Vliv používání rodenticidů na volně žijící živočichy
Myslivost 2/2006, str. 10 Mgr. Jiří ZBOŘIL
Je všeobecně známou skutečností, že v některých letech dochází k přemnožení hlodavců. Tento jev se nejvíce projevuje a je nejlépe pozorovatelný u hraboše polního (Microtus arvalis). U tohoto druhu dochází v určitých letech k populační gradaci, po níž následuje populační degradace a takovéto víceleté populační fluktuace s periodou 3 – 5 let se označují jako tzv. hraboší cykly. Populační dynamika takovýchto „cyklických“ populací se projevuje prudkými změnami v početnosti, kdy z téměř nulových hodnot dochází k 100 – 1000násobnému zvýšení početnosti. Hraboš polní je velmi významným hospodářským škůdcem, se kterým vedou zemědělci nelítostný boj.
Nejprve se přistupuje k biologickému boji, který spočívá v likvidaci hlodavců prostřednictvím dravců, především káně lesní nebo poštolky obecné. Dravcům se na vybrané lokality umísťují tzv. berličky pro dravce, na kterých predátor na kořist čeká a posléze z nich na hlodavce útočí. Dravci se na těchto lokalitách pochopitelně koncentrují a určitým způsobem přispívají k redukci hlodavců. V běžných letech je tento preventivní a hlavně šetrný boj dostačující.
Bohužel v letech, kdy populační hustota hraboše polního dosahuje maxima, je již na většině lokalit tento boj neúčinný a proto musí zemědělci přistoupit k druhé alternativě a tou je chemický boj, který se obecně označuje jako deratizace. Spočívá v plošné aplikaci rodenticidu - chemické látky, kterou hlodavec pozře a vlivem jejích toxických účinků hyne. Jelikož se jedná o jedovaté látky, řídí se jejich používání v přírodě určitými předpisy. Používání konkrétního přípravku musí být povoleno. Způsob aplikace, ohlašovací povinnosti atd. řeší zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči atd. a k tomu prováděcí vyhláška 327/2004. Je nutné vědět, že aplikace rodenticidů musí být tři dny předem nahlášena na Státní rostlinolékařskou správu a na Státní veterinární správu, které k aplikaci musí dát souhlas. Aplikace musí být rovněž ohlášena tři dny předem uživateli honitby, na jejímiž území bude provedena. V rozích pozemku, kde aplikace proběhla, je nutné umístit po dobu 14 dnů tabule s nápisem: "Nevstupovat! Ošetřeno jedem!"
Z hlediska způsobů aplikace je povolena plošná aplikace pomocí rozmetadla, kdy je aplikováno 5 kg rodenticidu na 1 ha plochy nebo ohnisková aplikace - přímo do děr. Jiná aplikace je v rozporu se zákonem. Není tedy možné, jak se ale často děje, volně pohazovat přípravek k děrám nebo v nespecifikovaném množství po poli.
V současné době jsou v praxi nejčastěji používány dva rodenticidní přípravky.
Tím prvním je Stutox - tento přípravek se vyrábí ve formě granulátu a účinnou látkou je fosfid zinku (Zn3P2), který je vysoce toxický a hlodavec hyne řádově v hodinách po jeho pozření. Fosfid se vlivem vlhkosti rychle rozkládá, tudíž nepřetrvává v prostředí dlouhou dobu. Nekumuluje se v těle hlodavců ani v potravinovém řetězci. Fosfid zinku je však přípravek vysoce neselektivní a je toxický pro všechny savce a ptáky. Míra otravy pak závisí na množství pozřené látky. Tímto se dostávám k hlavní myšlence tohoto článku. Vlivem špatné aplikace (vlivem porušení zákona) pak dochází k úhynům nejen hrabošů polních, ale celé řady dalších živočichů. Vlivem Stutoxu dochází nejčastěji k primárním otravám - kdy živočich přímo pozře jedovaté granule. Takovéto otravy hrozí zejména zajíci polnímu, srnčí zvěři, ale také třeba psům nebo kočkám. Samozřejmě i ptákům, např. bažantům a koroptvím. V některých případech může docházet také k sekundárním otravám, kdy zahyne živočich, který pozře intoxikovaného hraboše. K otravě dochází nejčastěji prostřednictvím nerozložených granulí z trávicího traktu hlodavce. K sekundárním otravám Stutoxem však neodchází příliš často.
Druhou skupinou látek, které jsou intenzivně používané k hubení hlodavců jsou tzv. antikoagulanty - účinnou chemickou látkou antikoagulantů 2. generace je bromadiolon (hydroxykumarin - viz. obrázek). Tento jed se na trhu nejčastěji objevuje pod obchodním názvem Lanirat. Jedná se o vysoce účinné organické preparáty, jejichž společným mechanismem účinnosti na teplokrevné obratlovce, včetně škodlivých hlodavců, je silné snížení srážlivosti krve při perorální intoxikaci, které ve svém důsledku vede k pomalému uhynutí zasaženého zvířete. Hynutí nastává po pomalém, zpravidla vnitřním vykrvácení, 3. až 10. den po požití nástrahy. Letální (smrtelná) dávka účinné látky může být přijata již po jednorázové konzumaci rodenticidu. Chronické otravy, vyvolané kumulujícími se malými množstvími, mohou působit i dlouhodobě. Při používání tohoto přípravku jsou značně ohroženy všechny necílové druhy živočichů. Ty mohou uhynout po přímém pozření nástrahy nebo mohou být sekundárně otráveny pozřením uhynulých nebo hynoucích hlodavců, což je dáno sice vysokou, avšak pomalou účinností a značnou perzistencí antikoagulantů v tělech živých i mrtvých organismů. Druhotným otravám lze zabránit jen velmi těžko. Tyto otravy se netýkají zdaleka jen druhů zařazených mezi zvěř, ale celé řady vzácných či chráněných živočichů.
Lanirat způsobuje likvidaci predátorů přes sekundární otravy (zejména drobných šelem). Konkrétní příklad je možné uvést z Nového Zélandu, kde se prakticky stejné antikoagulanty a při velmi podobné aplikaci používají ke stoprocentnímu vyhubení nepůvodních predátorů. Děje se tak sekundárně přes krysy a králíky. Jeho kumulace v játrech živočichů a perzistence v potravním řetězci je opravdu velmi nebezpečná. To byl také důvod proč od jeho používání na Novém Zélandu ustupují.
Používání antikoagulantů proti myši domácí, může mít v některých případech také velmi nepříznivé hygienické důsledky pro člověka. Myši zpravidla žijí ve velmi těsném kontaktu s člověkem, pronikají do bytů, hnízdí v bezprostřední blízkosti potravin ve skladech, potravinářských prodejnách, kuchyních apod. Při otravě bromadiolonem se chovají nepřirozeně, mohou krvácet a nejen trusem a močí, ale i krví kontaminovat prostředí a potraviny.
O celé problematice informuji z důvodu, že na podzim minulého roku došlo na Olomoucku (a i v ostatních oblastech ČR) k přemnožení hlodavců a tím pochopitelně k plošné aplikaci zmiňovaných rodenticidů. Vlivem těchto jedovatých látek a vlivem neznalosti a nedodržování zákonných předpisů ze strany zemědělských podniků, došlo k úhynům stovek kusů zajíce polního, desítek kusů srnčí zvěře a sekundárních konzumentů jako jsou liška obecná, kuna skalní, káně lesní či poštolka obecná atd. Nalezení živočichové byli předloženi na vyšetření a byla u nich prokázána intoxikace, a to jak fosfidem zinku, tak bromadiolonem.
Jako myslivec, ochránce přírody a profesí biolog se ptám, zda je nutné, aby se ve 21. století, v době, kdy je kladen takový důraz na ochranu životního prostředí, používaly takovéto vysoce neselektivní rodenticidní přípravky kumulující se v potravinovém řetězci a perzistující v prostředí desítky let? Podle mého názoru tyto látky do přírody v žádném případě nepatří.
Na druhou stranu chápu a plně si uvědomuji zájmy zemědělců a znám výši škod, které ročně působí hraboš polní na zemědělských plodinách.
Samotní uživatelé honiteb mohou do určité míry omezit ztráty na necílových organismech vlivem deratizace tím, že vejdou do styku se zemědělci (ve většině případů je spolupráce rozvinuta a funguje), upozorní na rizika vyplývající z plošné deratizace a pohlídají si způsob správné aplikace, čímž minimalizují ztráty.
V obecné rovině vidím možnosti omezení ztrát na necílových organismech v:
1. Prohloubení systému kontroly dodržování správné aplikace rodenticidních přípravků
2. Provádění aplikaci těchto přípravků prostřednictvím specializovaných osob (firmy), které mají zkušenosti a znalosti problematiky
3. Omezení používání Stutoxu - aplikovat jej jen v nezbytně nutných případech, aplikovat jej ohniskově přímo do nor, eventuálně snížit koncentraci fosfidu zinku z v současné době používaných 5 % na 2%.
4. Eliminaci používání Laniratu - bromadiolonu, organické, značně nebezpečné látky, hromadící se a v potravinovém řetězci, perzistující dlouhou dobu v prostředí a způsobující rozsáhlé sekundární otravy necílových organismů.
Mgr. Jiří ZBOŘIL