Časopis Myslivost

František Špatný se narodil na samotě Bor u Protivína (Protivín č. 81), bývalý okres Písek. Dne 8. března 1814 byl v římskokatolickém kostele v Protivíně pokřtěn; den narození není v příslušné matrice zaznamenán. Jeho otec Václav Špatný byl polním mistrem (tj. panský mistr ovčácký, odpovědný za chov a provoz ovčína), matka se jmenovala Ludmila, byla dcerou Matouše Huspeky, sedláka z Chvoletic č. 1 a jeho manželky Anny. František pocházel z devíti dětí. Rodný domek Špatného se nedochoval.
Školu navštěvoval Špatný v Protivíně, Prachaticích a Českých Budějovicích, od roku 1828 hlavní školu v Praze na Malé Straně. V roce 1831 byl posluchačem přednášek o polním hospodářství na filozofické fakultě, o zvěrolékařství na lékařské fakultě a o správě statků a úřadování na pražské technice. V roce 1832 vstoupil na hospodářský ústav v Českém Krumlově. Po jeho tříletém absolvování byl přijat do schwarzenberských služeb. Byl praktikantem v Protivíně (1835), adjunktem v Prachaticích (1836), pracoval v různých hospodářských funkcích na ředitelstvích panství v Třeboni (1837-38) a v Libějovicích u Vodňan (1839-41), byl správcem statku v Přečíně u Volyně (1842), později v Jinonicích u Prahy (1843-44). V letech 1844-49 působil jako vedoucí schwarzenberského správního úřadu na Smíchově.
Špatný nebyl povoláním lesník. Po vytrvalém sebevzdělávání se podrobil zkouškám z lesnictví, polního hospodářství, myslivosti, rybářství, ovčáctví a vlnoznalectví, z bernictví (finanční správy) a trestního zákona, a dokonce i z české řeči a literatury. Všude vystupoval jako uvědomělý Čech, zúčastnil se vlasteneckých podniků a též v roce 1848 revolučního vření v Praze.
V roce 1849 byl Špatný převzat do státní služby. Pro své pokrokové a vlastenecké smýšlení byl však persekvován. Pracoval jako tajemník správních úřadů na Smíchově, později v Pardubicích, od roku 1856 jako sudí u okresního úřadu v Karlíně a od roku 1861 v Kraslicích. V roce 1862 požádal o přeložení do výslužby a až do roku 1872 působil ve službách Vlastenecké hospodářské společnosti v Praze.
Jako první u nás započal Špatný se systematickým sběrem odborného českého názvosloví z různých hospodářských oborů. Plodem jeho trpělivé a pilné literární práce bylo dvacet tři samostatně vydaných publikací; byly to slovníky rozmanitých řemesel, spisy z některých hospodářských odvětví, publikace dějepisné. Mimo to přispíval do Květů, Světozoru, Živy, Hospodářských novin a dalšího tehdejšího periodického tisku.
Stranou jeho lexikografického zájmu nezůstala ani myslivost. V roce 1843 vydal "Česko-německý slovník hospodářskotechnický pro úředníky, myslivce, atd.", v roce 1851 "Německo-český slovník pro hospodářské úředníky, zvěrolékaře, technology, lesníky a myslivce, atd." (II. vyd. 1864) a v roce 1870 "Německo-český slovník pro lovce a přátele lovu". Posmrtně vyšel v roce 1883 nákladem České lesnické jednoty v úpravě J. Zenkera "Německo-český slovník lesnický".
Materiál pro své slovníky z oboru myslivosti čerpal Špatný jednak z archívních listin a jiných písemných pramenů, jednak ho sbíral přímo mezi starými lesníky a myslivci. Zachoval nám tak českou mysliveckou mluvu. Ukázky uveřejňoval ve Světozoru, Živě a v Zábavách mysliveckých, souborně je vydal roku 1868 pod názvem Mluva myslivecká (II. vyd. 1876).
V roce 1856 zahájil F. Špatný vydávání památných Zábav mysliveckých. Šlo sice celkem o pouhých šestnáct brožurek malého formátu, každá průměrně o šedesáti čtyřech stranách, ale tento čin znamenal vlastně počátek českého mysliveckého písemnictví. Chronologicky vycházely Zábavy myslivecké následovně: díl I, svazeček 1 v roce 1856 (II. vyd. 1860, III. vyd. 1881), svazeček 2 v roce 1857, svazeček 3 v roce 1858, svazeček 4 v roce 1859, svazeček 5 v roce 1861; díl II, svazeček 1 v roce 1863, svazeček 2 v roce 1863, svazeček 3 v roce 1864, svazeček 4 v roce 1865, svazeček 5 v roce 1867; díl III, svazeček 1 v roce 1868, svazeček 2 v roce 1869, svazeček 3 v roce 1870, svazeček 4 v roce 1872; ze IV. dílu vyšel pouze svazeček 1 v roce 1875. V soukromých mysliveckých knihovničkách jsou tyto sešitky velkou vzácností, úplné jsou pouze v některých našich veřejných knihovnách (např. Národní knihovna ČR, Knihovna Národního muzea, Ústřední knihovna ČMMJ).
Zábavy myslivecké přinášely hodnotné odborné i beletristické příspěvky psané správnou češtinou, s výstižným mysliveckým názvoslovím. I dnes stojí za to si ledacos přečíst. Špatný získal velký okruh přispěvatelů z řad tehdy známých lesníků, myslivců, publicistů i beletristů. Spolupracovníky z řad lesníků byli například J. Vrbata, J. V. Černý, vydavatelův starší bratr Václav, bažantník a zakladatel mysliveckého a lesnického muzea v loveckém zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou, známý puškař A. V. Lebeda. Z publicistů to byli například Dr. J. Grégr, Dr. F. Palacký, Prof. E. Purkyně, z řad beletristů B. Němcová, Beneš Method Kulda, F. Pravda, aj. Příspěvky se zabývaly chovem, nemocemi zvěře, lovy u nás i v cizině, též sokolnictvím, přinášely zoologická pojednání. Uveřejňovaly původní myslivecké povídky. Značná pozornost byla věnována výňatkům z historického a krásného písemnictví našeho i cizího, pojednávajícího o lovu (o lovectví a čihařství z Balbínových spisů, o myslivosti z kroniky Václava Březana, výňatky z básně Rokoko J. P. Koubka, vypravování knížete Vladimíra Monomacha o jeho příhodách loveckých z Nestorova rukopisu ruského v překladu K. J. Erbena, O slavících I. S. Trugeněva, o lovu na medvěda z Pana Tadeusze A. Mickiewicze, o lovu z eposu Panna jezerní W. Scotta v přebásnění F. L. Čelakovského, aj.). Z archivů byly přetiskovány výtahy z usnesení obecních sněmů Království Českého, které se týkaly myslivosti, a jiné materiály, jako např. jedna z nejobsáhlejších a nejstarších českých mysliveckých písemností (z roku 1599) - Císařská instrukcí Janu z Vřesovic, jak by se jako správce nejvyššího jegrmistrovství v království Českém při úřadě svém chovati a říditi měl. Zábavy myslivecké obsahovaly původní básně, myslivecké národní písně, přísloví a hádanky (ze sbírek K. J. Erbena, F. L. Čelakovského, F. Sušila, aj.); samozřejmě nechyběl slovníček mluvy myslivecké. V inzerátech se upozorňovalo na vycházející literaturu, mající vztah k myslivosti, například na první ročník (1867) Lesního a lovčího kalendáře, vydávaného Českým spolkem lesnickým, a na první slovenský myslivecký spis Lovena, který vydal v roce 1867 A. E. Timko v Banské Bystrici.
Posledním bydlištěm Františka Špatného v Praze byla Krakovská ulice č. l; zde také dne 9. června 1883 zemřel. Pochován byl dne 12. 6. na Olšanských hřbitovech. I když se v záznamech dochovalo označení hrobu (III. hřbitov, 2. oddělení, hrob č. 3), dlouho jsme po něm marně pátrali. V příslušných matrikách jsme zjistili, že hrob nebyl od počátku 20. století proplácen. Šťastnou náhodou jsme ho objevili v roce 1993, zdevastovaný, rov téměř neznatelný, malá náhrobní deska poničená. V tomto roce uplynulo 110 let od Špatného úmrtí.
V roce 1993 oslavila Českomoravská myslivecká jednota 70. výročí jednotné myslivecké organizace v našich zemích. K tomuto jubileu byla uskutečněna řada významných akcí. Bylo také rozhodnuto důstojně zachovat památku národního buditele, lexikografa, publicisty a zakladatele českého mysliveckého písemnictví Františka Špatného; v roce 1994 od jeho narození uplynulo 180. let. A tak tedy jeho ostatky z hrobu na Olšanských hřbitovech byly dne 2. června 1994 pietně vyzvednuty, zpopelněny a schrána byla dne 6. prosince 1994 při důstojném mysliveckém aktu uložena na lesním hřbitově v Písku společně s renovovanou původní náhrobní deskou. Péči o další pietní zachování památky tohoto slavného rodáka píseckého kraje převzala spolu s Českomoravskou mysliveckou jednotou naše nejstarší a nejproslulejší lesnická škola - Střední lesnická škola v Písku.