Časopis Myslivost

Navštívili jsme OMS Liberec

Myslivost 9/2005, str. 36  Ing. Pavla Ščevlíková
Jizerské hory - nejsevernější české pohoří. Kraj strmých skalnatých svahů, zádumčivých rašelinišť, lesů bez konce. Kraj divoký ve své prehistorické zachovalosti a zároveň po věky obývaný lidmi. Ovlivněný člověkem a současně hluboce ovlivňující své obyvatele ve vzácné harmonické jednotě. Takovou bývala krajina v roce 1968, kdy byla pro její ochranu vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jizerské hory, jedna z nejstarších v České republice. Tak charakterizuje tento kraj literatura a opravdu, na to, že Liberec je šestým největším městem České republiky, potkáte jen málo lidí, kteří nejsou zdejší přírodou a vyžitím v ní ovlivněni. Poznáte to již na první pohled podle zevnějšku zdejších obyvatel a při delším pobytu vás o tom přesvědčí také jejich charakter. Pro dnešní díl našeho seriálu jsme si jely popovídat s jednatelkou OMS Liberec Věrou Bouzkovou.


Říká se, že do Liberce přijde jaro, až když z Ještědu zmizí první sníh... Je to pravda?
Určitě. To pravé jaro zde začíná později, než v jiných krajích, protože Liberec je znám svou polohou tak trochu odvrácenou na sever a jaro, lépe řečeno slunce, začíná otvírat přírodu později. Pak je zde ale hned téměř léto a překrásný podzim, plný barev a vůní.

Jizerské, ale i Lužické hory, jejichž část spadá do vašeho regionu, jsou známé svou druhovou rozmanitostí.
Většina území Jizerských hor je pokryta lesním porostem a od toho se do značné míry odvíjí i složení živočichů v tomto regionu. Původní smíšené lesy byly v minulosti z velké části nahrazeny monokulturami, ve kterých je druhová pestrost obecně nižší. Nejméně narušeným prostředím jsou horská rašeliniště, se svou typickou flórou a faunou a také oblasti pokryté smrkovým porostem tvořícím prales. V našem regionu žije velké množství ptáků, například křivka obecná, ořešník kropenatý, čáp černý, sýc rousný, lejsek malý, ale také tetřívek obecný. Zvláštní kapitolou jsou podzemní prostory v Jizerských horách, kde zimuje mnoho druhů státem chráněných netopýrů. Z velké zvěře je zde zastoupena srnčí, jelení, daňčí, černá, ale také mufloní zvěř.

Tento region je významnou rekreační oblastí. Nemáte problémy s neukázněnými turisty?
Příroda Jizerských hor uchvacuje návštěvníky svým drsným severským rázem a množstvím překrásných míst s ojedinělými přírodními výtvory. Jsou zde skvělé podmínky pro pěší i cykloturistiku, ale naštěstí je tu dostatek značených stezek, takže s nekázní turistů nemáme příliš starostí. Co mě zlobí, a proti čemu se velmi těžko dá něco dělat, jsou bezohlední motorkáři, kterých za posledních deset let notně přibylo. Jezdí nejen po lesních cestách, ale také po mýtinách, zalesněných pasekách, v roklích a v korytech potoků. Motorky jsou bez čísel a jejich řidiči mají helmy, ale i když se někomu podaří zjistit jejich totožnost, naše legislativa toto označuje pouze jako přestupek. Každý sport má mít své místo. Myslivci v pronajatých honitbách platí poměrně vysoké nájmy a přitom pokud chtějí do lesa jezdit svými vozidly, aby mohli vykonávat právo myslivosti, musí mít povolení k vjezdu od příslušné lesní správy. To mi přijde velice nespravedlivé a byla bych pro daleko vyšší postihy pro lidi, kteří přinejmenším porušují lesní zákon, nerespektují zákon o ochraně přírody a krajiny, způsobují škody na pozemcích a lesních porostech a zjevně ničí naši přírodu. Především ale plaší zvěř. Ta potom opouští svá stávaniště, zvláště v době, kdy vyrazí do lesa ještě houbaři. To jsou věci, které mě skutečně zlobí, zvláště když vím, že tento problém není jenom v našem regionu.
V zimním období je naše oblast vyhledávaným místem lyžařů, ale i na ně je pamatováno, takže nikdo nemá potřebu vydávat se mimo upravené běžecké tratě.

Jak jste se vypořádali s letošní dlouhou zimou?
Letos byla zima opravdu velice dlouhá. Byla abnormální sněhová pokrývka a myslím si, že kdo jen trochu mohl, věnoval se krmení minimálně dvakrát týdně. Úhyny byly značné, především u mladé zvěře. Největší ztráty jsme zaznamenali na jaře u mláďat zajíců a selat.
Také jsme letos měli problémy s úhyny srnčí zvěře na nehonebních pozemcích v okrajových částech Liberce. Ta se stahovala k obydlím a lidé jí předkládali nevhodná krmiva. Určitý problém představuje také venčení psů v těchto místech. Neuvázaní mazlíčci potom zvěř honí, a ta často hyne na zápal plic.

Zde se nabízí otázka, co děláte pro lepší informovanost veřejnosti?
Spolupracujeme s regionálním tiskem - Liberecký den. Také vyšel článek redaktorů statistického úřadu o přikrmování zvěře během této zimy a letošních úhynech. Jinak s tiskem jsme měli dobré, ale i špatné zkušenosti. V některých případech, kdy nebylo možné autorizovat články, pak vyšla veškerá propagace pro myslivost spíše negativně.
Velice mě mrzí zprávy v médiích prezentující, že myslivci nekrmí vůbec, nebo málo a že zvěř strádá. Veřejnost je třeba informovat o tom, že zvěř se přikrmovat má a že jsou to právě myslivci, kdo se o zvěř starají, a to především v zimách, jako byla tato. Také mě zlobí různá nařízení, která jsou vydaná pro honitby pronajaté LČR, kde se vydává přímo zákaz přikrmování.

Kolik máte honiteb ve Vašem regionu?
V současné době spadá pod OMS Liberec sedmdesát jedna honiteb, z toho čtyřicet šest spadá pod obec s rozšířenou působností Liberec a dvacet pět pod Frýdlant v Čechách. Spolupracují s námi však i honitby, které spadají pod Turnov. Jejich členové nám nadále platí členské příspěvky s pojištěním, protože před vytvořením krajů patřily jejich honitby pod OMS Liberec. Byly k nám přiděleny také některé honitby z Českolipska - jsou to Obora Heřmanice, Kněžice, Velký Valtinov-Postřelná, Jablonné v Podještědí a Petrovice.
Ze sedmdesáti jedna honiteb je padesát mysliveckých sdružení, čtyři honební společenstva, čtrnáct honiteb je v soukromém vlastnictví a tři spadají pod Lesy České republiky.

S jak početnou skupinou myslivců zde pracujete?
V současnosti evidujeme tisíc sto členů a příspěvek s pojištěním z výkonu práva myslivosti je, stejně jako na jiných okresech, pět set korun. Někteří tvrdí, že je to příliš vysoká částka, ale je nutné si uvědomit, že je to poplatek na celý rok a v ostatních státech v rámci EU jsou tyto příspěvky i daleko vyšší. Přesto si myslím, že by pojišťovna Halali, kde jsou myslivci převážně pojištěni, neměla zatím zvyšovat sazby. Cítím, že si tím nepomůže, naopak členská základna zvýšením příspěvků určitě ubude. I když se tato pojišťovna snaží reklamní i jinou činností myslivce zaujmout, není v některých situacích, například v případě úrazů z výkonu práva myslivosti, tak výhodná jako jiné pojišťovny.
Prozatím jsou počty myslivců relativně stabilní. Členská základna se během roku mění, ale nakonec se její velikost pohybuje stále okolo tisíce.

Jak se Vám daří získávat nové členy?
Každoročně jsme měli okolo dvaceti adeptů, až letos se nám přihlásilo poměrně málo uchazečů. Myslím si, že zájem už nebude tak vysoký. V současnosti je dost velká konkurence mezi subjekty, které zajišťují zkoušky z myslivosti a podobné je to i s uchazeči o zkoušky pro myslivecké hospodáře.

V čem vidíte důvody poklesu?
Je třeba si uvědomit, že ubývá honiteb, kde výkon práva myslivosti vykonávají myslivecká sdružení. Zvyšuje se počet soukromých fyzických osob, které si honitby pronajmou a samy si rozhodují o svých členech. Takže po uzavření smlouvy například na dalších deset let se řadový myslivec do honitby třeba vůbec nedostane, bohužel. Pak je to také otázka finanční, protože v některých honitbách jsou nájmy dost vysoké a příspěvek, který se dnes pohybuje nejen ve stovkách, ale i v tisících, někdo prostě dát nemůže.
Také potřebné vybavení dnes odpovídající technikou a oblečením je pro někoho velice náročné. Zvláště mladí začínající myslivci, u kterých není myslivost rodinnou tradicí, si i z těchto důvodů nemohou takto nákladný koníček dovolit.
Na druhou stranu je zase dobře, že se dnes nestane myslivcem úplně každý. Člověk totiž musí mít k této činnosti opravdový vztah. Ten, kdo začne dělat myslivost pouze jako určitou módní záležitost nakonec zjistí, že to stojí nejen hodně peněz, ale také že je to především velká dřina, navíc časově náročná a tito lidé časem naše řady opustí.

Máte pocit, že jsou noví adepti dostatečně informováni o tom, co je během kurzu čeká?
Řekla bych, že "normální" adept, který ví do čeho jde, počítá s tím, že bude absolvovat přednášky, roční praxi a že za rok bude mít dostatek zkušeností k tomu, aby zkoušku z myslivosti dobře vykonal.
Bohužel jsou tu i tací, kteří chtějí získat lovecký lístek za co nejkratší dobu a rok je pro ně příliš dlouhý. Myslivecké zkoušky pak vykonávají někde jinde, rychleji i za vyšší poplatek. To bych však raději nechala bez komentáře.
Před dvaceti lety, i dříve, bylo velmi složité získat nejen lovecký lístek, ale především povolení k držení a nošení zbraně. V době tzv. totality byl každý dlouhou dobu prověřován, poplatek za kurs byl poměrně vysoký, praxe v honitbách trvala rok, ale i více, následovalo čekatelství na členství v honitbách, minimálně tři roky se čekalo na možnost koupit si dlouhou kulovou zbraň atp. Neskutečně nás to všechny otravovalo, ale stali se z nás myslivci, kteří si všeho daleko více vážili. Dnešní doba má však bohužel mnoho nedostatků a tak se najde mnoho mezer i v myslivosti. Někdy mám pocit, že například současná legislativa přímo nahrává pytlákům.

Vidím, že vás otázky okolo myslivosti hodně pálí.
To ano. Přeci jen už jsem myslivosti věnovala kus života a v dnešní době, kdy se vše mění, mám potřebu mluvit nejen o tom hezkém, ale především o tom, co je aktuální a čeho jsou všichni, s kým se na OMS setkávám plní. Například otázka dalších organizací, které existují kromě ČMMJ, jako je například Řád svatého Huberta, Profesionální myslivci a další. Myslím si, že konkurence a spolupráce s těmito organizacemi je nutná a zdravá. V souvislosti s tím se můžeme zamyslet třeba nad tím, zda Českomoravská myslivecká jednota je skutečně stále ještě JEDNOTA?

Když mluvíte o aktualitách - jaké změny přinesl vašemu regionu volební sněm?
Volební sněm dopadl jak se očekávalo. Ze sedmdesáti jedna honiteb navrhlo nové členy do komisí okresní myslivecké rady a dozorčí rady jen dvanáct, takže se příliš nezměnilo. Do OMR přibyl jeden nový člen, jinak je prakticky stejná, jen se změnil nový předseda myslivecké komise a komise kynologické.
Minimálně desetkrát, ale většinou každý měsíc, vydáváme okresní zpravodaj. Mrzí mě, že někteří uživatelé honiteb svým členům tyto zpravodaje nečtou a tím se mnozí myslivci, kteří by rádi pracovali v OMR nebo v komisích, nové zprávy ani nedozvědí. Jak tak poslouchám, tyto problémy jsou i v jiných okresech. Mnoho aktivních lidí takto ztrácí motivaci něco pro myslivost udělat.
Co je pro náš OMS také novinkou jsou naše webové stránky. Ačkoli nepatřím ke generaci, která je s počítači srostlá, velice chválím tuto možnost propagace myslivosti.

U aktualit ještě chvíli zůstaneme. Jak se vám líbila mezinárodní výstava v Lysé nad Labem? Měli jste zde vystavené nějaké významné trofeje?
Výstava trofejí se nám velice líbila, bylo se na co dívat. Za náš region jsme měli vystaveny trofeje muflonů, které pocházely především z oblasti Proseče pod Ještědem, z honitby Kamenný, kde byla v roce 1985 tato zvěř vysazena. Mufloní zvěř zde má vhodné podmínky pro chov a dostává se jí velké péče místních myslivců, kteří mají nejen vysokou odbornost, ale také morálku. Ne všude, kde se tato zvěř vysadila, se těší takové kvalitě.
V Lysé nad Labem jsme měli také vystaveny velice zajímavé trofeje srnců a lebky lišek. Výstava měla odpovídající úroveň a je třeba organizátorům poděkovat. Jen během tzv. Krajových dnů došlo u nás k několika nedorozuměním a své připomínky jsme již projednali na ČMMJ. Rozdělení na dny podle krajů je dobrý nápad a umožňuje to představení nejen myslivosti daných oblastí, ale také zajímavých osobností, které mohou přinést mnoho nového pro ostatní návštěvníky výstavy. Jen bych ráda prosadila větší zázemí pro zástupce kraje, aby měli dostatečný prostor pro svou presentaci a odpočinek. Doufám, že malá, dobře míněná kritika bude jen přínosná pro další ročníky.

Jaké máte zkušenosti s pracovníky na státní správě a obcích s rozšířenou působností?
Mohu jen konstatovat, že velice dobré. Naštěstí jsme rozdělení pouze na dvě obce s rozšířenou působností a pracovníci těchto úřadů jsou taktéž myslivci, takže všichni společně vždy víme o co se jedná a snažíme se oboustranně plnit požadované úkoly. Vždy je nám vyhověno, ať se jedná o problematiku přípravy přehlídek trofejí, kynologických akcí, předkládání léčiv, dotací apod. Velmi dobrou spolupráci máme i s pracovníky LČR a Krajskou veterinární správou, která má však, bohužel, někdy až moc zbytečnou administrativu.

Vakcinace lišek proti vzteklině se u vás provádí letecky?
Ano návnady jsou rozmisťovány letecky. Účinnost je snad uspokojivá, ale souhlasím nejen s kolegyní p. Pospíšilovou, že pokládání návnad myslivcem, bylo účelnější a hlavně levnější.
Jinak se OMS snaží zapojit co nejvíce honiteb do přeléčení spárkaté zvěře. Tato akce je již vžitá a tak každoročně podáváme téměř sedmdesáti procentům uživatelů honiteb léčivo Cermix v granulaci se šrotem. Je dobré, že se každý rok přihlašují další a další honitby, které žádají léčivo přes OMS a tak si budeme jen přát, aby tuto akci pochopili všichni, protože přeléčení spárkaté je účelné jen tehdy, pokud se do léčby zapojí všichni v jeden víkend. Navíc dáváme na léčivo téměř čtyřicetiprocentní slevu a tak si myslím, že jsou všichni spokojeni.

Váš OMS je také znám pořádáním tradičního mysliveckého plesu.
Ano, ples je u nás skutečně již tradicí. V posledních letech máme možnost využívat prostor sálu EXPO v Babylonu v Liberci, kde jsou velice dobré podmínky pro tuto akci.
Je jen škoda, že kolektiv naší kulturní komise je čím dál menší, jsou to vlastně již téměř samí důchodci. S přípravou plesu je poměrně dost práce a proto se na ní podílím velkou měrou i já jako jednatel. Je mnoho starostí se získáním sponzorů a cen do tomboly a se zajištěním všeho potřebného. Bohužel se dnes mladí, začínající myslivci do této komise příliš nehrnou. Teď se nám ale podařilo získat do této komise dva nové členy a doufáme, že to bude velké osvěžení a přínos.

Vysoký věkový průměr myslivců je problém, proto je důležitá práce s mládeží. Máte nějaké kroužky mladých myslivců?
Ano, díky zkušeným vedoucím máme čtyři takové kroužky. Každoročně připravujeme okresní kolo Zlaté srnčí trofeje. Bohužel se nám stále nedaří, aby se vítězové těchto kol potom zúčastnili národního kola této soutěže. Je to velká škoda, protože máme oproti jiným okresům poměrně hodně dětí, kteří se účastní okresního kola, ale dále nepokračují. Snad je to také otázka financí a plánování rodinných dovolených. Přitom tábory, které pořádá ČMMJ jsou podle mě velice pěkně připravené. Až teprve letos máme konečně jednoho účastníka, který nás na táboře snad dobře reprezentoval.
Máme obětavé mladé vedoucí, především v MS Předlánce bratry Josefa a Radima Seiferta a Tomáše Cýruse, kteří se v loni přípravy ZST velice dobře zhostili. Proto budeme i příští rok v této spolupráci pokračovat.
Kulturní komise také spolupracuje s ochránci přírody a snažíme se působit ve školách přednáškami o myslivosti, kde zdůrazňujeme, že se nejedná jen o lov, ale především o péči o zvěř.

Důležitou součástí myslivosti je střelectví. Co byste nám mohla říct o činnosti střelecké komise?
Střelecké akce tato komise zabezpečuje pravidelně každý rok, ale zájem už není tak velký jako tomu bylo dříve, protože náboje a pronájem střelnic, na kterých se samotné závody konají je drahý. Pořádáme okresní kola, kulový čtyřboj, lovecké kolo, Memoriál Františka Blažka a ve spolupráci s Jabloncem nad Nisou lovecké kolo na střelnici v Bramberku. Na příští rok se nám podařilo zajistit střelnici, která odpovídá kritériím závodu 4KTM a doufáme, že se opět po delší přestávce tento celostátní přebor v kulové střelbě vrátí mezi naše každoročně konané akce.
Zde bych ráda vyzdvihla několik jmen. Jedná se o střelce, kteří se zúčastňují celostátních soutěží převážně v kulové střelbě a starají se o naše okresní střelecké akce. Předsedou střelecké komise je již druhé období Jiří Felgr, dále to jsou pánové Zdeněk Mizera, Václav Bobek, František Blažek, Martin Blažek, Jan Starý a další. Také tuto komisi zpestřila nejen svým šarmem, ale také články do tisku Katka Vodseďálková, která jistě bude dobře prezentovat činnost střelecké komise. Zmínit zde musím také Jiřího Myškovského, který se podílí na přípravě propozic a vytváří loga pro naše střelecké akce.

Mluvila jste o pronájmu střelnice.
Vlastní střelnici jsme měli a využívala se do roku 1992. Zázemí bylo v blízkosti klubovny jednoho našeho MS. Bohužel MS ani klubovna již neexistují a střelnice tak ztratila svůj význam. V současné době nám zůstal pouze pozemek, o který se samozřejmě nikdo nestará. Je to naše ostuda. Také v sousedství vyrostlo mnoho chalup pro rekreaci a tudíž by se nám nepodařilo získat souhlas k jejímu provozování.
Využíváme soukromou střelnici, která také kdysi patřila MS, byla však prodána a i když zde můžeme s adepty střílet a cvičit je se zacházením se zbraní, tak je to bohužel za nemalý poplatek.
Dříve byly střelby povinné a podle mého názoru to mělo svůj význam. Teď záleží na každém jednotlivci, jak procvičuje své střelecké umění. Znám ale myslivecká sdružení, kde se na střelecké přezkoušení dbá a myslivecký hospodář si od každého člena před vydáním povolenky vyžádá potvrzení, že absolvoval střelby nebo kontrolují nastřelení zbraně.

Nyní bych se ráda zeptala na komisi kynologickou...
Kynologie je v našem regionu na velmi dobré úrovni. Každoročně připravujeme řadu akcí pro naše lovecké psy. Začínáme jarním svodem, dále následují zkoušky vloh, podzimní, barvářské a honičské zkoušky. Díky obětavosti rodiny Formánků zabezpečujeme zkoušky lesní a všestranné. Také jednou za dva roky pořádáme norování a předběžné zkoušky barvářů.
Kynologická komise pracovala skvěle za vedení Pavla Prokoráta, který z rodinných důvodů letos skončil. Nyní se nám povedlo do této funkce přesvědčit dlouholetého člena KK a všestranného rozhodčího Přemysla Malého.
Jinak kolektiv kynologické komise je výborný a hlavně dobré zázemí a obětavost členů v honitbách, které na zkoušky, ale také na výcvik zapůjčují honitby je perfektní. N tomto místě je třeba všem těmto obětavcům poděkovat. Konkrétně honitbám Bílý kostel, Bílá, Hlubočice-Pěnčín, Obora Frýdlant, Předlánce, honitby LČR - Zátiší, Jizera Svijany a další honitby LČR, které nám zapůjčují honitby při předběžných zkouškách barvářů.

Kynologie vašeho okresu zažila mnoho osobností. Nelze však opomenout již zmíněnou rodinu Formánků.
Tato rodina zaslouží opravdu zmínku a poděkování. Nejen za přípravu různých akcí, ale také za to s jakou samozřejmostí, obětavostí a skromností toto vykonávají. Navíc skvěle reprezentují náš okres, protože jejich jméno a také název chovatelské stanice Afoli něco znamená nejen u nás, ale i v zahraničí. Tuto stanici zakládal nejstarší z Formánků Alois, jenž stále pomáhá s výcvikem svému synovi a vnukovi, kteří oba nesou jméno Jiří. Ačkoli o tom bylo již v Myslivosti psáno, myslím, že neškodí připomenout úspěch Jiřího Formánka ml., který jako nejmladší vůdce vyhrál Memoriál Karla Podhajského a navíc s nejvyšším bodovým ohodnocením v historii tohoto memoriálu.
Z našeho okresu také pocházel Dalibor Černý, nestor české kynologie, který později přešel do Prahy a patří k těm, kdo se zasloužil o uznání českého fouska na seznamu plemen FCI. Dále bych ráda zmínila Jaroslava Beneše, který se věnoval především irským setrům a pomáhal s administrativou na všech kynologických akcích. Nyní mu s ní pomáhá jeho dcera Lída. Velice aktivní je také Eva Straková, která se mimo sokolnictví věnuje anglickým ohařům a dosahuje s nimi mezinárodních úspěchů a také Alena a Roman Sedláčkovi, kteří předvádějí gordonsetry.

Není zvláštní, že máte v této, převážně horské, oblasti tolik úspěšných vůdců, kteří cvičí ohaře?
Na tom je právě vidět, že se kynologii věnují takoví obětavci, kteří jsou ochotní věnovat svému koníčku nejen množství času, ale i prostředků a dojíždět velké vzdálenosti za výcvikem. To samé lze říci i o sokolnících našeho okresu, kteří zde nemají takové podmínky pro výcvik, jako například polní honitby. Sokolnictví patří také k jedné z krásných tradic myslivosti a u nás ji na nejrůznějších kulturních akcích prezentuje Milan Straka se svou rodinou. Jsou to opravdu zajímavé koníčky a najde se tu i mnoho žen, které se myslivosti věnují právě díky loveckým psům nebo sokolnictví.

Většina žen, které se myslivosti věnují aktivně neloví. Nelze se tedy nezeptat osobně. Jaký je váš vztah k lovu?
Co se týče lovu, tak jsem poctivě prošla všemi fázemi - od velice aktivního období, kdy jsem byla v lese každou volnou chvíli, až po dnešní dny, kdy trofeje přeji těm nadšeným a začínajícím, kdy lituji samičí zvěř a kdy lov v období říje nepatří u mě k lovům, které preferuji. Také jsem přišla o mého hrubosrstého jezevčíka, který mě doprovázel skoro všude, takže dnes se chodím do lesa spíše odreagovat.

Jak dlouho již pracujete na OMS v Liberci?
Tuto práci vykonávám již dvacet pět let. Někdy si myslím, že je to dost dlouhá doba a sama se divím, že jsem to tak dlouho vydržela. Je to dáno také tím, že OMS mám prakticky ve svém bydlišti, ale především proto, že je myslivost mým koníčkem.

To je opravdu úctyhodná doba! Co Vás k myslivosti a k této práci přivedlo?
Vlastně to byla obojí náhoda. K přírodě jsem měla odmalička velice blízko, také jsem absolventkou Střední zemědělské školy. V práci jsem měla kolegu, který byl myslivec a vždy mě bavilo poslouchat zážitky a příhody z lovu. Nakonec mě vyprovokoval k tomu, že jsem se v roce 1978 zapsala do kurzu. Dva roky nato jsem opět díky náhodě a díky osobnosti Liberecka panu Dykovi našla tohle místo. Nejdříve jsem pracovala na půl úvazku, ale už od začátku mě práce začala bavit a trávila jsem zde mnohem více času. Později mě myslivost začala zajímat jako celek.
Dnes už tu pracuji spíš z určité nostalgie a také už znám místní poměry a myslivce. Za tak dlouhou dobu se dá již říci, že mám i určité zkušenosti a tak jednání, názory, debaty na téma myslivost a řešení problematiky, které s tím souvisí mě baví. Ráda naslouchám názorům ostatních a snažím se jim svými zkušenostmi pomoci. Jen mě mrzí špatné vztahy mezi některými sdruženími nebo jednotlivci, které zde v současné době panují. Také je velká škoda, že členská základna myslivců stárne a je málo nových osobností. Ti, kdo v myslivosti něco znamenali jsou unaveni tím, co se kolem nás děje. Za náš okres mohu připomenout Ing. Lamberta Medřického, který byl jako dlouholetý předseda myslivecké komise skutečnou osobností. Dnes ho jen těžko přesvědčuji, aby přednášel novým adeptům. V to, co věřil a v čem viděl smysl, dnes neplatí. Vše je velmi těžké prosadit a my starší všichni, bohužel, vidíme, že myslivost začíná být komerční záležitostí.

Co říci závěrem?
Z mého pohledu je myslivost mimo jiné také velkým koníčkem a miluje ji ten, kdo má rád přírodu. Není to jen lov. Je to velká dřina, starost, péče o zvěř, znalost spousty vyhlášek, zákonů, spolupráce s kolegy myslivci a nejen s nimi ale i s nemysliveckou veřejností a různými orgány a organizacemi. Obšírné vysvětlování těm, kteří nás nemají moc v oblibě, že myslivost je především jakási regulace stavů zvěře v honitbách, protože některé druhy již nemají přirozené predátory.
Myslivosti velice chybí propagace v širším měřítku. Veřejnost v nás často vidí jen lovce za každou cenu, Chtěla bych apelovat na každého, kdo se snaží myslivost nějak prezentovat na veřejnosti, aby dbal na naše tradice a zvyky. Je velice smutné vidět například v televizi, kde se myslivost ukazuje opravdu sporadicky, mysliveckého hospodáře v hubertusu z pod kterého koukají modré džínsy. Také záběry na velké výřady, myslivce, kteří sedí nad zvěřinovými hody, posilňují se alkoholem a k tomu jim hraje dechovka nebo zpívají myslivecké písně, to vše není nejvhodnější reklama a nemyslivecká veřejnost často velmi negativně vnímá. Je důležité opakovat, jaké úkoly musí myslivci v přírodě vykonávat, poukazovat na historické kořeny a vysvětlovat současnou problematiku, která je pro mnohé těžko pochopitelná. Ať už se jedná o lov, zazvěřování drobnou zvěří, vysazování nových nebo navracení původních druhů. Spolupracovat s ochránci přírody, protože každému by mělo jít především o zájmy zvěře. Myslivce je třeba ukazovat jako někoho, kdo má mnoho znalostí o přírodě a vztahů v ní, zná biologii a chování zvěře, umí s ní hospodařit, musí vědět mnoho z legislativy, střelectví, kynologie a takového ho musíme veřejnosti ukazovat.
Děkuji za rozhovor
Ing. Pavla Ščevlíková


Zpracování dat...