Časopis Myslivost

VÝROBA KULOVÝCH NÁBOJŮ

Myslivost 9/2005, str. 33  Sellier a Bellot
Výroba kulových nábojů s centrálním zápalem je v mnohém podobná výrobě pistolového a revolverového střeliva. Uvědomíme-li si sortiment běžně používaného kulového střeliva, tj. od ráže 22 Hornet po ráži 9,3 x 74 R, nepřekvapí nás, že se při výrobě nábojničky vychází z různě velkých a tedy i různě těžkých kalíšků. V Sellier & Bellot se používají čtyři, s hmotností 4,45 až 13,3 gramu.


Poměr délky a šířky nábojničky bývá zpravidla větší než u pistolového střeliva a rovněž tvar bývá komplikovanější, proto se nábojnice táhne natřikrát a před každým tahem se žíhá. Dále následují operace řezání, dulování, hlavování, píchání zátravky, žíhání před stahováním, stahování, soustružení, popouštění krčku a strojní měření. Je jisté, že stejně jako u auta "barva nejezdí", tak ani vzhled náboje nemusí ještě nic vypovídat o jeho kvalitě. Ale přesto o lak svého vozu pečujeme a i povrch nábojnice se čistí mechanicky a chemicky, aby zmizely stopy po žíhání a zákazník dostal zboží vskutku v "bižuteriovém" provedení.
U všech ráží se používají zápalky typu Boxer, tj. s vlastní kovadlinkou, různého průměru a s různou tloušťkou dna.
Rovněž konstrukce a výroba střel je většinou komplikovanější, aby bylo dosaženo optimálního ranivého účinku. Uplatňuje se především technologie lisování. Některé střely (Sierra, Barnes) se pro laboraci v Sellier & Bellot nakupují od specializovaných výrobců.
Dalším specifikem kulových nábojů je vhodný prach. Ve většině případů se používají různé typy jednosložkových prachů od semtínského dodavatele, firmy Explosia. Některé náboje byly v minulosti vyvinuty s tím, že budou laborovány černým prachem. Je to např. 9,3 x 72 R. Při použití podstatně výkonnějšího, bezdýmného prachu zůstává velká část objemu nábojnice nevyužitá. Aby se zabránilo nepravidelnostem v zážehu (jednou bude prach u zápalky, podruhé bude sesypán u dna střely), musí být použita hnací náplň s menší litrovou hmotností. V minulosti se dokonce na vymezení volného prostoru používal smotek vaty.
Moderní náboje s vysokým výkonem, menší ráže a velkého objemu nábojnice zase vyžadují prach s hrubším zrnem. Ale ten je hůře strojně laborovatelný, protože je nutno poměrně malým otvorem doslova prosypat větší množství materiálu za co nejkratší dobu (to souvisí s produktivitou plnicího stroje) a přitom s minimální tolerancí hmotnosti navážky. Takže se může stát, že optimální typ prachu, s kterým jsou při ručním plnění dosahovány znamenité výsledky, není použitelný pro strojní laboraci a konstruktér musí volit co nejpřijatelnější kompromis. Ale to je již problematika jiná, která musí být dořešena dávno před sériovou výrobou.
Vraťme se ale na dílnu. Hotová nábojnice se ozápalkuje, nadávkuje se prach, nalaboruje se střela a zaškrtí. Zaškrcením se rozumí fixace střely v krčku nábojnice, má vliv na pevnost sestavy i na pravidelnost vývinu rány. Náboje ještě projdou vizuální kontrolou, kde jsou vyřazeny kusy se vzhledovými vadami, zabalí se do krabiček a série je připravena k výstupní kontrole.
P.R.






Zpracování dat...