ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Myslivecké muzeum U Huberta v Benešově nad Ploučnicí

Myslivost 3/2007, str. 68  Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Josef Doležal je dlouholetým pracovníkem muzea v Děčíně, mimo to je však nadšeným myslivcem. Zaměstnání i koníček se mu podařilo propojit velmi pěkným a zajímavým způsobem – vybudoval soukromé myslivecké muzeum v Benešově nad Ploučnicí.


Od nápadu k realizaci vedla spletitá cesta, jak popisuje pan Doležal: Kdysi tu v Benešově bývalo muzeum, město ho prodávalo, nabídl jsem se, že provoz muzea vlastními silami obnovím, ale město bylo proti, koupil jsem tedy starý dům, opravil ho a zařídil v něm soukromé vlastivědné muzeum zaměřené na myslivost. Shánění exponátů bylo složité, většinu jsem koupil přímo od vlastníků, na burzách, v některých muzeích v rámci kraje je možnost zapůjčení exponátů, takže například z libereckého muzea mám půjčeného medvěda. Výstavu tvoří vycpaná zvířata, trofeje, obrazy, historické zbraně, vlastivědnou část různé řemeslné výrobky - poháry, zámky, dobový nábytek, starodávné vybavení školy, domácnosti - některé historické zařízení i dnes překvapuje svou praktičností.

Muzeum U Huberta leží v uličce, která je hlavní vycházkovou trasou po Benešově nad Ploučnicí, nachází se v ní dva zámky a kostel. I když je pan Doležal zaměstnán v muzeu v Děčíně, návštěvu je možno domluvit i na počkání telefonicky, číslo je napsané na dveřích muzea. Stejně tak o víkendu na zavolání rád přijde.
Celkově budova U Huberta slouží ke kulturním účelům již šest let, muzeum je v provozu 2,5 roku. Návštěvníci chodí různí, kupodivu ti, pro které bylo muzeum původně založeno, velký zájem nejeví.. Chtěl jsem otevřít galerii i muzeum najednou, ale s vybavením muzea to bylo složitější, takže se rozjela nejdříve galerie a postupně se doplňovaly exponáty.
Prohlédnout si expozici přichází hlavně základní školy z Benešova, i studenti gymnázia a kantoři, pak různí lidé, kteří jdou náhodně okolo, nebo ti, kteří se o muzeu někde dozvědí. Pro žáčky je prohlídka vycpaných zvířat poučná, vzhledem k tomu, že se učí z atlasů a videa, často si je neumí trojrozměrně představit. Mám tu na ukázku i historickou výrovku.
Bohužel myslivců moc nechodí, nezapojují se, pozval jsem je sem na schůzi, provedl je a myslel jsem, že budou hrdí, že mají myslivecké muzeum přímo v okolí svého bydliště, že se někdo k této mé činnosti připojí, nabídne pomoc, nic takového se nestalo.

Chtěl jsem pro ně připravit výstavu o hraběti Sporckovi, kterému patřila i zdejší panství v okolí Verneřice, protože si myslím, že je z hlediska myslivců zajímavá osobnost, ale zbylo málo dokumentů, převážně účetní knihy. Mnohem více pobýval a působil na panství v Kuksu.
Rád bych se také zapojil do výstavy ke 100 letům chovu kamzíka na Děčínsku, myslel jsem, že bych udělal výstavu alespoň na půl roku s přednáškami pro myslivce, ale i pro děti a veřejnost, aby jí shlédlo co nejvíce lidí. Jakožto muzejník jsem zvyklý na jiný důkladnější systém. OMS však plánuje výstavu jen na týden, protože majitelé trofejí je chtějí brzy zpátky,
vysvětluje trochu zklamaně pan Doležal.

V Mysliveckém muzeu a galerii U Huberta jsou kromě stálé expozice vidět dočasné výstavy - mezi ty pro myslivce nejatraktivnější patřila výstava obrazů akademického malíře Václava Nasvětila, kterou přijeli shlédnout návštěvníci z různých končin naší vlasti. Probíhá zde však mnoho dalších zajímavých expozic a akcí, za šest let života muzea jich proběhlo přes padesát. Pozvánky i zprávy o nich vychází v Děčínských novinách a v místním rozhlase.
Výstavy jsou tu na měsíc, někdy na dva. Každý rok tu máme přehlídku obrazů sdružení UMÚN, což jsou postižení umělci malující ústy a nohama. Toto setkání provází vždy úžasná atmosféra. Jezdí sem výtvarníci - interregion českých a saských malířů - na semináře v plenéru, pak tu nechají své obrazy. Každá vernisáž je doprovázena tematickou hudbou. Pořádáme tu i školní besídky, hudební akce. Jednou jsme zde měli výstavu kresleného humoru od časopisu Trnky Brnky s překvapením - striptérkou XXL. Ta byla na titulních stránkách všech novin. Konají se tu přednášky, semináře, na vánoce vystavujeme betlémy, popisuje rozmanitý život v domě U Huberta Josef Doležal. Protože však je srdcem také myslivec, dodává: Nejradši bych byl, kdyby přibylo akcí s ukázkami myslivecké kultury, kdyby se zde častěji představili trubači nebo sokolníci se svými dravci. Rád bych zavedl i nějakou práci s dětmi, o to jsem se snažil i ve svém původním mysliveckém sdružení, neuspěl jsem, tak jsem přešel do České Lípy. Myslivost dělám od roku 1987, přibližně od svých třiceti let, ale nedávno jsem potkal známého, jemuž je 58 a který se dal k myslivcům až nyní, protože má chalupu v revíru. To je na myslivosti krásné, že se s ní dá začít v každém věku.

V budoucnu možná čeká Myslivecké muzeum U Huberta přesun do jiné lokality. Dle slov pana Doležala je pro jednotlivce provoz soukromého muzea moc náročný časově i finančně. Důležitější než sponzoři je v této činnosti podpora a pomoc lidí nadšených pro věc. Nabídka objektů zatím přišla z České Kamenice a z Holan. Dojde-li ke stěhování, zájemci se to z Myslivosti včas dozvědí.

Zpracování dat...