Časopis Myslivost

Uvádění honiteb do souladu se zákonem

Myslivost 3/2006, str. 20  Milan KUBŮ
Články v časopisu Myslivost č. 11/2005 a Myslivost č. 1/2006 uvolnily lavinu dotazů k problematice uvádění honiteb do souladu se zákonem a to hlavně ze strany zástupců držitelů honiteb. Po získání rozsudků Krajského soudu a Nejvyššího soudu k uvedené problematice jsem nabyl jednoznačného přesvědčení, že naše výklady v roce 2001 a 2002 k § 69, zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti k postupu držitelů honiteb při uvádění honiteb do souladu v roce 2002 byly správné. S notnou dávkou euforie a „zadostiučinění“ jsem napsal 1. 12. 2005 dopis panu ministrovi zemědělství s úmyslem pomoci panu ministrovi zabránit jeho úředníkům ve vydávání dalších chybných rozhodnutí. Cituji: Vážený pane ministře, chtěl bych Vás tímto upozornit na nesprávný výklad a tím i nezákonný postup úředníků státní správy myslivosti (MZe, KÚ) při poskytování metodických pokynů v uvádění honiteb do souladu podle zák. 449/2001 Sb. o myslivosti, § 69.


Přestože je známo několik rozsudků Krajského soudu, jakož i Nejvyššího soudu v oblasti uvádění honiteb do souladu, nejsou úředníci ochotni tyto rozsudky stále respektovat.
Ve dvou případech již došlo k předepsání náhrady soudních výloh Krajskému úřadu Hradec Králové a další škody hrozí krajskému úřadu i ministerstvu zemědělství v žalobách držitelů honiteb za marně vynaložené náklady do honiteb, za zmařené investice do zazvěřování honiteb, tvorby zvěřních poliček, neuskutečněné poplatkové lovy, za zastavení provozování myslivosti v honitbách a tím následnému vzniku škod aj.
V příloze zasílám kopii článku "Uvádění honiteb do souladu se zákonem", který jsem zaslal ke zveřejnění do časopisu Myslivost, jako reakci na ohlas myslivců k mému rozhovoru v časopise Myslivost č. 11/2005, kde jsou popsány dosud známé rozsudky Krajského a Nejvyššího soudu k uvedené problematice.
Věřím, že si ověříte skutečný stav věcí a že pod Vaším dohledem se přestanou prohlubovat spory mezi úředníky a držiteli honiteb. Rovněž tak je důležité zabránit dalším škodám z předem prohraných soudních sporů.
Kopie dopisu ministrovi byla rovněž zaslána na Krajský úřad pro Středočeský kraj, panu hejtmanovi Bendlovi, neboť jsem měl stejné pohnutky jako u úředníků MZe.
Panu minstrovi i panu hejtmanovi jsem současně s tímto upozorněním na porušování zákona o myslivosti zaslal i článek Uvádění honiteb do souladu se zákonem, který byl otištěn v lednovém čísle časopisu Myslivost 1/2006 a ve kterém byly ve zkrácené formě uveřejněny zatím mě známé rozsudky Krajských a Nejvyšších soudů k uvedené problematice. Nedělal jsem si iluze, že by pan ministr odborně odpověděl na můj dopis, zejména v době, kdy se na ministerstvo zemědělství valí řada kauz s podezřením na porušování řady jiných zákonů. Rovněž vím, že stížnosti na porušování zákonů vyřizují sami úředníci, na které stížnost směřuje. A tak dne 11. ledna 2006 přišla z ministerstva odpověď od vrchního ředitele úseku lesního hospodářství MZe, kterého pan ministr vyřízením mého dopisu pověřil. Nevím zda mám říci, že jsem se nestačil divit nebo že mě to vůbec nepřekvapilo.
Ve dvoustránkové odpovědí panem vrchním ředitelem je na první straně citováno co jsem napsal v dopise panu ministrovi a na druhé straně je rychlokurz v proškolení z některých ustanovení zákona o myslivosti. Závěrečná věta, že rozhodování soudů je individuální a závisí na objektivně zjištěných okolnostech konkrétního případu mě opravdu ohromila. Po přečtení této odpovědi mi nezbylo nic jiného, než napsat panu ministrovi další dopis. Opět cituji: Vážený pane ministře,jelikož se nemohu smířit s odpovědí Ing. et. Ing.Jiřího Dobiáše, vrchního ředitele úseku lesního hospodářství MZe, kterého jste pověřil vyřízením Vám adresovaného mého dopisu ze dne 1. 12. 2005 ohledně upozornění na nezákonný postup státních správ při uvádění honiteb do souladu, ve smyslu § 69, zák. č. 449/2001 Sb. o myslivosti, dovoluji si Vám napsat znovu.
1. Moji snahou bylo Vás upozornit na skutečný stav věcí a nesprávný postup úředníků státních správ myslivosti a doufal jsem, že pod Vaším dohledem se přestanou prohlubovat spory mezi úředníky a držiteli honiteb. Rovněž jsem považoval za důležité, aby se zabránilo dalším škodám z předem prohraných soudních sporů.
2. Místo "slov díků" jsem však v odpovědi musel absolvovat školení z některých ustanovení zákona o myslivosti, které jsem již mnohokrát četl. Dokonce je zlehčována "primitivní geniálnost" přechodného ustanovení § 69. Jenom "geniálně primitivní" úředník může zpochybňovat držitele honiteb, protože nevychází ze všech ustanovení zákona o myslivosti. Jestliže držitelem honitby je osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána (§2, písm. m, zák. 449/2001 Sb.), tak jim nemůže být nikdo jiný, než honební společenstvo či majitel vlastní honitby. Jestliže členem honebního společenstva mohou být pouze vlastníci či spoluvlastníci honebních pozemků, tak je opravdu nasnadě, že držitelem honitby nemůže být např. zemědělské družstvo, jak správně uvádí pan vrchní ředitel Ing. Dobiáš. Tento případ se na okrese Příbram v roce 2002 jeden vyskytl a zemědělské družstvo, které bylo vlastníkem honitby, honitbu uvedlo do souladu se zákonem tak, že bylo vytvořeno HS a honitba zůstala zachována.
3. V rámci provedeného školení panem vrchním ředitelem jsem se měl dozvědět, že nelze dálnici či silnici dálničního typu považovat za honitbotvorný prvek, což má za následek změnu stávající honitby atd. To rovněž vím a i tento případ byl bez problémů vyřešen na okrese Příbram v roce 2002. Kdyby držitel honitby v roce 2002 ustanovení o "dálnicích" nevzal v potaz, tak by ze zákona honitba samozřejmě zanikla.
4. Pokud o těchto změnách, jak píše pan vrchní ředitel, museli být informováni účastníci řízení vydanými rozhodnutími orgány státní správy myslivosti není vůbec důležité a absence informovanosti účastníků řízení o těchto změnách nemohla mít vliv na uvedení honitby do souladu se zákonem. Tento nedostatek mohou úřednící státní správy myslivosti kdykoliv odstranit a nelze "pochybení" státní správy myslivosti využít v neprospěch zákonných držitelů honiteb.
Vážený pane ministře, moje nespokojenost pramení právě z toho, že pan vrchní ředitel Ing. Dobiáš sice popsal věci, které jsou zřejmé a nepodstatné, ale nenašel jsem v dopise jedinou zmínku o případech, kdy např. státní správa myslivosti v existující honitbě, která byla zcela uvedena do souladu se zákonem o myslivosti, vytvoří novou honitbu a navíc proti vůli držitele honitby - honebního společenstva. V dopise jsem nenašel zmínku o praktikách úředníků státní správy myslivosti, kteří dokáží tvrdit, že honitba neexistuje, a tudíž není co pronajímat, přestože honitba byla uvedena držitelem honitby v roce 2002 do souladu se zákonem.
Dále jsem upozorněn na fakt, že rozhodování soudů je individuální a závisí vždy na objektivně zjištěných okolnostech konkrétního případu. Chci se Vás pane ministře zeptat, jak jinak by to mělo být? Princip precedenčnosti v právním systému ČR je mi rovněž znám, avšak nesouhlasím s ním. Domnívám se, že tento systém může vytvářet prostor pro korupci při nových soudních sporech a navíc zatěžuje soudy opakujícími se kauzami.
Vážený pane ministře, chtěl jsem Vás pouze upozornit na postup některých úředníků státních správ myslivosti, kteří dokázali vytvořit věci, jež nemají oporu v zákoně. Zástupci držitelů honiteb nemusí mít ani právní vzdělání, aby nabyli přesvědčení, že je zákon obcházen. V současné době to navíc potvrzují i rozsudky Krajských a Nejvyšších soudů ČR.

Co dodat? Řada telefonátů k této problematice, ale i citované odpovědi MZe či dopisy z Krajského úřadu mě utvrzují v tom, že úředníci mají neobyčejnou schopnost jednoduché věci účelově zkomplikovat, zneprůhlednit, zamlžit či obalit neprodyšnou pěnou, ve které se poškození účastníci řízení ztrácí. Ke cti úředníků budiž řečeno, že se jim to daří. Musím však říci, že já bych se ve funkci ministra s takovými to úředníky necítil bezpečně.
Rovněž bych se necítil bezpečně ve funkci hejtmana pro Středočeský kraj, jestliže jeho úředníci dokáží z honitby, kterou uvedl držitel honitby do souladu se zákonem v roce 2002, uznat proti vůli držitele této honitby novou honitbu, která má rozlohu 28 % z původní honitby. To, že tento postup je v rozporu se zákonem potvrdil i Nejvyšší soud. Dále skupina poslanců a senátorů podala stížnost Ústavnímu soudu, na zrušení některých ustanovení zákona o myslivosti, protože zákon takovýto postup neumožňuje. Pokud zákon o myslivosti tento postup vlastníkům honebních pozemků neumožňuje, neznamená, že tak nelze rozhodnout a vytvořit v existující honitbě honitbu novou z vůle úředníků.
Držitel zmiňované honitby podal na Krajský úřad žalobu k Městskému soudu v Praze. Stanovisko Krajského úřadu, které bylo zasláno k této kauze Městskému soudu je, že nové honební společenstvo vzniklo z vůle vlastníků a hodlá hospodařit v nové honitbě, která byla pravomocně uznána!
Vzhledem k uvedenému výkladu krajských úředníků státní správy myslivosti navrhuji novelu zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v § 31 Změna a zánik honiteb a to :
(6) Změnu honitby z vůle vlastníků honebních pozemků lze provést bez ohledu na vůli držitele honitby
(7) Změnu ze zvůle orgánů státní správy myslivosti lze provést kdykoliv, bez ohledu na držitele uznané honitby
(8) Při změně honitby podle odstavce 6 a 7 orgán státní správy myslivosti nepřihlíží k ustanovením tohoto zákona
Kdy si konečně nejvyšší úředníci uvědomí, že nejistota vyplývající z jejich nezákonného postupu přináší nejistotu do existence honiteb, existence držitelů honiteb a v konečném důsledku i existenci zvěři. To, že zvěř je ze zákona přírodním bohatstvím, není pro úředníka důležité. Právo vlastníka honebního pozemku je bohužel povyšováno nad právo držitele honitby.
Milan KUBŮ
jednatel OMS ČMMJ Příbram

Zpracování dat...