Časopis Myslivost

Rozbřesk letního dne

Myslivost 9/2005, str. 22  Text a snímky Jan RYS
Žár letního dne nesvědčí žádnému tvoru a tak kdo má rád přírodu, obvykle si vyšlápne na špacír časněji za chládku ranního úsvitu; Hlavně tam, kde v polní krajině není kousek lesa. Přede žněmi je všude bohatě vzrostlá voňavá vegetace, ve které se ztrácí každý živočich a poskytuje všem zároveň ochranu před slídivými predátory. Proto člověk ze zvěře mnoho neuvidí, ale určitě uslyší skoro všechny opeřené obyvatele otevřené krajiny. V čase rozednívání se u určitě na dohled podaří spatřit jen zajíce; ten si rád vyjde do přehledného pásu polní cesty na již oschlou pastvu nízkého bylinného koberce. Méně zdatnému bonvivánovi přírodních krás se možná zdá zdejší živočišný svět chudý; kdyby se však uměl zaposlouchat do všech hlasů, které kolem sebe slyší z luk a polních lánů, určitě by změnil názor. Poznal by, že všude kolem v džungli porostu vládne čilý život.


Už od noci a nejintenzivněji v ranním šírání se ze všech obilovin, jetelovin a travnatých luk ozývají zvučnými hlasy v prodlouženém toku svárliví kohoutci křepelek polních. Jejich stále vášnivý tlukot bývá zapříčiněn tím, že hodně slepiček přichází o své první snůšky vajíček a teď během léta to dohání druhými náhradními. Křepelčí kohoutci jsou vždycky halasnými milenci a jejich časté rytmické volání u venkovanů zobecnělo v lidově přepisované "pět peněz"- Skutečnost však je ta, když se octneme v těsné blízkosti křepelčího tlukotu, naše ucho postřehne zcela něco jiného. Slyšíme úplně zřetelně zvuk "chuť chuťchuť". Slepička chtivá lásky vábí své nápadníky nepříliš hlasitým "kvílil". Přiběhnou-li k ní náhodou dva, nastane tvrdý souboj. Rvou se bez přestání a častují se ráznými údery letek. Kdybychom je mohli při tom zahlédnout, překvapili by nás jaké jsou rozčepýřené koule peří a bijí do sebe téměř na život a smrt. Vyskakují vysoko nad zem a nešetří i ranami zobáku s běháky. Teprve když některý začne umdlévat usoudí, že je lepší zmizet v hustém porostu, než aby byl do krve rozdrásán.
Zvučnému křepelčímu volání velmi časně zrána mnohdy přizvukuje řezavý hlas "ducha luk" - chřástala polního dvouslabičným "rerrp rerrp". Touto dobou už doprovází svá vyspělá mláďata dnem i nocí v travinách nejhustší džungle za potravou. Všichni se snaží, aby se co nejvíce posilnili před cestou do zimoviště, které mají daleko až v jižní nebo rovníkové Africe. Hledají nejvíce bohatě výživné měkkýše, brouky, škvory a vajíčka tiplic nebo komárů.
Místy v Polabí a na jižní Moravě ještě za svitu měsíčku se do tria ke křepelákovi a chřástalovi přidává občas naříkavý hlas dytíka úhorního. Ptáka, kterého kdybychom viděli za světla, domníváme se, že ho zde zapomněl pravěk. Docela ke vzhledu mu přiléhavě sluší jeho pronikavé, chraplavě naříkavé skoro pohřební kvílení "kü-rrr-íh". Dytík je velký asi jako racek a ve tmě může jeho let člověk méně obeznalý v ornitologii z neznalosti přisuz0ovat sově. Ve dne se skrývá a teprve v šírání večera a rána bývá čilý. Velkým žlutým okem hledá hlemýždě, brouky a nešetří hraboše či ještěrky, prý dokonce ani hady. Silným klovcem nejdříve vše ubíjí o zem a teprve pak naráz polyká.
Při troše rozednění se ozvou skřivani polní a hned se pouští v třepotavém letu při zpěvu do oblétávání svých revírů. Skřivánčí hnízdní aktivita je dlouhá; začne v březnu a končí v srpnu. Za tu dobu v příznivém počasí mohou vyvést z hnízda potomky až třikrát.
Léto pro koroptví párky bývá vždy spojeno s velkými starostmi při vodění a hlídání hejnka svých dospívajících koroptviček
K jejich ochraně přispívají oba rodiče rovným dílem Slepička má stálý dohled nad soudržností houfku mladých; kohoutek se ostražitě stará o bezpečnost celé rodiny. Postává v malém odstupu od ní a bedlivě pozoruje okolí, neblíží-li se nebezpečí. O jistotě klidu všechny ujišťuje občasným tlumeným čiřikáním. Nezdá-li se mu něco v pořádku, preventivně odvádí rodinu z místa pryč do nejhustší spleti travin za starostlivého pobízení "gret gret". Stane-li se, a hejnko je nečekaně překvapeno predátorem, kohoutek vzlétá první stranou a staví se raněným. Slepička zatím tichým hlasem svolává rozeběhlá kuřata a směruje je do bezpečí. Jakmile ohrožení pomine, shledává se rodina zase po hlase.
Když se ranní slunce zcela vyhoupne nad obzor, žár letního dne stoupá a vše živé zmáhá. Hlasy tvorů pomalu utichají.






Zpracování dat...