ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Co pěstovat v honitbách pro zvěř

Myslivost 3/2007, str. 48  Dr. Ing. František LIBOSVÁR, Ekologická komise ČMMJ
Blíží se jaro, to je doba setí, sázení a kultivace plodin či pícnin pro zvěř. Co pěstovat pro zvěř se jeví jako známé a dokonce často omílané téma. Zkušenosti však ukazují, že ve většině honiteb tyto práce nejsou vykonávány vhodně. To přináší málo uspokojivé výsledky a zbytečné náklady. Vtírá se mi známá otázka „Jak na to?“. Nebude lehké na to jednoznačně odpovědět, ale zkusím to za pomoci dlouholetých zkušeností ze svého oboru pícnináře a myslivce.


Pro orientaci je nutné vědět, že naše republika je z hlediska zemědělského rozdělena na pět výrobních oblastí podle nadmořské výšky, srážek, teploty a půdy. Pro tyto oblasti jsou určeny plodiny a pícniny, které zde nachází nejvhodnější vegetační podmínky. Uvedeným oblastem odpovídají lesní vegetační stupně, které jsou uvedeny vedle výrobních oblastí.
Výrobní oblasti jsou následující: výrobní oblast kukuřičná - lesní vegetační stupeň dubový s cérem, řepařská - lesní vegetační stupeň buko-dubový, obilnářská - lesní vegetační stupeň dubo-bukový, bramborářská - lesní vegetační stupeň bukový, pícninářská (podhorská) - lesní vegetační stupeň jedlo-bukový
Při rozhodování co pěstovat můžeme využít i praktických zkušeností zemědělců a myslivců, kteří znají co se v jejich regionu osvědčuje.

Současná kulturní krajina je pro zvěř z hlediska potravní nabídky neuspokojivá. Z toho důvodu pěstujeme pro zvěř takové pícniny a plodiny, které potřebuje ke své obživě a na plochách zemědělských, lesnických kultur je nenachází.
Struktura pěstovaných plodin na zemědělské půdě se vlivem ekonomických podmínek v EU mění téměř z roku na rok a druhová pestrost rostlin v krajině je téměř na minimu. Pro zvěř je nepříznivé, že ubývají především plodiny pro ni vhodné, na které se dobře adaptovala během předešlých staletí.
Za nejvýznamnější pícniny pro zvěř v lese i na poli lze považovat jeteloviny.Vzhledem k přebytku potravin ve státech EU nastal u nás prudký úbytek stavů skotu, v důsledku čehož následovalo snížení ploch jetelovin a jetelotrav zhruba o 70 %. Následují i další plodiny jako je žito, oves, krmná řepa, cukrovka, brambory, zelenina luskoviny a další kultury.

Z výše uvedených důvodů je vhodné pro zvěř pěstovat tyto plodiny a pícniny:

JETELOVINY
Jeteloviny tvoří nejen vysoce kvalitní zdroj potravy, ale i krytinu drobné zvěři. Právě jeteloviny nám nejrychleji mizí z osevních postupů a jsou nahrazovány ekonomicky výhodnějšími plodinami. Proti zvyšování osevních ploch tak zvaných tržních plodin jako jsou pšenice, řepka, slunečnice a další energetické rostliny nic nenaděláme. Můžeme však jeteloviny v míře našich možností v polních honitbách pěstovat sami. V lesních honitbách je to samozřejmostí, poněvadž bylinné patro lesa jetelovinu krmivářsky nemůže nahradit.
Ne každý druh jetelovin se dá v daných agroekologických podmínkách pěstovat, proto doporučujeme plně využívat jejich druhový a odrůdový sortiment. Podle uvedených výrobních oblastí, místních podmínek a vyskytujících se druhů zvěře si lze z následných druhů jetelovin vybrat.

Vojtěška setá
Je jetelovina vhodná pro oblast kukuřičnou a řepařskou. Půdy vyžaduje hlinité, humózní s půdní reakcí od 6,0 do 7 pH. Na stanovišti vydrží 3 až 12 let, odolává dobře suchu. Pěstujeme ji v čisté kultuře nebo s vhodnou trávou (srha říznačka nebo bojínek luční). Má vysoký obsah látek bílkovinného charakteru, uhlohydrátů, vápníku, fosforu, hořčíku, betakarotenu, vitamínů a stimulačních látek. Je nejkvalitnější jetelovinou a zvěř ji pro její chutnost intenzivně vyhledává.

Jetel luční (červený)
Jetelovina nejvhodnější do oblasti bramborářské a horské. Je náročný na vláhu. Snáší kyselejší půdní reakci a to od 4,5 do 6,0 pH. V čisté monokultuře na stanovišti vydrží 2 až 3 roky v lučních porostech je víceletý. Půdy vyžaduje hlinité až jílovité. Kvalita píce je oproti vojtěšce lepší, poněvadž jetel obsahuje méně vlákniny.
Vhodné je jetel luční pěstovat ve směsce s travami (jílky , jejich mezidruhové hybridy nebo bojínek luční). Vynikající jsou tetraploidní odrůdy obsahující větší množství jednoduchých cukrů.

Jetel plazivý (bílý)
Jetel plazivý se uplatňuje především jako komponent pastevních porostů. Je velmi plastický a přizpůsobuje se ve všech výrobních oblastech. V porostu jeho zastoupení je optimální od 20 do 30 %. Snáší i kyselejší půdní reakci od 4,5 pH. Nesnáší zastínění a potřebuje utuženou půdu. Množí se i vegetativně a tím zaplňuje v porostu prázdná místa před zaplevelením. Je kvalitní pícninou jako předešlé jeteloviny a zvěř jej poměrně dobře bere.

Jetel zvrhlý (švédský)
Tato jetelovina se uplatňuje v podhorské a horské oblasti v lučních i pastevních směskách. Snáší chladnější klimatické podmínky, těžké jílovité, studené půdy a zamokření. Má vyšlechtěny vynikající tetraploidní odrůdy a obsahem živin se vyrovnává ostatním jetelovinám. Nevýhodou je nahořklá chuť, ale zvěř si na ni časem zvyká. Dobrou vlastností tohoto druhu je, že stimuluje laktaci u přežvýkavců. Tuto jetelovinu doporučoval známý oborník Egrt.

Jetel nachový (růžák, inkarnát)
Je vhodný pro oblast kukuřičnou a řepařskou , kde nejsou podmínky pro vojtěšku a jetel luční. Například suché písčité půdy. Vysévá se v čisté kultuře na rok až dva, nebo ve směsce s travami. Příkladem je známá "Landsberská směska", což je jetel nachový a jílek jednoletý. Na písčitých půdách se inkarnát využívá i jako zelené hnojení.

Vičenec setý
Jetelovina vhodná pro kukuřičnou a řepařskou oblast s horšími půdními podmínkami a dostatkem vápníku. Vičenec v čisté kultuře se využívá na jeden rok v pastvinách jako komponent je víceletý. Má dobré pícninářské vlastnosti podobné jako vojtěška. Obtížná je výroba osiva, proto je nedostatkové. Na loukách a pastvinách v uvedených oblastech roste ve zplanělé formě.

Štírovník růžkatý
Je to velmi skromná suchovzdorná jetelovina, s vynikajícími krmivářskými hodnotami. Vyhovuje mu oblast kukuřičná a řepařská. Nejvíce se využívá jako komponent pastevních směsek. V době letním růstové deprese snáší nedostatek vláhy. Na vysýchavých půdách je jeho konkurenční schopnost vzhledem k jiným pícninám nevyšší.

Úročník lékařský (bolhoj, skalák)
Tato jetelovina se pěstuje v nejhorších půdních a klimatických podmínkách, což jsou kamenito-písčité půdy s mělkou ornicí. Pěstuje se ve směskách s travami a jako komponent pastevních směsek.V přírodě se vyskytuje v plané formě ve všech výrobních oblastech a je výrazně zastoupený v alpských horských pastvinách. Pícninářsky je to kvalitní jetelovina a má prokazatelně léčivé účinky jak napovídá i jeho botanický název.

Existuji i další jeteloviny jejichž osivo lze získat, ale pro myslivecké potřeby zcela postačují zde uvedené druhy.

TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY
Trvalé travní porosty jsou nedílnou součástí každé honitby a jejich plošné zastoupení musí být úměrné stavům chované zvěře. Ve všech typech honiteb jsou trvalé travní porosty základen úživnosti. Jejich význam spočívá v tom že:
- ze všech zemědělských pícnin mají nejdelší vegetační dobu a tím i poskytování pastvy (od tání sněhu do jeho nového napadnutí),
- botanickou pestrostí je kvalitativně zlepšována nabídka potravy s výskytem léčivých a stimulačních bylin (viz složení jetelotravních a bylinných porostů),
Nutno však připomenout, "že není všechno tráva co je zelené". Kulturní trávy a jetele mají oproti plevelným rostlinám několikanásobně větší obsah stravitelných živin.
Pastviny a louky jako umělé ekosystémy musí být trvale ošetřovány, aby nenastala jejich degradace v méněcenné plochy agresivních plevelů a náletu dřevin.
Trvalé travní porosty jak pastevně či lučně využívané jsou minimálně zasahovány chemizací. Tak se stávají životním prostředím mnoha druhů užitečného hmyzu, který je zároveň potravou kurovitých.

Pastevní porosty zemědělců jsou v současnosti pro zvěř problematické (elektrické a jiné oplocení, velké zatížení dobytkem masného typu, přenos chorob, chov pasteveckých plemen psů a další negativní vlivy). To je podstatný důvod proč zvěř musí mít vlastní pastviny ošetřované myslivci.

Stávající pastviny je nutné kultivovat sečením, hojením a smykováním. Kultivací sečením a hnojením lze regulovat plynulý nárůst pastevní hmoty v průběhu celého vegetačního období. Plevelné porosty (to jsou takové, které mají nižší zastoupení kulturních trav a jetelů než 40 %) je nutné vhodnými směskami obnovit. Jaké jeteloviny vysévat v obnovených jetelotravních porostech napovídá předešlá kapitola. Mezi vhodné kulturní trávy pro řadíme:
Jílek vytrvalý, lipnici luční, bojínek luční, kostřavu luční a červenou, ovsík žlutavý a vyvýšený, psárku luční, srhu říznačku a mezidruhové hybridy jílků a kostřav.
(Pokračování v dalším čísle)


Zpracování dat...