Časopis Myslivost

Střelec od modré i z posedu

Myslivost 3/2006, str. 22  Připravil Ing. Jiří KASINA
V dresu hokejového mužstva HC Slavia Praha válí v této sezóně excelentní střelec s číslem 21 na dresu – Jaroslav Bednář. Původně odchovanec Slavie prošel také mužstvy Sparty, Plzně, vyzkoušel si severskou finskou ligu v JYP Jyväskylä a HIFK Helsinki, tři sezóny strávil v severoamerické NHL v mužstvech Los Angeles Kings a Florida Panthers a zatím jeho posledním zahraničním angažmá bylo dvouroční působení v dálnovýchodním ruském Avantgardu Omsk. Pravidelně chodím s mojí skoro dospělou dcerou do hlediště pražské Sazka Arény, obdivoval jsem mnohokrát útočníkovy střely od modré lajny, kličky a výpady, ale netušil, že vlastně také fandím asi jedinému myslivci na českém extraligovém ledě! Nemohl jsem proto jako šéfredaktor mysliveckého časopisu nepožádat Jaroslava Bednáře o rozhovor pro Myslivost.



Sešli jsme se v mrazivém pražském zimním popoledni u kávy v restauraci, třetím do party u stolu byl dlouholetý hokejistův kamarád a "spolulovec" Viktor. A nemohlo se začít jinak, než jak se vlastně Jaroslav Bednář k myslivosti dostal.
V rodině jsem měl mezi předky jen dědu myslivce, kterého jsem ale nezažil, možná jsem nějaké geny podědil. S mým otcem jsem už jako malý kluk chodil na ryby. A odmalička jsem měl lásku k přírodě pevně v sobě.
Ale přece, kdy začala ona opravdová myslivost?
Můj kamarád Viktor, který je zkušený myslivec a loví už přes třicet let, mě asi tak v mých devatenácti letech vzal jednoho teplého letního večera na lov srnce. Jeli jsme do Brdských lesů, moc dobře si pamatuji, že jsme nejprve pozorovali lišky a pak k večeru k nám šel podle pole řepky srnec. Než došel k remízku, Viktor ho střelil. Byla to klasická čekaná, byl to nádherný večer a já měl fantastický zážitek. V tu chvíli mě myslivost chytla, začal jsem s Viktorem chodit do honitby stále častěji, až jsem si udělal zkoušky a dodnes chodíme lovit spolu.
Asi Vám tedy ti srnci chytli za srdce nejvíce, které další druhy zvěře máte nejraději?
Vzhledem k tomu, že jsem byl dlouhodobě v cizině, neměl jsem zatím moc možností lovit jinou zvěř než v letní hokejové pauze srnčí, mufloní a černou. Teprve až teď, co jsem se vrátil do Čech, mám možnost provozovat myslivost i přes zimu a chtěl bych se víc zaměřit na jelení zvěř. Nakonec i to byl jeden z důvodů, proč jsem se chtěl vrátit do Čech. Zatím jsem třeba ale detailně nepoznal jelení říji, jen jednou jsem byl u kamaráda v Krušných horách, ale říje zrovna nebyla nijak halasná. Budu-li mít jen trochu více času a možností, na vysokou se jistě zaměřím.
Jaký druh lovu preferujete?
Nemám moc rád společné lovy, tedy ani hony na drobnou zvěř. Mám raději individuální lov na spárkatou zvěř. Mám v oblibě čekanou i šoulání. Zkouším lovit srnce i pomocí vábení, snažím se používat různé vábničky. Srnčí říje je něco nádherného, když vám přiskakuje srnec na zvuk vábničky.
Když ulovíte, dokážete zvěřinu taky zpracovat a kulinářsky využít?
No samozřejmě, já jsem totiž vyučený řezník! S nožem zacházet umím.
Působil jste ve dvou finských klubech, pak ve dvou klubech v Severní Americe a teď naposled v ruském Omsku. Měl jste možnost v rámci těchto angažmá taky lovit?
V Omsku bylo lovců více, ale já tam s nimi nikdy lovit nebyl. Vždycky když jsme dostali delší volno, tak moji ruští spoluhráči vyráželi na ochotu, ale já radši letěl domů, to víte, táhlo mě to sem, to bylo silnější. Navíc v Rusku to není lov podle mého gusta, střílí tam zvěř i opakovacími zbraněmi a nejsou tam ty naše krásné tradice.
A ve Finsku nebo v Americe, tam je přece lov velmi populární?
Ve Finsku jsem jezdil častěji na ryby, ale na lovu jsem tam nikdy nebyl, nebyl čas. Když jsem pravidelně cestoval autem za sestrou do Helsinek, tak jsem často viděl z auta losy, ale ke střelbě jsem se nikdy nedostal. Některé kusy byly opravdu kapitální.
Čím střílíte?
Mám kvalitní kulovnici Tikka ráže 308 Winchester a jsem s ní nesmírně spokojen.
Logicky se nabízí otázka, jaký jste střelec?
V tu chvíli se vloží do rozhovoru kamarád Viktor: Musím říci, že mu ta zbraň i ráže vyloženě sedí a míjí opravdu jen výjimečně, je to fakt moc dobrý střelec.
Jste vrcholový sportovec, který perfektně ovládá rychlý a dynamický sport. Naopak lov vyžaduje klid, trpělivost a soustředění. Jak tyto dvě skutečnosti jdou dohromady?
Je to pro mě v každém případě kompenzace, právě proto chodím do lesa, abych se uklidnil. Ta zátěž, těch zápasů je tolik, že je člověk unavený a hlava vám šrotuje pořád. Takže já jdu do lesa, abych si v klidu na posedu sednul, případně popovídal o lovu s kamarády. To je pro mě ta největší relaxace. Pro mě je důležité třeba i jen vzít psa a jít se do lesa projít. Proto ani moc nevyhledávám hromadné společné akce, ale raději mám individuální lov na čekanou nebo šoulání. Úplně nejvíc miluji lov na černou zvěř, ale taky jen lov na vnadištích, společné naháňky nemám rád, ty jsou moc nebezpečné.
Rád kvituji, že máte loveckého psa, jaké je to plemeno a využíváte ho lovecky?
Mám jack russel teriéra, bez něj do lesa nejdu, je mu teprve rok a půl, na barvu je moc dobrý, chtěl bych v budoucnu zkusit i norování.
Co na to trenér, že jdete mrznout na posed, není to pro vrcholového sportovce nebezpečné?
Nikdy proti tomu nic neměl, ani se o tom moc nebavíme, nakonec já chodím jen ve svém osobním volnu a můžu si dělat, co chci. Ale občas si ze mě Láďa Růžička dělá kvůli mé lovecké vášni legraci, to jo. Ale taky moc dobře ví, že já si na bezpečnost potrpím a snažím se chovat při loveckých akcích s největší obezřetností.
A přehráváte si při čekání na posedu v hlavě třeba šance, které jste v zápase nedal?
Tak to vůbec ne, to já právě na posedu z hlavy úplně vymažu veškerý sportovní svět. Mimochodem to je pro mě právě na myslivosti to hezké, v tom mi vlastně myslivost v mé sportovní kariéře pomáhá.
A je pravda, že jste svojí současnou přítelkyni, známou populární zpěvačku, vzal na první rande na posed?
Tak to ano, to je pravda.
Prošel jste několika kluby, znáte i prostředí českého hokeje, setkal jste se někdy s nějakým jiným hokejistou myslivcem?
Nepamatuji se, opravdu ne, řada hokejistů nebo sportovců obecně jsou rybáři, ale o dalším myslivci nevím. V Rusku to ano, to ale nebyli myslivci, ale jen lovci, to nebylo pro mě, nebyly to ty správné zážitky podle mých představ. To víte, v Rusku vyrazí na losa, přivezou jich pět, zvěřinu rozemelou a udělaj si z losa karbanátky, to není moje gusto.
A láká Vás lov exotické zvěře, teď je například módní lov v Africe?
Tak to vůbec, Afrika mi nic neříká, to spíš sever a Kanada, jeleni wapiti, losi a medvědi, to mě docela láká. Takoví kapitální jeleni wapiti ve Skalistých horách, to je nádhera!
Máte čas sledovat i další záležitosti a aktivity, které s myslivostí souvisejí?
Po pravdě říkám, že moc času nemám, pravidelně čtu časopis Myslivost, to ano, moc mě nezajímají takové ty zprávy ze zasedání, ale moc se zajímám o trofeje spárkaté zvěře, zajímám se třeba i o chovatelské přehlídky trofejí. Docela mě mrzí, že jsem vloni z časových důvodů nestihnul navštívit výstavu v Lysé nad Labem, to musela být moc pěkná výstava. Bohužel jsme zrovna měli přípravu. Přitom Jaroslav Bednář horlivě listuje lednovou Myslivostí na stole a s nehraným zájmem nadšeně studuje stránku s rekordní světovou jelení trofejí.
Jak vnímáte útoky na myslivce, neodsuzují Vás někteří právě pro Vaši zálibu, nevyčítají Vám, že střílíte zvěř?
Jo, jo, jak můžu střílet ta krásná roztomilá zvířátka, tak se mě ptá plno lidí, kteří se nikdy s myslivostí nesetkali, jak můžu zvěř zabíjet, vidí jakoby jen to, že jdu do lesa, nabiju a střelím. Tito lidé ale vůbec nemají představu o tom, že je třeba zvěř regulovat průběrným odstřelem, že je třeba z chovu odstraňovat slabší kusy a nebo třeba nebezpečné srnce škůdníky.
Co ostatní hráči v klubu a trenér?
Ti si ze mě dělají legraci, samozřejmě o mé lásce k myslivosti vědí. Stejně tak trenér. Ale to že bych některého zlákal k myslivosti, to myslím nehrozí. Jen jednou jedenkrát byl s námi v lese na Šumavě Marek Židlický.
Máte nějaká oblíbená místa, kam pravidelně jezdíte?
Samozřejmě že mám, rád využiji pozvání svých kamarádů a přátel, procestoval jsem s myslivostí řadu míst u nás i na Slovensku. Můj sen je pronajmout si honitbu se spárkatou zvěří tak někde do 150 kilometrů kolem Prahy, kam bych mohl pravidelně jezdit. Možná se mi to třeba právě přes Myslivost podaří, pravidelně ji čtu a sleduji nabídky, možná se mi někdo ozve právě po přečtení tohoto rozhovoru, co myslíte?! Některé nabídky jsou ale opravdu finančně přemrštěné. Zatím ještě kariéru nekončím, ale možná se jednou usadím a moc by se mi líbilo starat se o pronajatou honitbu.

Až budou čtenáři číst tento rozhovor, bude možná zrovna na obrazovkách televize běžet přenos z hokejového klání na olympiádě v Turíně. Jaroslav Bednář pro tentokrát štěstí na nominaci neměl, vždyť i lov občas neskončí loveckým úspěchem. Já mu ale držím palce, aby do budoucna "ulovil" ještě řadu nominací do reprezentace, osobně si přeji, aby pro nás slávistické fanoušky "vystřílel" ligový titul a v tom životě mysliveckém aby prožil ještě mnoho a mnoho krásných chvil v honitbě a opravdu ulovil nejednu kapitální trofej.
A při každé úspěšné střele do sítě soupeře z hokejky muže v červenobílém dresu č. 21 od nynějška křičíme s dcerou nejen "Góóól!", ale taky "Lovu zdar!".


Zpracování dat...