím pádem mohl být plán lovu jelenů plněn jen zvýšeným odstřelem v nižších věkových třídách.
Popsaná skutečnost nutně volala po změně - po změkčení pravidel, zejména ve snížení věkové hranice pro lov vyzrálého jelena ve třetí věkové třídě. Při tom bylo uvedeno, kteří korunoví jeleni nižších tříd již nejsou považováni za chovné. Značnou měrou k tomuto rozhodnutí přispělo i zavedení poplatkového lovu, o který byl ve zdejší honitbě velký zájem.
Bohužel v tu dobu se seběhlo několik okolností, které výrazně a nutno podtrhnout, že i velmi nepříznivě ovlivnily situaci v chovu jelení zvěře v honitbě.
Za nejnebezpečnější považuji nenormální zvýšení kmenového stavu jelení zvěře, který nedokázal zastavit ani rok co rok se zvyšující plán lovu. Podle mého názoru to mělo dvě hlavní příčiny. Jednak byly asi silně podhodnoceny počty kusů upytlačených sovětskou armádou, což se výrazně projevilo u všech druhů spárkaté zvěře po jejich odchodu, a jednak nemalou měrou k tomu pravděpodobně přispěla i zvýšená migrace jelení zvěře. Ta k nám přicházela z Jeseníků, kde v tu dobu byl na jelení zvěř vytvářen enormní tlak vlivem silných redukčních odlovů, a ne vždy nejvhodnější formou. V tomto úsudku nás utvrzovalo zjištění, že se začaly lovit ve zvýšené míře trofeje pro náš chov netypické (úzká rozloha a krátké lodyhy). V tu dobu byla také zaznamenána snížená hmotnost ulovených kusů, zejména u zvěře holé, mladé a jelenů první věkové třídy.
Obávám se, že nezanedbatelný vliv na kvalitu chovu spárkaté zvěře v honitbě bude mít i prudké snížení ploch obdělávané půdy v prostoru. V současné době se zemědělsky obdělává jen zanedbatelné procento z původní výměry.
Zvýšené příjmy v myslivosti z poplatkových lovů sice umožňují více investovat do péče o zvěř jak formou mysliveckých políček, tak také v zimním období je předkládáno větší množství kvalitního krmiva. Zůstává ale na současných mysliveckých hospodářích, aby posoudili, zda výměra políček je dostatečná a zda se na nich rodí kvalitní pastva úměrná vynaloženým nákladům.

Pohled do budoucna
Má-li být zachována kvalita jelení zvěře v honitbě Libavá, je bezpodmínečně nutné zásadně snížit stávající jarní kmenové stavy, které ve svém důsledku poškozují sama sebe a mají velmi nepříznivý dopad na škody v lesních porostech.
Nejsem také přesvědčen, že omezovaný lov podprůměrných špičáků je přínosem pro kvalitu chovu jelení zvěře v honitbě.
Na druhou stranu se ale musí stále hlídat, aby i při nutném snižování stavů byla dodržována stávající platná pravidla pro průběrný lov jelení zvěře. Mám na mysli šetřit hlavně dobře založené mladé jeleny s výraznou délkou lodyh a laně o hmotnosti nad 80 kg.



Zpracování dat...