Časopis Myslivost

Projevy dalších hostů III. sjezdu ČMMJ

red
Záznam projevů zástupců státní správy, spřátelených organizací a subjektů


Projev premiéra Jiřího Paroubka

Dámy a pánové, jsem rád, že mám možnost účastnit se sjezdu Českomoravské myslivecké jednoty a pozdravit jeho delegáty. Předesílám, že ČMMJ je díky náplni své činnosti a své tradici výjimečným občanským sdružením. Sdružuje muže i ženy bez rozdílu věku. Myslivost mají rádi a plně se jí věnují lidé mladí, lidé v produktivním věku i senioři. V tom je Českomoravská myslivecká jednota vzorem pro ostatní sdružení. Myslivost jako nedílná součást ochrany přírody a krajiny, která spojuje řadu činností na úseku chovu a ochrany zvěře má v našich zemích mimořádně dlouhou a silnou tradici. Má také širokou základnu aktivních členů a velkou řadu dalších příznivců. V současné době, která je hluboce ovlivňována ekonomickými zájmy a rozvojem technických oborů, je protipólem této někdy až agresivní invazi do lidského života. Říká se, že pro plnohodnotný život člověka je také příroda nezbytnou součástí. Já zde odůvodněně říkám slovo také, protože pro naše potřeby je první čistá voda, vzduch a krajina a teprve až daleko za tím různé civilizační vymoženosti. Kontakt s přírodou, její docenění a ochrana, je pro nás rok od roku potřebnější a cennější. Myslivost stojí se svými úkoly přímo v centru zmíněných snah. Umí jako jednu z mála lidských cílů a zálib skloubit aspekty užitkové, hospodářské a ekonomické s aspekty humánními a pocitovými. Rozvíjí nenahraditelné aktivity člověka v přírodě a integruje je se zemědělstvím, lesnictvím, rybářstvím i ochranou přírody. Je prací i láskou a v tom je unikátní a nezastupitelná. Přidáme-li k tomu, že jako málokterá záliba ctí tradice a vnímá odkaz předchozí generace, zákonitě se dobereme toho, že myslivost je také zcela jedinečným fenoménem kulturním. Českomoravská myslivecká jednota tento fenomén střeží, rozvíjí a propaguje. Všem jejím členům proto děkuji za jejich činnost, která přináší užitek člověku i přírodě současně. Zdůrazňuji přitom, že právě tato činnost patří k těm, které nás řadí mezi vyspělé evropské země. Vzhledem k zájmu, kterému se naše myslivost těší v zahraničí, máme právo říci, že ani zde nejsme v Evropě pozadu a dokážeme být v řadě případů i vzorem. Vláda řadí ochranu životního prostředí a péči o přírodu mezi své prvořadé a stálé úkoly. Na jejich plnění každoročně vynakládá nemalé prostředky. Proto si váží práce každého, kdo tyto její záměry podporuje a pomáhá je uskutečňovat. Práci myslivecké jednoty proto přikládá zvláštní význam. Oceňuje její spoluúčast a spolupráci se státními orgány a orgány místní samosprávy na úkolech, které se týkají myslivosti a ochrany přírody.
Naše poděkování za to patří vám i všem členům Českomoravské myslivecké jednoty, kteří vás na dnešní sjezd vyslali. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

A jelikož byl vzápětí o přestávce jednání premiér tázan přítomnými novináři, přinášíme i několik otázek a odpovědí, které premiér při improvizovaném interviev poskytl.

Pane premiére, myslivci si nestojí v očích veřejnosti příliš dobře, někteří lidé si myslí, že naší krajině více škodí než pomáhají. Co by podle Vás měli udělat, aby se názor lidí zlepšil?
Myslivci jsou podle mého jedni z těch, kteří si dokážou poradit sami a nepotřebují k tomu nějaké pokyny. To, že jejich práce je pro krajinu přínosem, je zřejmé a samozřejmě i vláda vynakládá nemalé prostředky, aby se jejich prostřednictvím investovaly do přírody. Do značné míry to však také záleží na každém členu tohoto významného občanského sdružení, jak bude působit navenek na své okolí.

Největším stresem pro zvěř se stávají v dnešní době neukáznění návštěvníci lesa. Neuvažovali jste o tom, že by se v době říje a v době kladení mláďat zakázal vstup do lesů, jako je to v jiných evropských zemích? Aby to podpořilo přírůstky stavů zvěře?
Nejsem na tyto věci zrovna odborník, ale myslím, že pokud se jedná o vysokou zvěř, tam zrovna problémy nemáme. Spíše máme problémy u drobné zvěře, u zajíců. To ale souvisí s celou řadou jiných civilizačních otázek. Myslel jsem si, že touto dobou už bude situace mnohem lepší, vzhledem k tomu, jak se omezilo používání chemie v zemědělství, méně se obdělává, z některých intenzivně obdělávaných polí se dokonce staly louky. Nějaké zlepšení tu je, ale není to nic dramatického. Vím však, že toto zažívají téměř všechny země, tedy nejsme žádnou výjimkou.

Jakou roli hraje myslivost ve Vašem životě? Jste myslivec?
Já nejsem myslivec. Naše vazba na myslivost je jen skrze lovecké psy, které máme doma. Dříve jsme měli fenku baseta a v současné době máme jezevčíka.

Myslivců poslední dobou ubývá, mladí, zdá se, už nemají o myslivost takový zájem. Z jakých důvodů myslíte, že k tomu dochází?
Určitě je dnes více možností k uplatnění se, k realizaci sebe sama - to je asi jeden faktor. Protože ve starém režimu možností mnoho nebylo, tak pro mnoho lidí byla myslivost jednou z mála činností, kde mohli být prospěšní. Ale kromě toho je to docela tvrdá práce, to není jen si vyrazit s flintou a střílet po zvěři, ale je to práce v lese pro zvěř, obstarávání a pravidelné roznášení krmení atd. K myslivosti a k přírodě musí mít lidé opravdu hluboký vztah.

Projev ministra zemědělství Ing. Jana Mládka

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás pozdravil a společně s Vámi se zúčastnil nejvýznamnější události života Vaší organizace - III. sjezdu Českomoravské myslivecké jednoty. Chtěl bych za resort zemědělství, který je garantem myslivosti v České republice, poděkovat Vašim členům za dobrovolnou práci, kterou věnují péči o zvěř, ochraně přírody ku prospěchu celé naší společnosti. Ministerstvo zemědělství si uvědomuje význam Vaší činnosti a také podle možností se snaží podporovat takové aktivity jako je propagace myslivosti, záchrana ohrožených druhů zvěře nebo výchova mladé generace k ochraně naší přírody.
V rámci dnešního setkání se však nebude hovořit pouze o organizačních záležitostech zajištění činnosti organizace, ale na programu jednání této nejvýznamnější akce bude i náplň hlavních směrů činnosti ČMMJ pro období roku 2005 až 2010. Tyto směry budou jistě vycházet z celého předchozího období, které bylo v myslivosti obdobím přelomovým. Charakter období předurčilo přijetí nové legislativy, která určila směr myslivosti opět na několik let dopředu. Také naše ministerstvo se muselo s novou právní úpravou a množstvím úkolů z ní plynoucí vypořádat. Dlouho očekávané přijetí nového zákona o myslivosti s sebou přineslo odlišný přístup k mnoha základním otázkám, nebo alespoň jiný způsob řešení některých konkrétních záležitostí. Mám na mysli zejména tvorbu honiteb, vznik honebních společenstev, usměrňování mysliveckého hospodaření, hodnocení kvality chovu zvěře, kontrolu ulovené zvěře, problematiku zkoušek prováděných v myslivosti, kynologii a sokolnictví, jmenování mysliveckých hospodářů, řešení přestupků a ukládání pokut a řešení náhrad škod způsobených užíváním honitby, zvěří a na zvěři. Náročnost uvedení nové právní úpravy do praxe byla dána tím, že změny se dotkly všech subjektů, kteří se podílejí na myslivosti - myslivců, vlastníků honebních pozemků a samozřejmě v širokém rozsahu i orgánů státní správy myslivosti na všech jejích stupních.
Ze strany Ministerstva zemědělství byly vydány již všechny prováděcí předpisy k novému zákonu o myslivosti, byly nově pověřeny subjekty ke zkouškám z myslivosti, zkouškám pro myslivecké hospodáře, zkouškám loveckých psů z výkonu a k sokolnickým zkouškám, byla vypracována pravidla pro poskytování dotací pro myslivost, vytvořen a realizován systém kontrol ulovené zvěře prostřednictvím plomb a lístků o původu zvěře, upravena myslivecká statistika, byla zřízena Myslivecká rada ministra zemědělství, jako jeho poradní sbor pro otázky myslivosti, ustanovena Ústřední hodnotitelská komise trofejí, která nejen vykonává svou činnost průběžně po celý rok, ale která se zásadním způsobem podílela na ohodnocení trofejí zvěře na mezinárodní výstavě NATURA VIVA v Lysé nad Labem.
Zcela samostatnou kapitolou v tomto období bylo ze strany státní správy zvládnutí úkolů spojených s reformou státní správy, tj. ukončením činnosti okresních úřadů, které byly základními články státní správy a rozběhem činnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Mimo vlastní záležitosti zahájení činnosti úřadů bylo velkým úkolem pro naše ministerstvo zajistit odbornou způsobilost nových pracovníků státní správy na úseku myslivosti prostřednictvím studia a skládání zkoušek.
Velkou zátěží pro státní správu byl také vstup České republiky do Evropské unie s množstvím legislativních změn. Kromě těchto legislativních změn jsme se museli vypořádat i pro českou myslivost zcela nepřijatelným názorem EU, že myslivost je považována pouze za rekreační aktivitu. Tento názor EU se promítl velmi negativně např. do vyhlášky o dobách lovu a hájení zvěře. Při posuzování na mezinárodní úrovni však myslivost v tomto období dosáhla výrazného úspěchu v tom, že celosvětově uznávaná Mezinárodní organizace pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) ji akceptovala jako jednu z forem ochrany přírody a způsob trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů.
Ministerstvu zemědělství se prozatím nepodařilo ve vztahu k novému zákonu o myslivosti zorganizovat vyšší odborné myslivecké zkoušky. Je to dáno tím, že ze strany myslivců není adekvátní zájem o skládání těchto zkoušek. Pokud bude zájem ze strany myslivecké veřejnosti o tyto zkoušky, je naše ministerstvo připraveno k jejich zorganizování v průběhu následujícího roku.
Co však přineslo státní správě myslivosti velké těžkosti ve vztahu k nové právní úpravě, je správní proces uvádění honiteb do souladu novým zákonem o myslivosti a přizpůsobení honebních společenstev této nové právní úpravě. Jsou to záležitosti, které jsou známy i ve vztahu k jakýmkoliv předchozím změnám myslivecké legislativy. Orgánům státní správy myslivosti se nedaří ukončit včas v reálných termínech tuto "transformaci". Proč tomu tak je právě u honiteb, proč tento proces změn je doprovázen takovými vášněmi a trval po předchozí legislativní změně přes 10 let a ve vztahu k nové právní úpravě není situace jednodušší? Důvodů je mnoho. Některé vycházejí z historie. Podíváme- li se zpět na možnosti věnovat se myslivosti a hospodařit v honitbě, nemůžeme přehlédnout, že každá velká historická změna, ať to byla změna ve společenských, hospodářských nebo vlastnických vztazích, s sebou přinesla i změnu výkonu práva myslivosti. Při těchto změnách byla vždy někomu brána možnost hospodařit v honitbách a někomu jinému zas dávána. Ten, komu byla možnost brána - nezapomněl. Ten, komu byla možnost dána, postupně začal považovat honitbu za svou, neboť do jejího obhospodařování vkládal svůj volný čas, své finanční prostředky a svoji práci. Takovýchto změn bylo za posledních několik desetiletí hodně a dnes spolu žije několik generací pamětníků a všichni cítí minulé křivdy velmi intenzivně a přáli by si, aby v té své honitbě mohli pět provozovat myslivost. Stejně je tomu i s vývojem situace po legislativní změně z roku 2001. Doufám že následující pětileté období přinese uklidnění a stabilizaci v myslivosti.
Myslivost po roce 2005 však nemůže žít jen z úspěchů dosažených v letech minulých, ze změn, které přinesla nová právní úprava na úseku této činnosti, nebo se uspokojit změnou názoru Mezinárodní organizace pro ochranu přírody a přírodních zdrojů na její postavení ve vztahu k ochraně přírody.
I nadále vidím jako největší prioritu v dalším vývoji myslivosti obhajobu jejích principů a významu v rámci naší společnosti. Máte možnost prosazovat své názory na myslivost prostřednictvím silné a jednotné myslivecké organizace, kterou Českomoravská myslivecká jednota. Jedná se o obhajobu samé podstaty myslivosti, to je obhospodařování zvěře a lov před narůstajícím negativním veřejným míněním.
V tomto procesu se nesmí zapomenout na potřeby a zájmy člověka žijícího v bezprostředním kontaktu s přírodou, tj. zájmy člověka žijícího na vesnici a na fakt, že myslivost je zdrojem pracovních příležitostí a životním stylem mnoha našich občanů. Při naplňování tohoto záměru spatřuji zvláštní význam v oslovení mládeže a dospívající generace a na vytvoření podmínek pro jejich spoluúčast na myslivecké činnosti ve všech pro ni dostupných formách.
O osud myslivosti se z těchto pohledů nebojím, neboť myslivost na území našeho státu má bohatou historii, která vždy vycházela ze zásad ochrany přírody, byla nezastupitelným článkem při tvorbě životního prostředí a byla nedílnou součástí života našich lidí.
Na myslivcích samotných také bude, aby se myslivost nestala terčem kritiky za škody, které bude zvěř působit na své okolí, zejména v zemědělství, lesním hospodářství a na rostlinných společenstvech, která jsou středem zájmu ochrany přírody. Týká se to především problematiky nárůstu škod černou zvěří a udržení vývoje početních stavů velké spárkaté zvěře pod kontrolou. Omezení škod působených zvěří považuji vůbec za klíčový moment dalšího rozvíjení myslivosti ve vztahu k ostatním hospodářským aktivitám člověka v přírodě a ke složkám životního prostředí. Odpovědné hospodaření se zvěří za myslivost nikdo nevyřeší.
Velice mne mrzí, že i přes úsilí věnované v několika posledních desetiletí se nedaří zajistit rozvoj početních stavů drobné zvěře na které byla postavena "sláva české myslivosti". Je to úkol pro myslivost i do dalších let. T tohoto důvodu jsem inicioval obnovení činnosti myslivecké sekce Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Mým záměrem je vytvořit zde poradenské středisko pro všechny držitele a uživatele honiteb, aby se měli kam obrátit pro konkrétní radu a pomoc. Dále iniciuji vznik několika vzorových honiteb, kde se budou moci myslivci lecčemu přiučit.
Zvláštní pozornost bude myslivost muset v nadcházejícím období věnovat tažným druhům vodní pernaté zvěře, které se z pohledu zranitelnosti jejich životního prostředí stávají předmětem mnohých mezinárodních dohod o jejich ochraně nebo ochraně jejich biotopu. Aby myslivost byla v souladu s požadavky ochrany přírody, musí i v tomto ohledu reagovat na nepřetržitý vývoj živé přírody. Jednoznačně se to ukázalo v období vytváření soustavy NATURA 2000, kdy myslivost musela obhajovat svou opodstatněnost v navrhovaných územích ochrany tzv. "ptačích oblastí" a "zvláštních chráněných územích".
Jsem přesvědčen, že morální povinností myslivosti je podporovat i nadále takové druhy zvěře, které sice stojí na okraji zájmu současného mysliveckého hospodaření, ale které tvořily historicky nedílnou součást myslivosti a jsou dnes považovány za ohrožené nebo vzácné, jako jsou například tetřevovití, koroptev nebo některé druhy kachen. Považuji za neodpustitelné, aby v době, která nepřeje přirozenému udržení odpovídajícího životního prostředí těchto druhů, stála myslivost při jejich podpoře stranou.
V nadcházejícím období se bude muset myslivost také stále více zabývat otázkami veterinárními jako jsou přenosy nebezpečných nákaz volně žijícími živočichy nebo hygiena potravin prostřednictvím zvěřiny dodávané na trh.
Dámy a pánové, očekávám, že v nastíněných úkolech budou při jejich řešení hrát nezastupitelnou roli právě samotní myslivci a myslivecké organizace a mohu Vás ujistit, že Ministerstvo zemědělství na nich bude s Vámi velice rádo spolupracovat.
Dnešní Vaše jednání bude velice dlouhé a náročné. K tomu, aby se Vám podařilo vyřešit všechny Vaše úkoly, Vám i české myslivosti přeji mnoho zdaru.

Projev Ing. Vladimíra Blahuty - generálního ředitele Lesy České republiky, s.p.

Dámy a pánové, vážení hosté úvodem svého krátkého vystoupení chci především poděkovat za pozvání na jednání III. sjezdu ČMMJ a zároveň pak chci pozdravit všechny účastníky sjezdu jménem svým, ale i jménem všech zaměstnanců LČR, s.p.
Je mým potěšením uvést před tímto auditoriem, že vzájemná komunikace, a tím myslím na všech úrovních, mezi LČR a ČMMJ doznala v posledních dvou letech významného zlepšení.
Mnozí jste nepochybně zaregistrovali krátkou informaci v časopise Myslivost, že se dne 31. 8. 2005 uskutečnilo setkání vrcholných představitelů ČMMJ a LČR, s.p. Obě strany se na tomto setkání jednoznačně shodly na potřebě budoucí spolupráce a otevřeném dialogu při řešení případných střetových oblastí, které mohou vzejít ze vzájemného vztahu les versus les. Pro obě strany bylo dobrým zjištěním, že se ani jedna strana korektní vzájemné spolupráci nebrání a vítá ji. Je mimo jakoukoliv diskusi, že profesní zaměření a činnost ČMMJ a LČR, s.p. mají v mnohém společný rozměr, ale zároveň také mohou být činnosti obou subjektů lokálně i určitým způsobem konfliktní. Tady mám na mysli problémy na lokalitách a v honitbách, v nichž se zatím nepodařilo uvést do souladu početní stavy spárkaté zvěře a zdravotní stav lesa. My lesníci chápeme zvěř jako obnovitelné přírodní bohatství a je i naší povinností toto bohatství zachovat. Předpokládáme však, že i myslivci chápou skutečnost, že jedním z hlavních předmětů činnosti státního podniku LČR, s.p. je výkon práva hospodaření k lesům, jež jsou ve vlastnictví státu a tak tedy i chápou všechny úkoly, které LČR, s.p. musí v této souvislosti zabezpečit a které pro LČR vyplývají tohoto jejich zaměření.
Jsem přesvědčen, že je dost oblastí a okruhů činností, na jejichž řešení mají obě strany zájem a u kterých bude určitě přínosem řešit je ve vzájemné spolupráci. Jako příklady mohu uvést např. ochranu přírody, reintrodukční programy vybraných druhů zvěře, vyhlašování oblastí chovu zvěře, dotace z evropských fondů, legislativu, práci s mládeží apod.
To, že je les domovem mnoha druhů zvěře jistě každý ví, to že drtivá většina lesníků provozuje aktivně myslivost je také známou skutečností a také není žádným tajemstvím, že mnozí zaměstnanci LČR, navzdory určitým administrativním opatřením provedeným v uplynulém období, zůstali členy ČMMJ a na její činnosti se aktivně podíleli z titulu svých odborných znalostí. V řadách zaměstnanců LČR jsou lektoři a zkušební komisaři mysliveckého vzdělávání, rozhodčí kynologických a střeleckých akcí, organizátoři různých akcí pořádaných pro mládež, ale také pořadatelé kulturních a společenských akcí pořádaných ČMMJ pro širokou veřejnost. To, že LČR nechápou spolupráci s ČMMJ jako proklamativní gesto určitě nejlépe dokumentuje dnešní skutečnost, že mezi navrhovanými kandidáty do Myslivecké rady ČMMJ jsou zaměstnanci LČR, které navrhují samy OMS ČMMJ.
Úvodem jsem uvedl, že toto moje vystoupení bude krátké. Jeho závěrem tedy chci vyslovit přesvědčení, že činnost ČMMJ bude i do budoucna vedena snahou konat ji ve prospěch všech částí přírody, popřát všem funkcionářům ČMMJ mnoho zdaru v jejich činnosti a za LČR deklarovat otevřenost k objektivnímu a korektnímu dialogu a spolupráci s ČMMJ a také se všemi dalšími subjekty, pro které není zvěř, stav naší přírody a stav lesa nevyjímaje, jenom frází a proklamativní formulací při prosazování svých lokálních zájmů.
Lesu a myslivosti zdar!

Projev JUDr. Jiřího Kšici - správního náměstka ředitele podniku Vojenské lesy a statky ČR
Vážené dámy a pánové, je mi milou příležitostí, abych vás jménem státního podniku Vojenské lesy a statky České republiky pozdravil při vašem sjezdovém jednání. Dovolte mi, abych vás seznámil s výkonem práva myslivosti v našem podniku a s jednotlivými formami spolupráce mezi VLS a ČMMJ.
Myslivost patří mezi naší základní hospodářskou činnost. U honiteb jejichž držitelem jsou VLS vykonává státní správu myslivosti MZe, všechny tyto honitby obhospodařují VLS ve vlastní režii a žádná z nich není předmětem nájmu. Je to jednak z důvodu vojenského využití většiny honebních pozemků, jednak z důvodu efektivnějšího hospodaření se zvěří ve vztahu k lesnímu hospodářství. Současně VLS zajištují regulaci stavů zvěře na nehonebních pozemcích převážně využívaných arnmádou,. VLS myslivecky obhospodařují více než 181 000 ha honebních pozemků, díky této rozsáhlé výměře patříme k největším držitelům a současně uživatelům honiteb v ČR To má podstatný význam i pro další subjekty v těchto regionech. Je všeobecně známou skutečností, že velké honitby mají svojí výměrou pozitivní vliv na vyrovnané stavy zvěře v daných lokalitách.
Za úspěch považujeme, že při transformaci honiteb podle nového zákona o myslivosti jsme s našimi sousedy nalezli společnou řeč tak, aby všechny honitby mohly být dány do souladu s novou právní úpravou.
Základním cílem mysliveckého hospodaření ve všech honitbách VLS je udržení ekologické a biologické vyváženosti přírody nejen ve vztahu k lesnickému hospodaření, ale vůbec k přírodě. Dokladem tohoto přístupu založeného na principu respektování přírodních zákonitostí je ta skutečnost, že i při vojenském využívání těchto oblastí se značná část vojenských újezdů stala součástí soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000. Především jsou to podstatné části vojenských újezdů Boletice, Hradiště, Libavá, Brdy a dnes již zrušeného újezdu Ralsko, které jsou začleněny do tzv. ptačích oblastí. Také připravované stanovištní lokality zasahují do honiteb obhospodařovaných VLS
Rád bych se nyní zmínil o současných formách spolupráce mezi VLS a ČMMJ. Podstatným faktem je ta skutečnost, že značná část našich zaměstnanců je členy ČMMJ. Mnozí z nich se kromě svých pracovních mysliveckých povinností významnou měrou podílejí i na činnosti v mysliveckých sdruženích. Tato vítaná provázanost přispívá k dobré vzájemné komunikaci mezi spolkovou a profesní myslivostí. Řada zaměstnanců VLS jako členů ČMMJ je zkušebními komisaři při zkouškách adeptů myslivosti nebo působí jako rozhodčí z výkonu při kynologických akcích.
Na kynologickém poli dále poskytujeme naše honitbny pro zkoušky z výkonu, další odborníci z řad zaměstnanců VLS jsou členy Ústřední hodnotitelské komise a své zkušenosti uplatňují nejen při našich podnikových přehlídkách trofejí, ale i na okresních chovatelských přehlídkách a mezinárodních výstavách pořádaných Českomoravskou mysliveckou jednotou.
Důležitým pilířem spolupráce nadále může být naše společná snaha o dodržování mysliveckých tradic. Pestrá paleta dalších možností se před námi otevírá při informování laické části společnosti o myslivosti, jejích historických kořenech a jejím současném poslání při ochraně přírody a krajiny. Naší jednotnou snahou by měla být aktivní a trpělivá komunikace s nemysliveckou veřejností. Snažme se vysvětlit, že při našem lesnickém i mysliveckém hospodaření se nejedná o činnost přírodnímu prostředí neprospívající až odporující, naopak, že se jedná o vyvážené, trvale udržitelné a přírodě blízké hospodaření. Hlavně to však dokažme naší každodenní prací.
Rád bych poděkoval za pozvání na tento sjezd a vyjádřil své přání, aby dosavadní dobrá spolupráce mezi VLS a ČMMJ nadále pokračovala, případně se dále prohlubovala a dále rozvíjela. Děkuji vám za pozornost a přeji lesu a české myslivosti zdar.

Projev MVDr. Jiřího Drápala - náměstka ústředního ředitele Státní veterinární správy
Vážení delegáti a hosté III. sjezdu ČMMJ, dovolte mi, abych v zastoupení ústředního ředitele Státní veterinární správy MVDr. Milana Maleny pozdravil váš sjezd a popřál úspěšné jednání. Nemusím příliš zdůrazňovat provázanost veterinární a myslivecké problematiky. Na základě dlouholeté spolupráce s mysliveckými sdruženíi bylo dosaženo mnoha úspěchů při řešení a zlepšování nákazové situace volně žijící lovné zvěře.
Jedním z nejdůležitějších úspěchů, na němž mají členové mysliveckých sdružení nemalý podíl, je poslední zaznamenaný výskyt vztekliny v dubnu roku 2002. Díky dlouholeté orální vakcinaci a následnému vyšetřování odlovených lišek, kde bylo například v roce 2004 vyšetřeno kolem 9000 lišek, byla tato nebezpečná nákaza přenosná jak na různé druhy zvířat, tak i na člověka utlumena.
Další nebezpečnou nákazou je klasický mor prasat, jeho poslední virologický nález u divokých prasat byl zaznamenán v listopadu 1999. U domácích prasat to bylo o dva roky dříve. I zde je zásluha myslivců značná, neboť při jejich disciplinovaném odběru a odevzdávání vzorků jak ulovené, tak i uhynulé černé zvěře by nebylo možné provádět tak rozsáhlý monitoring, při kterém je každoročně vyšetřeno kolem jedenácti tisíc kusů ulovených a 250 kusů uhynulých divokých prasat.
V současné době, kdy je zvýšené nebezpečí výskytu aviární influenzy, je předpoklad, že by právě myslivci byli jedni z prvních, kteří by zaznamenali zvýšené úhyny u volně žijícího ptactva a že by tím přispěli k včasnému odhalení nákazy a přijetí ochranných opatření k minimalizaci škod spojených s výskytem této nákazy.
Také za úseky veterinární hygieny a manipulace s ulovenou zvěří můžeme konstatovat obrovskou práci myslivců. Podařilo se překonat nelehké období spojené se vstupem do Evropské unie, kdy jedna mise inspektorů z veterinárního a potravinového úřadu byla stíhána druhou a kdy naše podniky na zpracování zvěřiny byly podrobeny tvrdé kontrole z hlediska splnění veterinárně-hygienických požadavků. Splnění těchto požadavků nás a i vás stálo nemalé finanšční prostředky, ale pozvedlo úroveň našich podniků na zpracování zvěře a úroveň sběrných a prohlížecích míst na vysoký standard, který mnohdy není dosažen v okolních státech. Dobré jméno české zvěřiny je třeba udržet, zachovat její zdravotní nezávadnost a mít tak možnost nabídnout spotřebitelům kvalitní surovinu pro přípravu hodnotných jídel.
Dámy a pánové, vaše dnešní jednání může vzít za bernou minci fakt, že dosažená poměrně příznivá nákazová situace u volně žijící zvěře a vysoký standard manipulace s ulovenou zvěří je z významné části zásluhou vaší. Přeji vám mnoho zdaru do další práce, více optimismu a myslivosti zdar.


Projev MVDr. Františka Fejfara - zástupce Řádu sv. Huberta se sídlem v Kuksu
Nejstarší lovecký řád střední Evropy - Řád svatého Huberta, který byl založen před 310 lety v roce 1695 Františkem Antonínem hrabětem Šporkem v Lysé nad Labem, přeje dnešnímu III. sjezdu ČMMJ i budoucnosti české myslivosti mnoho zdaru.
My svatohubertští myslivci spojujeme službu v Řádu s aktivním členstvím v ČMMJ, a proto sledujeme i dnešní jednání jejího vrcholného orgánu s největším zaujetím. Celým srdcem si přejeme, aby se třetímu sjezdu dnes podařilo zvolit do vedení ČMMJ vhodné typy vyzrálých osobností oddaných mysliveckým ideálům, přitom však dostatečně erudované jak ke splnění usnesení dnešního sjezdu, tak fundované k obhajobě myslivosti a zvýšení společenské prestiže celého mysliveckého stavu.
Řád svatého Huberta je s naší největší mysliveckou organizací dlouhodobě názorově spřízněn, již v roce 1938 vyhlásila tehdejší Československá myslivecká jednota při příležitosti dvoustého výročí Šporkova úmrtí na oslavu památky zakladatele moderní české myslivosti Šporkův rok, jeho součástí mělo být obnovení Řádu. Události směřující k Protektorátu a II. světové válce tento záměr přerušily a oddálily až do roku 1978, v němž byl Řád ilegálně obnoven a rozvinut do současných aktivit.
Úzká spolupráce mezi Řádem sv. Hubeta a ČMMJ dostala v loňském roce oficiální rámec dohody o spolupráci v oblasti domácí i zahraniční myslivecké politiky, výměny informací, spolupráce v oblasti etiky, kultury, šíření českých mysliveckých tradic doma i v zahraničí a další všestranné spolupráce instituciální, edukační i v jiných oblastech společných zájmů a cílů. Naší společnou snahou je zachování všeho pozitivního a pokrokového z minulých období myslivosti i nyní v procesu transformace směřující k ekologickému pojetí myslivosti cestou zlepšování životních podmínek zvěře a orientace myslivosti na odbornouý službu přírodě i spoluobčanům.
Vážení přátelé myslivci, Řád sv. Huberta byl, je a bude nejen strážcem tradic a etiky myslivosti, ale také vždy pevnou součástí společných snah o další rozvoj naší a evropské myslivosti. Ať vzkvétá česká myslivost, ať sílí přátelství a jednota myslivců.

Projev Ing. Mariána Lipky, prezidenta Slovenského poľovníckeho zväzu

Vzhľadom na to, že máte za sebou tri hodiny náročného rokovania, pokúsim sa to pokiaľ možno odľahčiť. Predovšetkým vás chcem všetkých čo najsrdečnejšie pozdraviť menom Slovenského poľovníckeho zväzu. České a slovenské poľovníctvo sú si v celej Európe najbližšie. Existujú desiatky združení aj spolkov, ale aj okresných a regionálnych poľovníckych organizácií, ktoré veľmi aktívne a na širokom fronte spolupracujú cez hranice našich štátov. Máme spoločné problémy aj očakávania, navzájom sledujeme s akými výsledkami sa nám darí hospodáriť a spoločne aj vnímame úspechy, ktoré sú dosiahnuté. Je tomu tak preto, že naozaj nikde nespolupracujú poľovnícke organizácie tak blízko ako tie naše. Je to otázka mnohoročnej tradície. Na všetkých úrovniach spolu dokážeme diskutovať o celej šírke problémov. Nechcem tu o týchto problémoch hovoriť, pretože by som robil koreferát k tomu, čo už povedal pán profesor Hromas. Skutočne na všetkých úsekoch sa spoločne koncentrujeme na naše priority. Len to stručne zopakujem. Je to boj - boj o zachovanie poriadku, zodpovednosti a disciplíny v poľovníckom hospodárení, o udržanie stavov zveri, ale rovnako - a už to tu dnes zaznelo - je to boj o spoločenské uznanie. K tomu chcem poznamenať, že aj keď jednotlivé spolky sa presadzujú cez médiá, netreba sa toho toľko báť, poviem jeden inšpirujúci príklad: nie je pravda, že keď sa traja s mastnými vlasami a náušnicami stretnú, tak založia dve ochranárske organizácie. My sme si to otestovali na Slovensku pri boji o zákon. Za dva týždne nás podporilo takmer štyristo tisíc občanov. Takže iné je pokiaľ niekto hovorí niečo proti nám na obrazovke, a iná vec je, keď poctivo robíme svoju vec a spoločnosť nás akceptuje. Chcem uprieť pozornosť ešte na ten vonkajší okruh, myslím, že dnes to zaznelo aj vďaka osobne pánovi profesorovi Hromasovi, ako aj celej skupine stredoeurópskych štátov, pretože tie majú najkonkrétnejšie výsledky, že sa podarilo presadiť poľovníctvo regulérne ako aktívnu súčasť ochrany prírody v najprestižnejšej svetovej ochranárskej organizácii a myslím, že je to pre nás jeden z absolutne silných argumentov a musíme to využívať a druhá vec je ďalšia úloha: doma sme si tak vedeli poradiť s Európskou úniou, dnes máme skrytého nepriateľa aj tam. Európskych úradníkov, ktorí vymýšľajú iniciatívy len preto, aby pred svojimi občanmi obhájili to, že nedokázali svoju prírodu ochrániť - a nám radia, ako máme chrániť to, čo jsme si vymedzili. Tieto úradnícke iniciatívy by nemali ohroziť našu pozíciu v rámci C.I.C. a F.A.C.E. Podarilo sa zformovať tieto iniciatívy a dnes bez nášho hlasu sa tam nič vážnejšieho nedokáže prijať. Na tomto mieste chcem povedať, že musíme sa pokúsiť zmobilizovať našich europoslancov v rámci celej skupiny nových štátov EU, nielen českých a slovenských, lebo odtiaľ by nám mohlo hroziť ďaleko väčšie nebezpečenstvo ako od našich ochranárskych organizácií, ktoré majú riadny program, riadne zázemie, vedia argumentovať - s tými naopak veľmi úspešne spolupracujeme na ochrane prírody, lebo to je podľa nás jediné správne. Na záver by som vám chcel popriať skutočne úspešný priebeh tohto snemu, osobne pritom chcem poďakovať pánovi profesorovi Hromasovi aj ďalším odchádzajúcim členom poľovníckej rady, chcem váš snem informovať, že aj pri príležitosti životného jubilea, aj pri príležitosti toho, že svoju veľmi náročnú a myslím si, že aj úspešnú púť vo funkcii predsedu ČMMJ skončil, sa v slovenskej poľovníckej organizácii rozhodli ako prvému poľovníkovi, ktorý nemá slovenské občianstvo, udeliť čestné členstvo v Slovenskom poľovníckom zväze. Ja mu k tomu blahoželám. No a samozrejme našim kolegom - celej Českomoravskej mysliveckej jednote na základe toho, čo sme si preštudovali v návrhu na uznesenie - prajeme v ich robote - a bude to tvrdá robota - aby sa výsledky tejto roboty premenili na chutné plody a aby ich bolo kde ukladať, tak jsme vám pripravili takú misu, ktorá jasne bude dokumentovať, že keď z nej budete ochutnávať, tak môžete aj nás prizvať. A po tej ochutnávačke dúšok čistej pramenitej slovenskej vody, ktorá má dve vlastnosti, prvá je že čistí myseľ a druhá, že sa po nej neodporúča šoférovať. Ešte raz veľká vďaka za spoluprácu, odovzdajte náš pozdrav aj na úrovni okresných mysliveckých spolkov a poľovníckych sdružení. Ja si myslím, že akokoľvek bude, keď budeme takto spolupracovať, máme oveľa väčšie šance presadiť to, o čom tu dnes diskutujeme. Ďakujem ešte raz veľmi pekne. Myslivosti, lovu, poľovníctvu a prírode zdar!

Zpracování dat...