Unor / 2006
KRAHUJEC OBECNÝ
Myslivost 2/2006, str. 13 Text a snímky Jiří HROTEK,
Staré sokolnické heslo říká ,,Vzrůstem je krahujec sice malý, srdce má však velké!“ Je tím myšleno to, že drobný krahujec se často vrhá na svoji oběť, která je stejně velká, jako on sám. Útočí za svou kořistí do míst, kam by jiný dravec nezaletěl. Nejednou se stalo, že lovem zapálený krahujec vletěl otevřeným oknem k lidem až do místnosti.
Často si ho lidé pletou s jestřábem. Oba dravci si jsou hodně podobní. Mají podobný ,,zlý" výraz způsobený žlutým okem s černou zorničkou, dále oba mají dlouhý rýdovák a krátká kulatá křídla. Samozřejmostí jsou dlouhé pařáty přizpůsobené k lovu v křoví a v lese. Bříško mají též stejné - bílý podklad a černé příčné proužky (pouze u starých jestřábů). Mají i podobný způsob lovu a to přepadem. Kopírují terén a jsou velmi obratní. Díky dlouhému ocasu (rýdováku) se dokáží otočit takřka na místě. Nevydrží však delší dobu stíhat kořist. Pokud nic neuloví, posadí se na vyvýšené místo a trpělivě čekají, až se nic netušící oběť k nim přiblíží na bližší vzdálenost.
Krahujec loví někdy i tak, že letí naplno přes střechy domů, kopíruje ploty, střechy, auta i keře a snaží se překvapit drobné ptáky a to hlavně vrabce. Často loví v blízkosti slepic. To se mu stává osudným, kde jsou slepice, tam jsou ploty a do těch krahujec často naráží. Po úderu do hlavy většinou umírá. Zabýváme se ochranou dravých ptáků a lidé nám často nosí zraněné dravce z přírody. A tak můžeme konstatovat, že z deseti přinesených krahujců, kteří byli nalezeni u plotu či pod oknem jich obvykle nejméně osm uhyne! Jejich bezhlavost, dravost a nebojácnost se jim tak stávají osudnými.
Když hnízdí, tak na stromech mohou mít až šest mláďat. Po měsíci jsou většinou na hnízdě již jen čtyři a prvního roku života se dožijí sotva dva mladí krahujci.
Další rozdíl mezi jestřábem je, že krahujec je o hodně menší. Sameček je o něco málo větší než kos a samice má velikost hrdličky. Loví převážně drobné ptáky především vrabce, ale může ulovit i holuba.
Kdykoliv vidím krahujce v přírodě, vzpomenu si na dobu, kdy jsme jako sokolníci chodili s krahujci lovit.. Byli jsme na letišti a s krahujci jsme proháněli vrabce. Vrabci vymýšleli neuvěřitelné skrýše, zalézali všude možně a jednou se dokonce vrabec schoval do výfuku zaparkovaného auta. Naštvaný krahujec do vozu několikrát udeřil pařáty, jako by čekal, že vrabec vypadne ven.
Další příběh mám z jednoho brněnského parku. Lovil jsem tam hrdličky a vyběhl divoký králík. Krahujec okamžitě vystartoval za králíkem, tak jsem jej za ním pustil a čekal co se bude dít. K mému úžasu králíka krahujec vázal a pevně ho držel za hřbet. Králík byl však mnohem větší, tudíž s krahujcem utíkal do nejbližší nory. Bylo to takové malé rodeo. Po pár metrech krahujec nestandardní úlovek pustil. Přiletěl mi na ruku a tvářil se jako by se nic nestalo. A takoví jsou krahujci.
Text a snímky Jiří HROTEK,
Zayferus, o.p.s.
Více fotografií jsou na www.zayferus.cz.