Radíme si
Myslivost 2/2006, str.20 Roman CHLÁDEK
Reaguji na diskusi na webu www.myslivost.cz v sekci radíme si. Diskutoval jsme mimo jiné o tom, jak jsem vyřešil umístění trofejí u nás doma. Možná toto řešení některé čtenáře zaujme.
Přestěhováním do bytu v panelovém domě vyvstal přede mnou zvláštní problém. Jak co nejlépe vystavit svých několik málo trofejí a přitom nemuset do velmi tvrdého panelu vrtat jednu díru pro hmoždinku za druhou? Metoda „zkusmo“ zatloukání hřebíčků do omítky mne nelákala, neboť už jsem věděl, že omítka nic neudrží.
Z hloubi šedé kůry mozkové jsem však vylovil dávnou poznámku svého otce, že kterýsi jeho známý měl (a snad i má) doma trofeje zavěšené pod sebou na opracovaných prkýnkách, visících kolmo od stropu dolů.
Princip je jednoduchý a účelný, proto jsem ho i já zvolil jako přijatelné řešení. Sestává v tom, že "nosič" trofejí (prkno, fošna, jak kdo chce) je připevněn jen několika šrouby v hmoždince v panelu (v případě zavěšení vertikálně stačí mnohdy jen jeden). Záleží pochopitelně na nosnosti šroubu i hmoždinky a na tom, jakou trofej hodláte zavěsit. Životní trofeje si jistě zaslouží vlastní, vyřezávanou podložku, ale ne každý má doma tolik místa.
Já jsem vybral umístění srnčích trofejí pod stropem obývacího pokoje. Na nedaleké pile jsem se dohodl o odebrání odpadové krajinky, která svým vzhledem vyhovovala mému záměru. Díky množství suků, některých vypadlých, nepravidelnému tvaru a kůře na okrajích mi připadala hezčí, než dokonalá prkénka z kutilských supermarketů. Tento kousek dříví prošel jednoduchou úpravou, přebroušením a napuštěním lakem, který zvýraznil strukturu dřeva a zároveň dřevo trochu zakonzervoval.
Pak jsme s pomocí mého otce tento "nosič" trofejí s předem vyvrtanými otvory pro upevnění do zdi umístili pod strop tak, aby osa fošny byla víceméně rovnoběžná se stropem (což v panelovém domě nemusí vždy znamenat totéž, co vodorovná poloha). Na zeď jsme si obyčejnou tužkou označily otvory pro šrouby a dali se do vrtání. Z pěti označených otvorů jsme nejprve vyvrtali díry na krajních koncích, vložili hmoždinky a zkusili fošnu přichytit zápustnými šrouby. Šrouby jsme schovali pod plastové krytky, které však časem nahradily napodobeniny malých pavouků, z dvoumetrové vzdálenosti k nerozeznání od pravých. Hračka pro děti. Protože vše fungovalo bezvadně a přichycená krajinka udržela i mých 90 kg, více jsme do zdi nevrtali a dali jsme se do zavěšování trofejí.
Každá srnčí trofej bez spodní čelisti byla ve své zadní části opatřena nenápadným provázkem, díky kterému jsem ji pak zavěsil na hřebíček zpola zatlučený do dřevěné fošny. Vzdálenost trofejí od sebe i jejich výškové umístění tak, aby dlouhé paroží neškrtalo o zeď, a naopak, aby malí srnci nevypadali tak malí, lze jednoduše korigovat umístěním hřebíčku, kterých se do dřeva dá natlouct stejně tolik, kolik se jich dá kleštičkami ze dřeva vytáhnout. Původně bylo srnců třináct a fošna vypadala pěkně a plná. Nyní je jich tam sedmnáct a přesto má každý srnec dostatek místa.
Pro využití prostoru vymezeného nábytkem, jsem zvolil jako další "nosič" zavěšený kolmo k zemi, jedním šroubem přichycený, odřezek ze stejné pily, trochu hruškovitého tvaru ošetřený stejným lakem. Do jeho spodní, nejširší, části jsem zavěsil, opět pomocí provázku a hřebíku, jelení trofej. Nad ní, v prostoru ohraničeném parožím osmeráka, visí trofej muflona a úplně nahoře tuto malou pyramidu uzavírá trofej nalezeného srnce nepravidelného dvanácteráka. Tato kolmo zavěšená fošna je jakousi osou souměrnosti celého pokoje, byť jen pomyslnou. Visí totiž nad televizorem.rizontální a až letos připevněná stejným způsobem, dokresluje celý vzhled stěny a zároveň je připravena pro další lovecké sezóny. Že má sloužit skutečně k vystavení loveckých trofejí upozorňuje zatím pouze preparovaná sluka lesní, kterou jsem si přivezl vloni z Finska.
Nutno ještě připomenout, že provázky musejí mít takovou délku, aby nebyly z čelního pohledu vůbec vidět a musejí mít takovou pevnost, aby vám trofeje nespadly na hlavu ani po roce. Jednou za několik let by asi nebylo od věci provázky vyměnit. Další samozřejmostí je, tedy podle mne, jakási evidence všech trofejí, obsahující datum, čas, místo a případně ještě nějakou zajímavost konkrétního lovu. Trofeje mám za tímto účelem očíslované mezi horními čelistmi lihovou tužkou. Lihovou proto, že čas od času jim dopřeji vodní lázeň a poté sušení na sluníčku.
Není mým cílem zaplnit postupně všechny volné plochy v bytě loveckými trofejemi a vytvořit tak jakousi "kostnici". Ale trofej je pro mne jedinou hmatatelnou upomínkou na krásné zážitky spojené jak s lovem, tak především s nádherným životním koníčkem nazývaným myslivost. Proto se snažím, aby každá moje lovecká trofej měla možnost splnit svůj účel, tedy, aby byla obdivována, a aby její vystavení vypovídalo o mém vztahu nejen k trofejím, ale ke zvěři jako takové. Věřím, že se mi to výše popsaným způsobem a hlavně v rámci daných možností podařilo.
POZNÁMKA REDAKCE: Nejenom tento nápad (a nebo pro někoho zdánlivá drobnost) zaujme i jiné čtenáře, proto vyzýváme ty, kteří mají drobné praktické a podnětné nápady, nebojte se a napište a podělte se svými zkušenostmi i s ostatními čtenáři.