Časopis Myslivost

Znáte chřástala polního?

Myslivost 9/2005, str. 46  Text a foto: Jakub ŠIMURDA
Jistě někteří z vás na večerních čekaných začátkem léta nebo otevřenými okny chalup a domů v krajině, kde je jsou spíše nepravidelně a méně často kosené louky s poměrně vysokou trávou, zaslechli třeba i z větší dálky podivný vícekrát opakovaný rachotivý zvuk. Jen těžko se popisuje slovy. Nejčastěji jako „rrep-rrep, rrep-rrep, ..“. V tom případě jste měli tu čest slyšet méně známého ptáka chřástala polního (Crex crex). Málokdo má to štěstí vidět chřástala na vlastní oči, protože je to pták, který se nejraději proplétá travním podrostem a jen výjimečně přeletí, většinou vyplašen, o kus dál. O to překvapivější je fakt, že se jedná o ptáka tažného.


Chřástal polní je rozšířen téměř po celé Evropě a jeho výskyt zasahuje daleko do Asie. Roztroušeně hnízdí po celé České republice, ale těžiště výskytu je nad 500 m n. m, především v pohraničních horách, ale třeba i ve vojenských výcvikových prostorech. Jeho zimoviště leží v rovníkové a jižní Africe. Přílet probíhá od dubna do května, odlétá od nás v září až říjnu (Hudec, Šťastný, et al., 2005). I přesto, že odlétá až v září a říjnu, během července přestávají samci volat a tak se s nimi již nesetkáte.
Fotografie, které zde můžete vidět jsou z jedné z výprav Jaroslava Fišery z Valteřic, který má monitoring chřástalů ve velké části Krkonošského národního parku na starosti. Systematicky projíždí vhodné lokality a každého zjištěného volajícího samce zaměří pomocí GPS přístroje. Takto naměřená data pak není problém počítačově zanést do mapy.
Velmi zajímavým a napínavým zpestřením celého monitoringu je odchyt chřástalů za účelem kroužkování. Základním prostředkem k odchytu je výkonný reproduktor s nahrávkou chřástalího hlasu Známá je i možnost vábení pomocí hřebenu a prázdné krabičky od zápalek. Hřebenem se přejíždí přes hranu pootevřené krabičky. Můžete to klidně vyzkoušet, alespoň pro představu chřástalího hlasu. Pro účely kroužkování je však výsledný zvuk příliš tichý a v otevřené krajině by se úplně ztratil. Ten vyprovokuje a přiláká samce chřástalů i v podvečer, kdy ještě není úplná tma. Samci, kteří jsou v okolí, tuší v nahrávce soka, na kterého je třeba zaútočit. Znamená to však, že samice se v podstatě nechytají, protože hnízdní okrsek neobhajují a na nahrávku tedy nereagují.
Dokud ještě není úplná tma, chytá se do malých tenátek. Vrchol hlasové aktivity chřástalů však sahá hluboko do noci (tehdy jejich silný hlas v blízkosti obydlí může být i nepříjemný), kdy je výhodnější použít jiný způsob odchytu - do podběráku. Chytač v podřepu vyčká až chřástal přijde k reproduktoru a překlopí jej podběrákem. Zajímavé je, že se chřástal vůbec neobává světla, které svítí na reproduktor a jeho okolí, aby byl vidět okamžik a místo jeho příchodu.
Úspěch při odchytu nezávisí ani tolik na postřehu a hbitosti, ale na tom, zda chřástal vůbec přijde. Někteří jedinci jsou velice agresivní a přijdou takřka hned (dokonce, jsou-li dál, kousek popoletí blíže k reproduktoru), ale jiní jsou velmi opatrní a "chřástají" z povzdálí nebo obcházejí (obíhají) chytače s reproduktorem a jen občas se ozvou, popřípadě úplně zmlknou.
Každého odchyceného chřástala je pochopitelně nutné řádně okroužkovat kroužkem Národního muzea, popř. je možné ještě změřit délku křídla a ocasu. S každým okroužkovaným chřástalem totiž stoupá naděje na nějaké to zpětné hlášení. Před rokem chytil Jarda Fišera kroužkovaného chřástala, jaké však bylo naše překvapení, když vzápětí z pečlivě vedené evidence zjistil, že ho kroužkoval on sám tři roky předtím.
Zpracování dat...