Časopis Myslivost

NENÍ POJISTKA JAKO POJISTKA

Myslivost 9/2005, str. 42  Jaroslav ŠPRONGL
NENÍ POJISTKA JAKO POJISTKA
Ještě než se vrátíme k rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky týkajícím se myslivosti (a že jich od loňského listopadu přibylo!), zabrousíme po případu „veterinárním“ k případu „pojišťovacímu“.


Začátek září byl, jak už se to tak stává, opravdu teplý, prostě vydařené babí léto. A tak si myslivecký hospodář s pomocníky vynesl stolek, u kterého kontroloval doklady před honem na kachny, hezky z klubovny na sluníčko.
Hosté se trousili v pěkném počasí už hodinu před skutečným začátkem uvedeným na pozvánkách. Hospodář ale netrpělivě vyhlížel ty hlavní, nejvzdálenější a nejdůležitější, partu Italů, kteří sem, k jihočeským rybníkům, mířili pravidelně už několik let (tedy ne, že by tu štreku urazili najednou, nocovali většinou v Rakousku). Také díky nim si mohlo jejich malé myslivecké sdružení dovolit rok co rok vypouštět stovky kachen a ještě na tom něco vydělat na ostatní provoz honitby.
"Už jedou, táto!" přiběhl zadýchaně hospodářův syn, kterému věk ještě nedovolil připravovat se na zkoušky z myslivosti, ale svými znalostmi by dal možná leckterému podstatně staršímu adeptovi "na frak". Hospodář povstal se širokým úsměvem, aby hosty, kteří se už hrnuli ze dvou mikrobusů, přivítal. "Benvenuti!" vyslovil pečlivě, jak ho to za ta léta zahraniční hosté naučili. "Nazdar!" předvedl pro změnu šéf jižanské výpravy svůj jazykový talent.
Jako už staří známí se domácí myslivci a lovci z Itálie zdravili, i nějaká ta kapka do hrdla vklouzla, i když se to před honem nemá a vlastně ani nesmí. Jednatel mysliveckého sdružení, který se z hosty domluvil obstojně anglicky, je pak požádal o kontrolu dokladů.
"A co pojištění?" ptal se po kontrole ostatních průkazů ještě hospodář. "Insurance, please?" překládat jednatel. "Assicurazione!" klepl se do čela Mário, jak říkali vedoucímu Italů, a vytáhl z kapsy nějaký lístek, stejně jako postupně i další zahraniční hosté. Hospodář do něj koukal jak vrána na supa: "Vyznáte se v tom, chlapi?" obrátil se na kolegy. Všichni jen vrtěli hlavami a jednatel podotkl: "Asi to bude od jejich pojišťovny ."
A hned se nechal v angličtině ujistit, že je všechno O.K. a předložená potvrzení o pojištění se opravdu týkají myslivosti. "No já nevím," váhal ale hospodář dál nad italsky popsanými kartičkami. "Co teď naděláš?" vyvracel jeho obavy další z místních myslivců. "I kdybys nakrásně chytil na telefonu zástupce Halali u našeho omsu, než by přijel a vyřídil to, bude večer. A víckrát sem pak ty borce nedostaneš!" "Však se nic nestane," přidal se další, "jako vždycky!" "Tak dobrá, asi máte pravdu!" přikývl nakonec opatrný myslivecký hospodář - a hon mohl začít.
Ten byl mimořádně vydařený. Ve všech třech lečích na třech rybnících, položených nedaleko od sebe, kachny opravdu létaly a létaly, střelci pálili o sto šest, psi se ochotně vrhali do vody a přinášeli.
Při poslední leči stáli Mário s jednatelem mysliveckého sdružení v rákosí v jedné ze zarostlých zátok největšího rybníka a také si lov dosyta užívali, když se kolem ozvaly výkřiky: "Liška! Za námi jde liška!!" Ital se tázavě podíval na svého "tlumočníka". "Fox! Behind us!" překládal jednatel sdružení. "Volpe!" porozuměl Mário, bleskurychle se otočil - a protože v rákosině zahlédl cosi jakoby zrzavého, bez rozmýšlení po tom vystřelil. V té chvíli ovšem dosavadní pohoda na lovu skončila - z rákosí se ozvalo kňučení poraněného psa.
"Ten blbej Talián mi snad postřelil Axe!" nebral si servítky Tomáš, majitel českého fouska - a bohužel měl pravdu. Touhle typicky italskou ukvapeností kombinovanou se smůlou hon prakticky skončil - ale to by se tak moc nestalo, protože stejně spěl k závěru a výřad už byl dostatečně bohatý. Horší byly obavy, aby neskončil také Ax.
-----
Dosud úspěšný hon tedy nečekaně a nešťastně skončil a náš příběh tady vlastně teprve pořádně začíná. Italové z té události byli stejně nešťastní jako domácí, Mário a jeden z jeho parťáků naložili do mikrobusu postřeleného psa s jeho majitelem i hospodářem a jednatelem mysliveckého sdružení a vyrazili k nejbližšímu veterináři. Naštěstí nebylo zranění úplně nejvážnější, statečný a odolný fousek přežil. U veterináře také hned všechno sepsali, hlavně aby byly podklady pro zahraniční pojišťovnu, protože Italové je stále ujišťovali, že ta všechny škody bohatě srovná. A že nebyly malé!
Statečný Ax sice přežil a po nedlouhém čase se zase mohl dokonce vrátit "do práce", ale broky, co ho zasáhly, i následky série zákroků a operací na něm stopy přece jen zanechaly. Hlavně už se nedal využívat jako chovný pes a jeho výkony pochopitelně také nebyly stoprocentní. A co stály všechny veterinární zákroky, o tom by mohl povídat každý kynolog, kterého něco podobného, úraz nebo vážná nemoc jeho čtyřnohého kamaráda, potkalo.
Všechno ale bylo poctivě a podrobně ještě jednou sepsáno na poslední leči, kde se po návratu malé veterinární výpravy s ošetřeným fouskem zase nálada pomalu zvedala, když se všichni dozvěděli, že k nejhoršímu nedošlo. Kolovaly nejen pohárky bolestného pro Axova majitele Tomáše a další členy domácího mysliveckého sdružení, ale také opakovaná ujištění Italů, že s náhradou utrpěné škody nebude žádný problém. Což stvrdili Mário i další zahraniční lovci svými podpisy na hlášení o pojistné události pro jejich pojišťovnu, které sepsal (pro jistotu s pomocí slovníku) v angličtině jednatel. A aby se vše urychlilo, přibalili si to hlášení Italové do zavazadel, když druhý den po poledni, protože po bouřlivé poslední leči bylo třeba pořádně se vyspat, opouštěli příjemný penzion poblíž rybníků na cestě domů.
-----
Pak se dlouho nic nedělo. Když se změnila číslice letopočtu, začal tedy výbor jihočeského mysliveckého sdružení na nátlak poškozeného kynologa, ale i dalších členů, jednat. Nebylo to ovšem jednoduché, protože neměli ani adresu údajné italské pojišťovny. Při kontrole dokladů psal hospodář do příslušné kolonky pojištění jenom "ano" a kopii hlášení pro pojišťovnu si v té euforii poslední leče zapomněli pořídit.
Napsali tedy Máriovi. Ten po delší době odpověděl - všechny upřímně pozdravoval, těšil se na podzimní hon a netušil, v čem je problém, protože hlášení pojišťovně poctivě odevzdal. Na důkaz toho byla v dopise přiložena kopie jakéhosi potvrzení v italštině. Tím získali alespoň adresu, kam hned šel dopis v angličtině. To už Ax přestal navštěvovat veterináře, jinak se nedělo nic.
Po další urgenci přišel za nějakou dobu dopis v italštině. Nechali si ho oficiálně přeložit (a náklady mysliveckého sdružení tak rostly). Pojišťovna potvrzovala zaregistrování případu, který řeší a prověřuje. Uvítal by ovšem italský překlad hlášení o pojistné události. Následovala spousta pojišťovacích a právnických kliček, z nichž se dalo vyčíst jen to, že požadované proplacení náhrady není vůbec jisté. Pak ještě dopis obsahoval žádost o řadu dokumentů a vyjádření, potvrzujících výši škody a nároky na její uplatnění. Ve sdružení to všechno sehnali, dopis i přílohy nechali tentokrát přeložit raději rovnou do italštiny a poslali na jih. To už se blížil odstřel srnců.
K další korespondenci jen stručně. Italská pojišťovna chtěla přesné údaje o Máriovi. Naši je poslali, ovšem až poté, co je od něj po nějaké době získali. Pojišťovna zpochybnila, že uvedenou pojistku lze uplatnit na náš případ, ale celou záležitost ještě neuzavřela - bylo možno odvolat se a doplnit další informace. Jenže to už se rozhodli uzavřít celý případ jihočeští myslivci, kde proběhla na výboru následující diskuse.
"Chlapi, já bych měl takovej návrh," pravil pokladník mysliveckého sdružení. "Sezóna byla dobrá, něco na kontě máme, tak z toho přestanem utrácet za zbytečnou korespondenci s italskejma pojišťovákama a proplatíme Tomášovi, co musel vypláznout za všechny ty trable a Axem, sami." "To se prohnem," poznamenal jednatel. "Ale můžem si za to sami, když jsme jim kývli na ty jejich papírky," vložil se do debaty myslivecký hospodář: "Já jsem pro pokladníkův návrh." A byli pro něj nakonec všichni.
"A co s Talijánama. Pozvat?" připomněl pak předseda blížící se sezónu kachních honů. "Proč ne?" mínil pokladník "Aspoň nám zacelí tu finanční díru po výplatě Tomáše ." "Ale s jednou podmínkou!" ozval se rázně myslivecký hospodář: "Pojištění jim zařídíme u naší pojišťovny! Co kdyby se zas někdo z nich ustřelil?"
Tenhle návrh schválilo na nejbližší schůzi i celé myslivecké sdružení, jen Tomáš konstatoval, že čistě náhodou se v termínu honu s Italy žení jeho vzdálený bratranec, takže se i s Axem omlouvají. No - nikdo se mu nedivil, ani ho k účasti nepřemlouval.
A když pak italská pojišťovna urgovala další podklady, pokud možno v italštině, ani jí už neodpověděli.
Na motivy skutečného případu volně zpracoval Jaroslav ŠPRONGL

Zpracování dat...