Opeření černokabátníci - symbol zimy
Myslivost 2/2006, str. 8 Text a snímkyJan RYS
Do zasněžené krajiny střední Evropy patří, jako její neodmyslitelný symbol, výrazně velké černé siluety zadumaných ptáků. Svými posmutnělými a truchlivými postoji nadmíru zdůrazňují zimní, pro ně hladové, období. Ukáží-li se ve větším množství, lidoví mudrci předpovídají, že bude tuhá zima. Se správným pojmenováním druhu postav těch černých ptáků mají lidé odjakživa značné potíže a nejraději je nazývají vrány. Někteří se už ale dočetli, že to mohou být také havrani, ty pak pokládají za samce vran. Nejtragičtější je, když tak poučují i své mladší pokolení. Děti se však ve škole při hodinách přírodopisu dozvědí něco jiného a udiveně přemýšlejí o vědomostech dospělých. Každý člověk by měl alespoň občas zalistovat v některé z encyklopedií přírody, aby ji trochu znal. Věděl by pak, že hejna černých ptáků toulajících se po naší zasněžené krajině jsou převážnou měrou havrani polní, ke kterým se jen v malém počtu připojují vrány obecné a kavky.
Havran polní žije v blízkosti lidí celou zimu proto, že v jejich prostředí nachází snadněji potravu pro přežití. Na první pohled se každý pozná podle nápadného olysalého okolí kořene silného zobáku. Černé peří má havran modře lesklé a na bocích má z něho prodloužené jakési "kalhotky". Když kráčí, zadní částí těla komíhá do obou stran. Mladí ptáci ve věku jednoho roku mají ozobí kořene zobáku ještě opeřené a tak na větší vzdálenost se mohou zaměnit s vránou obecnou černou. Havrani žijí pospolitě v koloniích, obvykle v povodí toků řek ve vrcholcích letitých stromů. Tito ptáci v září odlétají přezimovat do jihozápadní Evropy. K nám v říjnu přilétají v obrovském množství přezimovat havrani z dálného severovýchodu. Pravidelně se objeví až v polovině měsíce; je-li to dříve lidé si myslí, že bude brzká, tuhá zima. Bohužel, takové mimořádné vlastnosti, jako je předvídání počasí, havrani nemají - ustupují jen před zhoršenými povětrnostními podmínkami své domoviny. Ornitologové odhadují, že k nám přilétá zimovat z Ruska, severní Ukrajiny a často z Permské oblasti před Uralem od dvou do čtyř milionů havranů. Počet si nevymysleli, ale dospěli k němu sčítáním ptáků na jejich pravidelných nocovištích. Na nich se každý večer odehrává udivující přírodní divadlo, po léta na stejných místech uprostřed rozlehlých polností při ostrůvcích lesíků s vysokými stromy. Na sklonku dne se na blízká pole slétají havrani do obrovské společnosti. Odpočívají a vyčkávají večerní šírání. Skoro ve tmě pojednou masa ptáků vzlétá a za ohlušujícího křiku míří do lesa, kde hledá v korunách stromů vhodný hřad. Křik neutichá celou noc a daleko prozrazuje havraní nocležiště drsným krákavým hlaholem. Večer co večer se tato scéna opakuje. Přezimování havranů u nás trvá do března, kdy se postupně všichni vracejí zpět do svých rodných kolonií na východě.
Vrána obecná se vyskytuje v naší přírodě ve dvou barevných varietách; šedé a černé. Své rajony mají odděleny zeměpisně. Jižní a západní Čechy převážně opanovává vrána černá, zbytek území republiky šedá. Samozřejmě, že se obě formy neignorují a vznikají smíšené páry. Jejich potomci pak mají různý poměr černé a šedé ve zbarvení po rodičích. Klasický hábit vrány černé je černé peří se zeleným a purpurově načervenalým leskem. Kořen zobáku není olysalý a peří překrývá až nosní dírky; v bocích jí také nevyrůstají pera do prodloužených "kalhotek". Silueta za letu nevyznačuje klínový ocas. Vrána černá postrádá pospolitý život, každý pár vede při okrajích lesů poblíž otevřené krajiny život individuální. Střízlivý odhad je, že u nás může sídlit asi tak tři až čtyři tisíce párů. V mimohnízdním období se toulá po krajině v okolí hnízdiště a loví drobné hlodavce, hledá mršiny, semena nebo plody různých stromů. V zimě se malé skupinky vran černých přičleňují k havraním hejnům.
Vrána šedá pro svou šedočernou mozaiku zbarvení není zaměnitelná s žádným z krkavcovitých. Život vede obdobný jako vrána černá. Tipuje se, že početně nad ní převažuje asi o deset tisíc párů. V zimě je daleko více toulavá, ale věrně se vrací na rodná místa.
Do zimního společenství havranů se také začleňují kavky, ne však mnohočetně. Létají s nimi stále až do předjaří. Kavka se snadno poznává pro její subtilní postavu. Neustále se také ozývá měkce znějícím hlasem "ťa, ťa". Obvykle s hejny havranů z východu už přilétají i kavky ze severnějších krajů.
Když si v zimě pozorněji všímáme ptačích černokabátníků, můžeme dnes hojněji zahlédnout také krkavce velkého; proporcemi dosahuje velikosti štíhlého bažanta. Okrsek hnízdního areálu si volí stálý, ale pár z něj podniká mnohakilometrové toulky v zimním období na obeznaná bohatší smetiště. Za letu už na velkou vzdálenost zjistíme jeho přítomnost podle hlubokého hrdelního hlasu, blíže pak uvidíme charakteristický klínový delší ocas. Při pozorování dalekohledem také poznáme jeho mohutný dlouhý zobák, s horní čelistí v konci obloukovitě zahnutou. Na rozsáhlejších nalezištích stravitelných odpadků můžeme mnohdy zastihnout i početnější krkavčí družinu, zřídkakdy však je spatřena ve společnosti havranů a vran.